Nástup této vůně, to je poctivý hnědý cukr (vzpomínám si na ten kandovaný, táta si ho jednu dobu dával do kafe, když ještě sladil) s ostřejšími bylinkovými tóny. Potom nám ten cukr někdo hodil na oheň a začal zahřívat - v této fázi lehká připomínka Un Bois Vanille. Ale zatímco v Lutensovi se to dřevo s karamelem vyloženě připaluje, tady ho kouř jen zlehka olizuje na okrajích. V závěru se to všechno krásně uhladí a vznikne z toho vanilkovo-karamelová lahoda.

Voní jako oflambovaný vanilkový cukr, který si nasypeme do teplého mléka, abychom si ho tím osladili. Toť vše. Je to pěkné, ale za ty prachy dost přímočaré.

Ano, tohle je vůně měkounkých semišových rukaviček. Jen je musíme nejprve očistit od pepřového prachu, abychom si v nich mohli vyrazit do sadu, prosyceného zemitostí pačuli, natrhat kyselé bobulové ovoce, meruňky a lesní jahody. Anebo úplně jednoduše: Suede de Suede je vlastně veselá, hodná a způsobná mladší sestřička Lutensovy Daim Blond.

Och, tak tohle je kožená vůně podle mého gusta. Šafrán tu není hořký, ale nádherně hořkosladký, ani v nejmenším nepůsobí gumově. Ostře bylinný a zemitý je jen po bezprostředním nástřiku. Jakmile ho však prohřeje mošusové semínko, přejde do měkoučkých kožených tónů, které skvěle ladí dohromady s efektem semišových rukavic, lehce načichlých kouřem. V další fázi jim dodá na zajímavosti i pikantní nasládlost čerstvě nastrouhaného zázvoru. V základu pak semišové rukavice doplní i kožená kabela, do níž si je uložíme, která ovšem zásluhou bílého pižma působí rovněž příjemně měkce. Vůně jde hezky do prostoru, o skvělé výdrži nemluvě. Komu se líbí vůně jako Privé Cuir Noir nebo Tuscan Leather, nechť určitě vyzkouší.

Vezměte jeden citrón, rozkrájejte ho na plátky a posypte levandulovým cukrem. Ten nejhezčí pak použijte společně s květem tabáku jako dekoraci pro skořicovou palačinku. V rendlíku si potom rozpustíte bílou čokoládu s trochou másla a palačinku jí polijete, servírujte na dřevěném podnose a máte Suerte.

S tím šafránem a nasládlými pryskyřicemi má slniecko pravdu, taky je tam vedle toho muškátového oříšku cítím. V té první fázi mně osobně přijde určitě jako pánská. Až po rozvonění, kdy se mi ta měkoučká kůže společně se santalem dostane do popředí a vůně tonkově zesládne, má už náběh k unisexu. Kožené vůně u The Merchant of Venice fakt umí

Je skutečně velkou poctou vetiveru se všemi jeho travnatými, zemitými, kouřovými a slanými tóny. V první fázi je zde osvěžený bergamotem a drceným pepřem a doplněný svíravým pelyňkem. Po rozvonění už je to vyložené sólo pro vetiver. Jenom mandlová tonka v této fázi jeho až oříškovou podobu. Celkové vetiverové drhnutí pak v ambrově dřevitém základu zdůrazní přidaná kůže. Sultan Vetiver je skrz na skrz pánskou vůní s ohromující projekcí a výdrží, která je rebelská i elegantní zároveň.

Už z názvu je asi jasné, že tady půjde o orientální oudovku, samozřejmě evropského střihu. Oud je tu patrný už od svrchních svěžích pomerančových a nahořklých grepových tónů s chladivým pikantním kardamomem a je znovu ze stejné kategorie jako Oud Palao (Diptyque) nebo Solitaire (Top Perfumer), jemuž já osobně přezdívám koňský. V tomhle případě je zkombinovaný z růží, fialkou a malinou, které společně vytváří vůni líčidel. Blíž k Orientu ji po delším rozvonění zase posune směs pryskyřic, dřeva a šafránu, jehož zásluhou oud přejde do kožené až semišové polohy. Třešničkou na dortu je potom mrkvový kosatec v základu, prohřátý kadidlem a poprášený bílým pižmem. Tohle je zatím jednoznačně Rojova nejlepší oudovka.

Doteď jsem si myslela, že vrcholem uhlazených pačuliovek s rumem a kakaem je Straight to Heaven. No tak není to pravda a musím souhlasit s blackviolet, tohle je něco úplně jiného. Pačuli je tu zprvu nazelenalé, ovšem ne sklepní, posléze přechází do suché prašně zemité polohy, je tu kakao, je tu i rum, ale víc sladší, gurmánštější, prostě to nejlepší z něj. Jenže tím to nekončí. Ona se k pačuli totiž přidá i plnotučná tonka s čerstvě vyloupanými hladkými bílými mandlemi. Přesně tuhle kombinaci můžete znát ze Safran Nobile, avšak zde máte místo šafránu o malinko víc toho pačuli a především nádherný mléčný santal s trochou bílého pižma, slint. A dokonce i s intenzitou a výdrží ji přebije.

Na první vejšce jsem unosila dva flakony a měla jí za letní polívačku. Bohužel dnes už se mi tahle moderní aldehydovka s frézií, citrusy a vodními květinami velmi rychle slije do čpícího chemického nic. s kosmetickým pižmem. (NT)

Hledáte dokonalou vůni opalovacího krému bez kokosu a bílých květin za pár šupů, jelikož Sunshine od Amouage je na vás už příliš drahá? Pak není nic snazšího než se nechat osvěžit citrusy, nechat se zahřát hřebíčkovým karafiátem, natřít se opalovacím krémem s vůní přezrálých banánů a dát si to k tomu sklenici perlivé coca coly a pohár vanilkové zmrzliny s oříšky a hoblinkami bílé čokolády v Sun.

Poslední večer jejich dovolené ji vzal po západu slunce na místní orientální bazar. Zašli do jedné z místních kuřáren. K dýmce s vybraným tabákem si objednali i lahodné, čokoládově mléčné kakao se stroužkem pomerančové kůry a skořicí a misku mandlí a prohlíželi si u toho fotky z výletu do marocké pouště....

K jedné z mých nejoblíbenějších činností během letní dovolené patří procházky pro pláži při západu Slunce, kdy vánek od moře příjemně chladí stejně sklenice rebarborové limonády, kokakoly nebo Mirindy s ledem, ozdobené sušenou pomerančovou kůrou a mísí se s vůní květin, pomerančovníků a zeleně. Sundrunk vám ji možná připomene stejně jako mně.

Nezastírám, že vůně Elizabeth Arden mi nejsou kdovíjak blízké a tahle je z nich pro mne jedna z nejhorších. Na začátku ještě zavoní celkem přírodní mandarinka s pomerančovým květem, jenže netrvá dlouho a na mé kůži začne řádit ohlodaná kůra z melounu, zbavená sladké dužiny, s nahnilou broskví a bramboříkem. A aby to nestačilo, použili tu stejný typ růže, jaký najdete v laciných růžových olejíčcích, které si může přivézt z dovolené v Bulharsku. Někomu se možná líbí, no mně bohužel vyvolává migrénu a zvlášť v kombinaci s tlejícím mechovým základem s chemickou ambrou a čpícím cedrem, což ji pro mne činí naprosto nenositelnou a dalekou interpretaci slunečnic.

U Amouage si skutečně vzpomněli na milovníky gurmánštějších vůní, avšak ve stylu letní dovolené u moře. Sunshine se otevírá avizovaným svěžím, během pár vteřin sládnoucím černorybízovým likérem, jaký budete znát z vůní Micallef, některých Xerjoffů nebo třeba z poslední novinky Epine Mortelle od LM Parfums. Jenže zatímco v nich nabere bonbónový směr, zde mu po pár minutách dodá hloubku davana s vůní dalšího hustého, tentokráte švestkového likéru s lehounkými kouřovými podtóny. Ale to je veškerá "temnota", neboť po rozvonění vůni rozzáří absolutní vonokvětka s hladkými, čerstvě vyloupanými bílými mandlemi a mléčnou vanilkou. Ano, v řadě vůní mám s touhle květinou obrovský problém, jelikož svojí ovocností dovede být pěkně otravná. Nikoliv v Sunshine. Zde je to broskev šťavnatá, masitá a v kombinaci se zmiňovanými dalšími složkami tak vytváří voňavou představu poháru luxusní broskvové zmrzliny, polité smetanou a zdobenou bílými mandlemi a opalovacího krému. Konkrétně ten zmiňuji zcela záměrně, jelikož najít pro mě vhodnou vůni opalovacího krému nebo vůbec vůni, připomínající prázdniny ve flakonu, bylo doteď zhola nemožné. Většinou jde totiž o vůně vystavené na ylangu, dalších bílých květech a kokosu, viz např. loňská Terracotta Le Parfum. Na nic z toho jsem v Sunshine naštěstí nenarazila. V základu se naopak přidává suché dřevo s trochou zeleně (pačuli a papyrus a dřevo z jalovce červenoplodého), která ještě umocňuje dojem, že s tím pohárem zmrzliny ležíte na lehátku u moře ve stínu palmy (dokonce i nepatrný náznak písečných tónů by si v Sunshine tipla), zatímco se vám na stolku u slunečníku povaluje kabelka z měkounké kůže a vedle ní tuba s opalovacím krémem. Na rozdíl od takové Fate Woman oplývá Sunshine nadprůměrnou intenzitou, na kůži vydrží několik hodin, což je nesmírně potěšující, když uvážím, že při ceně 355 euro za 100 ml flakon se v této chvíli jedná o nejdražší Amouage. Ale čert to vem, já jí chci!!! Pokud jde o příbuzné vůně s broskvovou zmrzlinou, momentálně si matně vzpomínám snad jen na Caresse od Fragonardu, to je ovšem jen pro velmi, velmi hrubou představu, jelikož v ní se velmi brzy projeví chemie. Takže pokud jste dosud nenašli tu svojí Amouage, máte rádi sladké nebo jste jako já zatím marně hledali dokonalou vůni opalovacího krému, potom Sunshine vřele doporučuju vyzkoušet.

Otevírá se velmi zajímavou a příjemnou kombinací čerstvě rozdrcené aromatické levandule, pomerančového lipa, sušeného tabáku (poloha slaměnky) a teplé kořeněné brandy s podtóny lehce připálené lékořice. Zanedlouho poté vůni doplní nahořklá svěžest šalvěje a do brandy si přikápneme trochu ginu. Pokud by se někde v Sunshine Man dalo hledat to, o čem Christopher Chong mluvil (hra světla a stínu, kontrast svěžích a smyslných tónů), byla by to tahle první část. Po rozvonění dojde i na tu mnou očekávanou sladkost. Levandule, lipo a brandy s bylinkami zmizí, zůstává jen tabáková slaměnka, nyní už i s vůní dřevitých pilin. Chvilku se ještě zdrží i pomeranč, v této fázi už ovšem jednoznačně kandovaný. A pak už se projeví nepopiratelné příbuzenství s dámskou Sunshine, jelikož i zde na vás čeká našlehaná tonka, mléčná vanilka, vonokvětka a jemná kůže, jen malinko jinak poskládané. Výsledkem však i nadále zůstává dojem zmrzlinového poháru, tady převážně vanilkové, jen se ždibcem broskvové bez mandlí a místo toho s bílou čokoládou, na lehátku u moře ve stínu palmy (papyrus zde byl nahrazen suchou dřevitostí cedru), zatímco zde se vám na stolku u slunečníku místo opalovacího krému a dámské kabelky povaluje pánská bunda z měkké kůže a hromádka tabáku. Výraznější pánská kůže, tabák a jalovcová svěžest na úkor broskve je to, čím se od sebe obě verze liši, jinak se podle mě v základu jelo podle stejného vzorce :) . Potěšující je i to, že i projekce Sunshine Man je nadprůměrná a stejně jako dámská verze oplývá několikahodinovou výdrží. Za mnohem příjemnější ovšem považuju fakt, že i přes tu kůži, tabák, bylinky a jalovec na mne v konečném důsledku vlastně vůbec nepůsobí vyloženě pánsky, ale spíš unisexově. Takže pokud vás lákají podobné typy vůní nebo se vašemu partnerovi na vás líbí sladké vůně evokující léto, zkuste mu pro zajímavost přihrát na vyzkoušení Sunshine Man, protože tady se podle mě u Amouage znovu vytáhli :) .

Jak si asi odvodí z názvu a složení, Sunsuality je vůní vzdávající hold létu. Na rozdíl od AA Ginger Piccante, která pracuje s podobnými složkami, mi však voní spíše jako sklenice ledově vychlazené perlivé zázvorové limonády, ozdobené plátkem citrónu. Oproti ní má i rafinovanější mléčně santalový základ s hebkým bílým pižmem, jenž evokuje vůni jemně parfémovaného opalovacího krému.

Naprosto souhlasím se slnieckem, spíš ambroxan, než ambra, překvapivě ovšem ne vražedný a stejně tak tu nepůsobí otravně ostrouhanotužkový cedr. Snad je to kombinací s vanilkovým cukrem, sloužícím společně s pižmem jako přísada do creme brulee, ale možná je to jenom proto, že má slabou intenzitu i výdrž.

S cedrovým dřevem poměrně dost často zápasím. Navíc virginský cedr je přesně tím druhem, který tak často připomíná vůni ořezaných tužek, proto jsem původně první zmínku o této novince přešla s ledovým klidem a skoro nezájmem. No Jerome Epinette mě absolutně šokoval a nesmírně mile překvapil. Po tužkových odřezcích v ní není ani pamatky. Vytvořil totiž cedr a la santal. Sice tím zase malinko vykrádá svoji předchozí Mojave Ghost, no tentokrát mi to nijak zvlášť nevadí. Na začátku jej osvěžil mýdlovou růží a přidal trochu rozmačkaných jalovcových bobulí, ale už po chvilce je tu krásný mléčný cedr s vůní máslové hrušky a sladce nazelenalou fialkou a pudrovým pižmem, jímž se Super Cedar nápadně hlásí k příbuzenství s mojavským duchem. Jen tady není ta hruška tak dominantní. Dokonce i v základu najdete stejné sněhobílé písečné tóny jen s tím rozdílem, že ambru tu vystřídal suchý vetiver.

Pro vyjádření čistoty, krásy a ženské dokonalosti superdámy si Pierre Guillaume vybral květ magnólie. Ovšem ne tu s typickým citrusově svěžím aspektem, jak ji známe většinou. Jeho magnólie voní i po růži a vanilce z Brûlure de Rose. Vůbec je hodně na sladké. Superlady miluje zkaramelizovaná jablka a žvýkačky s malinovou příchutí. A díky bílé ambře nezapomíná ani na dokonalý make-up.

Mýdlový úvod s jasmínem sice dává typově vzpomenout na klasickou Arpege a to je tak všechno. Superstitious totiž někde napůl cesty mezi starou a moderní školou. Není tu žádný hřebíček s koriandrem. Arpege sice uvádí jasmín ve složení, ale hraje v ní jen okrajovou roli. Alespoň v mém případě totiž v jejím květinovém srdci dominuje ylang s vůní přezrálých banánů, bulharská růže, pudrový kosatec, ovocná tuberóza a konvalinky. Jasmín ze Superstitious je úplně jiné kategorie. Není to žádný lehoučký ovocný jasmín jako např. v Promesse de l´Aube, není ale ani indolický. Jsou to křupavé zelené jasmínové výhonky, na nichž se třpytí aldehydy. Ano, třpytivost je tím, co dodává Ropionovým zdánlivě starosvětským aldehydům moderní tvář. Oproti Arpege však disponují mnohem zajímavější vlastností. Nepolevují! Jenom jasmín udělá po rozvonění trochu místa okvětním plátkům ambrové růže, pačuli a kadidlu z Portrait of a Lady. Je to jen její lehounká ozvěna, jelikož Dáma z portrétu je ovocnější, kořenitější a „chladnější“, no ten jeho parfumérský podpis prostě nezapře. Jak už jsem totiž naznačila v samotném nadpisu, Superstitious se pro mě nese převážně v zeleném odstínu. Není to jen jasmín, jenž ji dodává tuhle barvu, Dominique Ropion použil v této fázi i broskev. Ne tu zralou z Nahémy, jak tvrdí jeden uživatel na fragrantice, ale nezralou zelenou broskev, jak ji můžete znát třeba z Mitsouka (i když tam je taky s kořením) a vetiver, které společně se stávajícím pačuli přináší ke stále neutichajícímu aldehydově květinovému buketu i lahodné tóny chypre a tvoří zároveň druhý nepopiratelný typový odkaz na Portrait of a Lady. Je tedy Superstitous vůní evokující šustění dámských šatů? Zcela nepochybně. Mně se konkrétně vybavily tyto společenské zelené šaty z hedvábného taftu od Christiana Diora z roku 1954. Intenzitu má o trochu slabší než Portrait of a Lady, pořád se však pohybuje v nadprůměrné rovině podobně jako Une Fleur de Cassie a stejně tak výdrž. Zkrátka Superstitious je znovu báječným uklidňujícím důkazem, že spojení s koncernem Estée Lauder zatím není pro značku Frederica Malleho na škodu.

V úvodu se mísí svěžest květů broskvoně s překvapivě příjemnou sladkostí fialkového nektaru, tlumenou suchou dřevitostí muškátového oříšku a dalším koření, aby se po rozvonění proměnila v dámskou verzi Sleek Suede (Yves Saint Laurent) s vanilkově mléčnou čokoládou, poprášenou surovým kakaem (tón pačuli) s lehkou stopou oudu, ambrou místo kadidla a pižmovým kosatcem místo cedru.

Proč to má v názvu ylang, když mýdlové to téměř není? Alespoň ne v první polovině. A ta je vůči mně poměrně nelichotivá. Spojuje v sobě totiž řízný kyselý citrón se svěží zelenou nahořklostí, promíchaný s medově ulepeným a zároveň dosti živočišným jasmínem zasypaným asi tak tunou hřebíčku. Když tenhle teror po hodině pomine, objevuje se vlahý mech i s lesním podrostem, pokrytý zelenými lístky fialek. V závěru se pak tato „sametová“ zeleň promísí s trochou nasládlého krémového a zároveň mírně štiplavého santalu, kapkou mýdlovosti, ostrouhanotužkovým cedrem a celkem příjemnou hřejivou ambrou s medově sladkou krustou. Vím, že touhle závěrečnou větou toho asi moc neřeknu, ale přesně takhle si představuju, že „voní“ nějaký indický guru po několikadenní meditaci.

Je další z řady vůní inspirovaných baletem, tentokrát Labutím jezerem. Ovšem asi by to nebyl Bertrand Duchafour, kdyby alespoň do začátku nepřidal něco zvláštního. V tomhle případě se rozhodl zkombinovat svoje tradiční kovově chladné aldehydy s vařenou mrkví, mírně řezavou frézii a lehce houbičkující gardénii. To vše mu ale budiž tentokrát odpuštěno za ten krásný pudrový kosatec s něžnou (kupodivu nebonbonkóvou) fialkou, která však nepostrádá otisk rudě nalíčených rtů (růže), jemnou konvalinkou a bílým pižmem. V téhle fázi je vůně skutečně hebká jak labutí křídla. Celkovou nadýchanost a sametovost pak ještě v základu umocní tóny chypre společně se vzdušným cedrem. Moc dobrý reparát po Enchanted Forest.

Kombinuje trpkou bergamotovou kůru a hořkým neroli a citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny. Citrusy pak pozvolna přejdou do nesladkého pomerančového květu, zasypaného bílým pižmem s trochou ambry. Řekla bych, že právě u této vůně se Thierry inspiroval, když tvořil svou pozdější AA Nerolia Bianca.