parfémová polička uživatele wendulka
Ubar Women
Ubar Women (Amouage)

Vůně byla pojmenovaná po starobylém pouštním městě v Ománu. To bylo dlouho považováno za ztracené. Objeveno bylo teprve počátkem 90. let minulého století týmem, vedeným amatérským archeologem a filmařem Nicholasem Clappem a dobrodruhem Ranulphem Fiennesem. A čím že bylo tohle město tisíce pilířů tak zajímavé? V dobách své největší slávy údajně zbohatlo především díky obchodu s kadidlem, které se zde vyrábělo a tehdy se vyvažovalo zlatem. S takovou by tedy člověk čekal kadidlovku ve stylu Gold, že? No tak to byste se načekaly. U Amouage se vydali cestou zlata v podobě hřejivě svěžích citrusů, sametově zelených lístků fialky, ale bohužel taky směrem k lehce zapařeným zeleným konvalinkám s hlínou a k indolickému jasmínu. V těchto vodách se však vůně naštěstí nezdrží dlouho a vydá se vstříc náruči sladkého dřeva a vřelosti ylangu, vonícím po přezrálých banánech a máslové tuberóze na mechovém podkladu. Kadidla se nedočkáte ani v základu, přesto když se ke slovu dostanou voskově naslládlé pryskyřice spolu se suchým vetiverem a mléčným santalem, skutečně to vyvolává dojem domků z kamene a dřeva, bičovaných teplým pouštním větrem, které zároveň musí odolávat spalujícímu slunci (směs trpce kyselých citrusových a medových tónů). A narozdíl od takové Fate, která taktéž obdržela od Turina plný počet, se Ubar může pochlubit nejen výbornou výdrží, ale i nadprůměrnou intenzitou.

Ultimate Seduction
Ultimate Seduction (LM Parfums)

Po veleúspěšné Sensual Orchid se u LM Parfums se podle všeho rozhodli svézt se na vlně jejího úspěchu a nachystali si pro nás vůni, která měla být z téže kategorie, přičemž v názvu od smyslnosti přikročili rovnou ke svádění. Ale kombinace pikantně sladkého růžového pepře, kyselého rybízu a malin a lehce vysušeného pomeranče ukazuje, že se tentokrát vydali velmi ovocným a mnohem líbivějším směrem. Pudrově laděná fialka s kosatcem a čokoládovými pralinkami pak lehce připomíná styl některých Micallefek. Bohužel kamenem úrazu je pačuli, která na mně lehce plesniví. Nicméně po jejím odeznění tu máte typově podobné čokoládové pralinky jako v Sensual Orchid jen místo růžového krému tu máte malinovou šťávu a k hladkým cedrovým dřívkům místo labdana lehce hřejivou pryskyřičnatou ambru. Svedená jsem tedy zcela nebyla a i nadále zůstávám u SO, neboť ta mi přijde hlubší, plnější a zároveň uhlazenější (NT).

Umbra
Umbra (Ramón Monegal)

Předpokládaná spojitost této vůně s Dry Wood se mi nepotvrdila, naopak souhlasím s andry, na první dojem vyznívá jehličnatý les po dešti v podobě mátově svěží pelargónie s velmi specifickým vetiverem. Ten sám o sobě totiž není vůbec zelený, ani zemitý, jak slibují oficiální stránky, ani nedrhne (tuhle úlohu zastává spíš drcený černý pepř). Osobně mi zde připomíná hromadu suchého doutnajícího klestí na tonkově nasládlém mechovém, chvílemi až pěnovém podkladu, kterou dohasíme právě s pomocí jehličí a slané vody (další z poloh vetiveru). Ano, je to hodně zajímavě zpracovaný les, bohužel i pro mě se však celkově kloní už moc do pánska.

Un Bateau Pour Capri
Un Bateau Pour Capri (Eau d'Italie)

Tato vůně vznikla u příležitosti 60. výročí od založení hotelu Le Sirenuse. Má prý představovat výlet za letního rána, kdy se s hedvábným šálem na hlavě a velkými tmavými slunečními brýlemi jako Grace Kellyová, Elizabeth Taylorová či Jackie Kennedyová,které zde tehdy byly hosty, vydáváte na dřevěném člunu na nedaleký ostrov Capri. Tak řekněme, že jiskřivá svěžest vodních květů by mohla představovat rozčeřenou vodní hladinu a svěží vánek a hřejivý jasmín s vůní nezralých broskví slunce. Dokonce i v pižmu v kombinaci s otočníkem by se dala najít vůně pudru a z růže se vyloupne tón čerstvé rtěnky, přestože se nejprve tvářila jako svěží. Jen ta dřeva mi přijdou na člun až moc vzdušná. Jako zcela zásadní problém ovšem vidím absenci soli nebo nějakého mořského tónu, co by tomu dodal na věrohodnosti, že se nacházíte na moři. Takhle to spíš vypadá na výlet na lodičce po nějakém jezírku. I ta vodní zeleň, přidávájící se v základu by tomu nasvědčovala. Tohle by rozhodně chtělo reparát.

Un Bois Vanille
Un Bois Vanille (Serge Lutens)

Žádná uťápnutá vanilka, co se sedí tiše v koutku, ale její pořádná nálož. Zpočátku je přelitá tekutým kokosem, než ukáže svojí „drsnější“ tmavou sladkou stránku v podobě karamelu a připálené lékořice. Teprve když ta ustoupí, ukáže se „umírněná“ elegantní dřevitá vanilka, na kterou stojí za to čekat, s přímo betonážní výdrží.

Un Coeur en Mai
Un Coeur en Mai (Parfums MDCI)

Ó ano, je to typická zelená květinovka a kraluje jí můj neoblíbený omamný hyacint se svěžími zelenými citrusy, trpkým rybízem, hořkou zelení, vlhkou hlínou, dřevitými podtóny a podivně vodnatě-moučnatým melounem. A pak střih a je tu rozkvetlá louka v máji, plná orosených konvalinek, trávy a na jejím okraji mezi stromy najdeme i schovaný jeden keřík s „pudrovou“ mimózou. Jen tedy bychom na té louce nemusely rozkládat to čerstvě vyprané naškrobené prádlo a sušit ho na slunci (pižmo). (NT)

Un Jardin Sur Le Nil

Podle Elleny voní zahrady Nilu po nezralém mangu, hořkém grepu, vařené mrkvi a navlhlé zeleni. Jen tou zelení mám na mysli Rákosníčkův rybník Brčálník, obklopený sluncem prohřátým bahnem (teplé mazlavé kadidlo). Vůně je to originální, leč moje představa nositelné letní svěženky je poněkud jiná. (NT)

Un Jardin Sur Le Toit

V téhle zahradě najdeme plně obsypanou jabloň Granny Smith. Do jednoho z jablek se hned na začátku zakousneme, až nám šťáva z něj teče po bradě. Pěstujeme tu i čerstvou bazalku, vodní zeleň, citrusově svěží magnólie a lehoučké růžičky. No jo, jenže problém je, že to celé dohromady na mně velmi rychle začne vonět jako takový lepší čistič koupelen. (NT)

Un Lys
Un Lys (Serge Lutens)

Na rozdíl od Železné panny je její starší sestra spíše méně romantickou, zato ovšem čistokrevnější květinovou vůní. Je to hotový lán lilií, do něhož se v první fázi přimíchala i navlhlá zelená konvalinka se zemitými podtóny ze starého dobrého Diorissima a snítka šeříku. Až v té další se promění v liliový soliflor, zlehka proslazený vanilkou a špetkou bílého pižma. Je poměrně nezvyklé potkat v Lutensově repertoáru elegantní klasiku ze staré školy, ale i to je třeba :) . (NT)

Un Matin d'Orage (Eau de Toilette)
Un Matin d'Orage (Eau de Toilette) (Annick Goutal / Goutal Paris)

Tahle vůně byla na můj vkus vždycky až moc bouřlivá a nezměnilo se to ani po letech. Líbí se mi akorát začátek s jiskřivě pikantním zázvorem, citrusy a svěží mátou, jenže potom na mně pokaždé vylezou uhnívající a částečně voskové bílé kytky s ylangem a spařenými listy bazalky a těm to dohromady se suchou dřevitostí muškátového oříšku a směsí jemných pryskyřic vážně neladí.

Un Parfum d'Ailleurs & Fleurs
Un Parfum d'Ailleurs & Fleurs (The Different Company)

Tahle vůně mě nalákala zejména kvůli lipovému květu ve složení, kterým jsem se namlsala u April Aromatics. Ale tahle vůně jde úplně jiným směrem. Sladkost tu prakticky nepotkáte Přivítá vás prosluněný sad s pomerančovníky hořkými, jejichž větve jsou kromě vydatně orosených zelených lístků obtěžkány nejen samotnými plody, ale i čerstvě opylenými květy. Lipový květ se objevuje teprve po rozvonění, avšak tady mi voní spíše hořkosladce. Navíc brzy začne slábnout pod náporem větrového badyánu. Nakonec zmizí docela a z vůně se vyloupne krémová tuberóza, postrouhaná mýdlem. Jako svěženka není špatná, jen by to chtělo víc té lípy. (NT)

Un Zest de Rose
Un Zest de Rose (Les Parfums de Rosine)

V první fázi evokuje sklenici ledového zeleného čaje s citronovou příchutí, která je ozdobená pomerančovou kůrou. Už po pár minutách se ale rozvoní do svěže zelené růže s ovocnými podtóny. Základ má vzdušně pižmový se špetkou pryskyřičnaté ambry. Ačkoliv kvalit jiných čajovek nedosahuje a takové Une Folie de Rose se taky nemůže rovnat, na léto bude určitě příjemným osvěžením.

Under My Skin
Under My Skin (Francesca Bianchi)

Ano, Under My Skin vám svými kořenitými tóny skutečně pomalinku vykasává sukni k pasu a rozepíná zip na zádech. Je vám úplně jedno, že ležíte na suchém seně, do vašich dlouhých vlasů se zapletly snítky sušené levandule a malé horské hřebíčkové karafiáty. Nelámete si hlavu s koženými kalhotami, ani s potem navlhlou košilí, která načichla vaší The Dark Side. Jediné, na čem vám doopravdy v tenhle moment záleží, je mohutné mužské ambrové objetí, v němž se nacházíte a na vanilkově sladkých polibcích.

Une Amourette Roland Mouret
Une Amourette Roland Mouret (Etat Libre d'Orange)

Jak má podle slavného módního návrháře Rolanda Moureta vonět žena, aby si na ni muž vzpomenul a dokonce sám chtěl její vůni nosit? Měla by být čerstvě osprchovaná aldehydy s příjemně svíravě hořkým neroli, svou křídově bílou pleť by měla mít ošetřenou kosatcovým pudrem a přitom se brouzdat ranní rosou a měla by mít čistou a něžnou duši nevinné školačky z Divin'Enfant.

Une Belle Journée
Une Belle Journée (Paul Emilien)

Patří k úzké skupině vůní, o níž se dá říct, že se drží svého zadání a dokáže zpříjemnit den. Svěží limetka a mandarinka s chladivou mátou mi evokují dojem letní louky po dešti. A je plná něžných květin, které před vámi postupně defilují. Nejprve je to křehký pudrový kosatec se sametově nazelenalou fialkou, kterou po rozvonění vystřídá jemná pivoňka s růží. O kus dál pak najdete ve stínu stromů i menší mechový palouček, na kterém si kdosi zapomněl kožené rukavičky. Une Belle Journée je sice na jednu stranu romanticky zasněná (z hlediska intenzity se jedná spíše o intimnější vůni), ale přitom nepostrádá sebevědomý základ.

Une Fleur de Cassie
Une Fleur de Cassie (Frederic Malle)

Další mistrovský kousek pana Ropiona, tentokrát se točí kolem mimózy, kterou jsem si zamilovala ve Farnesianě. Ale pozor s Une Fleur de Cassie to nebylo ani zdaleka tak jednoduché, je to totiž znovu velká dáma s pořádným temperamentem (podobně jako Portrait of a Lady). Nesnaží se vám zálíbit napoprvé a hned na přivítanou vám to dá znát pořádnou dávkou svěže nahořklé zeleně, květinově pikantního karafiátu, špetky kmínu a lehce živočišného jasmínu. Potom se zpoza mlhy jiskřících aldehydů vynoří „pudrová“ mimóza, trochu podobná té z Farnesiany, ale oproti ní je doplněná o skvostný temně fialový rtěnkový akord, medově nasládlou růži a noir „semišový“ podtón. Když všechny tyto ozdoby časem opadnou, zůstává jen lehounká pudrovost mimózy s dvěma až třemi zrnky vanilky na dřevitém podkladu z „kouřového“ santalu a lehce drhnoucího cedru. V této fázi se blíží Farnesianě asi nejvíc, pořád je však ve srovnání s ní méně sladká a víc suchá a především: stále nesmírně podmanivá.

Une Folie de Rose
Une Folie de Rose (Les Parfums de Rosine)

Je hodně tradičně pojatou růží. Po bergamotově svěžím úvodu s nenásilným koriandrem předvede nejprve čajovou růži. Ta je po rozvonění následována fázi květinového mýdla v podání bulharské růže v kombinaci s ylangem, aby pak představení uzavřela jemně kořenitá turecká růže s malinovým nádechem a společně s pudrovým kosatcem vytvořila vůni líčidel. A pozor! Tahle růže je díky šikovně zapracovaným mechovým tónům, pačuli a vetiveru v základu se santalem dokonce i chypre, ale tady už se jedná spíše o modernější pojetí, neboť je zároveň proslazená benzoinem. Jde i celkem slušně do prostoru a dobře drží. Myslím, že je jako milovník přírodních růží jsem objevila svého rosinkového vítěze.

Une Folie de Rose Prestige Collection Extrait de parfum

Čistý parfém má v hlavě výraznější koriandr. Víc prostoru na úkor čajové a turecké růže také dostává bulharská růže se zelenými jasmínovými výhonky a ylangem, který zde má výrazně tropickou polohu s vůní přezrálých banánů. Ani vůni líčidel zde nepotkáte. Zato má ale extrakt plnokrevný chypre základ s kořenitým santalem, připomínajícím starou školu.

Une Nuit à Doha
Une Nuit à Doha (Stéphane Humbert Lucas 777)

Nevím, jak přesně to s tou inspirací letními nocemi v hlavním městě Kataru mysleli, tohle je totiž gurmánka jak poleno, která mně osobně evokuje vydatnou snídani se samými dobrotami. Nejprve si dáte několik větrových lékorek (fenykl) s kousky kandovaného zázvoru a potom vás čekají ty nejúžasnější lívance v kavárně, jejíž místnost je vykládaná jemnou kůží, jaké si jen dovedete představit. Ten první je potřený mandarinkovou marmeládou, druhý zase tekutým medem s kousky zkaramelizovaného cukru (slaměnka), třetí javorovým sirupem a ten čtvrtý je nejlepší, protože má na sobě vrstvu mléčné čokolády a je zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Doslova se rozplývá na jazyku, zatímco se kolem vás line jemná vůně tabáku.

Une Nuit Magnétique
Une Nuit Magnétique (The Different Company)

Chlad letní noci ozářené miliónem hvězd jako v L´Heure de Nuit v téhle vůni nenajdete. Za hvězdnou zář bychom tu mohli považovat leda úvodní jiskřivost zázvoru s kapkou bergamotu. Jinak je tahle noc díky květinově mýdlovým tónům tuberózy, jasmínu a růže a dřevité ambře hodně teplá a zásluhou sušených borůvek a švestek má indigový až purpurový odstín. Po rozvonění už se příliš nevyvíjí, jen se uhladí do krémova a vyleze z ní trocha vzdušného cedru. A jako většina vůní The Different Company nejde s výjimkou první fáze nijak dramaticky do prostoru a je tudíž potřeba ji častěji přiživovat. Ale to mně osobně tentokrát vůbec nevadí, protože tomuhle od nich poprvé říkám jednoznačně ano. Christine Nagel by měli na přípravu nových kreací zvát častěji ;) .

Une Rose
Une Rose (Frederic Malle)

Velká růže to rozhodně je. A není vyrvaná s kořeny ze země, jak se na zahraničním webech častokrát dočtete, ona se nejprve koupe ve víně, ne červeném, ale v bílém. Nejprve se jeví jako šumivé, avšak přidaná medová sladkost a pár kvítků heřmánku bublinky zcela rozptýlí. Takto vykoupaná a "osvěžená" vylézá růže vychází vstříc slunečnímu svitu. Cestou se potkává s květinově sladkým muškátem, který ji pokropí pár kapkami červeného vína. V tomhle kratičkém okamžiku nacházím vzdálenou podobu s Lyric Woman jen s tím rozdílem, že tato růže není červánková, tahle ho střídá dávno po ranním úsvitu a mlze a přichází do zahrady až během slunečného dopoledne. Místo vanilky ji doprovází trocha hřejivých živočišných, přesto příjemných, tónů a růže díky nim dostává zlatavý odlesk. Tahle růže vážně není vyrvaná ze země s kořeny. Naopak. Ona do té lehce prašné země opět usedá svým dřevitým stonkem, aby ve sluncem zalité zahradě všem ukázala, že ona je ta jediná.

Une Rose Au Bord de la Mer
Une Rose Au Bord de la Mer (Les Parfums de Rosine)

Když pominu, že citrusy v úvodní fázi na mně mají tendenci připomínat čistič koupelen, musím uznat, že samotná růže tu v kombinaci s mořskými tóny opravdu budí dojem, že leží na mořské pláži a přitom je zlehka omývaná slanou vodou. Je to bulharská olejovitá růže, jak ji známe z klasické La Rose de Rosine. Je zajímavě doplněná slaměnkou, která společně s ambrou a labdanem a bílým pižmem evokuje dojem, že se na té pláži nachází i příjemně vytopená slaměná chýše, kde na nás čeká čistě povlečená postel. Opravdu škoda těch citrusů, jinak by to byla asi jedna z nejzajímavějších Rosinek. (NT)

Une Voix Noire
Une Voix Noire (Serge Lutens)

Jen pro připomenutí: inspirací pro tuto vůni se stal hlas Billie Holidayové a květy gardénií, které s oblibou nosila ve vlasech. Ale jak už domenica správně podotkla, pokud někdo očekával noir vůni ve smyslu černá, bude nejspíš zaskočen, možná i zklamán. Barevně totiž k této vůni nejvíc sedí čokoládově hnědá, těch odstínů je tam ovšem mnohem víc. V tomto smyslu UVN skutečně lépe odráží barevné kresby BH, než její klasické černobílé fotografie a poslech jiné její skladby než zrovna "melancholické" Strange Fruit. Po nástupním tmavohnědém odlesku otevře svou náruč směs bílých květů. Kromě gardénie a tuberózy je to i nazelenalý jasmín (na mně osobně i s lehce živočišným nádechem). Lesní jahody jsem objevila také, i když na mě působí trochu nezrale. Pokud tímto však byla zamýšlena jistá ostrost Billiena hlasu, potom to beru jako první nesmělý ohlas, hlavní slovo v tomto směru má totiž až cedrové dřevo v základu. Uváděný rum se mi nezdá příliš výrazný, je to spíš jen několik krůpěji pro zahřátí, majících karamelovou příchuť - zase ta čokoládově hnědá :D - a mizejících pod vůní líčidel. K vyloženému ztmavnutí vůně dochází až v samotném závěru díky zakouřenému tabáku a pikantnímu cedru, tak typickému Sergovým "bois" kreacím. Co do proměnlivosti, elegance v "lutensovském" stylu a nadstandartně kvalitní výdrže je to pro mě určitě jedna z nejzajímavějších a zároveň nositelných vůní, které duo Lutens-Sheldrake nabídli.

Unforsaken
Unforsaken (Kerosene)

V první fázi opravdu voní po stroužcích sušeného kokosu, osvěžených kysele svěžím yuzu a pomerančovým květem, a měsíčcích kyselé mandarinky. V té další už se prosadí benzoin s tonkou a vanilkou a vytvoří dojem autentického tureckého medu, v němž místo tradičních oříšků najdeme kousky zázvoru. Díky bílému pižmu v základu působí tahle dobrota příjemně měkce, takže vylámání zubů nehrozí.

Unheimlich
Unheimlich (WienerBlut)

Unheimlich by se dalo do češtiny přeložit jako hrozivý. Konkrétně Freud pak tento výraz definuje jako blízkost něčeho povědomého a znepokojivého zároveň. A Mark Buston se zadání zhostil na výbornou. Z oblaku popela, tvořeného pepřem, kardamomem, drcenou kafrovou levandulí, kouřovým vetiverem, labdanem a dalšími pryskyřicemi totiž nechal zrodit kosatcového archanděla v lesklé kovové zbroji zdobené černým semišem.