Prakticky všechny fíkovky, jaké jsem dosud vyzkoušela, byly koncipovány jako letní kolínské. Tahle se tak chová pouze v prvních minutách, kdy prezentuje autentické sladké zralé fíky s osvěžujícími, čerstvě nakrájeným plátky grepu. Svěžest však postupně odezní a grep postupně vystřídá temnější kožený tón. Rozhodně to ale není pánská kůže, naopak v kombinaci s fialkou vyzní jako černé semišové psaníčko, v němž jsou, jak už bývá pro dámské kabelky asi nezbytné, schováné i fialkové bonbóny. Naštěstí jich je opravdu jen pár V další fázi pak fík jednou stranou zdřevnatí a druhou stranou díky balzamické ambře a bílému pižmu lehce zmoučnatí, přičemž teprve v drydownu získá zásluhou slaného vetiverového podtónu nepatrný náznak středomořského charakteru a co je zvláštní, zároveň začne kombinací těchto složek vykazovat vzdálené typové příbuzenství s Aldheyx.

Má vzdávat poctu Londýnu a nese název mimořádně kvalitní whisky, typickou pro každý zdejší lepší bar. Vyrábí se výhradně z ječmenného sladu, který se ředí vodou, pomocí kvasnic se zakvasí a nakonec se destiluje v destilačním kotli. Potom musí zrát minimálně 10 let, ale spíš více a na lahvi poté musí být uvedeno Single malt, což znamená že pochází z jediné pálenice a nemíchá se s ostatními. Cena jedné takové láhve se v závislosti na jejím stáří a kvalitě pohybuje zhruba od jednoho tisíce korun výše. Typická Single Malt Whisky se vyznačuje plnou ovocnou vůní s jemnými medovými a vanilkovými tóny. I téhle vůni se znovu věnovala s Kilianem již několik let spolupracující parfumérka Sidonie Lancesseur a z ovoce si vybrala švestku. Bezprostředně po nástřiku však ucítíte jen vůni čisté pšeničné, nikoliv ječmenné whisky, jíž až po několika minutách prostoupí vůně výborné švestkové pálenky. Člověk má v téhle fázi opravdu chuť nalít si panáka :) . Po rozvonění alkohol začne pozvolna vyprchávat a Single Malt kolem sebe začne šířit oříškově obilnou vůni, k níž se přidají velmi chutné zkaramelizované švestky s vanilkou, naložené v dřevěném sudu, přičemž pryskyřičnatý základ jim podobně jako v případě Apple Brandy dodá lehký orientální nádech. Ve srovnání s ní je sice v druhé fázi o něco intimnější, nicméně výdrží jsou naprosto srovnatelné.

Není mi úplně jasné, jakou má dle značky spojitost Amy Winehouse a sirén, které svým líbezným hlasem lákaly námořníky do hlubin oceánu. Její hlas byl mimořádný, svůdně řezavý, energický a barevný, rozhodně bych ho ale neoznačila za sladký a samotnou Amy už vůbec ne. Amy rozhodně nebyla lolitkovská ovocně semišová růže na sladce pačuliovém základu s pižmovou vanilkou. Snad jen ve vůni meruňkovice v první fázi bych viděla spojitost s její alkoholovou záležitostí. Osobně bych s touhle vůní spojila úplně jinou zpěvačku a úplně jinou píseň. https://www.youtube.com/watch?v=WXnR7iZy0ZM

V téhle prvotině značky, která má mimo jiné melancholicky odrážet i temnou slovanskou duši, se snoubí osvěžující pelyňková hořkost se sušeným ječmenem, uklidňujícím heřmánek a libečkem, jehož vůni zkvašených citrusů krotí pálená myrha s kadidlem. A přestože ji oficiální složení nepřiznává, zřetelně cítím i hořkoslanou balzamickou ambru, která v kombinaci s pižmem dodává Skarb příjemnou živočišnost – ano, takhle nějak by podle mě mohl vonět statný slovanský dřevorubec.

Nevím, jestli to dělá kombinace s citrusy, červeným pepřem a lístky fialek nebo je jen ve vůních nemám ráda, ale na mně jablečné vůně vyznívají jako jar na nádobí a Skin není výjimkou. Naštěstí po rozvonění zmizí a místo toho ze z jaru vyklube jemná konvalinka se sladkým růžovým dřevem na mechovém podkladu, což už se mi i líbí. (NT)

V případě této vůně značce L´Artisan se spolupráce s Bertrandem Duchaufourem vyplatila, protože po Séville à l'Aube je tu další zajímavá vůně, která na mně opět drží pohromadě. Na začátek si dáme hřejivou whisky s mírně ostřejším bylinným šafránem, kontrastující s kovově chladnými aldehydy a špetkou zeleně a vzápětí už tu máme slibovanou kůži na kůži. Chvilinku je lehce živočišná, ale velmi rychle měkne a mění se do podoby hebké velurové kůže. Přispívají k tomu jednak šťavnaté okvětní plátky růže a sladký kosatcový pudr. Kromě semiše cítíte na kůži i čerstvě nanesenou rtěnku. Nakonec nám kůže splyne s kůží a vůně se zaoblí pod nánosem táhlého karamelu s mléčnými tóny a jemného pižmového poprašku.

Skeiron byl prý v řecké mytologii bohem severozápadního větru, který přináší zimu. A přesně o to se snaží i samotná vůně. Něžná květinově mýdlová vistárie zde společně a opopanaxem evokuje dojem zimní zahrady, která zde jako zázrakem vykvetla v blízkosti kamenné zídky s popínavými růžemi. Před sněhovými vločkami je totiž chrání pálená myrha s palčivě dřevitým hřebíčkem. Druhým aspektem Skironu je potom její gurmánská poloha, přinášející vůni pražených mandlí, obalených ve skořicovém a vanilkovém cukru v dřevěné dóze, které někdo zapomněl na lavičce u zídky. Naprosto souhlasím se slnieckem, každý, na kom Teint de Neige škrobově drhne, by měl Skiron rozhodně vyzkoušet. Tenhle reparát se totiž povedl na jedničku s hvězdičkou.

Ukrývá v sobě vůně lahodné vanilkově mléčné čokolády z toho nejkvalitnějšího kakaa a sametového kadidla s oudem a jehličnatým cedrem. Pokud jsem si někdy představovala, jak by asi voněla Holly Golightly ve Snídani u Tiffanyho, bylo by to určitě nějak takhle.

Ukrývá sklenku luxusního švestkového likéru, okořeněného stroužkem muškátového oříškum hřebíčkem a pačuli, kterou sevře ručka v šafránově semišové dámské rukavičce, zatímco druhá ulomí kostičku bílé čokolády. Popíjíte ji u krbu, z něhož stoupá balzamický kadidlový dým.

V pomalém rytmu se z deštivého podvečera, zahalené do pryskyřičnatého soumraku, vynoří černá sametová fialka z 1996. Před vstupem do tanečního sálu s vysokými studenými vlhkými zdmi se zahřeje sklenkou ambrového koňaku. Odloží svoje kožené labdanové rukavičky a ladnými kroky se pozvolna přemístí ke krbové římse, na níž stojí skleněná dóza s fialkovými bonbóny a mléčně čokoládovými pralinkami, jimiž si ji získal už semiš v 1996.

Coby ivotem pulzující vůně se šafránem, růží a kůží vás přenese na podvečerní indickou tržnici, kde místní obchodníci nabízí jak výrobky ze semiše a kůže, tak i zelená jablka a růže. Neubráníte se a do jednoho šťavnatého jablka se hned s chutí zakousnete a hned po té si koupíte i puget kořenitých růží s jemným nádechem červeného ovoce, zatímco vás na tváří zlehka šimrají paprsky zapadajícího slunce v podobě kašmeranu. (14-07-2017)

Voní jako slunečné podzimní odpoledne na tabákové plantáži, obklopené rozkvetlými pomerančovníky. Lístky tabáku tu sbírají urostlí Kubánci. A zatímco je potom suší nad rozpáleným včelím voskem, ve volné chvíli uzobávají sušené meruňky.

Tenhle Aaron Terence Hughes je celkem veselá kopa. Strčil svojí špindíře do ruky pronikavý čistič koupelen s vůní jablka a hořce zelených citrusů a poslal jí, aby s ním uklidila zaprášený sklad papírenských potřeb, který z drtivé části zaplňují krabice čínských gum s umělohmotným jahodovým aroma. Jenže to mu evidentně nestačilo, takže jakmile skončila práci, poslal ji ještě naškrobit prádlo do nedaleké prádelny s lehce plesnivějícími zdmi.

limetková kůra s citrusově pryskyřičnatým mastixem a špetkou anděliky a to zahaleno opět do sladkého bílého pižma

Po traumatizující zkušenosti s Cuir Venenum přistupuji k vůním, inspirovaným cigaretovým kouřem vždy raději obezřetně, ovšem v tomhle případě vznikla zajímavá kombinace nezapáleného kubánského doutníku z kvalitního tabáku, popelníku, jehož obsah ale tentokrát není navlhlý, jen do něj napadalo trochu jehličí, a tabulky bílé čokolády, kterou někdo položil vedle něj.

Co jiného při takovém názvu očekávat, než meditativní kadidlovku? A to velmi povedenou. Ač zpracovává podobnou tématiku jako Cardinal (kombinace s jehličím), Smoke of God je mi sympatičtější tím, že kadidlo v ní není ledové, ale vlažné, jak jej zlehka prohřívají další pryskyřice s kašmírovým dřevem a nepůsobí tak odtažitě. Prašnost nahrazuje líbivější obláček prachového kakaa, rozpouštějícího se v absintu. To vše vás donutí usednout do kostelní lavice s koženým polstrováním a rozjímat nad veškerou tou harmonií kolem vás.

Je důkazem, že kvalitní švestkový likér nemusí být nutně jen výsadou Toma Forda. Tenhle je typově podobně jako Plum Japonais rovněž smíchaný s najemno namletou teplou skořicí, jen se už nepálí a rovnou ho v semišových rukavicích stáčíme do sudu ze zakouřeného cedrového dřeva.

Je opravdu doutnající orientální, pačuliově kořenitou růží s oudem. Jakmile její loď přestala sužovat štiplavá kadidlová mračna, zakotvila v bergamotově sargasových mořských vlnách nejblížšího přístavu a vystoupila na břeh. Je zahalená do šafránového semiše a kůže. Její hrdlo zdobí náhrdelník z bezových bobulí. Její tvář jemně ozařují paprsky propolisové ambry. Její první kroky vedou na útesy, porostlé mořským mechem.

Vodní ovoce s broskví, citrusovou magnólií a vodními květy předznamenává příchod svěží růžičky přesně v tom stylu, na jaký jsme od této značky zvyklí. Zasněžená je v tomhle případě jemným bílým pižmem. V chladném počasí má tendenci vonět v drydownu lehce avivážově, pro teplejší jarní dny je však ideálním společním podobně jako Masaki-Masaki.

Sněžná sovička s jemným chmýřím tu je figurantkou na zahradní svatbě v předjaří. Okolní záhony jsou ještě pokryté tenkou vrstvou mátově chladného, kokosového sněhu, ale místy už prokukují sněženky a galbanově zelená tráva. Ženichův oblek zdobí kytička konvalinek, zatímco nevěsta má výstřih lemovaný pižmově bílou kožešinkou a do vlasů zapletenou bílou růži.

Midnight Poison s marmeládou z červeného ovoce, jenom nevím, jestli by mi nakonec ty červené bobule nezačaly časem rušit. Ale na tuhle značku opravdu povedené.

Na oficiálních stránkách se dozvíte o vůní jen toto: Její přítomnost stále přetrvává. Její spodnička zanechala jasnou stopu. Stopu intenzivní vůně, která zapálila nekonečné plameny. A já vlastně nemohu jinak než souhlasit, hned při prvním přivonění se mi totiž vybavila tato scéna z filmu "Jak přicházejí sny": Žena ve vzdušných bílých šatech stojí ve slunečním svitu na květinové louce, vítr si pohrává s jejími dlouhými vlasy, chystá se ulehnout k odpočinku na deku plněnou prachovým peřím. Mlhavá vzpomínka na spřízněnou duši. Dostupné složení hovoří sice jen o bílých květinách, kosatci a ambře, ale tentokrát si dovolím zatipovat, že je toho malinko víc a rozvést to. V úvodu přichází jemně štiplavé levandulové mýdlo. Po nich už před vámi defiluje kytice bílých květů: lehce živočišný jasmín s medovou nasládlostí (představte si ten z A La Nuit, naštěstí jen v pětinové síle/intenzitě), pomerančový květ a téměř neznatelná růže. Skrze ně už začínají zvolna prostupovat pudrově/prachově pryskyřičnaté tóny ambry. Ke květinám se přidává křehký kosatec a celá kytice padá do hromady prachového vanilkového peří. V základu se pryskyřičnatost ambry trochu zintenzivní, vanilková sladkost mizí, místo toho se přidává trocha zemitosti (trocha pačuli nebo možná suchý vetiver) s nepatrným náznakem cherry likéru. A já už konečně vím, kde vzal Francois Demachy částečnou inspiraci pro Miss Dior Le Parfum, protože v téhle fázi mi okamžitě naskočila (a Soavissima je staršího data). Vzpomínka na spřízněnou duši už ovšem pomalu mizí a zůstal jen vyhaslý krb se sušše pryskyřičnatým prachovým obláčkem. Chci znovu zpátky tu vzpomínku a cítit se zase andělsky krásná.

Má v sobě aldehydový chlad horské tůně, lemované zaprášenými balvany z Eau du Soir a hořkou zelení. Ta se ale v tomto případě díky semišovému šafránu, kadidlu a kořenitému nachází v dalekém Orientu. Citrusovou kořenitost růže zdůrazňuje pelargónie. Nicméně musím souhlasit s jerry, že právě muškáty ji společně s kadidlem a štědřejší dávkou zemitého pačuli a balzamické ambry posouvají přece jen už malinko na pánskou stranu. Každopádně se moc povedla.

Pokud byste někdo chtěl v současně produkovaném mainstreamu hledat opravdovou květinovou chypre, potom se rozhodně poohlédněte v parfumériích po této vůni. Začíná chladivou směsí natrpklých citrusů a koření, od nichž pozvolna přes šťavnatou mandarinku s pikantní suchou dřevitostí muškátového oříšku přejde k masité broskvi, pudrové mimóze a jemnému kosatci. Po rozvonění se do kytice vmísí konečně i růže s tóny chypre. Nejprve je poměrně nesmělá, ale postupně nabere na síle a dostane voskově-medový nádech. Dojmově to ve mně vyvolává pocit, jako by někdo všechny zmiňované květiny pustil po proudu bublajícího potůčku, který je lemovaný mechovým porostem. Co dodat, Dominique Ropion prostě umí :) .

Je vůní medově nasládlého jasmínu se zelenými výhonky, hořkého neroli, květinově krémové lilie, která jde rovněž jako jasmín lehce do zelena a růže z typického bulharského růžového oleje. Společně s hřejivě ambrovým základem s kořenitým santalem se potom dá říct, že skutečně vytváří velkou bílou kytici ze staré školy, zalitou sluncem. Jen se trochu obávám možného bolehlavu, který mně osobně tento typ vůní způsobuje. (NT)