Při prvním nádechu máte nos plný štiplavě nahořklého šafránu (ten z Felanilly se oproti tomuto tiše krčí v koutku), nicméně čím více ho zkouším, tím víc mu paradoxně přicházím na chuť. Pak už vůně tmavne a chladne, květinám namočeným ve zvláštní tmavé čokoládě ve stylu Black Orchid jednoznačně vévodí růže (dámo, odkud já vás znám, že by Midnight Poison ;) ). Tu a tam do vás jako černá kočka zatne drápky oud, ale nevykřiknete bolestí, spíš slastí. A konečně je tu chyprová tvář: pačuli (i s vámi už jsem měla čest), ale především všeobjímající větvičník. Temnotu jen zlehka prosvětluje likérová vanilka. Jednoznačně nejlepší vůně s ohromující intenzitou a výdrží, kterou se jim dosud nepodařilo překonat.

Tahle vůně na mě nepůsobí zpočátku vůbec jako noir, naopak překvapí jiskřivým pomerančem a květinově sladkou pelargónií. Z pomeranče nám po chvilce zbyde jen nahořklá kůra, do níž zapícháme několik hlavíček palčivého hřebíčku. To už se nám ovšem Noir Epices spolu s muškátovým oříškem, najemno namletou skořicí s živočišnými tóny mění v teplou, suše dřevitou orientálku. Teprve špetka drceného černého pepře a zemitost pačuli posunou vůni na "temnější" stránku. Moc dlouho to však netrvá, jelikož do hry vstupuje drhnoucí cedr a santal s kontrastujícími chladivými, nazelenale mýdlovými tóny, které zejména v létě příjemně osvěží. Pokud nějakou vůní dokázal, že podědil parfumérské geny po svém slavném otci, pak je to rozhodně Noir Epices.

Jak už jsem zmiňovala v Novinkách, parfumér Bertrand Duchaufour se v tomhle případě nechal inspirovat jistým nečekaným setkáním u kávy v jedné pařížské patisserii. A soudě na základě samotné vůně to muselo stát za to. Glazované kaštany, které si tam dal, byly podle všeho obaleny jen ve slaboučké až průsvitné vrstvě karamelu a práškového cukru. Měl k nim jen malý kousíček kandovaného pomeranče, protože hned po tom si objednal křehké lívance, posypané vlašskými ořechy a jen zlehka si je zakápnul javorovým sirupem. Právě ty jsou zde společně s kaštany krásně výrazné a dodávají vůni takovou tu typickou nahořklou dřevitost. Takže ačkoliv jde o gurmánku, nepůsobí skoro vůbec sladce, ale noir :) . Po rozvonění přistoupíme k tomu nejdůležitějšímu a to je káva. Podle vůně je opravdu kvalitní, čerstvě upražená (ne zapařená, jako ji mám v Noa) a pomahá společně s kaštany a vlašskými ořechy vůni udržovat její tmavohnědý odstín. Zesládne až v základu, kdy se Bertrand přece jen rozhodl pro trochu tradičnější laskominu v podobě malé porce crème brûlée i s tou vrstvou lehoulince připáleného vanilkového cukru, který je zajímavý tím, že má třešňovou příchuť (kombinace vanilky, tonky a heliotropinu), aby tím tohle mimořádně příjemné posezení zakončil. Výjimečnost Noir Exquis tedy nespočívá v tom, že by to byla nějaká klasická sálající cukrárna, napěchovaná všemožnými dortíky a dalšími kalorickými bombami, co by křičela do okolí, což ji tak i při její jedlosti podle mě dělá atraktivní i pro pány, kteří doteď jen obdivovali tyhle typy vůní třeba na partnerkách. Mezi kolemjdoucí vysílá jemnější závany, které během zkoušení z pouhého vzorku za těch pár dní už donutilo několik mých známých a rodinu k otázce, čím že krásným a novým to voním. A co je na L´Artisan nejpodstatnější, na kůži mi vydrží 5 hodin. Takže jakmile dorazí i do zbytku Evropy a Prahy, máte se na co těšit ;) .

Pánská verze je stejně povedená jako ta dámská. Společným bodem v úvodu je šťavnatá mandarinka a sladký pomerančový květ s tónem lesních jahod, na rozdíl od ní je ale víc kořenitá s pomocí bylinného šafránu, jemně štiplavého kardamomu a suché dřevitosti muškátového oříšku. Dezert pro pány je ovšem malinko jiný. Tenhle už je vyloženě pistáciový, žádný perník, ani kondenzované mléko či bílá čokoláda. Místo toho je postrouhaný citronovou kůrou a plněný našlehaným vanilkovým krémem. Základ má ambrově-dřevitý. Chválím jak intenzitu, tak i výdrž. A v žádném případě bych ji nevyhraňovala pouze mužům, neznat její zařazení, považovala bych ji totiž normálně za dámskou.

Zpočátku vyzní hodně pepřově, přičemž je jemně podbarvená zelenými citrusy a sametovou fialkou. Pepř zůstává i po rozvonění, ale už není tak dominantní a promíchá se suchou dřevitostí muškátového oříšku, mátově svěží pelargónií, pudrovým kosatcem a bulharskou růží s její typickou olejnatostí. Základ je díky opopanaxu a ambře hřejivý a pudrově pryskyřičnatý, zemitě pačuliový a vetiverově zakouřený. Prostě dojmově temná vůně, jak se na Forda sluší.

Jedno se musí této značce nechat, že když už vymyslí název vůně, tak to někdy i sedí nebo přinejmenším aspoň půlka názvu, protože tahle vůně je noir, sice až po svěžím citrusovém úvodu s ostrou zelení, ale je. Jsou to tmavá pálená dřeva se sladce pikantním zázvorem, špetkou připálené, přesto neotravné lékořice a pryskyřičnatou ambrou. Skrze něj v mezerách prosvítá několik zrníček vanilkového prachu a stejně laděného pižma.

Vydatně kořeněný rum a připálená, téměř nesladká tmavá povidla s kapkou citrusů na začátku typově připomenou Frapin. Za chvilku už se však dere do popředí bunda z drhnoucí živočišné kůže, prohřátá kadidlem. Jenom nějak nevím, co má být obskurního na tom, že jí pokapeme broskvovou šťávou a posypeme jemným pudrovým pižmem, aby zjemnila do semišova a do její kapsy strčíme čokoládové lízátko na dřevěné špejli. (NT)

Znáte ten pocit, kdy potkáte svou spřízněnou duši? Někoho, kdo vám dokonale rozumí i beze slov? Stačí, aby se na vás třeba jen podíval a usmál. Ten pohled je hypnotizující, osvěžující jako čerstvý vánek, uklidňující a tak strašně příjemný. Pocit z něj vám vydrží hodiny, dny, někdy i týdny a i když už se rozplyne, přesto pořád podvědomě víte, že i kdyby se už neměl opakovat, nikdy v životě na něj nezapomenete. Luna a Biely kviet podobný popisovaly u Jasmin et Cigarette. Mně ho přinesla směs pryskyřic, sladce dřevité myrhy, ambry, dřeva a gumy v Noir Okoumé. Vrátila mi totiž zpět motorkáře v kožené bundě z Bvlgari Black. Jen tenhle mě místo čaje lapsang souchong vzal na santalově mléčný oolong a místo růže mi daroval kytici zapudrovaných kosatců.

Poprvé jsem ji zkusila nedlouho po té, kdy se objevila a to byla chyba, protože ještě bylo teplo, jelikož Noir pour Femme je gurmánka a potřebuje spíš nižší teploty, aby ukázala naplno svůj potenciál a že to teda umí. Začíná svěží mandarinkovou šťávou, kandovanou pomerančovou kůrou, jiskřivým zázvorem a sladkým pomerančovým květem s podtónem jesních jahod. A pak už se rozjíždí naplno gurmánská jízda, o níž psala už Miru. Pod nos vám někdo naservíroval křehký tmavý perník, politý vydatným množstvím kondenzovaného mléka a bílé čokolády a kromě již zmiňovaného zázvoru jej posypeme ještě pikantním kardamomem a nastrouhanými pistáciemi. A celý tenhle lahodný dezert nám prohřívá palčivá ambra s citrusově pryskyřičnatým mastixem. Vůně vytváří kolem nositelky nádherný obláček a drží několik hodin. Jen tak dál.

Opět nevím, proč to má v názvu květiny, když je to kořenitá orientálka. Ale konečně je první vůní z exkluzivní kolekce, o níž můžu říct, že za ty peníze stojí, tedy pokud člověk nezná Ambre Narguillé :)) . V první fázi voní po kořeněném rumu (kardamom s "limonádovým" růžovým pepřem). V té další se ovšem objeví sladká skořice s dřevitou myrhou, pačuli a tonkou a najednou tu k lahvi rumu máme čerstvě upečený jablečný štrůdl, který jsme právě vyskládali na dřevěný tál.

Voní jako sladká, skoro až přezrálá mandarinka s pikantním zázvorem a špetkou drceného pepře, kterou rozvaříme společně se švestkovou marmeládou. Potud by to bylo originální, kdyby se z toho nakonec nevyloupnul alienovský gumový jasmín s kašmeranem a ambrou, pouze s přidanou malinovkou navíc, což se mi zdá na exkluzivní kolekci dost málo. Ale povedená je, to zase jo.

Je sytě žlutou růží se skořicovým žilkováním, která právě vykvetla ve stínu fíkovníku a kolem níž právě prolétla bergamotově zelená vážka, aby se usadila na prosluněný jasmínový keř, jenž ji přilákal svojí ovocnou vůní. Dřevitá myrha s pryskyřičnatým labdanem, kořenitým pačuli, suchým vanilkovým luskem a mandlovou tonkou v základu pak naznačí, že se jedná o růži z orientální zahrady.

No jestli mělo být v téhle vůni nějaké ovoce, tak mně se asi ztratilo v překladu. Cítím jen "broskvovou" vonokvětku, zasypanou růžovým pepřem, k tomu svěží růži s pižmem s hřejivým kašmírovým dřevem. Už druhá vůně z exkluzivní kolekce a zase zklamání. Za ty prachy rozhodně nestojí (NT).

Tahle vůně potěší zejména příznivce hořkých neloupaných mandlí. Tyhle jsou na začátku osvěžené bergamotem. Poté je necháme chvilku macerovat v rumové lázni, abychom je, jakmile oschnou, vmíchali do našlehaného vanilkového krému, podobného tomu, jaký najdeme sve Spiritueuse Double Vanille a znovu zakápneme rumem a posypeme vanilkovým cukrem jen s tím rozdílem, že Noir Tropical nakonec nesklouzne až do pudinku, ale v základu naopak vyzní trochu víc dřevitěji (cedr).

Esenci černé jsem si osobně představovala jako podmanivou koženou vůni s květinami, ale určitě ne jako hromádku na prach rozdrcených černorybízových bonpar, na něž se převrhnul kalamář s inkoustem, stojící vedle vázy s pižmovými kosatci. Naštěstí je už skoro prázdný, takže z něj vyteklo jen pár kapek, které vysušíme semišovým hadříkem. Líbivka obecná.

Buch, spadla jsem do jetelové louky. Kvete všude kolem … pozor změna: nastupuje parádní tuberóza, sice nijak výrazně opojná, zato ovšem jemně hřejivá jako podzimní sluníčko. A skutečně je zahuštěná máslem (prý jsou jich u Grasse plná pole, no tak to bych se jím ráda prošla, když zrovna kvete), které má meruňkovou příchuť, i pro mě bylo dost překvapující, že by se vlastně mělo jednat o fík. Teprve po delší době začne zpoza tuberózy vykukovat vanilka, kterou někdo postupně rozemílá na prach. Závěr se nese v lehce orientálním tónu, kdy vylétnou vlnky jemně kouřících pryskyřic. Přestože se jedná o výraznější a dlouhotrvající vůni, působí na mě konejšivým dojmem a to se mi moc líbí.

Dlouho jsem si myslela, že tropické ovocenky navíc s rybízem nejsou absolutně pro mě. Mango je tu zralé, ale nepřeslazené a krásně vyvěžuje kyselou svěžest liči s rebarborou. Černý rybíz tu není ani sirupovitý, ani bonbónový. Především však je všechno to ovoce zasypané čerstvou chladivou mátou. V této svěží poloze ovšem nezůstane dlouho. Jen do té doby, než vynikne vřelý santal s pryskyřičnatou ambrou, evokující rozpálené písečno-kamenité pláže, lemované stromy.

V počátcích mého seznamování se světem niche jsem kdysi vyzkoušela vůni Alhambra. Mimořádně povedenou orientální ambrovku s pudrově pryskyřičnatým opopanaxem a myrhou, okořeněnou koriandrem pačuli, sladkou, ale nepřeslazenou. Bohužel to bylo v době, kdy už se dala sehnat jen obtížně, proto jsem ji raději vytěsnila z paměti a vzpomněla si na ni až teď. Antonio v Noor totiž rozpracovává její myšlenku. Nadupal ji víc pryskyřicemi včetně oudu, bylinkami, kořením a šafránem, ale trochu přisladil i zkaramelizovanou mexickou vanilkou a máslově ovocnou tuberózou.

Zpočátku se skutečně jeví jako velká cestovatelka. Vidíme ji na výpravě do alpských jehličnatých lesů a zasněžených plání, jak slézá skaliska porostlá lišejníky a mechem, jak se prochází kolem zurčících horských potůčků, zatímco ji mrazivý vzduch lehce štípe do tváří. Jenže ono se nakonec ukáže, že to celé byl jen sen a holka teprve sedí nad mapou v zapadlé čajovně u dřevěného stolku s šálkem eukalyptového čaje, talířkem s kokoskami a slánkou.

Ano, cítím v ní jehličí, kapradí a mech, ale bohužel přesně ten samý druh kadidla jako v Tauerově Incense rosé, výsledkem čehož to na mně voní, jakoby se to všechno pálilo v sudu společně se starými pneumatikami

Během svojí dlouhé kariéry prováděl už nejrůznější pátrání. Mnohá místa činu mu tak splývala dohromady. Tady ho okamžitě zaujaly dva kovové pohárky. První byl cítit po whisky. Na druhém se zbytkem nedopité zázvorové limonády objevil otisk růžové rtěnky. Na popelníku ležela nedokouřená cigareta s vanilkovým tabákem. Podvědomě tak tušil, že tenhle případ bude úplně jiný než všechny ostatní...

Osobně na citrusovky příliš nejsem, na slané vůně ještě méně, no takhle autentickou sladkokyselou jiskřivou mandarinku jsem snad ještě ve vůni nepotkala. Ano, Orange Sanguine sice věrně interpretuje rituál, kdy loupete pomeranč a odlamujete jednotlivé půlměsíčky, ale citrusová složka poměrně rychle vyprchá. V Note de Yuzu drží. Jen ponořením se s ní do chladné lázně s mořskou solí, řasami a vetiverem se nám čerstvě oloupaná mandarinka promění v neméně autentický grapefruit, přičemž v závěru lázně nechybí ani ošetření tělovým krémem, zastoupeným kosmetickým pižmem. Ano, naprosto souhlasím s alibi a Mitzi, tohle je perfektní životabudič.

Mám dobrou zprávu pro všechny, kteří smutní nad ztrátou Amber Absolute. V Amante totiž najdete stejnou propolisovou ambru se santalem jako ve Fordovi, ošlehanou pouštním pískem a levandulovým a sladce fialkovým prachem, na níž se snáší oblak kouře z agarového dřeva místo kadidla s cedrovým jehličím navíc.

Hned v úvodu vám o sebe cinknou sklenky s perlivým růžovým šampaňským s kapkou bergamotové šťávy. Najdete tu i svazek typově podobných hřebíčkovým karafiátů s kardamomem, položenou na sluncem rozpáleném mramorovém pomníku ve Fugit Amor. Jen tahle kytice je menší. Oproti Jul et Mad však obsahuje mléčný santal místo cedru a pomerančový květ se sladce pudrovými tóny z Battito d´Ali, který působí jako andělské pohlazení a Luce tak vyzní vřeleji a víc žensky.

Začínám mít dojem, že v poslední době se značce daří spíše s unisexovými vůněmi, klonícími se k pánské straně, což je i tento případ. Notes voní po natrpkle svěžím bergamotu, bylinkách a mátově svěží pelargónii. Během pár minut se přidá i trocha sladkosti pomerančového květu, která odebere nejprůraznější pánské tóny - do třetice všeho dobrého :) . Ta nejlepší část pak přichází po rozvonění v podobě hebkého mechu a suchého kouřového vetiveru. Ten se ze sebe sice i tentokrát snaží vyluzovat častokrát typické slané podtóny, ovšem v této fázi už kromě pomerančového květu vstupuje do hry i našlehananá tonka, která vetiveru přitáhne otěže a vůni krásně uhladí. A jsem přesvědčená, že na mužské kůži je toho schopná nabídnout ještě víc.