U původní Sicily jsem měla trochu problém s tónem rozmačkaných zelených lístků, které jsem v ní cítila. Nová verze je od něj zcela oproštěná. Svěží zelený bergamot s kořenitou růží a krotkým jasmínem je zde zalitý jásavě perlivým, sladce aldehydovým heliotropinem s tóny mandlí a uhlazený mléčným santalem. Slibovaný dojem sametovosti pak vytváří nadýchané bílé pižmo. Jeden z mála vzácných důkazů, že reformulace určité vůně nemusí být vždy nutně ke škodě.

Jak naznačuje samotný název, jedná se o sametovou květinovku, osvěženou mandarinkou, pomerančovým květem a dalšími citrusy, vystavěnou především na pudrově sladké mimóze a kosatci a prohřátou ovocným jasmínem, které vykvetly v prostředí zemitého mechového podrostu, na něž se po rozvonění snesou fialkové lístečky. Neodoláte a pár kvítků si v kožených rukavicích natrháte.

Přesně tak. Mandlové amaretto s marcipánovou růží a vanilkou z Tonky Impériale, doplněné jemným pudrem a semišem vypadalo velmi slibně na její méně sladkou variaci, i když bez tabáku. Od toho jsem v ní nedetekovala ani ten lísteček. Jenže ten plastikový tón, který se do vanilky vkrade po rozvonění, to prostě kazí. Zmizí až v mléčně dřevitém základu s balzamickou ambrou.

Je nádhernou balzamicky ambrovou vůní. V kombinaci s jehličím evokuje vánoční atmosféru v dřevěném srubu u kamenného krbu s jedličkou a hrnkem mléčného kakaa s hřebíčkem, oslazeného jen trochou skořice. A ač je to tématickou povahou spíše zimní vůně, rozvoní se krásně i ve vedru!

Otrava jedem mi odjakživa přišla jako jeden z nejhorších možných způsobů, jak přijít o život. Kdyby mě ale můj anděl smrti pohladil po tváři semišovými rukavičkami a jeho dech voněl po meruňkovém likéru, růžové marmeládě a po lehce připálených švestkových povidlech a objal mě svými ambrově-pryskyřičnatými křídly, potom bych takový jedovatý polibek s nadšením uvítala.

Na začátku jsem v ní cítila rybíz, švestky skoro vůbec, pak mi tam najednou skočila Samsara (ylang a jasmín). Chvilku to vypadalo na podobně temperamentní vůni, ovšem zatímco v Samsaře to drží všechno pohromadě, tady se to za chvíli rozpadlo a zůstal jen santal potřený vanilkovým luskem. Do dvou hodin potom byla pryč úplně a to je to EDP. (NT)

V čem spočívá tajemství benátských zahrad? Voní jako Parfum Sacré ve vintage verzi s tím rozdílem, že Dominique Dubrana do nich přimíchal místo koření bylinky, no caronovský jasmín s růží a především nádhernou myrhou se zkrátka nezapřou. Přítomnost benátských kanálů naznačují mořské tóny s hořkoslanou balzamickou ambrou. Uklidnění rozhoupaného žaludku z projížďky v gondole pak v závěru skýtá sklenice teplého mléka s kapkou medu.

Musím souhlasit s andry, tahle verze je extrémní akorát v tom, že ta růže v ní je vyloženě bonbónková. Levanduli bych tu musela hledat jedině s lupou, zůstaly jen citrusy. Pačuli je tu o něco méně, ale je pořád příjemně "sametově" zelená. Přidali k ní větší dávku bílého pižma, vanilky, špetku mandlové tonky a trochu té ambroxanové hřejivosti. Není špatná, ale milovníky růže by asi opravdu brzy začala nudit. (NT)

Vůně nese stejnojmenný název jako jedna opera od Giuseppe Verdiho (Sicilské nešpory), inspirovaná povstáním Italů proti Francouzům z roku 1282, ovšem tady bych až tak dramatické spojení nehledala. Radši bych se přiklonila k oficiálním stránkám, kde se poukazuje na olfaktorickou interpretaci středomořské Itálie: zahrada plná pomerančovníků v době, kdy horko letního odpoledne polevuje a pomalu se blíží večer. A co samotný obsah? No na ten pomerančovník se tu nějak zapomnělo, ale to podle mě nevadí, protože mix ostatních složek středomořskou náladu dokonale zachovává. Ze svěžích citrusů, doplněných pikantním kardamonem, je to hlavně mandarinka, která je zvolna nadnášená magnólií se zelenými lístky. Pochopitelně nezůstává jen u nich, to by bylo příliš banální, po nich vás zasypou okvětní plátky růže, ylangu, jasmínu a tuberózy, dopadající na vanilkově nasládlý pudrový podklad. Teprve pak se dočkáme slibovaného "ochlazení" v podobě chyprových tónů a suchého cedru. A protože jsme v zahradě, má tu své místo i ovoce (malina a broskev), nejprve šťavnaté a vzápětí se zakulatí do krémových až karamelových tónů. Na samotný závěr opět uleháme v zahradě na měkce nadýchaný chyprový polštář. Přesně tak si představuju atmosféru chladného letního podvečera.

Vůni s takovým názvem jsem si osobně podle reklamní fotky představovala jako zelenou s pouštními tóny, to je však velký omyl. Pokud bych ji měla někam zařadit, byla by to určitě kategorie ovocných gurmánek. Zelená je zde zastoupena pouze barevnými odstíny. Nejprve je to autentické šťavnaté jablko Granny Smith, do něhož jste se právě zakousli. Dostanete k němu sklenici sladké černorybízové limonády s pár kapkami citronové šťávy. Tu druhou zelenou zde po rozvonění reprezentuje pistáciový krém, v němž ale najdete i opravdové slané pistáciové oříšky. Kromě nich na vás čekají ještě kandované meruňky a růžové lokumové kostky. Jedinou slabinou angelovské pačuli se syntetickou ambrou v základu, s nímž si moje kůže asi nebude rozumět nikdy, nicméně tady je hezky doplněný o sladké růžové dřevo.

Čerstvě rozkrojená limetka se zelenou mandarinkou, zeleným fíkem s kousky nezralých hrušek mě pokaždé navnadí na slibnou svěženku stejně jako zelený kardamom s něžnou lilií. Bohužel v další fázi z Versense vždycky vyskočí laciný drogérkový čpící cedr s mořskými tóny. (NT)

Ano, tak přesně tohle je letní dovolená v Itálii. Sedíte ve venkovní restauraci hned vedle pobřežní promenády, popíjíte pomerančovou limonádu, kterou záhy zaměníte za švestkový sirup a do toho přežvykujete jahodovou žvýkačku. Vlasy vám čechrá mořský vánek (jemné pižmo s pudrovým kosatcem) a k tomu si dáváte dort. Korpus dortu je plněný meruňkovou marmeládou (tuberóza) a vanilkovým krémem a zvrchu je posypaný najemno nasekanými mandličkami (otočník s tonkou). Do toho vás obklopuje jemná vůně bílých květů a vy přitom vnímáte teplo poledního slunce (ambra a další pryskyřice). A příjemné na tom všem je, že kromě nadprůměrné intenzity a výdrže, ovoce a vše ostatní v téhle květinové gurmánce působí dospěle.

Pochází z tria vůní, která má vzdávat poctu stejnojmennému regionu v Toskánsku a díky svým plážím a zábavním podnikům patří k nejznámějším turistickým oblastem v celé Itálii. Ale abych pravdu řekla, s dovolenou u moře bych si jí nespojila ani omylem. Nicméně zkoušet ambrovky patří asi už k mojí svaté povinnosti a tahle patří k těm zajímavějším. Začíná kořeněným pomerančem, u něj se však nezdrží dlouho a přechází rovnou k "prachové" ambře se směsí dalších pryskyřic, z nichž se v popředí drží zejména kadidlo. To se na okamžik sice zdá být chladné "mramorové", ovšem jakmile se k němu přidá trocha živočišných tónů a roztékající se banánová zmrzlina (ylang), patřičně se rozehřeje a lehce zvoskovatí. V další fázi se přidává i zemitost pačuli, kterou si pamatuji z Marconi 3. Samotná ambra zůstává i nadále příjemně sametová, přičemž ji doplní i několik cedrových hoblinek. Aby ale nebyla vyloženě suchá, vmícháme do ní i pár lžiček rozpuštěné mléčné, což jistě ocení i gurmánštěji založení příznivci ambrovek. Sice je spíše tělovější, za to má ovšem skvělou výdrž.

Je květinově zelenou vůní, v níž mi úvodní šťavnatá mandarinka, bergamotová svěžest s hořkým neroli a zeleným hyacintem typově vzdáleně připomíná Cristalle Eau Verte s trochou konvalinek navíc. Už po pár minutách, kdy tou vší zelení začne prosvítat hřejivě karamelová vůně zimolezu, se podoba ztrácí. Vert Boheme dále prosvětlí citrusová magnólie s narciskou s jemně kořenitými a slámovými tóny, zdobená sametově zelenými lístky fialek. V konečně fázi se vůně usadí na mechový podklad s drhnoucím vetiverem. Výsledný efekt však kazí závan dřevité kyselosti. (NT)

Má být inspirovaná krásou korsického pobřeží. A zadařilo se. Teplé kadidlo společně s nasládlou borovicovou pryskyřicí, jehličím a závanem chladivé levandule nás znovu zavádí do lesa, tentokrát o něco hustějšího a temnějšího než ve Vert des Bois. Podobně jako v jejím případě do něj přináší lehké prosvětlení osvěžující trpký bergamot s citrónem. Pak se ale opět vydáváme s kadidlem a jedlovou pryskyřicí hloub do útrob zeleného lesa a se slaným vetiverovým podtónem necháváme za zády mořské pobřeží, přičemž s sebou máme v batůžku láhev coca-coly a balíček mandlových sušenek a cestou mineme lesníky, pálící klestí. Je pravda, že z celé trojice má coby unisexovka nejblíže k pánské straně, i tak je to pro mě osobně absolutní vítěz.

Má být novou interpretací klasických zelených vůní ze 70. let. V úvodní fázi svádí těžký souboj až narkoticky hořké galbanum s hyacintem za dozoru příjemně svíravého bergamotu a neroli. Ten hyacint ještě prohrává. Jakmile však galbanum vyklidí pole a přijde ho povzbudit olejnatá růže se zeleným jasmínem, hyacint se přece jen vzpamatuje a vy se tak přece jen dočkáte zelené kytice na mechovém podkladu, přikrytém kouřovým obláčkem vetiveru.

V úvodní fázi v sobě kombinuje trpkou zeleň olivových listů, dřeva a větrově nasládlého anýzu. Po rozvonění ji prohloubí citrusově pryskyřičnatý mastix a pálené nasládlé borovicové jehličí. Dřevitou kompozici pak v základu uzavírá vůně pražených mandlí s labdanem a nazelenale zemitým pačuli s podtónem surového kakaa. A dokonce bych přísahala, že cítím nakyslý tón švestkového likéru Plum Japonais, který ji coby dřevitě lesní vůni přidává na zajímavosti. Má sice trochu menší intenzitu než Vert Boheme, ale jinak naprosto srovnatelnou výdrž.

Krásná přirozená fialka i se sametovými lístečky s průměrnou výdrží, po rozvinutí se ještě smíchá s příjemně nasládlým kosatcovým pudrem. Tádydádydá a to je vše přátelé, protože víc v ní toho opravdu není :) .

Je vůní jablečného štrůdlu s rozinkami, skořicí a mandlemi místo vlašských ořechů, slazený vanilkovým cukrem. Od Ambre Narguilé a jí podobných se odlišuje tím, že tento je čerstvě upečený, dokonce právě vytažený z trouby, ambrově pálí, k čemuž přispívá i jemně namletá, pikantně nasládlá bio skořice. A navíc je zabalený do semišové kůže.

Autentická osvěžující vůně zelené verbeny, přírodní citronové kůry a uklidňujícího heřmánku se špetkou vanilky.

Na tuhle vůni jsem byla pochopitelně zvědavá především kvůli tomu, kolik tam bude z toho fíku, když pochází od Pierra. No ono je to nakonec víc o té verbeně, ale za to je krásně čerstvá. Voní po šťavnatě zelených citrusech. Fík nebo tedy jeho list tomu dodává jen trochu nazelenalé hořkosti. V další fázi se přidá krotká lékořice, což v kombinaci s předchozími dvěma složkami vytváří dojem teplého lékořicového čaje s nastrouhanou citronovou kůrou. Avšak aby tahle vůně zůstala svěženkou a nerozehřála se přespříliš, se starají tóny chypre se špetkou jemného pižma, které nám ten čaj zase ochlazují. Jediná škoda je, že nijak zvlášť nedrží, i Bois Naufragé je na tom líp.

Zaujala mě úvodním závanem citrusově svěží magnólie s mořskou solí, kdy mi evokovala květiny, lemující pobřežní promenádu. Po několika minutách mi ovšem zůstala na ruce jen jemná gardénie se svěží růžičkou, pivoňkou a bílým pižmem a do hodiny vyvanula docela. Ale jako letní polívačka svůj úkol jistě splní ;) .

V New Yorku jsem nikdy nebyla, takže nakolik touhle exkluzivkou, určenou pro obchodní dům Bergdorf Goodman, která je kromě něj dostupná už jen v barcelonském butiku značky, Ramón věrně zachytil atmosféru Manhattanu a Central Parku hodnotit nemůžu. Nicméně tentokrát musím být malinko kritická k úvodní fázi. Použité citrusy nejsou zrovna nejlepší kvality, doprovodné ovoce je lehce nahnilé a jeho šeřík je na můj vkus přespříliš zelený a vodnatý, skoro až biolitový jako v začátku Opardu (Puredistance). Po rozvonění se obraz ovšem značně vylepší. Dostaví se příjemná přírodní růže se sametovou fialkou a nesladkým pomerančovým květem na mechovém podkladu, evokující procházku rozkvetlým květinovým sadem. Květinám dodává na zajímavosti tmavě sladký lékořicový podtón. V konečně fázi pak už jen vůni zjemní bílé pižmo. Celá tahle druhá polovina je pěkná, leč marná sláva kvalit Ambra di Luna, Entre Naranjos a Pure Mariposa v žádném případě nedosahuje. (NT)

Vůně má údajně evokovat romantickou večerní procházku Barcelonou, ale myslím, že její atmosféra by šla aplikovat i na kterékoliv jiné evropské město. Procházíme se pod cypřiši a fíkovníky, zatímco nám přímořský větřík čechrá vlasy (větrový badyán). Pokračujeme kolem kostela, z něhož k nám doléhá vůně pálené myrhy s labdanovým kouřem. Nakonec se zastavíme na zahrádce jedné kavárny s dřevěnými stolky, kde si necháme připravit nejen čerstvě upraženou kávu, ale i vanilkové latté se šlehačkou.

S vetiverovkami mivám často potíž. Buď na mně vyzní příliš slaně nebo moc drhne a v tom nejhorším případě nemá daleko k navlhlému popelníku. Ani jedno z toho v případě této Vetiver Ambrato naštěstí neplatí, takže bych ji rozhodně neoznačovala za absolutní pánskou vůni, jak se píše na oficiálních stránkách značky. Tady je totiž šikovně zkombinovaný s jiskřivými citrusy, trpkou zelení, špetkou palčivého hřebíčku, květinově sladkým muškátem, prašnou levandulí, takže příjemně osvěžuje a dojmově tak připomíná šumění mořské pěny. olizující břeh písečné pláže. Po rozvonění se k vetiveru přidává cedr a zdůrazní tak jeho suchou dřevitou stránku. Sladce pryskyřičnatá ambra vůní zlehka zahustí a zahřeje. Nadýchaný obláček bílého pižma se však postará o to, aby vůně zůstala jen v té nasládlé rovině. Celkově se drží více k tělu a do okolí vysílá jen jemné závany.