Máte rádi původní frapinovské vůně nebo se vám líbí Ayziadé případně rumová bowle s koktejlovým ovocem ze Cigar Rum? Pokud ano, tak podobný alkoholický koktejl najdete i zde, jen s přimíchaným šafránem. Ten z úvodní ostře bylinné nahořklosti v kombinaci s oudem a koženými tóny rychle změkne do semišova a odhalí pačuliově kořenitou růži s balzamickou ambrou v základu. Za mě zatím jednoznačně nejlepší vůně od Daniela Josiera, o to překvapivější je, že se jedná o vůni, vytvořenou pro parfémový butik The Perfumery Barcelona, které jen málokdy nějak vyčnívají.

V obou mnou prozatím zkoušených vůních od této značky (D600 a El Born) se mi údajná inspirace Barcelonou potažmo Katalánskem hledala dost těžko, protože všechny si to nakonec namířily do kavárny či cukrárny. Nejinak je tomu s Tardes. Začíná svěžestí pelargónie a růže, která během chvilky přejde do podoby krémového mýdla a kdy se přes sladká tmavá dřeva dostáváme ke koláči s praženými mandlemi a švestkovými povidly. Právě jsme ho vytáhly z trouby, aby vychladnul na čerstvém vzduchu. Nezůstáváme však jen u koláče. Máme k němu i čerstvě uvařený karamelový pudink s amarettem a kapkou medu. Narozdíl od Tonky Imperiale ho ale máme navíc ozdobený nadýchanou šlehačkou a zlehka posypaný vanilkovým cukrem. Opět skvěle drží, nezlobí tu žádný vetiver, netrnou mi z ní zuby, takhle si přestavuju kultivovanou gurmánku.

Svíravě trpký bergamot s hořkými bylinami v úvodu a směs pryskyřic s mikroskopickým množstvím vanilky skutečně typově připomíná čistý parfém Shalimaru ve vintage verzi, jen koženější a lehce živočišnější.

Všichni snad znáte ten zámek Kde Šípková Růženka spí Vane tam lehounký vánek A trní se dotýká zdí ... Princové z blízka i z dáli své štěstí už pokoušeli Ti z nich co zprvu se smáli Pak s hořkostí odcházeli (Marta Kubišová: Šípková Růženka) Tawaf je zámkem, hustě obrostlým růžovým trním a keři s opojným jasmínem. Uprostřed nádvoří pomalu usychá hořký pomerančovník obklopený záhonem zeleně drhnoucích narcisů, pokrytých navlhlou slámou, která pod hřejivými slunečními paprsky přechází do příjemně živočišných tónů. Z otevřených okenic pod cimbuřím jako vánek pozvolna vstoupá vzhůru průsvitný obláček kouře z dohasínajícího krbu, u něhož se Růženka píchla o vřeteno a usnula věčným spánkem....

Čaj mám většinou ráda, ovšem uváděný Lapsang Souchoung, který nastupuje hned po bergamotové špičce se špetkou anýzu, k nim se svojí výraznou vůní udírny rozhodně patřit nebude. O odpoutání pozornosti se sice snaží zázvor s prachovou skořicí, ale jde jim to ztuha. Teprve po odvanutí udírny je mi spolu s kořením prezentován zde zmiňovaný Earl Grey, oslazený medem. Zdá se, že ho popíjí nějaký džentlmen v elegantní kožené bundě, která je silně načichlá kouřem (naštěstí již ne uzeným). Od tohoto momentu bych si ten „čaj pro dva“ dala, udírnu nikoliv. Z tohoto důvodu mi Tea For Two připadá spíše jako mužská záležitost. (NT)

Můžu jen potvrdit, co už bylo řečeno. Vypadá to, že Dominique má zálibu ve vůni chai bez mléka. Zde ho nahrazuje ledová grapefruitová šťáva. Z koření po úvodním závanu drceného černého pepře dominuje najemno namletá skořice s hřebíčkem s typickou palčivou dřevitostí, kterou v základu doplní ještě kadidlo. Rovněž souhlasím, že projekce je sice slabší, ale na mně drží jako přibitá.

Je růží z rodiny Rosenlust či Manhattan Rose. Na rozdíl od nich ale obsahuje těžší aldehydy a větší množství růžové peĺargónie, díky čemuž je víc citrusově kořenitá a zelenější. Cedr s ambrou v základu jí potom v základu dodají vinný tón, držený na uzdě sladkým růžovým dřevem tak, aby růže nezkysla a nezačala čpět. Vůně je to krásná, přesto právě kvůli tomu cedru mají moje větší sympatie Krigler a April Aromatics.

Je velmi povedenou svěží zelenou vánoční kadidlovkou. Jeho kombinace s cedrem, pikantním kardamomem, benzoinem, labdanem a zemitě peprným guajakem vyvolává dojem večera v dřevěné horské chatě, vyzdobené chvojím. Sedíte u praskajícího krbu, popíjíte grog a k tomu pojídáte čerstvě rozloupnuté slaďoučké mandarinky s masitou dužinou. Ale to není všechno, čím se tahle fresh kadidlovka odlišuje od těch ostatních. Do základu totiž bylo zapracované kosatcové máslo, které jí dodává krémovou hladkost. Takže pokud jste si jako já mysleli, že vůně tohoto typu vás už nemůžou ničím překvapit a že vlastně už na ně ani nemáte náladu, vyzkoušejte. Je totiž dost možné, že vás Tears of Eros donutí přehodnotit stanovisko stejně jako mě.

(EdT): Asi o téhle vůni neřeknu nic moc nového. Je v ní všechno, co se o ní dosud napsalo. Na začátku je květinově mýdlová díky ylangu a nahořkle citrusová. Skrze mýdlo se nám vzápětí prodírá umělohmotný jasmín a ostrou růží a hodně drhnoucím škrobovým pižmem. Na ty slibované sněhobílé tóny a vůni jemného tělového pudru je potřeba si počkat až po důkladném rozvonění, kdy nám z květin zůstanou pouze okvětní plátky růže, které se nám obalí v marcipánu. Otočník pak dodá pudrovému vyznění na mírné jiskřivosti tím svým Coca-Cola tónem, takže při velké dávce fantazie bychom v tom mohli najít ten sníh, křupající pod nohama. No a vůně sladkého mandlového krému (tonka?) nám vůni vcelku příjemně zaoblí. (NT)

K jedné z neodmyslitelných vzpomínek mého dětství patří babiččin dřevěný prádelník s levandulovými kuličkami proti molům. Potrpěla si totiž na škrobení prádla. Hned vedle něj potom stál kovový stojan s květináči, který moje sestra s oblibou otírala od prachu. A na záchodě mívala zavěšený stromeček s typickou vůní umělohmotné vanilky. Jakkoliv se ovšem může tahle vzpomínka jevit nostalgická, pravdou je, že tohle se Joshi Meyerovi ani trochu nepovedlo.

Tenhle parfémový olej rozhodně nezapře samé kvalitní přírodní složky. Začíná trpkým bergamotem, sušenou citronovou kůrou a směsí hřejivých pryskyřic, k nímž se záhy přidá hlavní aktér - oud. Vyznačuje se jak kouřovými, tak i živočišnými a koženými tóny. Zdobí ho jen pár zrníček zázvoru a okvětní plátek růže. Po rozvonění živočišnost a koženost trochu ustoupí, přidá se vetiver s pačuli, takže vůně začne působit prašněji. Zázvor vystřídá jemné levandulové pižmo a objeví se propolisová ambra. Označila bych ji za tradiční arabku, která dojmově připomíná nějakou středověkou alchimistickou laboratoř.

Očekáváte-li klasickou pačuliovku např. ve stylu Borneo, asi budete hodně zklamáni. Tempo sice rovněž pracuje s koženým labdanem a pačuli zde disponuje podtóny surového kakaa, nicméně v kombinaci se svěžestí růžového pepře, trpkého bergamotu, zeleného jasmínu a lístků fialek spíše podobu vlhké skleníkové zeleně a zeminy. Místo námořníka bych to tedy tentokrát viděla na zahradníka, který si ve skleníku pěstuje bylinky a rád se vrtá v hlíně. (NT)

Jaká je italská představa zimního času? Je to zimní zahrada s jedovatě ostrým karafiátem, která zároveň slouží jako sklad trpce zeleného konvalinkového mýdla a nahořklého mandlového marcipánu. O tom, jaká je roční doba, vás nenechá na pochybách otevřené okno, jímž dovnitř fouká ledový vdzuch (kouř z pryskyřic) a padají sem i drobounké sněhové vločky (nesladké pudrové tóny). Působí to ale hrozně nevlídně, skoro až depresivně. (NT)

V případě téhle vůně se Tanja nechala inspirovat ambrózií, božským pokrmem/nápojem řeckých bohů, zaručujících jim nesmrtelnost a věčné mládí. A jako pokaždé ani tentokrát nezkamala. Tempted Muse je sladkým květinovým nektarem, v němž úvod obstarává čerstvě rozříznutý grep (na autentické ovoce je Tanja opravdu specialistka) a máslová tuberóza s pomerančovým květem, které společně vytváří tón velmi chutné jahodo-meruňkové marmelády. Po pár minutách se do našeho nektaru vmísí jiskřivě medová plumérie a tropickým ylangem a podtrhnou tak dojem rozpáleného slunečného dne, v němž si tuhle dobrotu užíváte, zatímco máte do vlasů vpletených několik růží (znovu přírodních). A aby té sladkosti v našem marmeládovém nektaru nebylo přespříliš, okořenila nám ji Tanja větrově nasládlým anýzem. Zároveň ji v základu zahustila vanilkou, bíločokoládovou tonkou a znovu pro tlumení sladkosti použila santal. Ano, Tempted Muse dovádí k dokonalosti to, kde pro mne občas moc ukřičený Fracas selhává.

Patří do tzv. dětské kolekce, jíž chtěla Martine Micallef oslavit narození jejího vnoučete. Prý se přitom snažila vcítit do dětské fantazie. Mno, pokud mám soudit podle Tendre Doucoeur, tak Martine trpí utkvělou představou, že dětská dušička touží vonět po žvýkačce Hubba Bubba, kandovaném červeném jablku, banáncích v čokoládě a lepivém ovocném lízátku. Jedinou věcí, která všechny tyhle sladkosti alespoň trochu odlehčuje, je vzdušný kosatec s bílým pižmem. Na rozdíl od Escady ovšem nevoní lacině a umělohmotně, tudíž vlastně ne úplně pitomě. Jde i celkem slušně do prostoru a má lehce nadprůměrnou výdrž. K něžné sladkosti má ale i tak podle mě daleko, takže dětem bych jí jako vůní určitě nedávala.

Podobně jako Mon nom est rouge byla i tato vůně pojmenovaná po literárním díle, tentokrát jde o román slavného Francise Scotta Fitzgeralda „Něžná je noc“, kde je ústřední postavou psychiatr Dick. Ten se nejprve ožení s jednou ze svých pacientek jménem Linda. Do jejich idylického života ale zasáhne mimo jiné druhá žena, k níž se Dick cítí být přitahován. Napětí mezi manželi postupně sílí a ve finále vyústí v jejich rozchod. Román byl v roce 1962 dokonce zfilmován. Navíc je zvláštní tím, že do něj autor promítl řadu autobiografických prvků. Jeho žena Zelda, jíž je tato vůně taktéž věnována, totiž trpěla schizofrenií a jejich manželství tak bylo velmi turbulentní. Název má tak být jakousi metaforou pro sladké nicnedělání a slast ze tmy, do níž se Zelda pokoušela uniknout před životní realitou. Je tedy samotná vůně temná a zároveň něžná? Nejprve jenom temná, něžná ani omylem. V prvních chvílích je svěže pepřová a hřejivě pižmová. Pepř je chvílemi až kovově ostrý. Ale pak už přichází temnota v podobě hrubé drhnoucí kůže a upocených živočišných tónů. A zvířátko nám dokonce papalo i mrkvičku s hlínou. Něžná noční dáma se dostavuje až po úplném rozvonění, kdy zvířátko mizí do svého brlohu, kůže ustupuje do pozadí. Je celá v tmavozeleném sametu (parádní mechové tóny), jenom rukavičky má kožené. Právě připravuje tajemně kouřící hustý švestkový lektvar s kapkou medu a malinové marmelády, který zespoda prohřívá kadidlem a po jehož vypití se pravděpodobně konečně bude moct oddat slastné tmě. (NT)

S Le Plus Beau Jour de ma Vie jsme před dvěma lety prožily nejkrásnější den našeho života. Nyní přichází Tendre Nuit, aby nám ukázala, jak bude vypadat naše svatební noc. Strávíme ji v pařížském nočním bytě. Pootevřeným oknem necháme dovnitř proudit chladný vzduch, zatímco světlo pouliční lampy ozařuje stolek s miskou svatebních mandlí, které leží vedle pudřenky s jemnou vůní ambrové růže.

Budu se opakovat, ale tuberózovky nikdy nepatřily k vůním, jaké bych cíleně vyhledávala. S klasickým Poisonem jsem zkoušela chvilku koketovat, avšak vzhledem k tomu, že jsem se s ním poprvé seznámila až po jedné z reformulací s již lehce odfláknutým základem, jsme se nakonec neskamarádili. Ovšem v případě jeho ničím nezkažené „svěží“ sestřičky je to jiné kafe. Tendre Poison se totiž díky trpkému bergamotu s hořkým zeleným galbanem už skutečně nese v zeleném odstínu, podpořeném lehce jedovatým česnekovým aroma asantu. Ale nebojte, jed už po několika minutách s pomocí sladkého růžového dřeva vyprchá a obklopí vás důvěrně známá vůně mýdlové tuberózy a pomerančového medu, okořeněného hřebíčkem a skořicí. V tomto případě však byla tuberóza osvěžena neřezavou frézií, jejíž zásluhou nepůsobí omamně a naopak evokuje čistě vyprané prádlo, třepetající se ve větru na šňůře. Pomyslnou třešničkou na dortu je kulatý santalový základ s vanilkou a obláčkem hebkého bílého pižma, typově podobný samsarovskému. Ach jo, chci vrátit čas, kdy Dior tyhle skvosty ještě produkoval.

I mně se líbí z bílé kolekce nejvíc. Sladké růžové dřevo s drceným černým pepřem, tymiánem a pryskyřičnatým nádechem v úvodu mi tak trochu dává vzpomenout na fázi z Pallisandre d´Or, která se mi jako jediná líbila. Následně v ní rum společně perlivými coca-colovými tóny vytvoří na mé kůži efekt rumových pralinek, podbarvený zemitě peprnou vůní guajakového dřeva. Místo čokolády ovšem vstoupí po delším rozvonění do hry vanilka nebo v mém případě jde spíše vanilkový cukr, který se s pomocí benzoinu a ambry promění v crème brûlée podobně jako ve Vanitas. Akorát Tenera není ve srovnání s ní tak úmorně sladká a působí nadýchaněji. Bohužel je ale taky o dost intimnější a nedrží tak dobře.

osekaná Mon Parfum Chéri par Camille v líbivějším provedení

Začíná jako vůně kandovaných mandarinek a banánového pyré, servírovaném na palmovém listu. Je to ale tropická vůně ylangu, která zároveň přináší typický akord opalovacího krému a zabrání tomu, aby se z ní stala gurmánka. Naopak se promění v balzamickou ambrovku s vanilkovým tabákem s mechovými tóny chypre.

Při úvodních tónech ostře svěžích citrusů spolu s prašnou zemitostí pačuli se mi na kratičký okamžik vybavila L´Air de Rien, která má údajně evokovat vůni starých zaprášených knihoven, ovšem zde se přidává k zemitosti i určitá navlhlost, takže dojmově to spíš připomíná dřevěný zahradní altán za deštivého podvečera, kde se na stole povaluje několik rozevřených starých knih. Vítr si pohrává s jejich stránkami a převrací je sem a tam. Kromě toho máme na stole však i dvouposchoďový dort, plněný broskvovo-kávovým krémem, zdobený marcipánem a z vrchu posypaný na prach rozemletými mandličkami. Nakonec do altánu přece jen někdo přichází si počíst a zamlsat si a jelikož se už blíží večer, svítí si k tomu starou petrolejkou (hřejivá pryskyřičnatá ambra).

Luna tu nedávno vzpomínala na svou babičku v Samsaře. Moje babička zase výborně pekla. Ba přímo mistrovsky. Uměla ty nejlepší moučníky, jaké si dovedete představit. Tomu se nemohlo nic rovnat. A když mi bylo šest let, upekla mi dort s lískoo-oříškovým krémem, polevou s hořké čokolády a ozdobila ho bonbóny Jahůdky, po kterých jsem se mohla utlouct. Dala mi k němu moji tehdy velmi oblíbenou růžovou limonádu s bublinkama, co se za totáče prodávala ve skle, zatímco sama si k němu uvařila svoji oblíbenou kávu. A potom ještě vytáhla z ledničky sněhové pusinky. A přesně takhle voní Terra Mia. Jako moje šesté narozeniny!

Vůně s kokosem snáším málokde a v teple jsou pro mě až vražedné. A s Terracottou Le Parfum jsem udělala tu chybu, že jsem jí zkoušela dosud jen v teple, což byla ta nejhorší možná volba. Vrátila jsem se k ní až teď nedávno v zimě a ač je ve vůni patrný stále, nyní není ani zdaleka tak výrazný a mísí se s osvěžujícím bergamotem a zelenými výhonky a jakmile nastoupí směs bílých květin, zmizí docela. Dominantní je hlavně tropicky hřejivý krémový ylang, který doplňuje několik kvítků medově nasládlého jasmínu. V základu pak květiny zahustí velká spousta vanilky s jemným pižmovým popraškem. Terracotta Le Parfum je pro mne tedy nakonec vůní, která by mohla připomenout léto během mrazivých dnů, avšak v létě bych se jí určitě vyhnula. (NT)

Je skutečně nádhernou vůní něžných zahradních karafiátů s vanilkovým pylem a máslovým kosatcem. Než se ale dostanou na sluneční světlo, musí se prodrat skrze bergamotovník, svěží mátu, růže, ovocný jasmín a tropický ylang, aby se lehce nechaly zchladit perlivými coca-colovými tóny otočníku.