Je obrovský puget růží typu PG 26 Isparta (pouze pro představu, jinak si nejsou vůbec podobné), tyhle jsou totiž i hřejivě voskovité. Na začátku je na pár minut osvěží citrusově zelený a malinko dřevitý petitgrain, aby je po chvíli zahalil kouřový oblak labdana a příjemně živočišného kmínu a mohla tak vyniknout jejich jemně kořeněná medová sladkost. Po rozvonění v živočišnosti kmín vystřídá hořkoslaná ambergris a kytici doplní několik květinově sladkých muškátů a zasype ji hromada aromatického tabáku a sena s několika zrnky bílého pižma, takže je tahle růže opravdu tabáková. Díky tónům chypre je ale zároveň i sametově nazelenalá a zásluhou krotkého oudu i lehce kožená. S potěšením tak můžu říct, že jsem po velmi dlouhé době konečně objevila zase pořádnou zahřívací růži, která se nesnaží následovat moderní trendy a zvládá i nenapodobovat ty již existující. To, že jde krásně do prostoru a na kůži vydrží půl dne, je pak už jenom příjemným bonusem.

Můj problém s touhle vůní spočívá v tom, že jsem od ní čekala podle složení mnohem víc tabáku. Nejprve vás přivítá směs vánočního koření (pikantní zázvor a teplá skořice s hřebíčkem) a hromádka sušeného aromatického tabáku. Jenže on se mi vzápětí začne ztrácet v záplavě medu, mandlové tonky a nadýchané vanilky. A nakonec to vždycky dopadne tak, že mi z té medovo-vanilkové lázně vyplavou sušené švestky, o nichž píše jerry, což je sice pěkné a povedené, ale já bych přece jen radši ten tabák. V tabákovém ohledu mi přijde o chlup lepší její dvojník Tabac Rouge (Phaedon), taky je méně sladký. Na druhou stranu, kdo rád gurmánskou vanilku, tak tomu zase bude víc vyhovovat Ford.

Ano, tohle je opravdu poctivá tabáková vůně. Tabák je tu sušený, krásně kořenitý, jen velice nepatrně proslazený smetanovou vanilkou. V základu už ho pak jen zahalí kouř z agarového dřeva a balzamické ambry a napadá do něj pár cedrových hoblinek. Povedla se, nicméně na mojí kůži už se přece jen kloní lehce do pánska.

Kdysi jsem tuhle vůni odsoudila jako příliš orientální orient. Mezitím však Tolu prošla reformulací, která pro mě získala neuvěřitelné kouzlo. V úvodní fázi osvěží kvítky pomerančovníku se šalvějí, mezi něž napadalo jalovcové jehličí. Květinové srdce ukrývá kořenitou růži se sladkou orchidejí a jemnou konvalinkou. Nejkrásnější je ovšem hřejivý kadidlový základ s ambrou, mandlovou tonkou a dalšími pryskyřicemi, které z Tolu vytvoří dokonalou orientálku.

Nedávné zkoušení reformulované Tolu v koncentraci eau de parfum ve mně vzbudilo podezření, zda jsem se od doby první zkoušení extraitu parfémově nevyvinula. Nyní jsem dostala možnost čistý parfém opět přezkoušet a už odpověď znám. Jsem pořád ten stejný zaostalec, jako jsem bývala a za všechno může jen a jen reformulace. Extrakt je na mně hned v úvodu víc šalvějový a jalovcový. Květiny na mně absolutně stávkují stejně jako mandlová tonka, která současné edp dodává hladkost a na kůži mi tak vznikne nikoliv mazlivá, ale mazlavá kadidlovka s lehce štiplavou pryskyřicí tolu stejně jako před lety.

Existují vůně čistoty jako Shiro či Baby Touch a existuje Tome 1 La Pureré for Her, které nabízí ještě něco navíc. Jejím prostřednictvím se totiž po úvodní svěžesti nesladkého pomerančového květu a bergamotu ponoříte s vaším oblíbeným mýdlem s vůní zeleného jasmínu do horké koupele v mandlovém mléce. Je tak narkotická, že se z ní vynoříte až, když celou koupelnu zaplní hustá pára. Zabalíte se do bílé osušky z jemného froté. V tom na zádech ucítíte koženou vestu a obejmou vás jeho silné paže...

Proč to má v názvu ronka, když na ní musím čekat tak dlouho? Zprvu se mi dostalo lehce štiplavého koření v podobě zázvoru a pepře. A i já musím potvrdit, že ta zemitost pačuli spolu s prachovou skořicí, vetiverem a já nevím, čím ještě, působí, jako by tam přidali i modelínu :) .... Ha, konečně je tady ta tonka, ale ona není vůbec nijak zvlášť výrazná ani sladká, spíš je zapracovaná do mléčného santalu. (NT)

Hned v úvodu zvíří čichové buńky vír skořicového prachu, osvěženém citrusovou svěžestí šalvěje muškátové. Příjemně živočišnou hřejivost skořice zdůrazňuje cedrová pichlavost se stroužkem muškátového oříšku a poctivý oud, který společně se sušeným tabákem v základu dělá z našlehané bíločokoládové tonky hutnou orientálku.

Značka sice v souvislosti s touto vůní hovoří cosi o horkém odpoledni na Corcovadu s výhledem na Rio de Janeiro, já osobně to podobně jako v případě Lutensova Bornea či Suma Oriental vidím na výlet nákladní lodí se zásobami dřevěných soudků s rumem, kakaem, vanilkou a bílou čokoládou s tím rozdílem, že v Tonka Fever po rozvonění dominuje skutečně hlavně plnotučná tonka.

Moje seznamování s touto vůní bylo poněkud delší. V počátečním období jsem měla pocit, že je příliš sladká, příliš sytá a hustá. To vše je pryč a místo ní je tu mnohovrstevnatá hořkosladká kompozice s gurmánskými tóny s hřejivou ambrou. Na začátek je tu trocha nahořklé bergamotové svěžesti a aromatických zelených bylinek a pak už před vámi defiluje vůně Amaretta, mandlovo-tonkového krému s kapkou Cherry, karamelu a zlatavého medu. Jsou tu i okvětní plátky růže obalené ve vrstvičce marcipánu, dokonce by se tu daly najít i ty perníčky, avizované na oficiálních stránkách. Nejsou to sice vánoční slepované perníčky, které znám od mojí babičky, spíš takové ty s tenounkou cukrovou polevou, co koupíte v každém supermarketu s nápisem Gingerbread, ale to vůbec nevadí, já miluju i ty. A jako protiváha k této sladkosti tu je vůně sušeného tabáku, překvapivě vzdušného cedru a sena. Shora se nad vším vznáší lehounký kadidlový opar a zespoda zase zahřívá pryskyřičnatá ambra. Všechno, co se o této vůni píše, že se tam dá najít, tam skutečně je, když vydržíte hledat a nedáte se. Paráda!

"A ti, kteří hudbu neslyšeli, považovali tančící za blázny," řekl údajně Friedrich Nietzsche. To sedí. Tonkade je totiž jakýmsi imaginárním tancem sladkého a tajemného, které vedle sebe navzájem krouží. Gurmánskou je zde tonka s vanilkou, vytvářející efekt tabulky bílé čokolády se sušeným ovocem a jemným popraškem surového kakaa, jenž přináší pačuli. Od většiny vůní tohoto typu se však originálně odlišuje pikantním kardamonem, vmíchaným vařečkou z ostrouhanotužkového cedru. Po rozvonění ji pak v další fázi prohřeje kašmeran, aby v základu na ambrově potemnělý taneční parket vplulo hřejivé kadidlo.

I když složení vypadá gurmánsky, platí to jen do určité míry. V Tonkamande totiž v podstatě zase až tak nedominuje tonka, jak by člověk možná podle názvu očekával, nýbrž průzračně čisté aldehydy s obilnými tóny a společně se santalem a ambrou vytváří dojem snídaně na venkově, kdy sedíte u dřevěného stolu s čistě vypraným a naškrobeným ubrusem. Přitom se díváte ven do přírody otevřeným oknem, jímž dovnitř proudí čerstvý vzduch a zrovna se chystáte snídat vlažné mléko a křupavé pečivo, které sotva stačilo vychladnout. Je potřené tenkou vrstvou cukrové polevy (vanilka). Tonka přichází na řadu až zde a vyvolává dojem, že hned vedle ošatky s pečivem se nachází miska spařených, čerstvě vyloupaných bílých mandlí.

Spojení s Tonym Iommim, kytaristou legendárních Black Sabbath, je potřeba v tomhle případě brát se stejnou rezervou jako vůně Rammstein s drtivou většinou jejich názvů. Jako temnou ji můžeme přijmout pouze, připustíme-li hypotézu, že Tony ve svém pačuliově zaprášeném koženém saku vedle tvrdého alkoholu holdoval rumové bowli s tropickým ovocem a tóny citrusů, skořicovému tabáku a vanilkovým sušenkám s karamelem. Vše pak už jen uzavírá tonkově mléčný santal s hebkým bílým pižmem. Pokud se vám líbí Straight to Heaven od Kiliana, potom určitě vyzkoušejte, přijde mi, že typově s ní Tonny Iommi Monkey Special pár styčných bodů.

Už před časem jsem dostala od kwitka kazetu s vůní a mýdlem po její babičce ještě z doby, než ji začala vyrábět značka Mäurer & Wirtz. A jakkoliv je to neuvěřitelné, vůbec na ní to stáří není znát a to ani na svrchních tónech, přestože je to jen kolínská. Tosca je květinová aldehydovka jako No. 5 od Chanelu s hořkým neroli a bergamotem v hlavě, jen trochu víc jiskřivá a bylinková. Pracuje i s podobnými květinami jen s tím rozdílem, že Tosca má v sobě navíc konvalinku s narcisem se slámovými a kořenitými podtóny, které dominují nad růží, jasmínem a ylangem. Základ, který je zásluhou pačuli víc zemitější a ambrovější a nevyzní tak sladce jako pětka, už má ovšem zcela vlastní. Intenzita a výdrž pak odpovídá koncentraci kolínské.

Je tradiční gurmánkou, která vás vezme na návštěvu do cukrárny na italském venkově. kde vám k venkovnímu posezení u stolků z ostrouhanotužkového cedrového dřeva hned na úvod naservírují kondenzované mléko s rumovými pralinkami. Zaujati mužem, skládajícím z korby menšího náklaďáku balík sena, si tak ani nevšimnete, že vám mezitím vychladl hrnek čaje, oslazený zcukernatělým medem a už vám obsluha nese misku s vanilkovým creme brulee. Ještěže v náprsní kapse máte schováno trochu sušeného tabáku. Ta jediná vás totiž zachrání od hyperglykemického šoku.

Je jemnou pastelovou vůní čerstvě opyleného šeříku, jemně mýdlové vistárie, něžné konvalinky a jasmínu. Někomu bude evokovat vůni průzračné čistoty, někomu jeden z rozkvetlých jarních pařížských parků, někdo v ní možná objeví svatební vůni. Ano, tohle všechno může být Totally White.

U téhle vůně mě vyděsil jak název, tak i složení a ukázalo se, že oprávněné. Představte si lány omamné mýdlové tuberózy s trávou a indolického jasmínu se zelenými výhonky, které někdo zapálil a už doutnají. Kandidát na bolehlav.

Složení téhle orientálky toho slibuje spoustu. Mně osobně se nejprve ukazují svěží citrusy a bílá kytice s výrazným ovocným jasmínem, zasypaná drceným nahořklým šafránem. Malinko prostoru dostává i "mýdlový" ylang s kapkou medu, jehož sladkost vzápětí mizí pod přívalem nazelenalé konvalinky a výrazného oudu s vůní nahořklé a zakouřené živočišné kůže. Teprve vodní zeleň a mech v základu zjemní to oudové drhnutí trochu do sametova. (NT)

Na tuhle vůni jsem byla zvědavá kvůli dvěma růžím ve složení a jednak budou-li opravdu noir, jak slibuje název. Pravdou je pouze to druhé. Nasládle pikantní růžový pepř s kapkou svěžích citrusů totiž ztmavne pod záplavou drceného bylinně štiplavého šafránu, prašného zemitého kosatce a kouře z lehce živočišného oudu s koženými podtóny. Do vší té černé je vetkáno i několik světlých nitek "ovocného" jasmínu. Co musím ovšem vyzdvihnout jsou tóny chypre, které tentokrát bravurně zvládá pačuli a ke vší té černé krajce přidává i chladný tmavozelený samet. Pokud jde o intenzitu, tak ta je zprvu ohromující, po rozvonění se trochu zklidní, přesto i nadále zůstává nadprůměrná, výdrž několikahodinová. Ideální vůně k malým černým.

jahodové marshmallow s umělohmotným aroma a k tomu připálený nugát s lískooříškovou náplní, sladké až to svírá útroby

Vůně je údajně inspirovaná cestou po Istanbulu, který se rozkládá po obou březích v jižní části Bosporského průlivu. No v Turecku jsem nikdy nebyla, ale podle této vůně tam zřejmě trhovci prodávají jednak kyselý jablečný džus v kovových džbáncích a vedle toho hořký bylinný šafrán ve váčcích z hrubé kůže. Až teprve prodavač vedle ve stánku nabízí vyložené laskominy jako turecký med, pistáciový krém a obojí právě prodává té kosatcem jemně napudrované dámě v semišových rukavičkách. Ta si ty dobroty odchází sníst na nedalekou lavičku z hladkého vzdušného cedru, ale ještě před tím, než usedne, opráší ji od nánosu lehce drhnoucího škrobového pižma. No nebýt toho Duchauforvského divnozačátku, byla by to asi ta nejlepší loukhomovka na světě. Mimochodem na mimifroufrou a jinde jsem četla o přirovnávání k Iris Ganache, osobně tady necítím žádnou spojistost, žádné pralinky, když už, typově by se skrz tu kůži, šafrán a gurmánské tóny dala přirovnat ke Cuir od Lancome z La Collection. (NT)

Růže a ještě k tomu půlnoční? Ale houbeles! Já dostala jen směs malinových a posléze rybízových bonbónů obalených v práškovém cukru (pižmo). Ovšem zase vzdušný cedr se špetičkou vanilky tady funguje tentokrát tak, že nepůsobí jako ulepená Escada. (NT)

Zpočátku je převážně suchou prašnou pačuliovkou s vlhkými zelenými podtóny. Po rozvonění se přidá i trocha mechu a vůni už jen zlehka osladí mandlová tonka. Toť vše.

Hodně zvláštní typ vůně ležíci někde uprostřed mezi drogérkovou vůní a starou poctivou květinovkou. Úvodní tóny štiplavě kyselého rybízu i s jeho zelenými lístečky a ultra svěžími citrusy nenapovídají prakticky nic. Mnohem zajímavější je však medově nasládlý jasmín, který sice má chvílemi tendenci trošku gumovatět, ale v kombinaci "banánovým" ylangem a "meruňkovou" tuberózou (vím, že není ve složení, ale já ji tam cítím velmi zřetelně) působí docela příjemně tropicky a hřejivě. Snad jen ty černorybízové bonpari mohli v tomto koktejlu vynechat. Ovšem za to zelené mechové tóny spolu se suchým, jemně kořenitým santalem dodávají vůni příjemnou sametovou hebkost. Jo, tohle rozhodně není tak snadno zaměnitelné jako to, co Benetton produkuje v posledních letech.

Vytváří scenérii jak vystřiženou z knížek Marcela Pagnola. Je pozdní léto, čas sklizně, Luka voní mateřídouškou, ostružiny jsou ale ještě nakyslé a čekají na déšť, aby mohly dozrát. Je to období, kdy vás osvěží studená perlivá voda nebo ledový černý čaj s plátky citrónu a badyánovou hvězdičkou a mrkvový salát. Zahradníkovi právě dovezli cibulky kosatce, ještě zaprášené od hlíny, které chce začátkem podzimu zasít. Jenže ty budou muset počkat, jeho paní si totiž navlékla semišové rukavičky a spěchají do nedalekého kostela, jehož zvony právě odbíjejí odpolední mši, doprovázenou jemnou vůní páleného kadidla.