parfémová polička uživatele wendulka
Paestum Rose
Paestum Rose (Eau d'Italie)

Město Paestum se nachází v Kampánii na jihu Itálie a pro své antické památky bylo v roce 1998 zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Ale tím hlavním důvodem, proč byla tato vůně inspirována tímto městem, jsou zvláštní růže, které se zde pěstovaly. Narozdíl od běžných růží totiž vykvetly dvakrát ročně (na jaře a koncem podzima) a jejich vůně prý byla nezaměnitelná - zmiňuje se o nich už Vergilius. A já musím s potěšením konstatovat, že Bertrand Duchaufour vytvořil vůni, která není průsvitná ani přehnaně čistotná. Není vyloženě depresivní, ani přehnaně romantická, je to spíš jakási vzpomínka na romantiku ve zdánlivě tíživé současnosti. Z toho, co může tato značka nabídnout, je jednoznačně nejlepší. Má poměrně těžký kořenitý nástup - vír pepře s koriandrem a trochou kyselého rybízu vás vtáhne do ruin antického chrámu. Na jedné z trosek uvidíte ležet kýmsi zapomenutou knihu, mezi jejímiž stránkami naleznete vylisované okvětní plátky čajové růže - jen pár přidaných kvítků "broskvové" vonokvětky brání jejich úplnému vysušení. V tom vás obklopí vůně zapáleného kadidla. Je tak zvláštně těžké, až vám sladkobolně sevře srdce. A když už máte dojem, že by se vám snad mohlo rozskočit, někdo mávne kouzelnou hůlkou, okvětní plátky se vznesou, vzdušný pryskyřičnatý prach odněkud přivane "dřevitý" stonek i se zelenými lístky a poskládá růži opět dohromady. Takže přece jen šťastný konec.

Pachulí Kozha
Pachulí Kozha (Nishane Istanbul)

Je nádhernou pačuliovkou, v niž pačuli ukazuje svoji suchou zemitou polohu s tóny surového kakaa. V první fázi je zkombinováno s uklidňující vůní heřmánku, po rozvonění jej zdrsní drcený pepř, aby se nakonec vpilo do medově sladkého kadidla s kůží. Je sice bez alkoholu, ale líbit by se podle mě mohla zejména příznivcům Lutensova Bornea. Toto je naprosto stejná první pačuliová liga.

Paithani
Paithani (Penhaligon's)

S nejnovějším přírůstkem z cestovatelské kolekce tentokrát zamíříme do Indie, kde vám v místní čajovně nabídnou jak šálek mléčného černého čaje, okořeněného kardamomem, chilli a muškátovým oříškem, tak pro tyto končiny poněkud netradiční šálek yerba maté, lehce vonící i po surové čokoládě. A není to ledasjaká zapadlá čajovna, její interiér vybavený nábytkem z cedrového dřeva, vykládaný kůží a vyzdobený růžemi a samozřejmě nechybí ani zapálené vonné tyčinky. Jen to syntetické ambrové dřevo v dojezdu lehce kazí dojem přesně, jak píše blackviolet.

Palais Nizam
Palais Nizam (WienerBlut)

Ano, na první přivonění je skrze kandované švestky a koňak typově podobná Aziyadé. Už na to druhé se ale rozchází. Palais Nizam je vůní potemnělého nočního baru, kam jste zavítali na svou oblíbenou brandy, stáčenou přímo z dubového sudu. Na vedlejší stoličku si odložíte svoji koženou bundu, barman vám nalije prvního panáka a přihodí do něj i snítku šafránu. První doušek je díky tomu bylinně hořký a ostrý, ale jak pomalinku upíjíte dál, zřetelně cítíte, jak vám do žil začíná proudit slastné teplo. Občas přitom mimoděk sáhnete i po přistavěné misce se sušenými meruňkami, švestkami a mandlemi, jejichž sladkost promění počáteční pichlavost v semišovou měkkost a každý další doušek se tak stává ještě příjemnější. Najednou na zádech ucítíte prohled, jenž vás doslova propaluje skrz naskrz. Zvědavě se otočíte a spatříte pár neskutečně podmanivých, zlatavě se lesknoucích očí, které naznačují, že tahle noc ještě zdaleka nekončí...

Palermo Don Corleone
Palermo Don Corleone (La Via del Profumo)

Souhlasím s Mourkem, tenhle kmotr se zálibou v kořenitém tabáku řídí svůj klan z italské cukrárny od lehce zaprášeným stolu, na němž stojí váza s máslově ovocnými tuberózami, kde si dopřává svůj oblíbený vanilkový pudink.

Palissandre d'Or
Palissandre d'Or (Aedes de Venustas)

Od doby, kdy tahle značka uvedla Iris Nazarena, pořád čekám, jestli ji některá z jejich dalších vůní dokáže překonat. V tomto případě zněla inspirace prvním typem indického růžového dřeva a sliby o mléčně, sladce růžové, lehce kouřové a hedvábné vůni více než zajímavě. A kombinace mošusového semínka s podtóny nezralé hrušky a vlahého, lehce mrkvového kosatce se špetkou koriandru opravdu není marná. Stejně příjemná je i teplá, na prach rozemletá skořice se suchou dřevitostí muškátového oříšku. Když pak přijde na řadu mléčné, sladce růžové dřevo, člověku by až srdce zaplesalo. Jenže pak se dostanou ke slovu pryskyřičnaté tóny, které tu mléčnost vysuší, a čajově-cedrové aroma, které zase sebere tu růžovost a zůstane vám jen hruškový čaj v dřevěné konvičce s kapkou lučního medu. Teprve když v něm to sušené mléko rozpustíme, stává se opět mléčně dřevitou, bohužel už ne růžově. Palissandre d'Or je ve své podstatě dobrá a velmi zajímavá vůně. Dokonce má i více než uspokojivou intenzitu a výdrž. Jenom se podle mě nějak nedokáže rozhodnout, zda chce následovat ohlášenou inspiraci růžovým dřevem anebo být příjemně nositelnou čajovkou, která už s ním ovšem nemá nic společného.

Palo Santo
Palo Santo (Carner Barcelona)

V překladu "svaté dřevo" pochází ze stromu s botanickým názvem Bursera graveolens, který roste v Jižní Americe. Bývají mu přisuzovány léčivé účinky jak po fyzické stránce, tak prý uvolňuje ducha a mysl, takže se s oblibou používá jako vykuřovadlo. Při spalování vydává silnou sladkou vůni. Co jiného tedy od Carner Barcelona očekávat než gurmánskou vůni a to velmi povedenou. Palo Santo voní po rumových perníčcích se švestkovou příchutí (davana). Právě se pečou v troubě. Jeden plech těchto kouřících dobrot jsme vytáhli a přendali na dřevěný vál (směs guajaku a cedru), abychom je ozdobili bílou polevou, kterou jsme chvilku předtím umíchali z kondenzovaného mléka a bíločokoládové tonky. Hned vedle perníčků pak leží svazek sušené citronové trávy a rendlík, v němž jsme před chvilkou rozpustili na plotně slaný karamel - jedna z nejzajímavějších kombinací vetiveru s kapkou citrusů, vanilky a benzoinu, na jakou jsem dosud narazila. Z počátku jsem jí podezřívala z průměrné projekce, ale ne, ona postupně nabírá na síle a houstne a drží několik hodin.

Paname Paname
Paname Paname (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

Voní jako čerstvě rozloupnutá mandarinka, posypaná příjemně živočišným kmínem, k níž si přikusujeme jablečný koláč. To vše spočívá na chyprovém podkladu v čele se suchým, lehce zakouřeným vetiverem.

Panda (2017)
Panda (2017) (Zoologist Perfumes)

Je vcelku neškodné zvířátko, které si spokojeně si hoví ve větvích santalovníku a chroupe přitom zelená jablíčka a čajové lístky. Sem tam slupne i nějakou tu meruňku. Přitom nasává vlhkou zemitou vůni okolní džungle (pačuli), mísící se s rozkvetlými citrusovníků, zeleným jasmínem a vanilovníků. (NT)

Panorama
Panorama (Olfactive Studio)

Už promo text k téhle vůni, slibující inspiraci vůní zelené městské džungle kolem Los Angeles, kterou zachytil na své fotografii Miguel Sadinho při výhledu z vily Sheats Goldstein, mě hodně navnadil, že tohle by mohla být opravdu zajímavá zelená a ne výhradně citrusová svěženka. No a taky že jo. Snad až na trochu bergamotové kůry v hromadě pikantního kardamomu v ní totiž citrusy jako takové vlastně ani nejsou cítit a pak už vás vítá nádherná jemně nahořklá zelená vůně fíků, galbana, čerstvě posečené trávy, jetele a tónu, který bych přirovnala k zelené kedlubně a nastrouhaným zázvorem (možná wasabi?). Ve vší té džungli najdeme i jeden sametově zelený lístek fialky. Mnohem podstatnější je však kopa jehličí páleného v nasládle voskových pryskyřicích v jejím samém srdci. A na samém konci vás čeká už jen mladý jedlový háj, plný čistoty a svěžesti s polštářkem toho nejjemnějšího bílého pižma se stopovým množstvím krémové tonky. Na takhle povedenou zelenou vůni člověk narazí málokdy, akorát by mohla držet déle než jen dvě hodiny, i když od tohoto typu vůně asi nelze v tomto ohledu očekávat lepší výkon. Přesto pro svěženkářky a milovnice zelených vůní by měla být podle mě snad svatá povinnost Panoramu vyzkoušet a nejen je možná příjemně překvapí.

Panthea
Panthea (Stéphane Humbert Lucas 777)

Panthea prý v překladu znamená bohyně všech věcí. Při takovém názvu by člověk nejspíš čekal vůni, která vás doslova přišpendlí k židli, že? Kdepak. Panthea je vůní čistoty. Začíná jako čajovka, osvěžená bergamotem, kyselou mandarinkou a limonádovým růžovým pepřem. Po rozvonění se pak promění ve vzdušnou kosatcovku s mrkvovými podtóny, lístky fialek, drobounkým hřebíčkovým karafiátem a hebkým bílým pižmem. Až lehoulinká stopa tabáku, kořeněný santal a pačuli v základu ji nepatrně posunou orientálním směrem.

Panthea Iris
Panthea Iris (Stéphane Humbert Lucas 777)

Šťavnatá sladká mandarinka, která doplnila sklenici ledového čaje, hned na úvod působí jako energetický životabudič. Především byl ovšem posílen mrkvičkový kosatec. Už to není žádný třepetající se subtilní andílek. Jeho fialková křídla jsou pevnější a mohutnější, poprášená jemným bílým pižmem. Má santalově mléčnou pleť, tonkově čokoládové oči a vlasy mu voní po hřebíčkovém tabáku.

Parco Palladiano IX: Violetta

Devítka v sobě skrývá kytičku citrusově svěžích fialek, vtisknutá do rukou dámy v kožených rukavičkách, projíždějící po parku ve vyhlídkovém kočáře, taženém dvojspřežím a kočím, který si právě otírá lehce orosené čelo čistým kapesníkem.

Parco Palladiano VII:Lillà
Parco Palladiano VII:Lillà (Bottega Veneta)

Pokud hledáte věrnou a zároveň minimalistickou, přesto ne úplně soliflorovou šeříkovou vůni, vhodnou i na léto, potom doporučuji zaměřit pozornost na sedmičku. Voní jako rozkvetlé šeříkové keře na pobřežní promenádě, kolem nichž se prochází dámy v rozevlátých, pižmově naškrobených letních šatech. Je u ní ovšem podstatné mít pozitivní vztah i ke slaným mořským vůním jako Eau des Merveilles Bleue.

Parco Palladiano VIII: Neroli

Jak už napsala blackviolet, osmička je ódou na pomerančový květ. Postupně vám ukáže všechny jeho tváře od hořké svěžesti neroli přes petitgrainovou nazelenalost a dřevitost až po zkaramelizovanou medovou sladkost pomerančového květu s tónem lesních jahůdek a lehkým, téměř neznatelným dotykem bílého pižma.

Parco Palladiano X: Olivo
Parco Palladiano X: Olivo (Bottega Veneta)

Pierre Guillaume nám v Bois Naufragé předvedl, jak vypadá dokonalá středomořská fíkovka, V Ciel d´Airain zase naznačil, jak by mohla vypadat vůně olivového háje, ale teprve Marie Amandine ji dovedla k dokonalosti. Vynechala hrušky a soustředila se výhradně na olivy. Jejich zelenou hořkost zvýraznila galbanem a citrusově pryskyřičnatým mastixem. S pomocí ambrového dřeva, cedr, zemitosti pačuli a zelených lístků fialek vykouzlila kompletní olivovníky a prostřednictvím Iso-E-Super a slaného podtónu vetiveru mezi ně nechala přivát i mořský vzduch.

Parfait de Rôses
Parfait de Rôses (Lancôme)

Bonbónové růže mě obvykle moc neberou, ovšem tahle je plněná příjemně kořenitým růžovým likérem a zlehka prohřátá kadidlem a doplněná opravdu autentickým sušeným vanilkovým luskem (žádný vanilin a podobné náhražky), které jí dodávají jemný orientální nádech a tím pádem přees její sladkost nepůsobí ani v nejmenším ulepeně. A skvěle drží!

Parfum Sacré (1990) (Eau de Parfum)

Vím, že o Parfum Sacré se často píše jako o vůni posvátných prostor, mně se po prvním přičichnutí, kdy z toho mimochodem hned vznikla láska (a bylo to naslepo), no mně se jeví jako neuvěřitelně vřelá a teplá orientálka. Úchvatná je už úvodní směs štiplavého pepře, hřebíčku a nahořklých citrusů, na kterou se snaší velejemný skořicový poprašek. Jak se koření rozestoupí, vpluje na scénu medově nasládlá růže. Postupně jí však pokryje teplý odkápající vosk ze svícnu, co stojí vedle. Zároveň se stává i malinko dřevitější a obklopí ji kouř z pálené myrhy, v němž najdeme i pár zrníček téméř nesladké "pudrové" vanilky. Špetka hřejivého pižma jí zase dodává drobátko temperamentu. Ne, tohle určitě není kostel, to je vůně teplého večerního krbu, což ovšem neznamená, že jako správná orientálka nevoní dobře i v teple. Voní a jak ;) (škoda poslední reformulace).

Parfum Sacré (2013)

Nazývat toto Parfum Sacré je pro mě skoro totéž jako nazývat tak současnou Magie Noire. Nádherný propracovaný kořenitý úvod s hřebíčkem, kardamomem, pepřem, skořicí a jiskřivým citrónem nahradil pepřově-skořicový poprašek s oschlým citrónem a jednou miniaturní hřebíčkovou hlavičkou. Z dokonalé symbiózy růže a jasmínu, který růži společně s dalšími složkami dodával medový nádech je rovněž pryč. Zůstala jen dřevitě sladká myrha, která teprve v základu jakžtakž dává tušit vzdálené příbuzenství s Parfum Sacré. Letošní verze v novém typu flakonu dopadla už naštěstí o něco lépe.

Parfums de Havane: Cubata
Parfums de Havane: Cubata (Jacques Zolty)

Vůně kubánské Havany? To je v tomhle podání hlavně vůně sušeného kořenitého tabáku, vybraného kubánského rumu, medově sladkého třtinového cukru, který slouží jako přísada pro výrobu bílé čokolády. A rovněž je to i vůně omšelých kubánských domků s oprýskanými dveřmi ze zemitě peprného guajakového dřeva.

Paris - Biarritz

Chanelovské mainstreamové citrusy s grepem křížené s konvalinkou a vlezlou květinovou aviváží. (NT)

Paris - Deauville

Ani já bych Deauville neoznačila za klasickou letní svěženku nebo kolínskou. V úvodu sice obsahuje čerstvě oloupanou mandarinku, nazelenalou od petitgrainu, kterou jsme si před chvílí utrhli z větvičky, avšak ta se rychle začne ztrácet pod hromadou lístků bazalek, aby se pod ní proměnila v jemnou květinovou chypre se zeleným jasmínem a ojíněným okvětním plátkem růže a nesladkými pomerančovými kvítky.

Paris - Venise
Paris - Venise (Chanel)

Má velmi příjemný citrusový úvod v bio kvalitě, jímž se zlehka prolíná hořká svěžest neroli. Zároveň je podpořený jemně kořenitou pelargónií. Ještě příjemnější překvapení ovšem nastává po rozvonění, kdy se mezi ně vplete kosatec s bíločokoládovou tonkou, krémovou vanilkou a špetkou bílého pižma a vytvoří dojem luxusních líčidel. Pryskyřičnatá ambra v základu pak vůni dodává nepatrný orientální nádech.

Paris (Eau de Toilette)
Paris (Eau de Toilette) (Yves Saint Laurent)

Paříž očima a nosem Sophie Grojsman v koncentraci eau de toilette ve vintage verzi, to je město plné květin v rozpuku, hrající miliónem zářivých barev. Její vřelá náruč vám nejprve nabízí bergamotově svíravou pelargónii se zeleným hyacintem, konvalinkou a snítkou pudrově sladké mimózy, aby nás vzápětí osvěžila pomerančovým květem. Ovšem tím hlavním, co Paris nabízí, je kytice jemně kořenitých ovocných růží a vůně líčidel, hlavně fialkového a kosatcového pudru. V krotkém a uhlazeném duchu pak pokračuje i ambrový základ se santalem, cedrem a hebkým bílým pižmem. Výjimečně však pro vás mám docela dobrou zprávu. Tentokrát nemusíte ronit krokodýlí slzy, že současná Paříž už takhle nevypadá. U sousedů totiž přišel Jean Paul Guerlain s Nuit d´Amour, s níž si můžete ty rozevláté letní šaty znovu obléct a znovu podnikat romantické procházky po Paříži.

Paris Fidji
Paris Fidji (Pierre Guillaume / Collection Croisière)

Při tomhle výletu se Pierre prý inspiroval Tiki koktejlem, což je ovocný drink na bázi rumu. Tenhle je sladce pomerančový s několika kapkami grapefruitové šťávy. Dokonce v něm plavou i kousky pomerančové dužiny. Bílým rumem je ovoněný jen tak lehce. Místo do vysoké sklenice nám jej ale barman nalil do kokosové skořápky, kterou chvíli před tím vydlabal a ozdobil pomerančovou kůrou. A kromě čerstvého kokosu vám k němu naservíruje i žloutkové věnečky s bílým fondánem.