Tato vůně je prý zvláštní tím, že vetiver tvoří celou její jednu čtvrtinu, zatímco u ostatních vůní je to méně. Začíná úderem velmi hořkých citrusů s nasládlým kořením, poté už se objevuje vetiver. Je nazelenalý, hodně suchý, překvapivě téměř vůbec ne štiplavý. Po rozvonění zůstává z původního koření už jen muškátový oříšek, který podporuje celkovou suchost vůně. Dřevitému vyznění má podle oficiálních stránek napomáhat pět různých tónů. No nevím, já spolu s vetiverem cítím jen ostrouhanotužkový cedr a v drydownu velmi slabounké pryskyřičnaté tóny, ale to není na škodu. Musím však souhlasit s tím, že vůně jako komplex působí překvapivě křehce a jemně, přesto drží celkem dobře.

V čem je tenhle vetiver tak fatální? V mém případě v tom, že tam skoro žádný není. Nahořkle svěží bergamot a čerstvě rozloupnutý citrón, který si pocukrujeme moučkovým cukrem, aby se nám z toho vzápětí vyloupla miska sladkých sušených fíků, mezi nimiž se ukrývá pár fialkových bonbónů. Teprve po rozvonění začne ve vůni trochu probleskovat vetiver, ale velmi krotký jako kůzlátko, stejně jako "sametově" kouřový oud. Pouze cedr v základu působí v prvních chvílích vzdušně, až postupně spolu s vůní jehličí nabývá na palčivé pikantnosti. Dojmově to tak připomíná brouzdání se trávou, půda pod ní je navlhlá, ale ne měkká. V jedné kapse u kalhot máte s sebou pytlík se zbytkem fialkových bonbónů, v té druhé pytlík s oříšky. Padá mlha, přesto se vám nakonec s pomocí suchého dřeva a jehličí povede rozdělat oheň.

Ach, konečně jsem našla vetiver, který není drsný. Je takový, jak napsala andry, vetiver v zeleném lese s listím, jehličím, zeminou a mechem. Sedíte pod jedním ze stromů a drtíte rukama několik zelených listů, až z nich vydolujete několik kapiček mízy. Pro zahřátí s sebou máte kvalitní osmdesátiprocentní tmavou čokoládu, která výborně kontrastuje s "chladností" chyprových tónů a dodává vůni gurmánský šmrnc. No a nesmím zapomenout na to krásně hladké dřevo a špetku hořkoslané ambergris. V závěru se nám do lesa vkrade ještě mlžný kouřový opar v podobě labdana.

Je jednou z nejkultivovanějších a nejhezčích vetiverovek, jaké znám, jelikož vetiver v ní na mně nevoní jako popelník. Vetiver je tu osvěžený nahořklým bergamotem a neroli a kořeněný trochou růžového pepře, ale především muškátovým oříškem, díky němuž vyzní sušše dřevitě. Zásluhou jemné konvalinky a jasmínu, který se přidá po rozvonění jde hezky do zelena a zároveň nepostrádá svoji typickou slanost. Avšak aby té slanosti nebylo přespříliš, vůni v základu zapudruje hebké bílé pižmo s téměř neznatelnou tonkovou nasládlostí.

Bourbonský vetiver prý patří k těm nejkvalitnějším a nejvzácnějším druhům vetiveru na světě a tenhle se povedl. Předvádí všechny svoje polohy od nazelenalosti, zemitosti až k zakouřenosti a později se dostane i na slané podtóny, ale to předbíhám. V první fázi je hodně bylinkový a zasypaný lístky čerstvě rozdrcené máty, z níž vytéká chladivá šťáva. Postupně to však začíná být už jen sólo pro vetiver. Teprve po rozvonění vůni zjemní něžný kosatcový pudr. Ovšem ten nejzajímavější moment přichází až vzápětí, kdy se přidá jalovcové jehličí, kůže, tabák a mech. Dojmově to totiž najednou připomíná procházku podzimním lesem v koženém kabátě, v jehož vnitřní kapse schováváte tabatěrku. A na rozdíl od řady jiných vůní tohoto typu tady nezaznamenávám pánské tóny, takže jsou-li vám kultivované unisexové vetiverovky s dobrou výdrží blízké, potom byste tuhle určitě neměli vynechat.

Počáteční kombinace nasládlých citrusů, lehce připomínajících WC osvěžovač, dřeva a hořké zeleně se tváří ještě celkem neškodně. Jenže netrvá dlouho a nastupuje jiná směs, daleko vražednější: kmín, dusivě štiplavý, drcený černý pepř, hřebíček a lehce živočišný jasmín vytváří velmi zatuchlý a upocený odér. Proti tomu stojí v kontrastu zeleně nasládlý koriandr s pudrovou vanilkou. No a teprve za tímhle vším se zbaběle schovává dřevo a ten slibovaný zemitý a kouřový vetiver s téměř neznatelným slaným podtónem. Uf, pánové, tahle vetiverovka se dost nepovedla :? .

Je sofistikovaně zpracovanou vetiverovkou pro ty, kteří tuhle složku podobně jako já ne úplně všude snesou. Úvodní směs citrusů působí jako příjemná ledová sprcha, po níž se na vaši slanou kůži postupně snesou okvětní plátky citrusově kořenité pelargónie a růže se špetkou bílého pižma a palčivě dřevitého hřebíčku.

Každá z vůní této značky je vždy naprosto ojedinělým olfaktorickým zážitkem a nejinak je tomu zde. Tentokrát se nenalézáme na bitevní, ale na staré zaprášené obchodní lodi, směřující lodi, směřující z Východní Indie zpět do Evropy. Přesto i ona má na své palubě na obranu těžká kovová děla. Především však veze obrovský náklad pepře, uzeného černého čaje, kůže a tabáku. Část posádky dostala na dnešní večer volno, a tak se zpocení námořníci, ještě špinaví od práce s dehtem v podpalubí, mohou nakrátko oddat neřestem jako je popíjení whisky a kouření dýmky opia.

Hodně zvláštní květinová alej. Skleník mi nepřipomíná, spíš jezírko s vodními květy, obklopené bramboříkem a ovocnými stromy a trávou. Ovoce je taktéž vodní a svěží. Kromě jezírka je tu i malý vodopád. Okolní zem je vlahá právě od kapek vody, které na ní dopadají odrazem od vodní hladiny. Nad jezírkem se vznáší pudrový kosatcovo-pižmový obláček. Nedaleko něj najdeme na dřevěné lavičce pod broskvoní i otevřenou lahvičku s opalovacím krémem, kterou se asi někdo chystal použít, aby se ochránil před jarním sluncem v podobě hřejivé pryskyřičnaté am­bry. Pokud je na vás taková zahrada v Edenu (Cacharel) příliš depresivní nebo hřbitovní, možná by mohla tudy vést cesta. Tahle zahrada není zarostlá či kompostová, je vcelku udržovaná, ani si to nešine na jih jako tropická L´Eau de Circé, drží se hezky v našich klimatických podmínkách. (NT)

Nemůžu říct, že by mi evokovala zrovna piknik u zámečku na francouzském venkově jako blackviolet, nicméně je to velmi povedená klasická lesní mechová chypre ve stylu jako např. Vol de Nuit, ovšem s plnokrevnějším jasmínem a bergamotem, doplněným bylinkami. V tomhle případě však nezůstane jen u procházky lesem a zavede vás i na přilehlá pole se snopy sena a sušeného tabáku.

Na tomhle Vikingovi toho moc vikingského nezůstalo, možná kromě úvodní koupele v citrusově ledové vodě. Zatoulal se nám totiž do Anglie, kde si osvojil zálibu v bylinné kolínské s mátově svěží pelargónií a kafrovou levandulí. Plnovous byste u něj taky hledali marně. Rašící strniště okamžitě holí ostrou kovovou břitvou a nechal se pokřtít v kostele, provoněném kadidlem.

Taky mi zapadá na Francouzskou Riviéru s kvetoucí sladce pudrovou mimózou a piniemi. Průzračné mořské vlnky jsou přítomné jen v první fázi společně s těmi trsy mořské trávy na pláži. Po rozvonění už však opravdu zůstane jen samotný slaný mořský vzduch a převáží suchost slaměnky, která společně s písečnými tóny a dalšími složkami vyvolává dojem slaměné plážové chýše, opalovacího krému a letních lněných šatů. Povedla se.

Úvodní kandovaná pomerančová kůra s jiskřivými kapkami grapefruitové šťávy, sladkým pomerančovým květem s podtónem lesních jahod a mléčnou vanilkou ve Vindi typově tak trochu připomíná Fordovu Noir pour Femme, jen s tím rozdílem, že tady máme místo pistácií mandle a místo kardamomu lehoulince štiplavou skořici a navíc ovocnou tuberózu. Po delším rozvonění ji pak už jen zahřeje ambra a zachumlá se do hebkého bílého pižma

Má hodně svěží úvod s pepřem a kupodivu neřezavou frézií. Posléze se rozvoní do pudrových tónů vanilky, mandlí a bílého pižma, ale o podobě s L´Instant Magic nemůže být ani řeč. Na to mi ve Vintage něco vadí. (NT)

Osobně jsem tuhle fialku narozdíl od Black Violet nikdy nějak nepochopila. Možná proto, že ono tam té fialky zase tolik není, zato štiplavým pepřem a ultra svěžími citrusy nešetřili. A což o to, kosatec za normálních okolností miluju, když ukazuje postupně všechny své polohy. Jenže tady smíchali dohromady suchý prašný zemitý kosatec s kosatcem máslovým a zalili to zvětralým šampaňským z Champacy Absolute tak, že vytvoří zkyslou mazlavou kašovitou hmotu. No když člověk vydrží, dostane se mu i pár těch "sametově" zelených lístků fialek pokropených několika kapkami sladkého fialkového nektaru s bonbónkovými podtóny. Ovšem to by je nesměl trhat na cucky poměrně ostrý cedr. Teprve v základu vše uhladí krémová, lehce vetiverově zakouřená vanilka s hřejivým pižmem, která konečně pomůže dovytvořit tu slibovanou blonďatou semišovou fialku nazpět, jen kdyby jí taky dokázala zbavit té nakyslosti. (NT)

Aaron je vážně vtipálek. Fialka se tu vážně schovává a to v podobě mikroskopických krystalků fialkových bonbónů v čokoládě z rumových pralinek, které se objeví po nahořkle bylinném šafránovém úvodu s kořenitou růží. Ale na gurmánku zapomeňte, na tu si evidentně nepotrpí. Čokoláda totiž zmizí rychleji než se stihne pořádně rozvonět a fialková sladkost ustoupí do pozadí vůni čínských gum s tóny ovoce - pán si podle všeho potrpí na jasmín sambac. Ve Violet Delirium je ovšem na rozdíl od Slut zapracovaný společně s živočišným oudem a ambrou na orientální způsob.

Je poměrně přímočarou, ale velmi příjemnou vůní balzamickou ambrou usušených švestek a dalšího sušeného ovoce, mezi něž se přimíchal i fialkový bonbónek. Co je ovšem podstatnější, po rozvonění se přidá i kytička autentických fialek. Líbit by se podle mohla např. těm nositelkám, pro něž se stala Insolence v koncentraci eau de parfum od Guerlainu už příliš sladkou a hledají něco trochu dospělejšího.

Čekala jsem typickou gurmánku, místo toho mě překvapila fialková limonáda, v níž se pozvolna rozpouští kakaový prášek. K ní dostanete hrst fialkového želé s tenkou čokoládovou polevou, což by mi samo o sobě nevadilo, kdyby se do toho v další fázi nevmísily na prach rozdrcené fialkové bonbóny s květinovou aviváží ve stylu Love Chloé.

Přesně jak píše slniecko, mrkvový kosatec, osvěžený bergamotem, pomáhá společně se sladce perlivým otočníkem a na jemný prášek rozemletou vanilkou vytvořit dojem fialkového pudru bez otravných bonbónkových tónů. V další fázi pak kosatec ještě ukáže krásnou máslovou podobu a zlehka ho zahřeje balzamická ambra.

Jde o hodně zvláštní typ fialkové vůně. Díky bergamotu a pelargónii není jenom ostře zelená, ale i hodně zemitá. Jako když smícháte fialkový kořen s pár kapkami fialkového nektaru. Teprve pižmo ji učiní i jemně pudrovou, avšak díky listečkům, obtěžkaných ranní rosou se u ní rozhodně nemusíte obávat nějaké obří labutěnky a naopak dostanete hebkou, sametově zelenou fialku. Jen ten ostrouhanotužkový cedr v základu si mohli odpustit. (NT)

Ostružiny s kapkou citrusů a zapudrované fialky s malinami.

Tuto vůni Mona vytvořila původně jako osobní vůni pro svého obchodního partnera Jeroena Oude Sogtoena, který po její náhlé smrti převzal vedení značky. A tahle fialka je všechno možné, jenom ne rozjuchaná. Začíná směsí nahořkle svěžího bergamotu s hromadou rozdrcené aromatické levandule a bylinně pikantního šafránu. Pudrová fialka zkouší sice pár bonbonkových cukrbliků, avšak mechové tóny, drhnoucí zemitý a kouřový vetiver dávají jasně najevo, že lepší bude být věrna svému názvu. Po rozvonění nám navíc ukáže, že bude nejen zakouřená a sametově zelená, ale i dřevitá a pudrově pryskyřičnatá a na závěr i lehce pižmovitá. (NT)

V případě této vůně posloužit tentokrát za inspiraci fakt, že fialka byla prý oblíbenou květinou císařovny Eugénie de Montijo, manželky Napoleona III. A jaká že je tato „císařská“ fialka? Rozhodně ne dospělá, pro začátek je dost ovocná, ostře rybízová, šťavnatě malinová (maliny jsou autentické, zralé) a lehce bonbónková. Před úplnou rozjuchaností jí zachraňuje akorát to, že ji po rozvonění zlehka poprášíme fialky jemným kosatcovým pudrem a pižmem a přidáme trochu kouřového vetiveru. Na druhou stranu i přes tu bonbónkovost nepůsobí ulepeně, jemný pudřík v ní nikterak nedusí, maliny s rybízem ji osvěžují, takže by mohla příznivkyním fialek posloužit jako letní osvěžovadlo. (NT)

Byla jsem si téměř jistá, že tohle bude krásná přírodní fialková vůně, když jde o vintage, jenže ony tam jsou bohužel jen na začátku společně s orosenou konvalinkou a sladkým pomerančovým květem. Po pár minutách ale na mojí kůži začnou lehce bonbónkovatět, což by samo o sobě nevadilo, kdyby se nesmíchaly dohromady s laciným jasmínem, drhnoucím vetiverem a pár kapkami malinovky. A za téhle situace to hřejivě pižmový kosatec, který vůni doplní po rozvonění, nezachrání a vznikne mi z toho babiččina pudřenka. Na druhou stranu komu se Violette Precieuse líbila a stýská si, že se už nevyrábí, řekla bych, že by mu ji mohla možná nepatrně kompenzovat loňská Misia z kolekce Les Exclusifs od Chanelu. (NT)

Jedná se o reedici vůně, kterou Oriza L. Legrand původně dodávala exkluzivně na dvůr ruského cara Alexandra II. a je to znát. Tahle fialka má totiž koule! Kdo rád takové ty sladké načančané bonbónkové fialky typu Insolence apod., toho její úvodní kombinace s navoskovanou živočišnou kůží velmi pravděpodobně vyděsí. Ale garantuju vám, že takhle plnotučné temné fialky jen tak nepotkáte. Jsou zcela autentické, právě jste je zalili a chystáte se je přesadit do jiného květináče. Během toho utrhnete pár kvítků a lístků a rozdrtíte je, aby pustily šťávu. A když chvíli vydržíte, kůže ubere na intenzitě a díky otočníku s mandlovým akcentem začne vonět jemně pudrově. Po delším rozvonění se objeví i kosatec s guajakovým dřevem, jeijchž zásluhou se fialka rozvoní do kouřově zemita. Celkový temný aspekt carských fialek pak ještě nakonec v základu prohloubí ambra s dalšími pryskyřicemi. Jo, od Violettes du Czar se mají všechny kožené fialky ještě hodně co učit včetně I miss Violet a to včetně skvělé výdrže.