Tak tomu teda říkám paní růže. Zprvu je obložená plátky neuvěřitelně autentického citrónu i s dužinou, zároveň je postrouhaná sušenou citronovou kůrou, což růži dodává příjemnou pikantnost. Samotná růže je sytá, jde krásně do prostoru, ale není omamná. Je malinko vosková s téměř neznatelným medovým podtónem. Zároveň je i trochu mýdlová a má i svůj dřevitý stonek. Toto se prosím pěkně mělo jmenovat Sa Majesté la Rose nebo Rose Perfection.

Otevírá se sametově zelenými a zároveň lehce kandovanými lístky fialek, které osvěžuje hořké zelené galbanum s pár kapkami grapefruitové šťávy. Absolutní silice jasmínu tu má kromě medově slunečných a nazelenalých podtónů stejný nádech červeného ovoce, jak jej můžete znát např. z Délices de Cartier (domnívám se tedy, že jde o jasmín sambac). Odvážím se i tipnout, že se sem dostalo i pár okvětních plátků růže, protože tento jasmín mi tu společně s doznívající fialkovou sladkostí mi evokuje dojem výrazně rudě nalíčených rtů. Kouřové tóny vetiveru s pryskyřičnatým styraxem by zase mohly představovat cigaretu, s níž se Lauren objevila v mnoha scénách. Tady jasmín s vetiverem doplňuje vůně nasládlého, sluncem prohřátého sena (janovec?). Jen to slibované kosatcové máslo můj nos nějak minulo. Trocha pačuli v základu pak jen podtrhuje celkový dojem fuchsiovo-zelené sametovosti. Osobně se malinko zdráhám označit Warszawu za opravdovou moderní chypre, nicméně má k ní hodně, hodně blízko a na rozdíl od White je pro mě nabitá emocemi. Škatulkování parfémů podle příležitostí obvykle nemám ráda, ale Warszawa je podlě mě vůně, která si vyloženě říká o dlouhou večerní róbu a rukavičky. Warszawa má srovnatelnou intenzitu a výdrž se všemi předcházejícími dámskými vůněmi od této značky, ale při koncentraci čistý parfém bych ani nic jiného neočekávala. To nejpodstatnější je pro mě ovšem to, že po nedávném a značném zklamání ze Sheiduny a jisté rozpačitosti z White je tu pro najednou obrat o 180 stupňů. Takže i když mým favoritem i nadále zůstává Antonia, Warszawu tímto řadím hned za ní na druhé místo.

Pod pojmem kaligrafie si zřejmě každý z vás bez problémů představí umění krásného psaní tuší na papír. V Číně prý ale existuje její odvětví, kdy se s pomocí vody a speciálně upravených štetců dokonce takto píše i na kameny, proto vodní kaligrafie. No kámen byste v této vůni hledaly dost těžko, ale alespoň se vůně drží toho vodního tématu, i když spíše ve spojení s květinami. Napřed tu tedy máme svěží grep s trochou pikantního kardamomu a pak už ty zmiňované vodní květy s ovocným a zároveň malinko zeleným jasmínem. S příchodem suchého vetiveru vodní tóny mizí. Květiny se poté ustálí do krémova a přidává se i nějaká ta meruňka. A nakonec tu máme čisté prádlo, které jsme si zřejmě vyprali v onom předcházejícím jezírku s květinami, naštěstí bez škrobu, a teď si ho sušíme na sluníčku. (NT)

Nenechte se zmýlit poněkud zavádějícím názvem téhle vůně, nic vodního ani mořského v ní nepotkáte. Dostat ji neoznačenou, tipovala bych nejspíš něco mezi Guerlainem a Caronem. Začíná totiž trpkým bergamotem a pudrově pryskyřičnatým oppopanaxem ze Shalimaru vintage, myrhou z Parfum Sacré, hořkým neroli, starodávným mýdlem a jasmínem, jako vystřiženými z En Avion. Po rozvonění pokračuje pudrovým kosatcem z N´AImez Que Moi. Přidává vlastní prašnou levanduli a hřejivou ambru. Celé představení pak zakončuje koření opět z Parfum Sacré, jen zde bylo přidáno větší množství skořice, santal a krémová vanilka. K tomu si přičtětě skvělou intenzitu a výdrž. Každopádně i přes tato připodobnění mě pan Enrico Buccella a jeho vůně tímto začaly velmi zajímat.

Je povedenou gurmánkou, která opakuje téma slaného popcornu s karamelem a bílou čokoládou na ambrově-dřevitém základu. Osobně bych ovšem ocenila, kdyby se mezi ně hned po rozvonění nepřimíchala ještě asi tak tuna vanilkového kondenzovaného mléka, z níž se člověku až sevřou útroby.

Tahle vůně měla tak úžasný název, že jsem prostě musela zjistit, co podle pana Ropiona v té Paříži děláme. Napřed si v baru dáme skleničku kořeněné medoviny s s trpkým bergamotem a liči. Hned na to vyrazíme na podvečerní procházku, během níž se zastavíme v opuštěné čtvrti u sudu s doutnajícím plastem a opečeme si nad ním marshmallow. Náš výlet pak zakončíme v příjemně vyhřáté cukrárně (ambra) s dřevěnými stolky, kde si dopřejeme plnou mísu mandlových makronek. (NT)

Když jsme se k sobě tulili, tvůj dech voněl koňakově. Byla jsem navoněná PHI Une Rose de Kandahar, jejíž pižmově ambrová vůně s lehkým dotekem pačuliově kořenité růže se na mém oblíbeném kašmírovém svetru smísila s tvojí Vanilla Flash.

U téhle vůně mě kromě samotného lákavého složení zaujalo, jak se všechny dosavadní recenze svorně shodují a souhlasí s propagační formulí o tom, že White je vřelá vůně, navozující pocit štěstí a fakt, jak rychle se její první várka (minimálně na ALZD) rychle vyprodala.. Ano, je bezesporu něžná a mimořádně kvalitně udělaná (Antoine Lie na ní prý pracoval bezmála celý rok), ale i když zkouším už poněkolikáté, láska z toho zatím pořád není. Začátek s jiskřivým bergamotem a medově nasládlou růží působí vřele, stejně tak krásný je santal, střídající jemně kořeněnou a vanilkově mléčnou polohu s podtóny mandlové tonky. Ale nemůžu si pomoct, je to pudrový kosatec s bílým pižmem a tónem vzdušného čišťounkého bílého semiše, který zde i přes svou vybroušenou elegantní dokonalost působí tak nějak chladně odtažitě, asi jako modelka předvádějící bez emocí perfektně ušitý bílý kostýmek Chanel.

Euridike to vystihla přesně. White díky kombinaci aksamitníku, chladivého kardamomu, listů skořicovníku, muškátového oříšku, hřebíčku bílého pižma a vanilky voní jako právě zasychající vápenná vrstva běloskvoucí zdi. Stěny, na kterou Mark Buxton zavěsil koláž v dřevěném rámu, vytvořenou ze sušených okvětních plátků růže. Proč mi ale ten rám natřel syntetickou stříbřenkou?

Bílý oud? U mě začíná medově sladkou růží se špetkou kardamonu a bylinnou pikantností šafránu. Oud se objevuje až po chvíli, barevně je však spíš zlatohnědý, jelikož nepostrádá svůj medicinální ocásek. Ten naštěstí není nijak přehnaně výrazný, navíc ho brzy ztlumí hořkoslaná „balzámová“ ambra, která umocňuje barevně zlatavé vyznění celé vůně. Jenže potom dojde na kámen úrazu: do téhle krásné kompozice se mi vkrade pačuli a tentokrát má tu nešťastnou podobu hodně dlouho nevětraného zatuchlého sklepa s vlhkou hlínou v podlaze a plastikovým tónem navrch. Nebýt tohoto, byla by to pro mě do té doby nositelná oudovka. V suchém drydownu sklep mizí a vrací se oud v koženo-dřevité podobě s lehkým živočisným nádechem jako v Privé Oud Royal, prosvětlený „prachovou“, skoro nesladkou vanilkou a se směsí zajímavých jemně zakouřených dřev, které doslova drhnou na patře (možná by se tam našlo i pár vonných tyčinek). Výdrž a intenzita je bravurní, ale ta zatrápená pačuli. (NT)

Asi jako všechny, i mě už od dubna 2011, kdy svět obletěla zpráva o této svatební vůni Kate Middleton, lákalo zjistit, jaká je. Svěží začátek s rozmačkanými listy rybízu a nastrouhaným laciným mýdlem mě tak trochu vyděsil, stejně jako nazelenalá lilie vyrvaná ze země i s hlínou. Velmi rychle se však z toho vyklubala uhlazená bílá květinovka s jemnou gardénií v krémových tónech, zlehka prohřátá ambrou a posypaná pár zrníčky "pudrového" pižma. To by bylo fajn, kdyby tam nelezlo zpátky to mýdlo. Chápu, že si Kate musela zvolit něco britského, bílokvětinového a nenápadného, ale čekala jsem něco kvalitnějšího. (NT)

Ano, jak už naznačuje samotný název, White Leather skutečně evokuje dámskou kabelku toho nejluxusnějšího bílého semiše s pudřenkou uvnitř (kosatec), vedle níž leží miska s ovocným salátem z guavy a kytice jemně kořenitých tureckých růží s vůní červeného ovoce. Oudu se tady netřeba obávat, tady je skutečně velejemný. Spíš jen pomáhá dotvářet dojem kožené kabelky a společně s ambrou, dřevem a pačuli posouvá vůni lehoulince i orientálním směrem a prodlužuje parfému výdrž.

Je bílokvětinovou vůní se spoustou křupavé zeleně. Svrchní tóny oleandru přináší pylově nasládlé květinové tóny a grep zase svěžest a způsobují, že samotná lilie s jasmínem a sametově zelenou fialkou vůbec nepůsobí omamně, ba naopak středomořsky, k čemuž přispívá i hřejivé mošusové semínko se špetkou vanilky v základu. Kouřový akord pak přikryje celou kytici večerním mlžným oparem. White Peacock Lily by mohla být ideálním řešením pro všechny, kteří by rádi letní lilii, ale Lys Méditerranée je pro ně ještě příliš silné kafe.

Ze začátku to vypadalo na docela slušnou a údernou kadidlovku s trochou jalovcového jehličí. Intenzita i kadidlo však brzy vezme do zaječích a na ruce zůstane jen intimní vůně bílých květů s mléčným santalem, politých bílou kávou. Je to pěkné, ale co z toho, když za hodinu je úplně po všem.

Naprosto souhlasím s Martula. White Rose de Alix má v sobě skrze malinovuo růži, liči a pižmovou vanilku v sobě něco z Deliny s šikovně nadávkovanou frézií a pačuli navíc. Tou druhou vůní od Ex Nihilo je pro mě ale Devil Tender. Z obou si bere to nejlepší. Zdánlivě křehká, něžná a romanticky zasněná, ale s pevným elelgantním základem. Spíš než na carevnu Alexandru bych to viděla na její dceru Olgu Nikolajevnu...

Ano, tohle je sněhobílý krémový santal pro Sněhurku, kterou je jemně kořenitá růže v šafránově semišových šatech. Sice není mysorský, za mléčnost vděčí spíše kosmetickému pižmu, taky ale překvapivě nevytváří tóny kokosu, jimiž mě dráždí australský santal ve fordovském Santal Blush nebo Freudian Wood (WienerBlut). V úvodu je jen doplněný špetkou tymiánu, jak jej můžete znát např. z Ange ou Démon a pak už si drží svoji výše zmíněnou linii.

Zase jeden Tomův mistrovský kousek, pižmovo-semišová vůně, hebounká jako mohér. Na začátek tu máme jeho asi zřejmě oblíbenou kombinaci bylinného šafránu s růží, i když obojího (hlavně té růže) jé tentokrát méně než obvykle a vzápětí mizí pod hrubou, lehce živočišnou kůží. Pán v kožené bundě však tentokrát není u baru sám, má s sebou společnost, dámu v mohérových šatech s luxusními rukavičkami a semišovou kabelkou. Zatímco on kouří, ona elegantně popíjí čaj. Před chvílí se vrátila z toalety, takže voní jemným pudrovým popraškem, čerstvou rtěnkou a z vlasů je jí stále ještě jemně cítit růže. Tu a tam proběhne vzájemný letmý dotek, který je ale o to víc elektrizující a vystřeluje kolem nich ambrově nasládlé záblesky.

Když nepočítám úvodní, lehce syntetickou broskev, pak voní Wild Candy jako mix kakaových kuliček a kokosek, mezi něž nakrájíme na kolečka jeden přezrálý banán a následně vše poprášíme moučkovým cukrem.

Tématiku čtvera ročních období zpracovalo už několik značek, ovšem tahle má k nim co do autentičnosti podle mě nejblíž. Samantha Rader nás s její pomocí bere na procházku do lesa. Vedle smrků a borovic míjíme i zmrzlé bezové a šípkové keře, pokryté třpytícími se vločkami. Pod nohama nám křupe mokrý sníh, mrazivý podvečerní vzduch nás přitom štípe do tváří. Úplného zimního chladu se však bát nemusíme, jelikož brzy se ohřejeme u ohně s pálícím se jehličím a nasládlou borovicovou pryskyřicí. Kromě toho nás zahřívá i měkoučký levandulově mohérový svetřík, který máme na sobě. A díky levanduli nakonec najdeme i pár lesních jahůdek.

Samantina procházka nočním lesem v zimě je jiná. Tady už bezové ani šípkové keře nepotkáme. Noční vzduch je díky většímu množství kardamomu mnohem mrazivější a štiplavější. Zde se ovšem kromě ohně s pálícím se jehličím a borovicovou pryskyřicí zahříváme i uzeným čajem Lapsang Souchong. Levandule je tu sice stále patrná včetně podtónu lesních jahod a znovu přináší dojem mohérového svetříku, avšak téhle verzi zcela jednoznačně dominuje právě uzený čaj. Škoda, že je to jen limitka, protože příznivci Bvlgari Black by touhle bio vůní s úžasnou intenzitou a výdrží byli podle mě nadšení.

Začíná směsí svěžích citrusů, kyselého rybízu a nezralé hrušky. Po chvilce však všechno převálcuje pačuli stejné pačuli s karamelem a cukrovou vatou jako v Angelovi, jen s tím rozdílem, že tohle díky kadidlu v základu nepůsobí tak ulepeně, ale bohužel na mně na rozdíl od Angela i tleje.

Je-li vaším splněným snem ovocná nežvýkačková tuberóza, pak vám tahle vůně vaše přání vyplní. Než se k ní ale dopracuje, nabídne vám sladkou, jiskřivě šťavnatou mandarinku a zralé banány. Teprve pak je rozvaří na kadidlovém plamenu společně s meruňkami, zahustí vanilkou a posype špetkou kakaa. Nakonec přikápne pár kapek coca-coly (otočník), které tuberóze dodají sladkou perlivost a přináší pocit jásavosti podobně jako v Dolce Tuberose (Krigler) a ještě jednou ji zahřeje s pomocí ambry.

Zatímco taková Grape Pearls od The House of Oud jen nepatrně naznačovala, Wishaah se k němu hrdě hlásí už od začátku společně s příjemně svíravým bergamotem. A proč zmiňuji Grape Pearls? Protože i zde najdete ty samé borůvky, rozmačkané s cukrem a se smetanou. A nejen borůvky, ale i maliny a ostružiny, zakápnuté medem. Zatímco se však Grape Pearls poté vydává už vyloženě gurmánským směrem, Wishaah se zásluhou hřebíčku, koriandru, šafránu, sladce pačuliové růže ve stylu Midnight Poison a dalšího koření a stále přítomné oudové nahořklosti drží v orientální rovině.

Kdysi jsem považovala Womanity za naprosto otřesnou vůni. Sice bych ji nenosila ani dnes, nicméně jí nemůžu upřít to, že je to jedna z nejzajímavějších slaných fíkovek (svěženek) a to nejen, pokud jde o mainstream. Konkrétně kaviár v ní sice necítím, spíš mi připomíná fíky, naložené v koncentrovaném nálevu ze slané mořské vody. Ovšem problém je v tom, že kdykoliv se chci tzv. do některého z fíků zakousnout, narazím zuby na ostrý kov. (NT)

Je, jak už sám název naznačuje, především vůní pro milovníky dřeva. A dřevo je to tedy pořádné. Zpočátku je ochlazené bergamotem, čerstvě vymačkanou šťávou z grepu a citronovou kůrou a pokryté vydatnou vrstvou drceného černého pepře, který podobně jako v Dirty Flower přináší v kombinaci s dalšími složkami pro tuhle značku typický industriální tón a vyvolává dojem, že jde o zaprášený sklad dřeva někde na pile. Pokud jde o samotný druh zde uloženého dřeva, v první fázi po rozvonění převažuje jalovec s cedrem, jejichž jehličnaté drhnutí podporuje i nastrouhaný pikantní zázvor. V té další v základu už se projeví zemitě peprná vůně guajaku a společně se zakouřeným vetiverem nás ze skladu přenese do samotného provozu pily, kde dělníci s vysokým pracovním nasazením (slaný podtón vetiveru) právě zpracovávají nový přísun pokáceného dřeva.