|
Je minimalistickou vůní v bio kvalitě s plátky čerstvého citrónu, limetky a pomeranče, které posypeme najemno nastrouhaným zázvorem. Ten se pak po rozvonění už jen promísí s trochou pepřového prachu a zrnky kardamomu. Skvělý kandidát na vrstvení. |
|
Vůně údajně čerpá inspiraci ze stejnojmenného sólového tureckého lidového tance pro muže. A sebevědomí tomuhle kafrově levandulovému tanečníkovi v kožených holínkách se zálibou v kvalitním aromatickém tabáku a amarettu rozhodně nechybí. Když zrovna netančí nebo neskládá snopy sena, prohání se prašnou stepí na koni. |
|
Po něžném bílékvětinovém úvodu se svěží mandarinkou a rybízovým bonparem se promění v plnokrevnou jasmínovku s broskvovou marmeládou a kokosovým opalovacím ambrovým mlékem, které ji dodává tropický nádech. V drydownu ji pak už jen zjemní hrst bílého pižma. |
|
Abu I-Hasan Ali Ibn Nafi, přezdívaný též Ziryab, což v překladu znamená sojka, byl středověký hudebník, zpěvák, skladatel, básník, ale též astronom, který se z dalekého Bagdádu kvůli útěku před tamějším chalífem dostal až do andaluské Cordoby, kde jeho kariéra naplno rozkvetla. Proslavil se mimo jiné hraním na úd (oud), což je arabský drnkací nástroj, předchůdce loutny. A tak asi není překvapením, že vůně je vystavěná na oudu stejně jako jeho spojení se semišovým šafránem, který má zase zřejmě odkazovat na "Cordovan" (způsob zpracování kůže). Použité cedrové dřevo má zřejmě zase představovat výše zmíněný hudební nástroj. Pěkné je ovšem jejich spojení s kyticí plně rozvitých opylených tulipánů. Bohužel je to ale jediná zajímavá věc na Ziryab, neboť s nástupem ambrového základu cedr v ní začne kysnout. (NT) |
|
I Zizan je podobně jako Isfarkand v úvodu vystavěná na osvěžujícím principu citrusové kolínské. V tomto případě však byly zkombinované s mátově svěží šalvějí muškátovou, sušeným bobkovým listem a několika fialkovými lístky, vetiverem a cedrem, čímž celkově vyzní dřevitěji. Zajímat by podle mě mohla pánské přiznivce Dans Tes Bras (Frederic Malle). (NT) |
|
Tuhle vůni jsem strašně moc chtěla vyzkoušet v době, kdy mi ještě Insolence nepřišla tak sladká, jelikož jsem četla v recenzích o údajné podobnosti. Tehdy jsem se poměrně zděsila a pojala podezření, že zbytek ve flakonu, z něhož jsem tehdy zkoušela byl možná už lehce jetý a rozhodla se s odstupem času opatřit si znovu čerstvý vzorek. A i když se mi podezření potvrdilo, výsledek není o moc lepší. Co se týče podobnosti, něco málo by se asi našlo. Chybí bergamot s červeným ovocem a kosatcem, místo nich tu najdete obecné citrusy s pomerančovým květem a fialky, akorát že je někdo vyválel v hlíně a nahořklém šafránovém prachu. Po rozvonění se pak z ní vyklubou klasické fialkové bonbóny v bílém pižmu. (NT) |
Zapomeňte na veškeré gurmánské oudovky, které jste až dosud zkoušely. Ne, že by nebyly dobré, ale tahle je prostě vyloženě k nakousnutí. Oud je tu zapracovaný jen jako téměř neznatelná orientální nitka, která táhne podél všemožných delikates. Tou první jsou borůvky rozmačkané s cukrem a se smetanou. Tou další jsou zkaramelizované kuličky hroznového vína, prokládané marcipánovými růžičkami, které zlehka poprášíme mletou kávou – v téhle fázi už po oudové nitce v podstatě není ani památky. A konečně je tu poslední dobrota, jíž je pižmově nadýchaná cukrová vata s mikroskopickými krystalky vanilkového cukru.