parfémová polička uživatele wendulka
White Suede
White Suede (Tom Ford)

Zase jeden Tomův mistrovský kousek, pižmovo-semišová vůně, hebounká jako mohér. Na začátek tu máme jeho asi zřejmě oblíbenou kombinaci bylinného šafránu s růží, i když obojího (hlavně té růže) jé tentokrát méně než obvykle a vzápětí mizí pod hrubou, lehce živočišnou kůží. Pán v kožené bundě však tentokrát není u baru sám, má s sebou společnost, dámu v mohérových šatech s luxusními rukavičkami a semišovou kabelkou. Zatímco on kouří, ona elegantně popíjí čaj. Před chvílí se vrátila z toalety, takže voní jemným pudrovým popraškem, čerstvou rtěnkou a z vlasů je jí stále ještě jemně cítit růže. Tu a tam proběhne vzájemný letmý dotek, který je ale o to víc elektrizující a vystřeluje kolem nich ambrově nasládlé záblesky.

Wild Candy
Wild Candy (Mancera)

Když nepočítám úvodní, lehce syntetickou broskev, pak voní Wild Candy jako mix kakaových kuliček a kokosek, mezi něž nakrájíme na kolečka jeden přezrálý banán a následně vše poprášíme moučkovým cukrem.

Winter
Winter (Dasein)

Tématiku čtvera ročních období zpracovalo už několik značek, ovšem tahle má k nim co do autentičnosti podle mě nejblíž. Samantha Rader nás s její pomocí bere na procházku do lesa. Vedle smrků a borovic míjíme i zmrzlé bezové a šípkové keře, pokryté třpytícími se vločkami. Pod nohama nám křupe mokrý sníh, mrazivý podvečerní vzduch nás přitom štípe do tváří. Úplného zimního chladu se však bát nemusíme, jelikož brzy se ohřejeme u ohně s pálícím se jehličím a nasládlou borovicovou pryskyřicí. Kromě toho nás zahřívá i měkoučký levandulově mohérový svetřík, který máme na sobě. A díky levanduli nakonec najdeme i pár lesních jahůdek.

Winter Nights
Winter Nights (Dasein)

Samantina procházka nočním lesem v zimě je jiná. Tady už bezové ani šípkové keře nepotkáme. Noční vzduch je díky většímu množství kardamomu mnohem mrazivější a štiplavější. Zde se ovšem kromě ohně s pálícím se jehličím a borovicovou pryskyřicí zahříváme i uzeným čajem Lapsang Souchong. Levandule je tu sice stále patrná včetně podtónu lesních jahod a znovu přináší dojem mohérového svetříku, avšak téhle verzi zcela jednoznačně dominuje právě uzený čaj. Škoda, že je to jen limitka, protože příznivci Bvlgari Black by touhle bio vůní s úžasnou intenzitou a výdrží byli podle mě nadšení.

Wish
Wish (Chopard)

Začíná směsí svěžích citrusů, kyselého rybízu a nezralé hrušky. Po chvilce však všechno převálcuje pačuli stejné pačuli s karamelem a cukrovou vatou jako v Angelovi, jen s tím rozdílem, že tohle díky kadidlu v základu nepůsobí tak ulepeně, ale bohužel na mně na rozdíl od Angela i tleje.

Wish Come True
Wish Come True (Stéphane Humbert Lucas 777)

Je-li vaším splněným snem ovocná nežvýkačková tuberóza, pak vám tahle vůně vaše přání vyplní. Než se k ní ale dopracuje, nabídne vám sladkou, jiskřivě šťavnatou mandarinku a zralé banány. Teprve pak je rozvaří na kadidlovém plamenu společně s meruňkami, zahustí vanilkou a posype špetkou kakaa. Nakonec přikápne pár kapek coca-coly (otočník), které tuberóze dodají sladkou perlivost a přináší pocit jásavosti podobně jako v Dolce Tuberose (Krigler) a ještě jednou ji zahřeje s pomocí ambry.

Wishaah (Eau de Toilette)
Wishaah (Eau de Toilette) (Syed Junaid Alam / Junaid Perfumes)

Zatímco taková Grape Pearls od The House of Oud jen nepatrně naznačovala, Wishaah se k němu hrdě hlásí už od začátku společně s příjemně svíravým bergamotem. A proč zmiňuji Grape Pearls? Protože i zde najdete ty samé borůvky, rozmačkané s cukrem a se smetanou. A nejen borůvky, ale i maliny a ostružiny, zakápnuté medem. Zatímco se však Grape Pearls poté vydává už vyloženě gurmánským směrem, Wishaah se zásluhou hřebíčku, koriandru, šafránu, sladce pačuliové růže ve stylu Midnight Poison a dalšího koření a stále přítomné oudové nahořklosti drží v orientální rovině.

Womanity
Womanity (Thierry Mugler)

Kdysi jsem považovala Womanity za naprosto otřesnou vůni. Sice bych ji nenosila ani dnes, nicméně jí nemůžu upřít to, že je to jedna z nejzajímavějších slaných fíkovek (svěženek) a to nejen, pokud jde o mainstream. Konkrétně kaviár v ní sice necítím, spíš mi připomíná fíky, naložené v koncentrovaném nálevu ze slané mořské vody. Ovšem problém je v tom, že kdykoliv se chci tzv. do některého z fíků zakousnout, narazím zuby na ostrý kov. (NT)

Wood Haven
Wood Haven (Kerosene)

Je, jak už sám název naznačuje, především vůní pro milovníky dřeva. A dřevo je to tedy pořádné. Zpočátku je ochlazené bergamotem, čerstvě vymačkanou šťávou z grepu a citronovou kůrou a pokryté vydatnou vrstvou drceného černého pepře, který podobně jako v Dirty Flower přináší v kombinaci s dalšími složkami pro tuhle značku typický industriální tón a vyvolává dojem, že jde o zaprášený sklad dřeva někde na pile. Pokud jde o samotný druh zde uloženého dřeva, v první fázi po rozvonění převažuje jalovec s cedrem, jejichž jehličnaté drhnutí podporuje i nastrouhaný pikantní zázvor. V té další v základu už se projeví zemitě peprná vůně guajaku a společně se zakouřeným vetiverem nás ze skladu přenese do samotného provozu pily, kde dělníci s vysokým pracovním nasazením (slaný podtón vetiveru) právě zpracovávají nový přísun pokáceného dřeva.

Wood Jasmin
Wood Jasmin (Parfums BDK)

Voní jako švestkový kompot se skořicí a hruškový kompot s hřebíčkem, na které jste pozváni do kamenného vinného sklípku, vyzdobeném tureckými růžemi a jasmínem, abyste po usazení na kůží polstrované židle kromě nich ochutnali i lahodnou medovinu zdejšího sklepmistra. Uvnitř to přitom voní kadidlem a smetanovou madagaskarskou vanilkou. Milovníci Aziyadé by tuto návštěvu měli podniknout povinně!

Wood Mystique
Wood Mystique (Estée Lauder)

Jediné, co by se snad dalo na téhle vůni označit za orientálního, jsou úvodní tóny kořenité růže s jiskřivými růžovým pepřem a lehce drhnoucího oudu. Tato fáze ovšem vezme hezky rychle za své a ztratí se v jemných kytičkách, které by se snad daly identifikovat jako směs mimózy s kosatcem, aby nakonec sklouzla od ostrého cedrového základu s malinovkou. (NT)

Woody
Woody (Arabian Oud)

Ó, tak tohle je orientálka jaksepatří. Nejprve si pro vás připraví pořádnou dávku bylinně štiplavého šafránu v kombinaci s prašnou zemitostí, aby vám vzápětí pod nosem vykvetla obří šťavnatá rudá růže s ovocným podtónem. Poté se už ovšem o slovo hlásí oud. Chvilku je až medicinální, ale postupně se ustálí a dodá růži temnou "sametovou" hebkost...A hele, ona je tu i trocha mléčného santalu, který nám vůni nepatrně uhladí, slint. Po rozvonění se však díky návrativšímu se oudu ukazuje, že tahle růže bude hodně dřevitá a kouřová. Jen nám přitom začne pomalu usychat, asi jako byste si jí dali vylisovat do knihy. A abychom tento proces urychlili, přidáme i malinko hřejivé pryskyřičnaté ambry. No a opět pokud jde o intenzitu a výdrž, tentokrát stačí jen jeden střik a máte o zábavu na několik hodin postaráno ;) .

Woody Mood
Woody Mood (Olfactive Studio)

Stejně jako 99 % vůní Olfactive Studio byla i Woody Mood inspirovaná určitou fotografií. Tuhle konkrétní od Rogera Steffense, nazvanou Červený mimozemšťan, potkala Céline Verleure, zakladatelka značky, na podzim 2016 na výstavě v pařížském Grand Palais. Zachycuje sekvojovce, rostoucí již tisíc let v kalifornském okresu Mondocino, které jsou tak mohutné, že propouští jen minimum slunečního svitu. Znázornit olfaktoricky takový les, to chce opravdu velkou dřevitou vůni a jestli to někdo umí, je to Betrand Duchaufour. Slunečními paprsky, které jen zlehka prosvítají skrze dřevo, je tu bergamot se zázvorem a natrpkle citrusovou svěžestí šalvěje muškátové v úvodní fázi. Potom už vás obklopí masivní kmeny temného lesa a pak nastane to nejpříjemnější překvapení. Uvědomíte si totiž, že se tam nacházíte s vaším milovaným motorkářem v kožené bundě a semišových rukavících z Bvlgari Black a popíjíte černý čaj. Jen místo vanilky je Woody Mood oslazená kakaovým styraxem a zároveň je duchaufourovsky kadidlovější a zemitější.

Wow! for Women

Zpočátku navnadí sklenicí perlivé malinovky, malinových bonbónů s ovocnou náplní a kyticí pačuliových růží. Po rozvonění se ale do ní opře silný vítr a z krásné kytice a z původně slibného wow efektu zůstane jen pár okvětních plátků ambrové růže se vzdušným pižmem.

Wūlóng Chá
Wūlóng Chá (Nishane Istanbul)

V úvodní fázi voní jako osvěžující ledový zelený čaj s příchutí trpkého bergamotu a mandarinky. Po rozvonění se zelený čaj promění v černý, do něhož zlehka přistrouhneme muškátový oříšek. Nakonec k nim ještě dostanete pár zralých fíků se špetkou bílého pižma. To vše z ní podobně jako z Boszporusz dělá především ideální vůní na léto.

X for Men
X for Men (Clive Christian)

Milujete zázvor, kosatec a temnější vůně s ćhyprovými tóny? Pak prosím o maximální pozornost, protože tahle vůně spojuje geniálně tohle vše dohromady a vůbec není pánská, jak se nám tato značka snaží tvrdit, jenže u Clivea si holt na unisex nehrají. Jednou stranou by člověk vlastně něco takového očekával od Forda, i když to také není přesné, protože i přes tu temnou dekadentní stránku má vůně v sobě i tu uhlazenou britskou eleganci. Na úvod tu máme kořenitý koktejl ze štiplavého kardamomu, který se po chvíli rozpustí v ginu, zahuštěném sladce pikantním zázvorem. Černou tmu náhle prosvětlí medově zlatý jasmínový paprsek a hebounký zapudrovaný kosatec se špetkou hřejivé ambry. Ovšem chladivé tóny chypre s jemně drhnoucím suchým vetiverem a cedrem v kouřově prašném oparu z labdana a nasládlé skořice způsobí, že tenhle kosatec si přece jen nedá to své noir vzít. Navíc ve vás vyvolá pocit, kdy si chcete toho uhlazeného gentlemana v obleku vedle vás, co právě típnul doutník v popelníku, přitáhnout k sobě a nechat si jeho rašící strniště otírat o tvář a vnímat jeho teplo.

X for Women / The Feminine Perfume

Jakkoliv jsem z pánské verze X stále nadšená, o dámské se už stejně pochvalně vyjádřit nemohu, třebaže by se mi jako ovocná chypre líbit měla. Jistě, kvalitní zpracování tomu nelze upřít, ale ona je to moderně pojatá chypré a přes to prostě u mě nejede vlak. Navíc z ovoce kromě mandarinky a kyselé rebarbory nejvíc dominuje broskev, která je sice jednou stranou měkká, šťavnatá a sametová, ale zároveň i tak nějak mazlavá, také nejásám. I medově nasládlý jasmín s konvalinkou nám to stejně jako pačuli, zřejmě pro zachování směru chypre, táhnou do zelena. Kromě toho se pačuli stará i o potřebnou dávku vlhké zemitosti. Co mi však opravdu vadí, je v základu nepříjemně drhnoucí cedr se škrablavým pižmem. Zachraňuje to až trocha jemně nasládlé krémové vanilky, která onu ostrost uhladí. (NT)

XIII La Treizième Heure

Dá se říct, že třináctá hodina je z celé základní kolekce asi nejtemnější. Ihned po bergamotově svěžím úvodu nás zavadí do koňské stáje. Tahle se ovšem teprve na koně připravuje. Je vystlaná drhnoucím březovým listím, čerstvým senem (narcis) a další podestýlkou (zemité tóny pačuli). V každém boxu čeká kožené koňské sedlo a holínky. Až sem by se mi docela i líbila, kdyby uvnitř někdo nerozlil umaštěný doutnající březový dehet.

XJ 1861 Naxos
XJ 1861 Naxos (Xerjoff)

Ta úvodní kombinace levandulového medu se třpytivými citrusy a jemně štiplavou skořicí se mi líbí moc. Potom mi skrze tu mandlovost, vanilku a kávu připomíná variaci na Mandorlo di Sicilia, ale tohle je hezčí, díky té chladivé levanduli a skořici vůbec ne přeslazené jako Acqua di Parma.

XJ 1861 Zefiro
XJ 1861 Zefiro (Xerjoff)

Patří k dvojici vůní, které doplnily původní 1861 (ta nově získala dovětek Rennaisance), oslavující 150. výročí sjednocení Itálie a vytvořili. Konkrétně Zefiro má být věnovaná věčnému Římu, zejména v době barokní alchymie. A musím říct, že je to pocta více než důstojná. Spojuje v sobě totiž bílé víno, kořeněné čerstvým kardamomem s nazelenalými podtóny, které pomocí pryskyřičnatých tónů a pečených švestek (davana?) proměníme v lahodnou medovinu. A teď nemyslím med jako třeba v Eau de Hongrie, ale opravdu to pití, kdo jste ji měl někdy příležitost ochutnat. Po rozvonění se vedle džbánku s tímhle mokem objeví i váza s výstavním skořicovým karafiátem a kosatcem. Ten je zajímavý tím, že budí zdánlivý dojem křehkosti, voní jemně pudrově, brzy však odhalíte, že má velmi podobnou sílu tak, jak je tomu u Xerjoffu dobrým zvykem. Osobně bych ho snesla víc jako v Ibitiře, nicméně vůně má tématizovat především alchimii, takže nakonec kosatec musí ustoupit teplému kadidlu, zahřívanému ambrou a dřevem, které zase na druhou stranu krásně podtrhne jemnou kořenitost skořicového karafiátu a vytvoří z vůně nádhernou sametovou orientálku. Tohle se teda ve srovnání s původní 1861 sakra povedlo.

Xocoatl
Xocoatl (Fueguia 1833)

Vůně má být inspirovaná stejnojmenným nápojem starých Aztéků, připravovaným ze semen vanilkové orchideje a z hořkého kakaa, který měl dodávat sílu, moudrost, ale i třeba povzbuzovat libido. Sám slavný Montezuma ho prý byl schopen vypít i padesát šálků za den. Až dobyvatelští Španělé si jej začali sladit a přidávat do něj mléko. A soudě podle prvotního ostrého závanu, řekla bych, že do něj museli přidávat i špetku chilli a teplou, lehce živočišnou, najemno namletou skořici a snítku máty. Dokonce si troufám i tvrdit, že někteří možná podváděli a přece jen si tam trochu toho mléka dali, protože kakao, které se mi tam po rozvonění v dřevěném pohárku objeví, má díky vanilce nádherně našlehanou mléčnou pěnu. A nezůstane jenom u toho, protože v základu to ještě ochutili i rumem, aby tomu ještě dodali říz. Zároveň se prašně zemité tóny pačuli a suchá bylinná dřevitost starají o to, že vůně vlastně vůbec nepůsobí nijak zvlášť sladce a ani čistokrevně gurmánsky, i když jedlá je taky a přitom krásně drží.

XXY
XXY (Xerjoff)

V první polovině téhle vůně jsem si říkala, co vůbec dělá v tak drahé kolekci, chvilku to dokonce myslela, že je dokonce i pod úrovní samotného Xerjoffu a málem jsem si zoufala. To totiž začíná směsí svěžích citrusů, vodních květin a pepře. Do toho se vmotá tropický ylang a la nahnilé banány s trochou indolického jasmínu a bílým pižmem. Po rozvonění najednou střih: kde se vzala, tu se vzala, zjevila se mi na ruce ohromně příjemná suchá vetiverovka s pryskyřičnatou ambrou (pravděpodobně kombinace vanilky a labdana), krotkou pačuli a podtóny šťavnaté broskve. A jako bonus se v drydownu přidala, ó kráso, i trocha mléčného santalu. (NT)

Yazan
Yazan (Äsgharali)

Počáteční citrusy s broskví a tóny levandule bohužel vytváří efekt koupelnového čističe. Následná bonbónková fialka s pačuliovou růží dojem rovněž příliš nevylepší, jelikož právě pačuli má na mojí kůži tendenci lehce tlít. Stejně tak mě v ambrovém základu s bílým pižmem ruší štiplavý cedr. (NT)

Yearn
Yearn (Ajmal)

Tedy, jsem malinko zaražená, ale příjemně překvapená , z tak černého flakonu bych čekala nějakou pecku a ona je to vlastně jen lehce opojná a zároveň i něžná květinová vůně. Vlastně se to dá poznat už od začátku díky svěžím tónům frézií, že tady nebudete mít s nějakou typickou orientálkou co dočinění. Následuje hruška z Petite Chérie, jejíž sladkost je tlumená jablečnou příchutí. Po rozvinutí už dostávají prostor jen a jen květiny, v tomto bodu souhlasím s jerry a typovým přirovnáním k Idylle EDT. Dokonce i ten pižmový obal v základu tomu nahrává, jen s tím rozdílem, že Yearn je oproštěná od jakýchkoliv ostrých hran a naopak je obohacená o jemně omamnou „medovou“ sladkost .

Yesterday Haze
Yesterday Haze (Imaginary Authors)

Je fíkovkou, přesněji řečeno gurmánskou fíkovkou a velmi povedenou! Fíky v ní jsou čerstvě natrhané, šťavnaté a slaďoučké. Jsou smíchané s čerstvě vyloupanými vlašskými ořechy a polité mandlovým krémem z tonky. Miska s tímhle zajímavým salátem stojí na parapetu otevřeného okna, takže v ní cítím i ten tón větru šumícího ve větvích, lehce podbarvený zemitou vůni kosatce na záhoně pod oknem.