parfémová polička uživatele wendulka
Valentina Assoluto
Valentina Assoluto (Valentino)

Nejprve o sebe cinknou dvě sklenky s broskvovým Amundsenem a pak už se na cedrovém parketu v rytmu disko a moderních mechových tónů roztančí žvýkačková tuberóza ś vanilkou. Je to rozpustilé, přidrzlé, ale k osobě Valentina a toho, co reprezentuje, to vlastně přesně sedí a baví mě.

Valiant
Valiant (Boadicea the Victorious)

Osobně jsem spojitost s koňmi královny Boadiceay, které jsou vyobrazené na flakonu nenašla, ale to je úplně jedno, protože takhle mě po pouhém prvním přivonění dostalo máloco. Velmi zjednodušeně by se dalo říct, že Valiant je typově ještě více propracovaným Mon Précieux Nectar s kapkou Insolence bez té její úmorné fialkové sladkosti s mnohem lepší intenzitou a mnohahodinovou výdrží. Až do letošního května, kdy jsem ji zkusila poprvé mě ani nenapadlo, že by něco takového bylo vůbec možné. V úvodu vás osvěží bergamotem a citrusově nazelenalým petitgrainem, doplněném čerstvě oloupanou, přezrálou slaďoučkou mandarinkou. Během necelé půlhodiny už však začne postupně odhalovat květinové srdce se špetkou hřebíčkového karafiátu, pudrovým kosatcem, lehce bonbónkovou fialkou, slaďoučkým pomerančovým květem s tóny lesních jahod a nádherným třešňovým květem. Zhruba po dvou hodinách získá na dominanci právě pomerančový a třešňový květ s jemným pylovým popraškem. Sladký pačuliový základ s ambrou a dalšími pryskyřicemi pak dodá oběma květinám lehounký orientální nádech. Jakkoliv mě dosavadní vůně od této značky v podstatě míjely, od Valianta nedokážu odtrhnout nos.

Valkyrie
Valkyrie (Sylvaine Delacourte)

Je smetanově vanilkovým krémem s plátkem limetky, svěžího bergamotu, hořkého pomeranče, bazalkou a lístkem máty. Tím bohužel to nejzajímavější končí, jelikož citrusy se zelení po rozvonění zmizí a do vanilky se místo toho vmíchá lžíce benzoinu s hřejivě mléčným santalem a vznikne nám tak teplé mléko s medem v ozdobné dřevěné konvičce.

Vallée des Roses
Vallée des Roses (Parfum Prissana)

Je pugetem růží, které stejně jako v Dirty Flower Factory někdo rozházel do hromady písku a štěrku, jen tuhle místo chilli koření tvoří kromě drceného pepře mnohem příjemnější, najemno namletou skořici. No Prinovy růže jsou vždy mnohovrstevnaté, proto má v sobě navíc i ovocný likér z červeného pomeranče s kořením a špetkou tabáku a vanilkou z Broken Theories, vytvářející společně se sladkokyselým granátovým jablkem dojem sklenice grenadiny. Najdete tu i datle z Desert Suave. V další fázi však ukáže ještě úplně jinou podobu, jíž je plnokrevná citrusově kořenitá rudá růže s hořkoslanou balzamickou ambrou a mechovými tóny chypre z Tauerovy Une Rose Chyprée. Ta Prinova ovšem místo vetiveru s labdanem, které na mně mělo tendenci hořknout a zlobit, obsahuje mnohem přívětivější směs pryskyřic, santalu, zemitě peprného guajaku a sladce dřevité myrhy.

Van-Île
Van-Île (Jacques Zolty)

Tahle vůně má být údajně jakousi poctou vanilce plocholisté, což je liánovitá orchidej, z níž se získává pravá karibská vanilka. A tady musím dát za pravdu Miru. Van-Île opravdu připomíná Cuir Belugu, jen místo aldehydů tu máme bergamot, místo mandarinky pomeranč. Jinak i zde najdete mandlový marcipán s perlivým otočníkem a vanilkou. Po delším rozvonění se už ovšem podoba začíná vytrácet, jelikož Van-Île nemá ten zajímavý náznak měkounkého semiše, jímž guerlainovská exkluzivka oplývá, čímž ve finále na rozdíl od ní vyzní v téhle fázi už jako vyložená gurmánka, evokující mandlové sušenky s vanilkovou náplní, vydatně poprášené cukrem. Každopádně je to niche z kategorie za relativně málo peněz hodně muziky.

Vanagloria
Vanagloria (Laboratorio Olfattivo)

Oproti předcházející Tonkade ubrala na gurmánskosti. Hořce semišový šafrán zasypává ananas a tlumí jeho kompotovou sladkost. Bíločokoládová tonka se smetanovou vanilkou krémově uhlazují balzaicky sametové kadidlo, které se v základu zachumlá do obláčku bílého pižma s mikroskopickými vločkami skořice.

Vanderbilt
Vanderbilt (Gloria Vanderbilt)

Je důkazem, že i přes nekonečné množství nekončících slaďáren či svěženek, je možno i v běžných drogériích najít kvalitní klasiku za pár korun. Vanderbilt je květinová aldehydovka z rodiny L´Air du Temps. V tomhle případě aldehydy s příjemně svíravým bergamotem doprovází i pár kostek nezralého ledového ananasu a kytici hřebíčkových karafiátů zase jasmín se zelenými výhonky, tropický ylang a ovocná tuberóza, vedle níž leží truhlička ze santalového dřeva, která uvnitř ukrývá sadu líčidel (směs kosatcového a růžového pudru s vanilkou a bílým pižmem).

Vangelis
Vangelis (Sylvaine Delacourte)

Pokud bych měla některou z vůní této kolekce označit jako nejméně vanilkovou, potom by to byla určitě Vangelis. Vanilka se tu totiž schovává pod hromadou drceného pepře, kardamomu, hořkých mandlí a santalu. Vlastně když nad tím tak přemýšlím, svým způsobem by se možná dala označit jako Fugit Amor pro začátečníky.

Vanhera
Vanhera (Laboratorio Olfattivo)

Temná vanilka? No srovnáme-li ji s tou Lutensovou, tak ani moc ne. Za to je podle mě zpracovaná mnohem delikátněji. Luca Maffei totiž použil absolut madagaskarské vanilky. Její lahodná smetanová vůně se postupně začne vynořovat s osvěžující spršky bergamotové štávy a obláčku chladivého kardamomu, drceného pepře a jemně štiplavé skořice. Zároveň je šikovně zkombinovaná s mléčným santalem, který ji společně s dřevitou ambrou a hebkým bílým pižmem v základu dodává kašmírovou hebkost.

Vaniglia del Madagascar
Vaniglia del Madagascar (Farmacia SS. Annunziata)

Velmi mě lákal název této vůně, neboť mě velmi oslovila předloňská limitka Shalimaru s madagaskarskou vanilkou, ovšem toto je z jiného soudku. Tahle vanilka je gurmánská každým coulem. Jen na začátku se vám dostane trochu té citrusové svěžesti, ale tenhle citrón je zvláštní, on nám s příchodem pod nosem doslova seschne, místo aby běžně vyzněl do ztracena a máte z něj vymačkaný citrón, co vám tři dny ležel v ledničce, ech. Jinak samotná přicházející vanilka je krémová, chvilku jemně kořeněná. Koření se však vzápětí ztratí, jakmile ji promícháme s tekutým karamelem, kondenzovaným mlékem a prohřejeme pryskyřičnatou ambrou. Až v samotném závěru se objevuje stopa sušené smetany, která se mi tolik líbí v shalimarovské limitce. Ani ne dvouhodinová výdrž a podprůměrná intenzita je pro mě ovšem u koncentrace čistý parfém, byť za nízkou cenu, docela zklamáním.

Vanilla Cake
Vanilla Cake (Montale Paris)

Dokonale interpretuje autentickou vůni vanilkově mléčných sušenek Mila. To sice na první přivonění vzbuzuje chutě, avšak časem by její lineárnost mohla být obtěžující, pokud člověk není vyloženě vysazený na gurmánky.

Vanilla Flash
Vanilla Flash (Tauerville)

Jestliže jsem v případě posledních dvou Andyho růžích zmiňovala určitou gurmánskost a hledali byste ji i u Vanilla Flash, šeredně byste se spletli. Ona totiž v první fázi vlastně ani není vanilková. Zato je plná směsi koření (nejvýraznější je nesladká, příjemně živočišná skořice s jednou hlavičkou hřebíčku), koňaku, zemitých tónů pačuli a aromatického tabáku. Vanilka se objeví až po rozvonění a je dost možné, že vám právě v kombinaci s tabákem připomene Fordovu Tobacco Vanille. Jen ta tauerovská vanilka je víc likérovější/koňakovější, respektive je doplněná o okvětní plátky růže, macerované v koňaku, a je víc tabákovější, bez ovoce, takže nevyzní ani zdaleka tak sladce a vlastně ani tolik jedle vanilkově. A ani není tak medově ulepená, jako to mívá tendenci dělat Tabac Rouge, proto je to pro mě momentálně vítěz téhle trojice.

Vanilla Shot
Vanilla Shot (Olfactive Studio)

Říkají mi vanilková střela. Ve skutečnosti jsem ale vanilková růže se švestkově nachovým žíháním, které jsem zdědila po Decadence, vzdálené tetě z daleké Ameriky společně se šafránově semišovými rukavičkami. Ráda se při západu slunce brouzdám ve fontáně, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. A stejně jako moje teta miluju marshmallow a taky máslové karamelky.

Vanilla Vibes
Vanilla Vibes (Juliette Has a Gun)

Zavede vás na bělostnou písečnou pláž z Bois Naufragé s průzračně čistou slanou mořskou vodou, plnou dřevěných lehátek se slaměnými slunečníky. Jen místo fíků máte v ruce vanilkový koktejl, zahuštěný bíločokoládovou tonkou a oslazený hnědým cukrem.

Vanille
Vanille (Mona di Orio)

Pokud někdo doufal v typickou gurmánskou vanilku, šeredně by se spletl. Osobně jsem v tom přiliš nenašla ani tu (již známou) inspiraci starých nákladních lodí s kořením, tedy možná až na ten hořký pomeranč se zapíchanými hlavičkami hřebíčku v úvodu. Jenže proč je ten námořník v upocené kůži (kombinace se sílícím hřebíčkem) polil horkou vodou s rumem a přinesl k nim nahnilé banány (ylang)? Ale kde je prosím ta vanilka? Na tu si musíte počkat až po pořádném rozvonění. A ta už se Moně povedla. Má sice podobu pudinku jako např. ve Spiritueuse Double Vanille, ovšem tenhle je navíc politý trochou rozpuštěného másla a zlehka posypaný práškovým cukrem (pižmo). Vanilku navíc vkusně doplňuje směs suchých dřev, kůže (nyní již hladce zbroušená, bez živočišného hřebíčku) a krotkého doutnajícího vetiveru, který naštěstí nesklouzává do zmoklého popelníku. Nebýt té kůže s hřebíčkem a horké vody s rumem v první fázi, byla by s její nadprůměrnou intenzitou a několikahodinovou výdrží dokonalá. (NT)

Vanille
Vanille (Reminiscence Paris)

Skutečně je velmi podobná Cuir Beluga, jen tady už to nejsou po nástřiku ty pravé rumové pralinky, ale ty současné s cukrem a lacinou náhražkou. Pak se podoba rozchází a Vanille se změní ve smetanovou a zároveň pižmovější vanilku, přislazenou otočníkem, benzoinem a pralinkou.

Vanille Absolu
Vanille Absolu (Montale Paris)

Od počátečního zkaramelizovaného vanilkového cukru s trochou štiplavé skořice se rozvine do vzdušné prachové vanilky, hebounké jak pápěří. Sice pěkné, ale tohle je jediný vývoj, který vůně má a odehraje se během pár minut, takže se obávám, že by mohla začít brzo nudit.

Vanille Café
Vanille Café (Comptoir Sud Pacifique)

Na kávu rovnou zapomeňte. Toto jsou bari mandle obalené v krystalcích vanilkového cukru, který při konzumaci skřípe mezi zuby. Nerozpustí ho ani kondenzované mléko s vanilkovou příchutí, jímž je zapíjíte. Naštěstí je vyloženě intimní. Příznivkyním montalovských slaďáren by se ale líbit mohla.

Vanille d'Iris (Eau de Parfum)

Na začátku zavoní krásný mrkvový kosatec z 28 La Pausa, jen trochu víc osvěžený trpkým bergamotem a růžovým pepřem a pak se rozvine jak do přirozeně vlahé podoby, tak do formy kosatcového pudru, mezi něž se vmíchaly vanilkové lusky. Zároveň je osvěžená citrusovými tóny magnólie. V základu ji pak kromě již zmíněné vanilky dodá stabilitu cedrové dřevo s ambrou.

Vanille de Tahiti
Vanille de Tahiti (Perris Monte Carlo)

Tahitská vanilka se vyznačuje intenzivní vůní s tóny švestkových povidel a kromě vanilinu obsahuje i známý heliotropin, zodpovědný za její zkaramelizovanou sladkost. A vše do puntíku zde najdete v podobě našlehaného vanilkového dezertu, zlehka pokropeném citrusovou šťávou z magnólie a přelitém horkým banánovým krémem a poprášený bílým pižmem. Takhle nějak jsem si v duchu před 6 lety představovala, že by mohl vonět původně avizovaný a nakonec nerealizovaný Shalimar z řady Ode à la Vanille, kdyby se do jeho základu použilo jeho kadidlo místo balzamické ambry se santalem.

Vanille Exquise
Vanille Exquise (Annick Goutal / Goutal Paris)

Ze začátku jde o celkem elegantní krémově vanilkovou vůni s andělikou a mandlemi. Problémem je ovšem to, že mi v první části dost připomíná Angélique Noire, která mi ve srovnání s ní zdá mnohem víc propracovanější a ne tak usedlá. A fakt, že se pak na mně rozvoní do vanilkového pudinkového prášku s drhnoucím pižmem a trochou dřeva, ten dojem usedlosti příliš nevylepšuje. Ani její výdrž není příliš lichotivá.

Vanille Extreme (Eau de Toilette)
Vanille Extreme (Eau de Toilette) (Comptoir Sud Pacifique)

Extrémní vanilka? No vezmeme-li to z pohledu, že její sladkost je nejvýraznější na začátku a postupně se zmenšuje, pak ano. Jinak ale ve srovnání s jinými vanilkovými vůněmi se mi nijak extra přeslazená nezdá, spíš mdlá . Nejprve je to kandovaný vanilkový cukr, následuje vanilkový pudink, který postupně řídne až do podoby vanilkového mléka. Nakonec zůstává jen minimálně vanilkový pudr. Na chvilku se přes něj ještě převalí trocha karamelu, avšak s nástupem nesladkých mandlí, rozemletých na prach, zase mizí. (NT)

Vanille Fatale
Vanille Fatale (Tom Ford)

Už od mala mám ve filmech ráda scény, v nichž hrdinové vyrazí s proutěným košem na piknik do přírody mezi lány obilí- Osudová vanilka je přesně tímto typem vůně. Cestou na piknik s ní nejprve minete rozkvetlé hořké pomerančovníky, nasajete vůni pálené myrhy z nedalekého venkovského kostelíka a pak jste konečně tam. Rozprostřete semišovou deku a konečně vyndáte slibovanou lahůdku. Krémový kávový dort se smetanovou madagaskarskou vanilkou.

Vanille Havane (Eau de Parfum)
Vanille Havane (Eau de Parfum) (Les Indémodables)

Pokud vás při pohledu na složení v rámci fantazírování napadlo, že Vanilla Havane by mohla vonět jako jablečný štrůdl s rozinkami a pokapaný rumem z Ambre Narguilé, pak mám pro vás dobrou zprávu: nespletli jste se. Antoine Lie ho akorát navíc ozdobil šlehačkou a lehce posypal kakaem. Není to ovšem jediná laskomina, kterou si připravil. Přidal i vanilkový pudink s tabákovým popraškem z Tobacco Vanille.

Vanille Charnelle
Vanille Charnelle (Annick Goutal / Goutal Paris)

Jelikož mi dosavadní Vanille Exquise úplně nesedla, vložila sem nakonec svoje největší naděje do ní zvlášť, když Camille Goutal s Isabelle Doyen slibovaly vyloženou koupel ve vanilce a mandlovém mléce. Ostatně v mléce se koupala už slavná Kleopatra. A instinkt mě nezklamal :) . Vanilku a mandle sice najdeme i ve Vanille Exquise, ale tady nemůže být o nějaké podobě s Angelique Noire ani řeč. Anděliku v úvodu totiž vystřídal pepř a vanilka je tu opravdu vyloženě mléčná. Nádherný mandlový buket jdoucí až do marcipánu tu tentokrát obstarává našlehaná tonka a do koupele, kterou zlehka prohřívá tropický ylang ylang, bylo přidáno i několik stroužků překvapivě velice příjmeného kokosu. V základu už vůni jenom zlehka zapudruje bílé pižmo, které na rozdíl od Vanille Exquise ani v nejmenším nedrhne. Jediná škoda je, že Vanille Charnelle má z celé kolekce nejslabší projekci, i když výdrží je srovnatelná s Ambre Sauvage. Každopádně v kolekci Les Absolus d´Annick Goutal je to můj absolutní vítěz a jedna z nejkouzelnějších vanilek za poslední dobu a hlavně vanilkářky by ji rozhodně neměly vynechat.