Začátek téhle vůně, to je opravdu nefalšovaný doutník se sklenkou štiplavě kořenitého koňaku. Jen je škoda, že pižmově vymydleni ho vypijeme během krátké zastávky v začouzeném kravíně z Oud Assam. Naštěstí ale nejsme takoví barbaři a samotný doutník si odcházíme zapálit (teplé kadidlo) už do normálního pokoje, kde s ním usedneme na koženou pohovku, o níž psala andry a k němu si pro chuť nabereme do pusy lžičku kakaa ze skleničky, co leží na dřevěném stolku před námi a pak už jsme to jen my, tabákový kouř a kůže.

Na oficiálních stránkách se dočtete o spojení vůně s městem Ta'if v provincii Mekka v Saudské Arábii. To je mimo jiné známé i pro pěstování specifické odrůdy růže, která nese stejné přízvisko, odtud zřejmě inspirace. A skutečně, tentokrát se podařilo vytvořit krásný jemný květinový orient. Zajímavý je začátek, kdy pikantně svěží pepř v kombinaci s překvapivě nepříliš ostře bylinným šafránem připomíná peprmintové/men­tolové bonbóny. Po té už ale vůně ukáže svoji dospěle romantickou stránku, růže v ní je jen lehounce opojná, spíš takovým tělovým způsobem. Pro mě má podobu jemného květinového mýdla s krémovými tóny. Až sem ji vnímám jako nesladkou. Teprve po rozvonění se přidává vůně nasládlého sušeného ovoce. To až díky němu a pryskyřičnatému, lehce kouřovému základu vůně nepatrně ztmavne. I to „ztěžknutí“ je ovšem stále pojato tak nějak něžně a tělově. A i přes to všechno drží neskutečně dobře. Pro zatím nejlepší vůně od této značky.

Je směsí toho nejvybranějšího kořenitého tabáku s nádechem vyzrálé letité whisky, propolisově sladkého javorového sirupu a sušeného sena, zabaleného do koženého tónu labdana. Po rozvonění z něj pak už jen doutnající pryskyřice uvolní jemné vanilkové výpary. Krásná, ale jednoznačně pánská.

Ačkoliv má vůně tabák uvedený přímo v názvu, pro mě vyloženě tabákovou vůní není. V první fázi voní hodně koženě a kouřově dřevitě, takže mi evokuje spíš dojem lesníků v kožených botách a bundě, kteří s pomocí vetiveru pálí cedrové dřevo i s jehličím, až z něj stoupá slaná pára. Tabák se objeví až po rozvonění. Tedy jsou to spíš sušené lístečky třešňového tabáku, smíchané s palčivým hřebíčkem. Ani zde se ovšem tabák, nestane dominantním, jelikož vetiver, jenž by jej mohl posunout směrem k dýmce, přejde do oříškova, takže se naopak začne vpíjet do zlatavé propolisové ambry, jakou můžete znát např. z Fordovy Amber Absolute. Jen tahle je kromě oříškového vetiveru obohacená ještě o mandlovou tonku. Škoda jen, že má slabší intenzitu a výdrž než Ford.

Tabáková vůně, co klame tělem. Dojem pánského klubu s koženými křesly a krabicí doutníků s aromatickým kubánským tabákem v ní totiž spíš než tabák jako takový vytváří kůže s na prach rozdrceným černým pepřem, suchým kouřovým vetiverem, cedrem a hřebíčkovým karafiátem a typově tak trochu připomíná ještě trochu víc pánskou koženější variaci na Fugit Amor. Oproti Jul et Mad ovšem neobsahuje onen mramorový chlad mléčně bílého pižma, které nahradilo větší množství balzamické ambry, čímž celkově působí živelněji.

(extrait de parfum) Pohlédnu-li na dobu vzniku této vůně a přičichnu k ní, neubráním se podobně jako u Gardénie od Isabey myšlence na "zlatá dvacátá léta" a především pak vzpomínce na Marlene Dietrichovou. Kdo jiný než ona by měl reprezentovat takovou vůni? A i když mám ve vlastnictví už onu poupravenou verzi, která bývá ve srovnání s tou původní označována jako "nevýrazná a málo temná", osobně si myslím, že by i v současné podobě budila v tehdejší společnosti řeči. Začátek se mi jeví totiž takový, jak zde bylo popisováno, tedy zeleně chyprový a ostrý v kombinaci s květinově pikantním karafiátem. Po nějaké chvíli už vůně nabírá onen tabákový směr, kromě něj je tu i zakouřená měkce zbroušená kůže a lehká stopa živočišna. Není to nijak přehnaně temné nebo agresivně pánské, ale i tak už aspoň tuším, kde se nejspíš inspirovali následovníci "koženotabákových" vůní a i ten obraz Marlene s tolik nezbytnou cigaretou v ruce a pobrukující některou z jejich slavných písní mi do toho zapadá. O zjemnění vůně se stará "pudrový" kosatec spolu se suchým drhnoucím vetiverem. V dřevitém základu, z něhož je nejvýraznější cedr, cítím i seno, které kromě zvýraznění "suchosti" vůně má i lehce prosvětlující účinek. Vše se navíc pojí s nasládlou pryskyřičnatou ambrou. Vrací se již zmiňovaná jemná dávka živočišnosti a v úplném dojezdu i trocha pudrové vanilky. Hned po Farnesianě je to pro mě druhá nejkrásnější z fontánových vůní od Caronu.

Název je opravdu zavádějící, jelikož se před vámi otevře krabice čokoládových pralinek. První je posypaná skořicí a je ještě z hořké čokolády. Ty další už jsou z mléčné čokolády, plněné kakaovou náplní. Zbytek tvoří pralinky z bílé čokolády s karamelovou náplní, polité medem. A mezi nimi najdete možná tak dva lístečky sušeného tabáku. Celou tuhle čokoládovou kalorickou bombu pak už jen v základu prohřeje trocha balzamického kadidla. Pakliže se vám líbí Gourmand Coquin, určitě vyzkoušejte i Tabac Exquis, ale s tabákem má společného jen pramálo.

Je jedním z případů, kdy je název vůně zavádějící. Julien Rasquinet totiž vzal svoji Rose Rouge s červenoovocnou tureckou růží s jiskřivým růžovým pepřem a kakaem a černorybízovou marmeládu vyměnil za méně sladký švestkový likér. Potom ji ponořil do šáfranového prachu se skořicí, aby její okvětní plátky změkly do semišova a získala tak orientálnější charakter a do pačuliového základu přidal labdanum. A možná, jenom možná se nám někde mezi tím vším schovává i lístek tabáku.

Habanos mě navnadila zkusit i tenhle Antoniův královský tabák, Zpočátku mě trochu znejistěly první minuty, patřící směsi štiplavé skořice, limonádového růžového pepře a koupelnového čističe s vůní citrusů. Nicméně stačilo chvilku počkat a znovu vystoupil ten lahodný tabák s koženými podtóny a palčivě dřevitým hřebíčkem z Habanos. Tentokrát je nejen vanilkově sladký, ale vyloženě vláčný díky sladce aldehydovému heliotropinu a mandlové tonce. V základu jej pak doplní nádherně mléčný santal a sladce dřevitá myrha s teplým kadidlem, které zdůrazní jeho kubánský původ podobně jako v Habanos. Intenzitu a výdrž s ní má srovnatelnou, avšak právě kvůli tomu úvodu u mě o kapku vítězí Habanos. (NT)

Původně mělo jít o striktně limitovanou edici, avšak rychlost, s jakou zmizela z obchodů první várka donutily vedení značky změnit plány, a tak se nyní má podobně jako u Tauerovy řady Collectibles každoročně vracet v omezeném množství. A protože tabákové vůně mě vždycky lákaly - řadu z nich mám na poličce - musela jsem si opatřit vzorek i od téhle. Jen začátek mě malinko vyděsil. Voní totiž nejen po trávě, vytržené ze země i s navlhlou hlínou, senu a sušeném tabáku, které dohromady s autentickou vůní slaměnky vytváří slibovaný dojem savany, ale i po živočišné kůži (cibetka), jež má představovat koně, pádícího touto krajinou. Živočišnost ustoupí až po rozvonění, kdy vůně medově zesládne, tabák dostane trochu víc prostoru a konečně se objeví i ty narcisky, což je sice příjemně, zároveň však to jediné, čímž se v téhle fázi odlišuje od Chergui.

Jen málokdy se stane, abyste ve vůni objevili do puntíku to, co slibuje oficiální popis. A Tabac Vert je jednou z těchto vzácných výjimek. Je to skutečně skvělá pánská dřevitá chypre ve vintage stylu s aromatickým tabákem, jímž se plní jen ty nejkvalitnější doutníky. Neobsahuje žádnou vanilku, tonku nebo jiný náznak moderní sladkosti. Naopak nahořklý bergamot se špetkou drceného pepře a cedrem přináší příjemnou pichlavost. Kožené podtóny tabáku s karafiátem ji zase posunují elegantním směrem a společně s hořkoslanou balzamickou ambrou vytváří dojem luxusního pánského klubu. A kromě nich nelze opomenout ani větvičník, který tabáku propůjčuje slibovaný sametově zelený odstín.

Asi jako většina jsem tuhle vůni chtěla vyzkoušet nejen kvůli samotnému názvu a tomu, jak si ve 30. letech představovali vůni pro prostitutku, ale i kvůli tomu krásnému původnímu starému reklamnímu plakátu, na němž houslista přerušuje svoje vystoupení a objímá a líbá ženu, co ho doprovází na klavír. Člověk prostě čeká, že taková vůně bude opravdu pecka. No a výsledek? Kdyby dostala stejný název Kobako, vyšlo by to úplně nastejno. Podle mě totiž pochází z typově podobné rodiny, alespoň to současné. Vůně začíná mohutným závanem hořkého neroli a koření, především koriandru a teplé prachově sladké skořice. Zvolna pak přechází ke kytici s výrazným teplým "mýdlovým" ylangem, květinově pikantním karafiátem (u YSL se podle všeho kromě Kobako v případě původního Opia inspirovai i zde), která je posypaná příjemně živočišným, palčivě dřevitým hřebíčkem ovšem s tím rozdílem, že zde bylo pro větší rozzářenost přidáno i několik narcisů. Skořice nakonec zvítězí a promísí se s vanilkou a práškovým cukrem. A podobně jako v Kobaku, i zde nakonec objevíme starou dřevěnou skříňku. Jen tady je těch sametově zelených tónů chypre mnohem méně a místo nich si tak můžeme dopřát hřejivou "medově" nasládlou pryskyřičnatou ambru. Celkově tak nakonec vyzní jako mnohem sladší než Kobako či Opium. Každopádně je Tabu podobně jako Kobako typickým příkladem vůně z kategorie za málo peněz hodně muziky a to nejen pro lehké děvy.

Začíná velmi podobně jako De La Marque Gold jen s tím rozdílem, že tady se růžový pepř chová o krapet víc kultivovaněji. Vzápětí ale stejně jako osvěžující neroli s bergamotem vyklízí pole hřejivému zimolezu s hladkým karamelem, který chvílkami přechází do podoby krystalků zkaramelizovaného cukru, tomu dodává příjemný gurmánský tón a pomerančovému květu s vůní lesních jahod. Po rozvonění se už přidá jen špetka pudrového kosatce s nadýchanou vanilkou a bílým pižmem. Vůně jde příjemně do prostoru a na kůži drží bez problému několik hodin a i přes ten karamel kupodivu voní dobře i v teple a vůbec nelepí. Pořád těch arabek nemám nazkoušených tolik, ale o téhle můžu zase po delší době říct, že je opravdu povedená.

Je to vcelku jednoduchá a přímá, ale příjemná orientálka. Muškáty jsou tu tentokrát sladší a zasypané palčivě dřevitým, jen lehounce živočišným hřebíčkem a ozdobené trochou té zeleně. Hřejivost hřebíčku pak umocňuje pryskyřičnatá ambra s dalšími pálenými dřevy. Teprve po rozvonění nabere i kapku svěží květinové lehkosti díky jasmínu a růži s ovocným nádechem.

Jak už naznačuje samotný název, je kořenitou orientální růží, osvěženou bergamotem, s kapkou bulharského olejíčku a několika měsíčky sladké šťavnaté mandarinky. Máslově ovocný ylang ylang s vůní zralých banánů jí po rozvonění dodává i lehce tropický, v kombinaci s pralinkou až gurmánský nádech, zatímco semišový šafrán s podobně laděným oudem, balzamickou ambrou a suchou zemitostí pačuli ji opět posunují orientálním směrem.

Je tulivou oudovou růží, posypanou drceným černým a nasládlým růžovým pepřem. Po rozvonění se růže překlopí do dřevitě ambrové polohy, aby ji v základu uhladila bíločokoládová tonka s máslově ovocným ylangem. Tohle se moc povedlo.

Je vůní kandovaných mandarinek, pražených mandlí a čokoládových pralinek s vanilkovou náplní. Přidaná najemno namletá skořice s palčivě dřevitým hřebíčkem a téměř neznatelným stroužkem muškátového oříšku pak v kombinaci se zmíněnými dobrotami navozují tak trochu vánoční atmosféru.

Jako pouštní vůní je podle mě potřeba brát Taklamakan malinko s rezervou, jelikož je zpracovaná hodně sladce, což však nemění nic na její povedenosti. Otevře se bergamotově svěží růží s „broskvovou“ vonokvětkou. Během pár minut se však promění ve zlatavou balsamickou ambrovku se sladce dřevitou myrhou, špetkou sladké, najemno namleté skořice, hladkým cedrem a vzdušným kosatcem. Na okamžik se mihne i drhnoucí březový tón, jenž se ovšem během pár minut ztratí v prašně zemitém pačuli, vytvářejícím společně s labdanem dojem písečných dun. Jak už jsem ale naznačila na začátku, nejsem si akorát trošičku jistá, jak do pouštní tématiky zapadá ta spousta bílé čokolády (tonka) s vanilkou a medově-kakaovým benzoinem v základu. Na druhou stranu pro koho je taková Suma Oriental ještě pořád moc drsná, Taklamakan je ještě hladší dámskou ambrovou pačuliovkou.

Začátek v podobě jemného pudru a teplé medoviny vypadal velice slibně, Jen kdyby mi do ní někdo během chvilky společně s lepivým karamelovým sirupem s krystalky připáleného zkaramelizovaného cukru nenaškrabal i trochu omítky. A štve mě to především kvůli tomu krásnému měkounkému mandlovému marcipánu, politém čokoládou a vanilkovým krémem a zlehka posypaném moučkovým cukrem, do nějž se Talc Gourmand po rozvonění promění, protože v téhle fázi to je přesně ten typ gurmánky, kdy máte chuť si sníst ruku.

Afganistán v podání Dominique Dubrany působí téměř romanticky, jako orientální ambrová pohádka, kdy ze smaragdové trpkosti bergamotu se snítkou citronové trávy vystoupí prašné cesty, na nichž oud zanechal stopy po stádech, které tudy vedli pastevci. Sladkost propolisové ambry, dřevité myrhy a kadidla vás pak zavede do jejich chýší, kde to voní směsí drceného pepře, zázvoru, hřebíčku a skořice, sloužícím pro přípravu Chai.

Tahle vůně potěší zejména milovníky dřeva. Obsahuje hlavně cedrové dřevo s cypřišovým jehličím a myrtou a společně s hřejivou ambrou a kořením tak vytváří dojem teplého slunečného dne kdesi ve Středomoří. Po rozvonění pak už jen díky růžovému dřevu lehce zesládne a přejde do mléčných tónů. Bohužel výdrž je u toaletky zoufale dýchavičná.

V úvodní fázi kombinuje svěží růži s lesním ovocem, zeleným jablkem a pikantně nasládlým růžovým pepřem. Vanilkově sladký benzoin s našlehanou tonkou pak promění ovoce ve smetanový krém, do něhož vmícháme bílé pižmo, které ho krásně nadýchá a servírujeme k posezení na měkce polstrované kožené pohovce.

Složení toho uvádí sice hodně, ale mně kromě úvodní citrusové svěžesti přeskočí rovnou do vanilky. Avšak podle mě v ní rozhodně nebude jen madagaskarská vanilka s tónem sušené smetany, ale víc druhů vanilky, protože kromě ní v Tangier Vanille cítím zcela zřetelně ve vysoké koncentraci i zkaramelizovaný vanilkový cukr a stejnou vanilkovou náplň do buchet jako ve Spiritueuse Double Vanille. V základu už vůni jenom zlehka podbarví ambra s jemně kořenitým santalem a bílým pižmem. Sice to mezi nikovkami není nejoriginálnější vanilka, nicméně z té základní řady od Aerin je první vůní, která se nerozpadne, jako mi to začala dělat Evening Rose a za ty peníze má i odpovídající intenzitu a výdrž.

Poprvé ji spatřil za výlohou kavárny. On stál venku na ulici a zatímco kyselý déšť pozvolna smýval zázvorový prach z jeho bot, ona seděla uvnitř s přáteli a popíjela kolu s rumem. Když konečně pozdvihla svoje tabákově hnědé oči, věděl, že je ztracený. Její pohled totiž měl v sobě semišovou hebkost a smyslný živočišný náboj, jemuž se zkrátka nedalo odolat a věděl, že pro ni udělá cokoliv... https://www.youtube.com/watch?v=9X_ViIPA-Gc

Když se přede mnou zjevil mrkvový kosatec, osvěžený bergamotem z 28 La Pausa, zajásala jsem. Jenže hned po rozvonění si to zase rozmyslel, že chce radši býti jasmínovou variací na 1932 s vetiverem. santalem a bílým pižmem, jen s tonkově proslazeným základem. V drydownu ovšem kosatec nabral druhý dech v zemité podobě a společně s jasmínem se zazelenal na létajícím koberci, utkaném v tónech chypre.