S takovým názvem jsem čekala parádní santalovku a místo toho přišla směs pikantního zázvoru, svěžích citrusů a štiplavých pryskyřičnatých tónů. No řekla jsem si, že vydržím a santal jistě brzy přijde, jenže místo toho se mi dostalo chladného mramorového kadidla a suché trávy. Teprve po hodině začal pomalu vykukovat zpoza pudrového pižma. Na pikosekundu už jsem chtěla jásat, že bude mléčně nasládlý, jak to mám ráda, jenže on v momentě uschnul a to hodně a zůstal už jen kořenitý. No meditační vůni na jógu ve městě andělů (Los Angeles), jak je oficiálně prezentována, bych v tom tedy nehledala ani za mák. (NT)

Má údajně evokovat ohořelé santalové dřevo na okraji vybuchující sopky. Nu, v tomhle případě se jedná spíše o jehličnatý cedr osvěžený chladivým kardamomem a zázvorem, jenž po rozvonění přejde do santalově mléčné podoby. Dojem žhnoucí lávy má podle všeho navozovat tropický ylang, který dřevo prohřívá. Spíš než ohořelé je dřevo ovšem zaprášené čerstvě namletou kávou.

Santalové dřevo miluju od dob seznámení se s Lutensem, rýži už méně. A v Santal-Basmati (i vzhledem k ceně) věřím, že byl použit ten nejkvalitnější santal, jelikož je nádherně mléčný. Překvapila mě i samotná rýže. Ani v nejmenším totiž nedrhne, naopak voní po obilí a dodává santalu pudrový nádech stejně jako kosatec, který se objeví po rozvonění. Zásluhou pačuli v další fázi však kosatec ukáže i zemitější polohu. Kašmeran v drydownu pak příjemně zahřeje. Celkově mi Santal-Basmati evokuje stromovou alej, na níž navazují lány obilí, do kterých se opírá slunce a které sousedí s loukou, plnou čerstvě opylených květů.

Hohó, tak tenhle santal dělá rozhodně svému jménu čest. Předvoj mu dělá trpká svěžest pikantní bergamotové kůry (jedna z nejautentičtějších, jaké jsem kdy zkusila) s krémovým, tropicky hřejivým ylangem s banánovými podtóny. A po pár minutách se už pozvolna objevuje i samotný santal a ten tedy stojí za to Je nádherně mléčný a zároveň lehounlice kořenitý. Po rozvonění jej navíc zahustí vanilka s našlehanou tonkou, která v základu přejde až do bílé čokolády a díky níž tak santal s ylangem začnou vyvolávat dojem dřevem utlučeného banánového másla. V úplném dojezdu ho už jen překryje slaboučká vrstva bílého pižma. Jde i celkem hezky do prostoru a má i celkem slušnou výdrž (4 hodiny). Jedna z nejvíc ženských santalovek, jaké jsem kdy zkusila.

I když to nejsou žádní dvojníci, pro mne je Santalum podobným typem vůně jako Fordova Santal Blush. Otevírá se najemno namletou, teplou, štiplavě živočišnou skořicí s kadidlem a sladce dřevitou myrhou jako nezbytnou složkou. Po chvilce se skořice umravní a zesládne a do popředí se pomalinku začne propracovávat santal. A není to s ním žádná velká hitparáda. Není ani sladký a už vůbec ne mléčný. Obojí totiž místo něj obstarává tonka a kokosové sušenky, okořeněné palčivě dřevitým hřebíčkem. V tomhle ohledu by se mně osobně líbila dokonce víc než Santal Blush, kdyby mi to tady podobně jako ve Fordovi indolický jasmín nekazil tón chemické prádelny, za nějž je tuším zodpovědná molekula Iso E Super. (NT)

Je velmi svěže pojatou jemně kořenitou santalovkou s bio citrusy, hlavně citrónem a grepem s masitou dužinou a okurkou. Prakticky ve všech vůních se mi z téhle složky navaluje (např. Shiseido), ale tady je zapracovaná opravdu přírodně. Hromada sena s vetiverem a cedrem v další fázi pak dodává santalu vzdušnost.

Tahle šafránově semišová růže je temná a nespoustaná jako bouře na moři, kdy noční nebe s kouřově černými mračny kadidla jen tu a tam protínají ambrové blesky, které odhalí, že její kožená zbroj je zdobená zlatem. Když se rozzuří, její oříškové oči ztmavnou do čokoládových tónů a její jindy vnímavý pohled pak bodá jako jehličnaté ostny. Je zocelená dlouhými jízdami na hřbetě arabského vraníka. Vlasy jí voní po sušeném tabáku. Polibek jejích rtů je sladký jako máslově ovocný ylang a opojný jako švestkové víno. Má půvab padlého anděla, no pro její nelítostnost ji nazývají pomstychtivou děvkou. V jejích žilách koluje řecká krev, ale její srdce je perské. A její jméno? Artemisia.

Kdysi to pro mě bývala jasmínová smrt, ale buď jsem s léty otupěla nebo ho Lutens reformuloval nebo obojí, no teď už mi tak vražedný ani zdaleka nepřipadá. Dominantní je po úvodním bergamotově svěžím závanu stále jasmín, lépe řečeno hustá sirupová směs ovocného jasmínu sambac, medově nasládlého jasmínu a zeleného jasmínu. Kromě něj ovšem cítím i meruňkovou tuberózu. V téhle první fázi mi ani nepřijde nijak zvlášť indolický. Doprovází ho jen hřebíčkový karafiát, poprášený jemným pižmem. Na živočišnosti nabere až v základu, kdy převáží zelený jasmín s pačuli a palčivou dřevitostí, stále mi to však nepřijde tak brutální jako dřív. Ovšem ten lehce svíravý, skoro až lehce depresivní pocit, který jsem z něj měla tenkrát, ten zůstal. (NT)

Nepočítám-li nahořklou pikantní chladivost červeného pepře, satén mi neevokuje ani v nejmenším. Sladce perlivý otočník s bílými květinami mě zavedl do cukrárny s dekoracemi z alabastru, kde semišové rukavičky svírají šálek vanilkově mléčného hořké čokolády se šlehačkou, posypanou kousíčky najemno nasekaných mandlí. Sladce pačuliový základ sice maličko kazí trochu ostřejší cedr, nicméně i tak ji z dámské mainstreamové produkce společně s Living Lalique hodnotím jako nejpovedenější.

Inspirací k této vůni se staly fragmenty antického románu Gaia Petronia Arbitera a rovněž stejnojmenný slavný film Federica Felliniho, který je jakousi středověkou road movie mladíků Encolpia a Ascylta světem plných hostin, orgií a výstředností. A přesně takovými divokými bakchantskými parfémovými orgiemi je i Pregoniho Satyricon. V první fázi bylinnými tóny evokuje obilnou sklizeň, aby vás následně uvrhla do bahna březového dehtu, z nějž vás po rozvoní vytáhne na hostinu, kde se podávají lepkavé datle, kandované švestky a kakao. Pálí se tu myrha, která se mísí s vůni zpocených těl, oddávajících se milostným hrátkám, kdy každého z účastníků zdobí jen věnce z karafiátů a heřmánku. (NT)

Počáteční svěží bergamotový závan bleskově střídá koupelová sůl s jalovcem, o které se zmiňovala Mitzi. Postupně se díky ambroxanu objeví písčité tóny a nějaké to pouštní klestí. Divoké to sice není, ale do téhle fáze by to i celkem šlo. No jo, jenže to by se mi tam nesměl vloudit mezi ten písek i želatinový kašmeran. (NT)

Je důkazem, že Prin Lomros ovládá i umění staré parfumérské školy. Jedná se totiž o klasickou chypre ve vintage stylu. Skrze mandarinku, limetku a champacu zachycuje, jak paprsky podzimního slunce prosvítají hustými korunami stromů. Pryskyřičná vůně elemi a kadidla naznačuje, že někdo v zahrádkářské kolonii za řekou pálí klestí. Najdete tu i pačuliově navlhlé spadané listí a dokonce i ježka, vyhřívajícího se na mechovém polštářku.

Hohó, že nemůže existovat kolínská s růží? Stačí vzít jemně kořenitou damašskou růži a osvěžit ji rozmarýnou, růžovým pepřem a citrusovými tóny růžové pelargónie. Pak už ji stačí jen lehce osladit benzoinem a přidat nějakou tu pryskyřici, aby navodila dojem páry v tureckých lázních a úkol je splněn.

Je pěkně zákeřná gurmánská oudovka. Navnadí úžasnou autentickou vůní rumových pralinek a sušených meruněk, o něž se podělíte se svým koníkem. Jenže najednou se přivalí jalovice, aby jich taky pár spořádala a za "odměnu" vykoná potřebu. Závěrem pak přechází do sametově zakouřeného dřeva, které zmíňuje ve svojí recenzi ModestMourek.

Skandální? Ale kdeže. Leda v tom, že jde o svatební puget bílých květů, tvořený příjemnými neřezavými fréziemi s jejich typicky pepřově svěžím nádechem, něžnou gardénií, konvalinkou, pomerančovým květem, krotkým jasmínem a máslovou tuberózou a poprášený jemným bílým pižmem.

Tohle je o něco lepší než PoP Collection, ale až po rozvonění. Ze začátku voní jako čaj oslazený kandovaným cukrem, k tomu se přidá drogérkový jasmín se žvýkačkovým podtónem :roll: . Teprve v základu nabere rozumnější směr v podobě směsi dřev, hřejivě sladké ambry a jemně kouřového labdana. (NT)

Zapomeňte na romantické letní procházky podél teplého moře. Tohle je oceán za hluboké kardamonově noci, ozářený pouze ledovým měsíčním svitem. Moře ale nespí. Naopak. Zpěněný mořský příboj vyplavuje na pláž kromě kusů dřeva a mořských řas, na nichž se třpytí krystalky soli i staré rybářské vlasce a pomačkané plechovky. Ano, jak napsala euridike, tenhle oceán je studený, slaný a nezkrotný a právě v jeho autentické nezkrotnosti tkví jeho podmanivé kouzlo, které vás láká vrhnout se do těch ledových vln.

Už od puberty mám v oblibě dobrodružné filmy typu Indiana Jones, kde hlavní hrdina podniká nejrůznější exotické výpravy za poklady. Shaman vás na jednu takovou vezme. Obuje vám fialkové semišky a vyhodí vás uprostřed džungle s vlhkou zelení a zeminou za tropického lijáku, abyste na jedné menší mýtině objevili týpí z pravé bizoní kůže, kde šaman přebývá a vedle mystického kadidla s ambrou tu s pomocí dřevěného uhlí pálí i medovinu.

Přepadla vás už někdy v životě nostalgická nálada? Mně se to stává obvykle každý rok těsně před Vánoci. Vytahuju ze skříně staré krabice s fotkami, čtu staré dopisy, rozkládám je po stole kolem vázy s jedlovými větvičkami, listuju památníčky ze základní školy, v nichž jsem si lisovala květiny, listy a bylinky jako levanduli a pak si je lepila do vlastnoručně vyrobeného herbáře a pokradmu přitom pozoruju padající sníh za oknem. Pouštím si stará videa, pomalu u toho usrkávám teplý svařák, společnost mi dělá můj milovaný Shalimar a je mi naprosto božsky. A přesně takhle voní Momento.

Asi jako každé dítě jsem chtěla strašně ráda chodila s rodiči na pouť a do cirkusu, abych mohla vidět všechny ty klauny, akrobaty, jezdecké koně s koženými sedly a další zvířata. Moci je pozorovat v klecích s podestýlkou ze sena a pilin. A ještě radši jsem měla všechny ty dobroty, které se tam daly koupit od malinovky, přes kandovaný ananas, oříšky až po cukrovou vatu nebo pytlík karamelek. A přesně tohle Magic Circus nabízí.

Vzpomínáte na Pierrovu Shermine? Dalo by se říct, že Plush je jeho americkou verzí s tím rozdílem, že u MiN New York se poučili z jeho chyb a už v úvodní fázi nabízí mnohem zajímavější olfaktorický zážitek. Vzali totiž hromadu mandlí, hořkého zeleného galbana a hřebíčku a moment, kdy se do nich začala zasekávat ostrá čepel, přenesli do flakonu. Po rozvonění se pak už promění v pižmově nadýchaný až něžně plyšový kosatec, proslazený vanilkou a prohřátý ambrou. Jen místo levandule je osvěžený pomerančovým květem.

Než Guy Ritchie před 12 lety natočil svého Sherlocka Holmese, k němuž se o pak o rok později přidala BBC se svým seriálem, byl legendární Pes baskervillský vlastně mým jediným oblíbeným příběhem o něm, jinak mi přišel jako celkem nudný patron. Nyní mu Prin Lomros dal i vůni. Scotch Peat totiž zhmotňuje blata a vřesoviště Dartmooru s vysokými jehličnany, rašelinou a mechem, přikrytá temným kouřovým oparem březového dehtu a labdana. A přináší i vůni pravé skotské whisky, dvakrát destilované z ječmenného sladu, sušeného kouřem z této rašeliny, v níž se pozvolna rozpouští kostička bílé čokolády. Sherlocka oblékl do tvídového saka, do jehož kapsy mu zasunul snítku sušené kafrové levandule s tóny sena. Obul mu vysoké kožené holínky a do ruky vtiskl dýmku s lékořicovým tabákem.

Dalo by se říct, že Seattle Chocolate navazuje tematicky na Lutensův Vetiver Oriental. Vezme vás na výlet do jehličnatého lesa s tabulkou vysokoprocentní hořké čokolády, kterou si rozbalíte na mechovém paloučku.

Je oslavou jasmínu v jeho starosvětské podobě typově zhruba tak, jak ho můžete znát např. z Lutensovy A la nuit. Ta první je temně zelená i díky přidanému hyacintu. Ta druhá je medově opojná a ovocná svázáním s tropickým ylangem s vůní přezrálých banánů, gardénií a mýdlovou tuberózou. A konečně ta poslední, lehoulince indolická, zásluhou cibetky a pižma v základu, a posunutá prostřednictvím tabáku a pryskyřic orientálním směrem.

Podobně jako euridike jsem si jistou chvíli lámala hlavu nad tím, kterak tuhle recenzi pojmout. Dost často se ve fantazii totiž nechám ovlivnit názvem vůně a někdy se snažím porovnávat své dojmy s dosavadními recenzemi. Ani jedno z toho však v tomto případě neplatí. Sécrétions Magnifiques pro mě překvapivě není vůbec vůní sexu. Pro mě je to zimní víla s karmínově rudými rty v aldehydově mrazivé krajině, na kterou se pozvolna snáší sněhobílé kokosové vločky. Pomalu se prodírá se podél starého zaprášeného, už zrezivělého plotu hustým křovím, jehož ostré trny zanechávají na její alabastrové pleti, poseté drobounkými krůpějemi slaného potu, krvavé šrámy, kdy na ní na úplném konci čeká vřelé objetí. Slaná, santalově mléčná, svůdná, sladkobolná.