Samantina procházka nočním lesem v zimě je jiná. Tady už bezové ani šípkové keře nepotkáme. Noční vzduch je díky většímu množství kardamomu mnohem mrazivější a štiplavější. Zde se ovšem kromě ohně s pálícím se jehličím a borovicovou pryskyřicí zahříváme i uzeným čajem Lapsang Souchong. Levandule je tu sice stále patrná včetně podtónu lesních jahod a znovu přináší dojem mohérového svetříku, avšak téhle verzi zcela jednoznačně dominuje právě uzený čaj. Škoda, že je to jen limitka, protože příznivci Bvlgari Black by touhle bio vůní s úžasnou intenzitou a výdrží byli podle mě nadšení.

Začíná směsí svěžích citrusů, kyselého rybízu a nezralé hrušky. Po chvilce však všechno převálcuje pačuli stejné pačuli s karamelem a cukrovou vatou jako v Angelovi, jen s tím rozdílem, že tohle díky kadidlu v základu nepůsobí tak ulepeně, ale bohužel na mně na rozdíl od Angela i tleje.

Je-li vaším splněným snem ovocná nežvýkačková tuberóza, pak vám tahle vůně vaše přání vyplní. Než se k ní ale dopracuje, nabídne vám sladkou, jiskřivě šťavnatou mandarinku a zralé banány. Teprve pak je rozvaří na kadidlovém plamenu společně s meruňkami, zahustí vanilkou a posype špetkou kakaa. Nakonec přikápne pár kapek coca-coly (otočník), které tuberóze dodají sladkou perlivost a přináší pocit jásavosti podobně jako v Dolce Tuberose (Krigler) a ještě jednou ji zahřeje s pomocí ambry.

Zatímco taková Grape Pearls od The House of Oud jen nepatrně naznačovala, Wishaah se k němu hrdě hlásí už od začátku společně s příjemně svíravým bergamotem. A proč zmiňuji Grape Pearls? Protože i zde najdete ty samé borůvky, rozmačkané s cukrem a se smetanou. A nejen borůvky, ale i maliny a ostružiny, zakápnuté medem. Zatímco se však Grape Pearls poté vydává už vyloženě gurmánským směrem, Wishaah se zásluhou hřebíčku, koriandru, šafránu, sladce pačuliové růže ve stylu Midnight Poison a dalšího koření a stále přítomné oudové nahořklosti drží v orientální rovině.

Kdysi jsem považovala Womanity za naprosto otřesnou vůni. Sice bych ji nenosila ani dnes, nicméně jí nemůžu upřít to, že je to jedna z nejzajímavějších slaných fíkovek (svěženek) a to nejen, pokud jde o mainstream. Konkrétně kaviár v ní sice necítím, spíš mi připomíná fíky, naložené v koncentrovaném nálevu ze slané mořské vody. Ovšem problém je v tom, že kdykoliv se chci tzv. do některého z fíků zakousnout, narazím zuby na ostrý kov. (NT)

Je, jak už sám název naznačuje, především vůní pro milovníky dřeva. A dřevo je to tedy pořádné. Zpočátku je ochlazené bergamotem, čerstvě vymačkanou šťávou z grepu a citronovou kůrou a pokryté vydatnou vrstvou drceného černého pepře, který podobně jako v Dirty Flower přináší v kombinaci s dalšími složkami pro tuhle značku typický industriální tón a vyvolává dojem, že jde o zaprášený sklad dřeva někde na pile. Pokud jde o samotný druh zde uloženého dřeva, v první fázi po rozvonění převažuje jalovec s cedrem, jejichž jehličnaté drhnutí podporuje i nastrouhaný pikantní zázvor. V té další v základu už se projeví zemitě peprná vůně guajaku a společně se zakouřeným vetiverem nás ze skladu přenese do samotného provozu pily, kde dělníci s vysokým pracovním nasazením (slaný podtón vetiveru) právě zpracovávají nový přísun pokáceného dřeva.

Voní jako švestkový kompot se skořicí a hruškový kompot s hřebíčkem, na které jste pozváni do kamenného vinného sklípku, vyzdobeném tureckými růžemi a jasmínem, abyste po usazení na kůží polstrované židle kromě nich ochutnali i lahodnou medovinu zdejšího sklepmistra. Uvnitř to přitom voní kadidlem a smetanovou madagaskarskou vanilkou. Milovníci Aziyadé by tuto návštěvu měli podniknout povinně!

Jediné, co by se snad dalo na téhle vůni označit za orientálního, jsou úvodní tóny kořenité růže s jiskřivými růžovým pepřem a lehce drhnoucího oudu. Tato fáze ovšem vezme hezky rychle za své a ztratí se v jemných kytičkách, které by se snad daly identifikovat jako směs mimózy s kosatcem, aby nakonec sklouzla od ostrého cedrového základu s malinovkou. (NT)

Ó, tak tohle je orientálka jaksepatří. Nejprve si pro vás připraví pořádnou dávku bylinně štiplavého šafránu v kombinaci s prašnou zemitostí, aby vám vzápětí pod nosem vykvetla obří šťavnatá rudá růže s ovocným podtónem. Poté se už ovšem o slovo hlásí oud. Chvilku je až medicinální, ale postupně se ustálí a dodá růži temnou "sametovou" hebkost...A hele, ona je tu i trocha mléčného santalu, který nám vůni nepatrně uhladí, slint. Po rozvonění se však díky návrativšímu se oudu ukazuje, že tahle růže bude hodně dřevitá a kouřová. Jen nám přitom začne pomalu usychat, asi jako byste si jí dali vylisovat do knihy. A abychom tento proces urychlili, přidáme i malinko hřejivé pryskyřičnaté ambry. No a opět pokud jde o intenzitu a výdrž, tentokrát stačí jen jeden střik a máte o zábavu na několik hodin postaráno ;) .

Stejně jako 99 % vůní Olfactive Studio byla i Woody Mood inspirovaná určitou fotografií. Tuhle konkrétní od Rogera Steffense, nazvanou Červený mimozemšťan, potkala Céline Verleure, zakladatelka značky, na podzim 2016 na výstavě v pařížském Grand Palais. Zachycuje sekvojovce, rostoucí již tisíc let v kalifornském okresu Mondocino, které jsou tak mohutné, že propouští jen minimum slunečního svitu. Znázornit olfaktoricky takový les, to chce opravdu velkou dřevitou vůni a jestli to někdo umí, je to Betrand Duchaufour. Slunečními paprsky, které jen zlehka prosvítají skrze dřevo, je tu bergamot se zázvorem a natrpkle citrusovou svěžestí šalvěje muškátové v úvodní fázi. Potom už vás obklopí masivní kmeny temného lesa a pak nastane to nejpříjemnější překvapení. Uvědomíte si totiž, že se tam nacházíte s vaším milovaným motorkářem v kožené bundě a semišových rukavících z Bvlgari Black a popíjíte černý čaj. Jen místo vanilky je Woody Mood oslazená kakaovým styraxem a zároveň je duchaufourovsky kadidlovější a zemitější.

Zpočátku navnadí sklenicí perlivé malinovky, malinových bonbónů s ovocnou náplní a kyticí pačuliových růží. Po rozvonění se ale do ní opře silný vítr a z krásné kytice a z původně slibného wow efektu zůstane jen pár okvětních plátků ambrové růže se vzdušným pižmem.

V úvodní fázi voní jako osvěžující ledový zelený čaj s příchutí trpkého bergamotu a mandarinky. Po rozvonění se zelený čaj promění v černý, do něhož zlehka přistrouhneme muškátový oříšek. Nakonec k nim ještě dostanete pár zralých fíků se špetkou bílého pižma. To vše z ní podobně jako z Boszporusz dělá především ideální vůní na léto.