Pro mě dost zvláštní kombinace svěžích tónů, zejména frézie a kořenitého pačuli, prachové ambry a dalších pryskyřic, zejména nasládlým styraxem. Kostelní ani náhodou.

Botrytis je pojmenován po jednom druhu plísně, která může být buď největším nepřítelem každého vinaře nebo tím nejlepším spojencem. Ta žádoucí varianta vznika za slunečného podzimního počasí s ranními mlhami a teplým dnem. V tomto případě botrytis získává z hroznů vodů, tím zahušťuje v bobuli cukry, minerální látky a kyseliny a vzniká tak vysoce kvalitní víno s medovým buketem. Tady ovšem nemáme víno, spíš stůl a na něm zlatavého koňaku oslazenou medem. A v té míse plave kandované ovoce a kousky perníku. Je to sladké, hodně sladké, kupodivu však ne přeslazené díky teplu/ohni z nedalekého praskajícího krbu (pryskyřičnaté tóny ambry).

Zpočátku voní po pepři a citrusech, než se ovšem stačím rozkoukat, je tady jemná kůže (klidně bych brala i tu jejich kabelku :-D ) navoněná trochou jasmínu. V základu jde mírně do chyprova, ale jen tolik aby větvičník uchoval dojem té "koženosti". Jedná se spíš o intimnější vůni (tělovku), která neřve do okolí, zato ovšem dlouho vydrží ;-) .

V úvodu se skutečně nezapře kabelka z jemné kůže s bergamotem a růžovým pepřem z klasiky, kterou jsem kdysi krátce po jejím uvedení dostala od babičky jako dárek. Tahle je ale v semišovém provedení a uvnitř ukrývá okvětní plátky růží, pytlík sušených švestek a rtěnku s kompaktním pudrem. Jedna z nejpovedenějších mainstreamových vůní tohoto roku!

Ohó, tak tohle je příjemné překvapení. Tmavý flakon v sobě kromě úvodního závanu trpkého bergamotu totiž ukrývá vůni hlubokého pohádkového lesa, zahrnujícího snad všechny jehličnany. Místo Puka a pohádkových postav v něm ovšem najdete statného dřevorubce v kožené bundě.

Patří k dalším z řady vůní, které postihla nešetrná reformulace. Původní verze toho totiž nabízí mnohem víc. Nejprve je to směs nahořkle svěžích citrusů, zelených bylinek a čerstvých meruněk. Díky bílým květům: jasmínu s živočišným, ale zde příjemným nádechem a především „mýdlové“ tuberóze už vůně získává patřičnou hloubku. V mém případě dostává svůj prostor i zemitý kosatec. Kytice se pak zahalí do krémově vanilkového závoje, který vůni uhladí. Zapálené vonné tyčinky santalu a suchá dřeva s pryskyřičnatou ambrou vůni zlehka směrují do orientu. Vůně postupně získává i pudrový až sametový nádech – jakoby z těch meruněk na začátku zůstaly jenom slupky. Krásně zahřívá kůži.

Další ukázka toho, jak lze reformulací úplně zničit původně krásnou vůni. Přírodní citrusy byly nahrazeny chemickými, zmizely bylinky, meruňky i kosatec. Mýdlovou tuberózu doplnil lehce uhnívající ylang ylang. Kvalita jasmínu použitého v této verzi je taky dost pochybná a totéž platí pro laciný cedrový základ s ambrou a santalem.

Tohle přece dobře znám!!! Boulevard No. 1847 je arabskou variací na APOM pour Femme a Amyris Femme od Francise Kurkdjiana. Nejprve se objevuje nesladký řízný pomerančový květ se zelenými lístečky a větvičkami, slunečným jasmínem a ylangem. V další fázi pak vpluje na scénu sladce pižmový kosatec s drhnoucím vetiverem a vzdušným cedrem. Ve srovnání s oběma vůněmi MFK mi ale přijde, že má trochu lepší intenzitu a výdrž.

Je plnokrevnou pačuliově kořenitou růží s tóny černého ovoce a semišovým šafránem, osvěžená rozmarýnou a příjemně svíravým bergamotem, která se vznáší v obláčku bílého pižma nad oudově zakouřeným dřevitým základem s myrhou a suchým vanilkovým luskem. Je pichlavá a zároveň měkounká a přítulná jako hebká kašmírová šála.

Mohla by být romantickou svěží růžičkou, vybízející k rozevlátým letním šatům a posezení v cukrárně u sklenice černorybízové domácí limonády, ozdobené lístky jahodníku pod rozkvetlou hrušní. Jenže to by ji nesměl srážet mainstreamový ambrový základ s cedrem. (NT)

Miluju jaro v Paříži pro jeho proměnlivost. Jeden den je chladno, zamračeno až deštivo, aby vás hned následující den překvapila šmolkově modrá obloha jak stvořená pro procházku tamějšími parky a kvetoucími zahradami. A Bouquet de Paris je jako jaro v Pařiži. Oranžová barva tekutiny odráží mandarinku ve svrchních tónech, kterou když rozloupnete, vytrysknou na vás spolu s její šťávou i semínka kardamomu a stékají vám po skráních jako chladivé dešťové kapky, padající z prachových skořicových mračen. A stejně jako mračna v Paříži, se i tato po rozvonění začnou pozvolna rozestupovat a jako sluneční paprsky mezi nimi pozvolna prosvítá medová vůně aksamitníku s tóny sena a ozařuje záhon jedné z mnoha zahrad. V tomhle vykvetly drobounké karafiátky z Lui. Nezbývá než se usadit na dřevěnou lavičku s šálkem ambrově hřejivého kouřového černého čaje a tohle pohodové jarní odpoledne si patřičně užít.

Jaký je podle ideální buket podle Jacques Floriho? Sladce dřevitě kořenitý a hebký jako kašmír. A není lepšího koření než štiplavého skořice a muškátového oříšku, jenž tento buket odhalí. Tvoří ho především měkce dřevitý papyrus a pikantní cedr se špetkou zemitě peprného guajaku. Ovšem nejpříjemnější překvapení přichází až po delším rozvonění. To se totiž ukáže, že dřevo totiž tvoří jen podklad pro kumarin, vanilku a bílé pižmo, které společně vyčarují téměř dokonalé bari mandle, zlehka posypané práškovým cukrem, ovoněné trochou aromatického tabáku, a k tomu sklenku amaretta.

Ano, z teoretického hlediska lze Boxeuses brát jako variaci na FdB, ale to je pro mne mnohem světlejší a vyloženě ženská vůně, tady nám to Serge tentokrát přitmavil. Pravda oproti jeho jiným výstřelkům se zase drží zkrátka, takže je lépe si ji představit spíše jako interpetaci dámské kožené boxerské rukavice, která tento sport provozuje spíše pro zajímavost, než že by chtěla někomu doopravdy nabančit, jak ukazuje jedna fotka na perfumeshrine a já se kloním k tomuto názoru. Začíná směsí sladkého koření, z něhož rychle vystoupí tmavá lékořice, následují sušené švestky zlehka nasáklé medem. A konečně dojde i na ty kožené rukavice. Kůže je to lehká, měkká, říznutá trochou teplého živočišna a jemně zakouřená nějakou pryskyřicí. A jelikož se jedná pouze o dámský kondiční trénink a ne skutečný zápas, je potřeba si na závěr dopřát odpočinek na dřevěné lavičce (suchý dřevitý základ).

Souhlasím s blackviolet, tahle levandule je čistější než ta v Jersey. Na začátku je osvěžená citrusy a pelargónií. Postupně začíná díky sladce aldehydovému heliotropinu, pomerančovému květu a vanilce sládnout, přesto levandule stále zůstává dominantní. V pozadí lehce povlává růže. V konečné fázi se ustálí na santalovém základu s hebkým bílým pižmem. Jednoznačný unisex.

Úvodní lesní fáze s hořkým zeleným galbanem a lesním ovocem, zastoupeným hlavně ostružinami a borůvčím se mi líbí moc. Stejně tak i ty narcisy. Ale nemůžu si pomoct, ta mýdlově vypulírovaná kůže mě tam prostě ruší. Je to totiž takové to lehce štiplavé mýdlo. Když ji ale pak v drydownu vystřídá vetiver a dřeva, tak už je to pěkné. Každopádně je mnohem lepší než Myths.

Andry mě lákala na levanduli, no to bych tam ale napřed musela v té záplavě fialkových bonbónků a bonparového rybízu nějakou potkat. Po chvilce se pak vůně přetransformovala ve směs navlhlého dřeva a vodních květů, provzdušněných bílým pižmem a oslazených trochou našlehané tonky. Vůni s názvem hedvábný vánek si představuju trochu jinak, ale už Allegro con Brio mi naznačilo, že já a moje kůže nebudeme pro vůně téhle značky asi úplně ideální nositelkou. (NT)

proč se Briar Rose tak jmenuje, když po růži vůbec nevoní :mrgreen: ? Teda ne, že bych podobnou otázku neřešila před pár dny u Bloody Rose :lol: . Jinak teda na mojí kůži kombinace kyselého malinového sirupu, bonbónkových fialek a umělohmotný pačuli vyzní, jak kdybych byla nějaká laciná, ehm, k..va. Jediná "zajímavá" věc na celý vůni je tón spařených a právě vyloupaných mandlí, který mi ale do toho konceptu vůbec nezapadá. (NT)

Je třeskutě svěží vůní granátového jablka, yuzu, vodních květů a magnólie s citrusovými podtóny, ukotvenou na průsvitném dřevitém podkladu. Ona ve své podstatě není vyloženě pitomá, ani na mně nedrhne jako třeba Eclat d´Arpege, jen je to na můj vkus trochu nudná vodní svěženka, no. (NT)

V podstatě neškodná krémová pižmovka pro každodenní nošení. Nejprve je svěže pikantní díky červenému pepři, poté zjemní do kytičkova. V základu je krémová, trochu pudrová a decentně nasládlá. (NT)

V mém případě se Brit s výjimkou úvodní fáze, kdy na mé kůži vynikají především trpké zelené mandle s kousky nezralé ledové hrušky, naložené, macerované v limetkové šťávě, mezi něž se přimíchala i pár mandliček v cukru se slabounkou vrstvičkou bílé čokolády, nijak zvlášť gurmánsky nechová. Po rozvonění se mi totiž díky pivoňce a bílému pižmu s ambrou promění v čistě vyžehlené ložní povlečení, vyprané v květinové aviváži.

Pro kdysi celkem dobrou zkušenost s Brit Sheer jsem zkusila v naději, že by to třeba mohla být docela obstojná svěženka. Ovšem tady už se toho citrusového čističe koupelen nějak nevyvarovali a ještě k němu museli přidat růžový pepř a rozmačkané listy ostružiníku, prostě klasická laciná drogérkovka. Teprve po rozvonění se objeví lehounká levandule s trochou pudrového kosatce a několika okvětními plátky svěží růže. V drydownu se nám pak květiny obklopí obláček bílého pižma s vzdušnými dřevy a dostaneme k tomu i malinký ždibíček karamelky. I tak to má ale podlě mě do slušného mainstreamu pořád hodně daleko. (NT)

Je jednou z mála mainstreamových svěženek, kde citrusy v kombinaci s liči, vychlazeným plátkem nezralého ananasu, natrpklou hruškou a svěží zelení, neřežou, nepřipomínají čističe koupelen. Pivoňka, kterou ve většině vůní nemusím, tu nejspíš díky sametově ovocnému tónu květu broskvoně působí rozkošně, přičemž celá vůně je orámovaná vzdušnou dřevitostí s trochou bílého pižma. Na kom voní dobře Omnia Crystalline, by si podle mě mohl rozumět i s Brit Sheer.

Opulentní královská vůně? Ano, to Britannia nepochybně je. Otevírá se kysele svěžím cedrátem, sladkou tangerinkou s kapkou trpkého bergamotu, palčivě dřevitým hřebíčkem a teplou, najemno namletou skořicí. Po rozvonění vás potom v nose polechtají perlivé coca-colové tóny otočníku se sladkou masitou broskví a fialkou. A právě od chlupaté broskve přejde vůně s pomocí mimózy do pudrova. V hřejivém ambrově-dřevitém základu se k nim přidá podobně laděný kosatec a pudrové vyznění vůně zdůrazní ještě kakao s vanilkou a hebkým bílým pižmem. Britannia je tak znovu velmi povedený kousek, i když mám-li být hodně přísná, tak vysokých kvalit jako Diaghilev podle mě nedosahuje.

Stránky značky sice píší v souvislosti s touhle vůní cosi o pohádkovém lese, ale nenechte se zmást. Brocéliande je gurmánštější variací Aura Sublime. Její bergamot se sladkým citrónem a limetou, vanilkou a máslovým kosatcem je okořeněný pikantně svěžím zázvorem a mletou skořicí. Ta vůni společně s decentně nadávkovaným kastoreem a cibetkou dodává podtón příjemné živočišnosti. Máslový karamel, zakápnutý rumem a posypaný oříškovým sezamem, ji ovšem v základu posunou již zmíněným gurmánštějším směrem.

You were the sweetest thing that I ever knew But I don't care for sugar honey if I can't have you Since you've abandoned me My whole life has crashed Won't you pick the pieces up Cause it feels just like I'm walking on broken glass Zpívá Annie Lennox ve videoklipu, kdy se její pozornost marně snaží upoutat Hugh Laurie, zatímco ona myslí jen na chvíle s Johnem Malkovichem, jenž ji opustil. Na chvíle, které voněly karmínově rudými růžemi a muškáty. Měly své kořenité trny, měkkost fialkového sametu však společně se švestkovým likérem, tak příjemně otupujícím smysly, tlumily šrámy, co zanechávaly. Zůstala jen vzpomínka, hořkosladká jako mandle s andělikou, křehká jako okvětní plátky heřmánku, tak křehká, že ji ledový chlad semínek kardamomu může kdykoliv roztříštit na milion střípků.