Naprosto souhlasím s recenzí blackviolet. Viper Green je díky kombinaci látky rosyfolia, galbana, zemitého pačuli a vetiveru vůní konvalinek a vlhkém zeleném lese - konvalinek, které mohou být jedovaté, ale mohou být i kouzelnými kvítky, jejichž dotykem se jakýkoliv člověk zamiluje do toho, koho prvního spatří, pro něž král elfů Oberon se svojí korunou s jasmínových kvítků vyslal Puka ve Snu noci svatojánské.

Podobně jako slniecko v ní mám omšelé proutěné křeslo s koženým sedátkem, v jedné ruce šálek bylinkového čaje a v druhé dezert, ozdobený kousky kandovaných mandarinek a plněný smetanově vanilkovým krémem. Letní pohoda na terase. Jen škoda, že je tak intimní.

Ze začátku je Visa především o ovoci: sladká hruška zakápnutá bergamotem, následují broskve, lépe řečeno jsou to spíš jejich sametové slupky. K broskvím se pak přidá lehce "mýdlový“ ylang, ostatní květiny lze tušit opravdu jen v pozadí. Nejvíc mě ale překvapil základ, tady si dovolím připodobnění: jako když v semišovém oblečku vlezete do jezírka (obloženého mechem), které je naplněné vanilkovým mlékem a hezky se v něm vykoupete. V úplném dojezdu se pak ještě objevuje nasládle drhnoucí vetiver. Vůně se navíc může pochlubit neuvěřitelnou intenzitou a opravdu dlouhou výdrží.

Práce Enrica Buccelly mě nedávno hodně navnadila, i proto jsem chtěla zjistit, jak dovede pracovat s růží. Ač mě tentokrát tak neohromil, originalitu mu znovu upřít nemůžu. Smíchal trpkou zeleň se štiplavým pepřem a vodnatými citrusy a do ní schoval lehounkou bergamotově svěží růžičku s voskovými zelenými lístky v hromadě popela (kadidlo s labdanem), který chvilkami malinko žhne (ambra). (NT)

Já nevím, ale začínám mít pocit, že Egon Oelkers je parfumérem jediné vůně (Fuoco Infernale), jinak všechno zazdil. Tohle mi spíš než pohled na moře evokuje okenu s vůní jemné konvalinky a svěží růže, kořeněné pepřem a hřebíčkem. A opět ten samý vlezlý sladký pačuliový základ jako v Eleganza Luminosa, jen s větším množstvím bílého pižma.

Pro mě zvláštní kořeněná orientálka, jsou v ní vlastně všechny složky, které se mi ve vůních nelíbí, ale Lutens to prostě umí namíchat tak, že jí nedokážu dát palec dolů, ba naopak. Po pepřovo-paprikovém rozjezdu dostává konečně trochu prostor karafiát a další sušené květy, které jsou posypané strouhaným muškátovým oříškem a hřebíčkem a přidává se i něco jako „suché mydlinkové“ tóny. Jako celek bych to přirovnala k večerní procházce po pláži, při níž vás jemně zahřívá teplý větřík vanoucí od moře.

Nese název jedné pláže ve Forte del Marmi. A ta tropická tématika sedí. Kokos s banánem to na vás všechno vybalí hned na začátku. Napřed je to kokosový ořech, naplněný osvěžující nakyslou mandarinkovou šťávou, v níž plavou kousíčky pomerančové kůry. Zanedlouho se přidají i kousky čerstvého kokosu, na němž ještě ulpělo několik kapiček kokosové vody. To je ta svěžejší část. Kokos však nezmizí docela ani po rozvonění, protože je vystřídán tiaré a ambrou, která vůni dodá tropickou hřejivost. Doplní je ještě přezrálý banán se sladkou vanilkou. Vše společně pak vyvolává dojem, že právě jíte teplý vanilkový pudink s banánovým pyré se špetkou sušeného strouhaného kokosu a mléčným dojezdem a přitom se procházíte po prosluněné písečné pláži.

S fialkovými vůněmi mívám dost často potíže zejména, jsou-li zpracovány na bonbónkový způsob. Pro Vivacious to naštěstí neplatí. Není to Lorelai Gilmore, je to Anna Elliotová s neodmyslitelným šálkem bergamotového čaje, který k dámě jejího postavení patří. Je milá a citlivá jako samet. Už to ale není dvacetileté děvče, co se nechalo přemluvit ke zrušení zásnub s kapitánem Wenthworthem, je to oduševnělá mladá dáma, jejíž zemitě kosatcové odhodlání jí nakonec přinese vytouženou kytici hvozdíků a hřejivý ambrový polibek.

Jak už napovídá název, hlavní roli v téhle květinové vůni hraje fialka. Najdete tu kompletní rostlinku včetně kvítků se sladkým nektarem, sametově zelených lístečků a samotného kořene. Kromě ní se ale do kytice přimísila i hřejivá tuberóza s konvalinkou, citrusová magnólie, jemně kořenitá růže a kosatcový pudr. V základu potom zaperlí coca-colové tóny otočníku a zahřeje vanilka se zimolezem s jemně karamelovým nádechem. To vše ukazuje, že tahle fialka je opravdu velká vůně pro velké dámy.

čerstvá rybízovka se sladce nazelenalou andělikou, tropicky hřejivým banánovým ylangem, santalovými vonnými tyčinkami ze Samsary a vanilkou

Od úvodní citrusové svěžesti, která díky jiskřivému zázvoru nesklouzává k čističi koupelen přejde po rozvonění do genericky líbivé sladké bílokvětinovky v čele s pomerančovým květem s tóny lesních jahod, posypaných vanilkovým cukrem. Snadno zapomenutelná, ostatně jako všechny vůně od této značky.

Je kyticí svěžích růžiček a droboučkých konvalinek, macerovaných ve vodní lázni se semínky kardamomu a vodkou, které z ní pak v drydownu vytáhneme a necháme pomalu usušit na mechu. To by samo o sobě nebylo až tak špatné nebýt té tuny ambroxanu mezitím.

Ano, tady na mne to, co se u této vůně oficiálně popisuje, zabírá a na rozdíl od Nuit de Cellophane na to nemusím čekat tak dlouho, tady funguje okamžitě. Jen místo letní travnaté louky tu máme pole se stohy sena a místo meruňek šťavnatou broskev, která mi teče po bradě a zapíjím ji ledovým čajem. Kolem čerstvě kvete bylinně trpká levandule, neodolám a jednu vytrhnu ze země. Ale to už mě zpátky láká hromada sena, do níž se opírá slunce, i s velice jemnou květinově "medovou" jiskrností, abych do ní ulehla. Zajímavé je, že i přes tu lehce hřejivou luční medovou sladkost působí vůně docela vzdušně, ale zase ne přehnaně čistotně, aby člověku hrozilo, že mu to začne lézt na nervy. Jenom tedy slabší výdrž ani zdaleka neodpovídá vysoké ceně.

Při prvním přivonění k téhle vůni, kterou Laurent Mazzone věnoval svým nejbližším přátelům, jsem si řekla, jak to vlastně s tou inspirací tím trochu ponurým obrazem, nazvaným Let vlaštovky vlastně myslel, protože je hodně svěží, sladce citrusová, trochu zelená a jemně dřevitá, chtělo by se říct až optimistická. Po chvilce už bylo vše jasné. Vůně potemněla po příletu sladké husté slivovice a lehce navlhlého tmavého dřeva, na něž se snáší pár okvětních plátků rudé růže a trocha pomerančového kvě­tu. V základu se přidal jemně drhnoucí vetiver. A ač to oficiální složení nepřiznává, dala bych krk za to, že je zde ten samý cedr jako v Sensual Orchid, uhlazený příjemnými krémovými tóny.

Taky býváte v létě občas unaveny běžnými citrusovými osvěžovadly a máte rády chyprovky a guerlainovskou vanilku s kosatcem? Tak co to zkusit zrovna s toaletkou Vol de Nuit. Zde vám totiž pod nosem vybuchnou nejen ty citrusy, ale i poměrně ostré, hořce zelené galbanum a to vás vtáhne do děje. Nevezme vás sice na noční let, zato vás vtáhne do pěkně hlubokého temného lesa, kde kromě spousty zeleně a osvěžujícího vlahého mechu kvete i medově nasládlý jasmín, který jako měsíc prozáří noční oblohu. Než se však stačí indolicky vydovádět, překryjí ho další vrstvy "sametového" mechu a máme tu zase tmavou zeleň. Tma ovšem není trvalá, protože v samotném závěru ji prozáří hvězdičky v podobě opět jen nepatrně nasládlých pudrových tónů vanilky a kosatce. A aby té něžnosti, sladkosti a světla nebylo přespříliš, vybalancovává to přiměřená dávka pikantního koření a "krémového" santalu, kteří tak ukazují, že se přece jen nacházíte v orientálním, možná i pohádkovém lese. A když se na to vyloženě zaměřím, cítím v tom lese i pár černých třešní. Pokud jde o výdrž, není to zrovna nejdelší pohádka, ale člověk si ji i tak kvůli tomu příběhu rád pročítá stále dokola a dokola.

Čistý parfém má daleko výraznější ten nádherný hořce galbanový úvod s bergamotem, k nimž přidává další citrusy v bio kvalitě, ale i osvěžující aldehydy. Dále pak k medově nasládlému jasmínu přidává i narcisky s vůní slámy. sušeného tabáku a kořenitými podtóny. A na rozdíl od toaletky v čistém parfému už necítím slupky černých třešní, ale třešňové pecky, o nichž mluvila domenica. Především je však čistý parfém daleko víc mechový a kosatcový, přičemž v drydownu se tento les zahalí do stříbrošedé mlhy, prostě lahodná chypre každým coulem. No a samozřejmě ve srovnání s EdT jde mnohem víc do prostoru a i lépe drží.

A nakonec tu máme „nejsvětlejší“ verzi ze všech tří. Prvotními tóny je opět velice podobná Guet-Apens i Attrape Coeur, jen ten jasmín se mi nezdá tak průrazný, díky čemuž je zase o malinko broskvovější. Ovšem zde je narozdíl od Attrape Coeur patrná stopa sametu z Guet-Apens, který povlává za kosatcem. Vanilka v sušše hřejivém ambrově-dřevitém základu s náznakem chypre tentokrát jen celou dobu zlehka šeptá, takže ze všech tří vůní vyzní tento drydown asi jako nejméně sladký. Celkově však ani zde nemám ten noir-dojem jako z Guet-Apens, opět bych jí spíš viděla na denní variantu k Attrape Coeur a zatraceně dobrou variantu, pokud by se ještě vyráběla.

Hihi, ten název vážně sedí. Tyhle růže někdo ukradl a schoval do kamenného sklípku, kde skladuje trpkou bergamotovu šťávu, kyselá jablka a sušené švestky. Zpočátku je hodně vlhký a malinko zatuchlý od plísně (pačuli). Když ale chvíli vydržíte, tak vám ty karmínově rudé, ambrové růže nakonec ukáže. A nejsou to jen ty růže, je to i kořeněné sladké červené víno s vanilkovým benzoinem. Chybí už jen ten mysorský santal a málem bych řekla, že mám na sobě Richwood (Xerjoff). Místo něj je tu hrst bílého pižma. Na druhou stranu teď už konečně vím, odkud Jacques Flori částečně opisoval. Navíc se Voleur de Roses na rozdíl od většiny tradičních L´Artisanů se nerozpadne a výborně drží.

Souhlas s blackviolet, vůně začíná máslovou hruškou, k níž se brzy začnou přidávat květiny (zelená neřezavá frézie s chomáčky mimózy). Jen ta sklenice švestkové šťávy s drceným pepřem se mi tam přidá až po rozvonění společně s hřejivě pižmovou vůní Iso-E-Super. A opravdu je zajímavější ten obláček, který vůně vytváří, než samotná kombinace složek, působí totiž jako ta lehkonohá baletka, vznášející se vzduchem. Pro mě zatím nejlepší z Gezových vůní. (NT)

Tato vůně údajně byla inspirovaná dětskými vzpomínkami Yvese Coueslanta (jeden ze zakladatelů firmy Diptyque) na jeho cestu zaoceánským parníkem z Marseille do Saigonu s jeho rodiči. Má se před námi vytvořit obraz s labyrinty chodeb a promenád pro cestující, dámy na horní palubě, opírající se o zábradlí a dopřávající si potěšení z egyptských cigaret Le Khédive. Příběh nádherný, leč loď mi odplula hned na začátku a místo konfet na rozloučenou mě ze vzdalující se horní paluby zasáhla pepřová sprška s trochou štiplavého bylinného šafránu. Zavrávorala jsem a upadla jsem do hromady sušeného tabáku a sena, která byla nastražená na konci mola. Byla jsem z toho tak zkoprnělá, že jsem se nedokázala ani pohnout. V tom mi však přispěchal na pomoc muž ve slamáku. Námořnické sako měl načichlé pudrově pryskyřičnatými tóny, asi zřejmě před chvílí dokouřil jednu khedivku a pozval mě do nedaleké kavárny na štrůdl, posypaný vanilkovým cukrem, který ale uvnitř postrádal jablka, místo toho jsem v něm objevujila jen a jen rozinky.

Do toaletky se mi na začátku kradou navíc citrusy, celkově je sušší, po kouři ani stopa, zato má to sušené tabákové listí třešňovou příchuť. Gentlemanská záchrana, ani štrůdl s rozinkami se nekoná. Musím se zvednout sama. Pouze mořský vánek mi vžene do nosu několik zrníček z vanilkového cu­kru.

Zábava se tu nekoná noc je jak Černá Madona jen když se půlnoc přiblíží princezna smutná za mříží čeká, že někdy zazvoní spanilý rytíř na koni. A čekat bude asi dlouho. Rytíř se totiž zapomněl v nočním klubu, kde upíjí ze sklenice gin s plátkem limetky. Bundu z fialkového semiše si odložil na zaprášený barový pult z cedrového dřeva hned vedle vázy s uvadajícími kosatci. Jak mu alkohol stoupá do hlavy, zapálí si k tomu i cigaretu. Jen popel z ní odklepává na vedlejší barovou stoličku s koženým polstrováním.

Když nepočítám butikové exkluzivky Apple Brandy a Single Malt, většina Kilianů mě v poslední době moc neoslovila. Intoxicated vypadala hodně nadějně, jenže nakonec na mně pokaždé až přespříliš zesládla. Proto když byla před nedávnem ohlášena tahle květinovka, příliš jsem se nevzrušovala. Gardénii společně s tuberózou totiž snesu jen málokde. Voulez vous coucher avec moi začíná svěžestí hořkého neroli, po němž se na vás vyřítí obrovská bílá kytice. Skládá se z krotké, nehoubičkovatějící gardénie, orosené konvalinky a růže. Nepůsobí však vůbec omamně, ale jako jemný, řekněme že klidně i večerní parfém, tak jak Kilian sliboval. Po pořádném rozvonění vám pak na ruce zůstane už jen samotná gardénie, uhlazená do krémových tónů trochou vanilky a špetkou mléčného santalu. Tu slibovanou provokativnost tedy raději berte s rezervou, nicméně Voulez-vous coucher avec moi je milým, naštěstí neprvoplánovým a přitom dospělým parfémem, s nímž klidně můžete jít spát.

Oficiální stránky sice slibují vůni koňaku a ano, cítit ve vůni je ihned po trpkém bergamotovém úvodu, jenže je ho tak zoufale málo pod vší tou hromadou jehličí a pepře, s nímž se pálí dohromady (pryskyřičnaté tóny) a působí spíše pánsky. Na unisexovou stránku se posune až po skončení pálícího procesu, kdy ty nejdrahocennější kapky nalijeme do dřevěného soudku a promícháme se zázvorem a nasládlou, najemno namletou skořicí a necháme uzrát. (NT)