Tahle vůně mi vyloženě jako kožené boty nevoní, spíš si představte si hromadu omamného jasmínu s pár kvítky fialek, na kterou někdo vylil březový dehet a pak všechny ty kytky v kožených rukavicích naskládal do navoskované dřevěné truhličky. Zní to možná trochu divně, ale podle mě je to jedna z nejzajímavějších vůní od Byreda za poslední dobu.

Sušené lístky černého čaje a tabáku vytváří společně s březovým dehtem dojem kůže, ale spíš než na sedlo bych to viděla na kožené boty s připálenou gumovou podrážkou, za což nepochybně může bříza v kombinaci s hřejivým želatinovým kašmeranem. (NT)

Díky stejnému druhu krásného hořkosladkého šafránu s koženými podtóny, jaký jsem nedávno potkala v Suede et Safran od Nishane Istanbul vytváří tahle vůně hned po úvodním závanu svěžího bergamotu efekt luxusních jelenicových rukavic – tentokrát žádný semiš, ale opravdu kůže. Sladká vůně mimózy, která se přidá po rozvonění společně se sladce aldehydovým heliotropinem, pak na nějakou dobu odsune kůži do pozadí a vyvolá dojem, jako bychom si je navlékli na napudrované ruce a začali si jimi nabírat coca-colové bonbóny a mandlové sušenky. Rukavičky dostanou znovu své sólo opět až v ambrovém základu, čímž je kruh uzavřen.

Do nové kolekce čistých parfémů jsem vkládala velké naděje a nakonec se mým favoritem stala ta, od níž jsem to podle názvu původně očekávala nejméně. Ani pro mne nehraje hlavní roli jasmín, vlastně až na nepatrný náznak zelených podtónů bych o něm skoro vůbec nevěděla. Jak už naznačila domenica, Midnight Candy má nádherný rozjezd s mrkvovým kosatcem. Tedy ona je to spíš sladká mrkvová šťáva, která dodává vlahost zemitému kosatci. A je opravdu velká škoda, že tahle část nemá ve vůni víc prostoru, jelikož během dvaceti minut musí začít pozvolna dělat prostor sametové fialce. Ta má sama o sobě tendenci k bonbónkovatění, nicméně díky zmiňovaným zeleným podtónům jasmínu a stále ještě doznívajícímu zemitému kosatci s mrkví nesklouzne do té intenzivní sladkosti, jako to dělá např. Insolence. Sladkost nakonec přijde odjinud a to od vonokvětky v základu s kapkou vanilky. A právě u té se musím zastavit. Všude jinde mi vždycky připomínala spíš broskve, ale tady musím dát za pravdu domenice, protože tady je to poprvé, kdy mi voní po přezrálých meruňkách. I já osobně bych byla radši, kdyby byl celý ten průběh otočený a kosatec čekal až v základu, případně v srdci a člověk si ho užil déle, nicméně na fialkovou vůni je Midnight Candy podle mě povedená, není tak intenzivní jako Insolence, avšak okolí o ní i tak ví a oproti ní mi přijde dospělejší a elegantnější. Pořídila bych si ji ale jen v případě, že by byla součástí běžné kolekce za běžnou cenu.

S růžemi od Byreda mívám problém, že na mně nefungují úplně dobře tak, jak by měly, takže jsem doufala, že v koncentraci čistý parfém by mohlo dojít k průlomu. Tahle je na začátku osvěžená čerstvou rybízovou šťávou se semišovým šafránem. Pokud jde ovšem o použitou růži, podle mě se stejně jako v případě Rose of No Man´s Land jedná opět o tureckou růži s její typickou jemně kořenitou vůní s tóny malin. A právě maliny mi v tomhle případě úplně nesedí, neboť růže v kombinaci s doznívajícím rybízem tak na mé kůži působí trochu bonparově. Ovoce ustoupí až po rozvonění, kdy se začne pozvolna projevovat kadidlo s pačuli a pryskyřičnatou ambrou, čímž se podobně jako v případě Rose of No Man´s Land projeví podoba s Portrait of Lady. Ve srovnání s Ropionovou růži se však stále jedná o odlehčenější verzi, pouze ve srovnání s její kolegyní z Červeného kříže je díky velmi jemně nadávkovanému kadidlu s pačuli o odstín temnější. Souhlasím rovněž s domenicou, pokud jde o podobný druh použité kombinace růže-pačuli-červené ovoce v LPRN Couture. Každopádně pro mne jako pro bezvýhradnou obdivovatelku Portrait of a Lady je Reine de Nuit až moc krotká a při té ceně ne tak originální, jak jsem očekávala.

Ano, při tvorbě této vůně vedl ruku sám Ernest Hemingway, když sepisoval Sněhy Kilimandžára, jednu ze svých slavných povídek. Zářivá mandarinka ho zastihla při západu slunce při scéně, kdy Harry Styles s těžkou infekcí v noze na safari pod Kilimandžárem cítí blížící se smrt a vzpomíná na ženy svého života. Římský kmín svojí živočišností a kadidlo s oudem svojí temnotou přivolali vzpomínku na večer v Paříži v uměleckém baru, kam se přišel napít kvalitního koňaku, a poprvé potkal vitální Cynthii. Hosté usazení v kožených křeslech naslouchali libozvučným tónům saxofonu a klavíru. Vzduch byl prosycený vůní tabáku. Harry škrtl zápalkou a Cynthie ho požádala, aby jí také připálil. To je Tobacco Mandarin...

Tak tohoto Slavíka si jako posla jara dovedu úplně s klidem představit. Slavíkem je tu lehce medicinální oud, který si za bergamotového deště nejprve poletuje nad poli semišového šafránu, aby vzápětí zalétl do květinové zahrady a napil se sladkého nektaru z fialek a růží, vonících po červeném ovoci. Rozkvetlá švestka svou sladkou svěžestí a mechovými paloučky v další fázi pak dává tušit, že zahrada má i svůj japonský pavilon, k němuž směřují zdobné nášlapné kameny (kombinace studeného kadidla a bílého pižma).

Ninsar je sumerskou bohyní rostlin rodících se ze spojení země a vody a dalo by se říct, že byla ve starobabylonské kultuře takovou patronkou zahrad, tedy i legendárních Visutých zahrad Semiramis, které nechal kolem roku 600 př.n.l. zbudovat vládce Nabukadnesar II. pro svou manželku, královnu Amytis, aby ji připomínaly její stálezelenou rodnou zem, neboť ji velmi postrádala a on ji chtěl alespoň takto potěšit. Co tedy jiného v interpretaci zahrady Nin-shar očekávat než královnu květin, růži. Nejprve jsou to jen její okvětní plátky s natrpkle svěžím bergamotem, macerované v doutnajícím hustém švestkovém likéru z davany. Postupně se nakonec objeví i celá turecká růže. Je stejně medově sladká jako v PG 26 - Isparta a nazelenalá od pačuli a stříbrošedá od oudu a kadidla, kdo znáte. Ale rozhodně není jedinou ozdobou téhle zahrady. Najdeme v ní totiž stejný slunečný jasmín jako v Promesse de l´Aube, rostoucí kolem dřevěného altánku a taky pár šťavnatých třešní.

Podle oficiálních stránek značky má tahle vůně údajně představovat tajemnou zahradu, ozářenou ranním sluncem, ale to podle mě není přesné. Já osobně bych to viděla spíš zimní pavilon v zahradě. Díky karamelovému podtónu zimolezu je částečně vyhřívaný, avšak jeho středobodem je růže s fialkou, které ve formě jemného pudru v kombinaci s dalšími složkami vytváří kromě náznaku typického rtěnkového akordu dojem otevřeného okna, jímž dovnitř proudí chladný vzduch, zatímco se na venkovní trávník snáší drobounké sněhové vločky. Komu se líbí Insolence, ale stala se pro něj podobně jako pro mě až příliš sladká, měl by vyzkoušet.

Spojuje v sobě velmi svěží, čerstvě vymačkanou šťávu z citrusů s hořkým zeleným galbanem. Zeleň postupně díky přidaným fíkům malinko zesládne, ale neztrácí přitom vlahost. Připomíná mi vůni lesa po dešti.

Niral je indická princezna, oblečená do nachového hedvábí a zeleného sametu. Miluje svoji mošusovým semínkem prosluněnou zahradu s orosenými hrušněmi, tureckými růžemi, ovocným jasmínem a citrusovými magnóliemi, kde si každé ráno dává šálek bylinkového čaje, oslazeného lžičkou marmelády z červeného ovoce a při slavnostních příležitostech nepohrdne ani sklenkou růžového šampaňského. Ráda se v ní prochází bosa anebo ve svých oblíbených sandálech z jemné kůže.

Mrkvový kosatec jsem se naučila mít ráda díky Iris Silver Mist a i proto jsem si dost dobře nedovedla představit, jak při takovém složení a názvu může Nirmal vonět čistě nebo neposkrvrněně. No taky že tak ze začátku nevoní, protože je to jen mrkev se zelenou natí, kterou jste právě vytáhli ze záhonu, vedle něhož kvetou fialky. Je docela sucho, takže je celá zaprášená. Na čistotu kosatec si musíte počkat až po rozvonění. V první fázi je pudrový až semišový. Trochu mu to kazí laciný vzdušný cedr s ambrou, ale právě ta nakonec sehraje dost podstatnou roli, protože nám tu mrkvičku s kosatcem v základu hezky uvaří. Škoda že ta cesta k tomu nejlepšímu v téhle vůni je tak trnitá. (NT)

Tahle vůně má tak oduševnělý název. A co v ní najdete? Kousky sušené maracuje a přezrálé mango, pokropené šťávou z citrusů se stromečkovou vanilkou, drogérkovým cedrem a kosmetickým pižmem. WTF?

Vnímám v ní o trochu víc mandarinky než bergamotu a hurá, vůbec nevoní jako chemický čistič. Tu jemnou konvalinku, růži, svěží neřezavou frézii a heboučkou, pižmově nadýchanou levanduli se mi taky podařilo identifikovat. Potom se ty květiny téměř rozptýlí, nastoupí santal s pižmem a pudrem a najednou je vážně tu: modrý kelímek Nivea s jemnou květinovou parfemací. A nežlukne na mně, jako mi to udělala White (Puredistance). Mile mě překvapila i tříhodinová výdrž. Jo, v celkovém kontextu to možná není kdovíjak propracovaná vůně, na druhou stranu moje očekávání splnila na výbornou, takže já ji zařazuju mezi jeden z nejpovedenějších mainstreamů letošního roku, protože jako odpočinková vůně je dokonalá.

hladká magnólie s citrusovými tóny a broskvovou zmrzlinou se smetanou (vonokvětka, vanilka) (NT)

Fuj, prádelna z Iso-E-Super společně s citrusově zeleným petitgrainem s dřevitými podtóny, levandulí, eukalyptem připomíná vylepšenou francovku mojí babičky, jen tady zahuštěnou mandlovou tonkou.

Já se těšila na výstavní kadidlovku a ona z toho vylezla chladivá peprná máta se sušeným, vetiverově doutnajícím konopím a mazlavým kadidlem.

šťavnatá broskev se sladkým růžovým dřevem, bonbónkovou fialkou, ale bohužel taky s drogérkovým jasmínem a protivně drhnoucím pižmem (NT)

Spíš než ledový potok jde o ledový čaj s rybízovou, grepovou, mátovou a bergamotovou příchutí, který se po rozvonění promění v nadýchaný levanudlovo-mimózový obláček s bazalkou (NT).

Počáteční kombinace pistácií, karamelu a vanilky mi okamžitě připomněla mojí nejoblíbenější zelenou tyčinku Deli. Akorát mi teda do ní nemuseli přimíchávat oud s kadidlem a drhnoucími dřevy. Po rozvonění potom oud zaleze a na ruce vám zůstane už jen táhlý měkký karamel s kapkou pikantně nasládlého růžového pepře a arašídy. No gurmánské oudovky vyloženě nemusím, ale tohle je konečně první vůně od téhle značky, o níž se můžu alespoň trochu pochvalně vyjádřit, protože jednička až čtyřka, které mám dosud odzkoušené, jsou pro mne obrovským zklamáním.

Sekushi je podobným typem vůně jako A la carte jen s tím rozdílem, že kombinuje malinovou cukrovou vatu s bílým pižmem a meruňky v čokoládě s ne tak drsnými zemitými tóny pačuli, kůže a teplého kadidla. Tím pádem vyzní mnohem víc gurmánsky a je tak nejen povedenou, ale zároveň i nositelnější vůní celé značky.

Pane Tauer, nepopletl jste to nějak? L´Air du Désert Marocain má být unisex a tohle dámské? Ten nahořklej citronovej vitacit jsem tam našla podobně jako andry. Rychle však utekl před kotlem drcené řezavé levandule. Což o to, levanduli bych ještě tolerovala, byť v této podobě už se mi jeví jako vyloženě pánská, ale bylo nutné přidávat zase i ten dehet? To už není loužička z porouchaného auta v poušti, to je tentokrát rybník :) . Ha, pan Tauer si mě asi chce usmířit a po této epizodce mi nabízí několik jasmínových kvítků. Máte štěstí, že je opět jen lehce živočišný. A závěr? To je autentická jízda pouštní cestou za chladné noci, kdy je vzduch prosycen vírem z písečného prachu (dřeva - v případě mojí kůže víc cedru než santalu, kadidlo a pačuli). (NT)

Přenese vás na tržnici na okraji pouštního města, jíž právě procházíte. Buch, do nosu vás ostře praští koření, ale ta směs je velmi zajímavá: je zelená, trochu nasládlá, chvilku lehce citrusová i mírně dřevitá. Z jakéhosi obchůdku k vám doputoval důvěrně známý závan levandule. Opouštíte tržnici a vydáváte se kousek za město do pouště. Teplý písečný vzduch vás bičuje do tváří, postupně se blížíte do menší oázy, kde už na vás čeká pozdní oběd na ohništi – kouřové tóny labdana, k tomu se připojuje i lehce živočišný jasmín, který zde kvete. Ale co tam dělá ten dehtový tón (zkoušela jsem víckrát a pokaždé se objevil)? Teda ne, že by mi vadil, jen mi tam nějak na tu chvilku nepasuje. Naštěstí se vždycky rychle vypaří a vracíme se zpět k ohništi, kde se mísí vůně kouře a dřeva. Zde pak ve stínu strávíte několik hodin, jen se mezitím dojdete osvěžit k nedaleké studánce obklopené mechem. A jak kouřové tóny ustupují, objevuje se ambra a vůně dostává balsamický charakter, který vás ukolébá k příjemnému spánku. Klaním se, pane Tauer.

Heh, Andy, to má být vzpomínka na širé pláně, hrubou kůži, kouř z ohně a na kovboje? Nepleteš si to náhodou se zdejšími pracovníky ropného průmyslu? Jako by byl dotyčný pracovník vyrušen od své porce kořeněné zeleninové polévky a spěchal k vrtu, z něhož právě začala prýštit pořádná sprcha dehtu, která zasáhla i jeho. A chlapec na sobě nemá bavlněné montérky, on si oblékl koženou kombinézu, v níž se trochu zapotil (hodně zelený živočišný jasmín). Nebo si představte vysoce koncentrovaný dehtový šampon z lékárny, ten použijete místo koupelové pěny a pěkně se v něm vylouhujete. A pozor! Ona se tam ta prérijní romantika přece jenom objeví, jen si na ní musíte trochu déle počkat. Živočišno mizí, kůže měkne a mám tu ty kovboje v kožené bundě, džínách a vysokých botách, kteří právě usedli k večernímu ohni, dřevo příjemně praská, země, na níž leží, se však ještě nestačila zcela prohřát. A protože to jsou uvědomělí kovbojové :) , nezahřívají se rumem, ale v ústech si nechají rozpustit kostičku bílé čokolády (tonka). Vůně je sice vedená jako unisex, ovšem tuhle exkurzi vidím jako ryze pánskou, najde-li se odvážlivec :D . (NT)

Andyho kadidlo je úplně jiné než to cardinalovské od Jamese Heeleyho, které je typicky kostelní. Osvěžují ho zelené listy pomerančovníku s koriandrem. Zjemňuje ho kosatec svou křehkostí. Prohřívá ho balzamická ambra s jehličnatým cedrem. Pokud Andy zamýšlel jako kostelní, pak bych to osobně viděla spíš na nějaký malý dřevěný venkovský kostelík na teplém jihu.