Ano, tenhle med je divoký. Zřejmě díky kombinaci s propolisovou ambrou se totiž ještě v plástvích se včelím voskem, na něž napadaly drobounké kousky sušeného tabáku. V další fázi pak med na chvíli sice malinko zcukernatí, no naštěstí ne natolik, aby z toho začaly trhnout zuby, než se ustálí do závěrečné pryskyřičnaté ambrově-medové podoby.

Název podle mě není úplně přesný. Medovým a divokým je tu spíše slunečný ovocný jasmín, který v kombinaci s červeným pepřem a pačuli vytváří tón pikantní zavařeniny z červeného ovoce a typově tak trochu připomíná Boisé Torride s tím rozdílem, že Miel Sauvage se prostřednictvím sametově pryskyřičnaté hořkosti oudu, kadidla a kořenitého santalu hlásí ke svému arabskému původu. Díky mandlově sladkému základu s tonkou ale nezapomíná ani na své evropské kořeny.

V milánské kavárně najdete kožená křesla a lehce zaprášené dřevěné stolky (opopanax). Čerstvě upražená kořeněná káva se tu podává na stříbře společně s vysokoprocentní hořkou čokoládou. Především to ale uvnitř kromě příjemně živočišné kůže voní nádhernou propolisovou ambrou z fordovské Amber Absolute.

Na začátku zavoní nakysle svěží rybíz s nezralými malinami, po té přejde k medově sladké růži s mátově svěží pelargónií s jemnými kořenitými podtóny, aby se nakonec usadila na ambrově dřevitý základ. Mimóza se nějak ztratila v překladu. Pěkné, leč nikterak ohromující.

Je naprosto kouzelným zpracováním čerstvě rozkvetlých chomáčků sladké mimózy, jejíž přirozená sladkost s podtóny sena je zde nepatrně zdůrazněna mandlovou tonkou, mléčným santalem a perlivými coca-colovými tóny otočníku. Zároveň je přitom zasypaná hromadou chladivého kardamomu, který jí dodává příjemně lehkou pikantnost, čímž celkově nevyzní tak sladce jako Farnesiana, na kterou jinak nedám dopustit, ale na druhou stranu tak působí trochu vzdušněji, jak se na vůni jara sluší a patří.

Inspirace Orientem mi tu sice malinko uniká, ale to vůbec nevadí. Je to totiž jedna z nejkrásnějších semišových vůní, jaké jsem kdy zatím poznala. Semiš se projeví ihned po osvěžujícím bergamotovém úvodu. Zpočátku je šafránově nahořklý, avšak zásluhou hebounkých chomáčků mimózy velmi rychle změkne a zesládne. Fialkový odstín indigo mu po rozvonění dodá tón krotkého šeříku, tvořený jasmínem, ylangem a karamelovým zimolezem. V závěru pak ještě celkovou semišovou měkkost a sladkost prohloubí vanilka s bílým pižmem, ukotvená santalovým podkladem. Ve srovnání s Encens Jinhae se navíc vyznačuje výraznější intenzitou a dvojnásobnou výdrží.

Jedna z věcí, na které se s přicházejícími Vánocemi každoročně těším, je dostupnost řezané mimózy. Zbožňuju její vanilkovou sladkost s tóny na prach rozemletých mandlí a sena. Za její nejvzdušnější zpracování jsem dosud považovala zpracování od Marie Salamagne pro Jo Malone, nyní jsem však nucena svoje původní stanovisko pozměnit. Božský Ellena jí totiž akorát zachumlal do hromady bílého pižma, přidal pár okvětních plátků svěží růže z Rose Ikebana a několik natrpkle zelených lístků hlohu.

Musím říct, že mě osobně Mirabile docela mile překvapila. Vůni creme brulée s flambovaným vanilkovým cukrem navrchu znám sice už díky Vanitas, ale tady jej navíc smíchali dohromady se sladem, kapkou rumu a švestkového likéru (davana). Sladkost pak na chvilku odlehčí nadýchaná levandule, avšak jen do momentu, než k tomu dostanete ještě sklenici kondenzovaného mléka, okořeněného palčivě dřevitým hřebíčkem. Vanilkářky by určitě měly pro zajímavost vyzkoušet.

Pracuje s tématikou lutensovské Jeux de Peau. Miguelův čerstvě upečený chléb je ale mnohem křupavější, k čemuž vedle slaměnky nejspíš přispívá i najemno namletá, příjemně palčivá skořice. Nechybí ani sklenice teplého mléka, oslazeného kromě medu i perlivě sladkými kokakolovými tóny otočníku místo pro mě osobně otravného kokosu. V první chvíli na můj vkus možná až moc sladké, nicméně po rozvonění se med naštěstí umoudří. A růže? Ta zde má v její ambrové podobě spíše jen doprovodnou úlohu jako dekorace ve váze jídelního stolu z masivu, na němž nám Miguel svou snídani naservíroval. Prostorová sice příliš není, což ovšem dohání nadprůměrnou výdrží. Pouhé dva střiky drží na kůži skoro polovinu dne. Tohle se oproti Lutensovi hodně povedlo!

Je překrásnou plnokrevnou pačuliovou růží s oudovými trny tak, jak ji typově znáte např. z Noir de Noir s tím rozdílem, že tady vezmete její okvětní plátky a dáte je usušit spolu s aromaticky nasládlým tabákem do koženého váčku. A jako většina orientálně laděných růží jde i hezky do prostoru a dobře drží.

Mirach je zářivá hvězda v souhvězdí Andromedy. Je asi čtyřikrát větší než naše slunce, což ji řadí mezi tzv. červené obry. A obrem v této vůni není nikdo jiný, než jemně kořenitá rudá růže s podtóny červeného ovoce. Zpočátku je semišově šafránová a osvěžuje ji příjemně svíravá hořkost neroli. Po rozvonění se díky lehce medicinálnímu oudu a dalším pryskyřicím vydá orientálním směrem až do písečných dun arabské pouště, aby nakonec nalezla životadárnou oázu a mechovým pačuli, suchým vanilkovým luskem a santalem a získala lehounký pižmový nádech. Jak mi většina vůní Paola Terenziho moc neříká, tak orientální růže umí.

Je záplavou citrusů v bio kvalitě. Máme tu plátky čerstvě nakrájeného citrónu, pomeranče a limety, na něž nám kromě mandlového prachu bohužel napadalo i trochu omítky. Citróny naštěstí zůstaly uchráněny, a tak je můžeme použít jako ozdobu pro našlehaný vanilkový krém s tónem sušené smetany, který zakápneme rumem, a vyčarovat z Miraj delikátní gurmánku.

Na rozdíl od Cašmir (Chopard) na mně tahle její dvojnice voní o chlup lépe. Začátek má ovocný, následovaný oblakem pryskyřice. Po rozvinutí štafetu přebírá jasmín s „mýdlovým“ ylangem a konečně se objevuje i ten kokos. Když květy zmizí, přidává se pudrová vanilka a vytváří spolu s kokosem příjemně jedlou kombinaci. Nakonec krémově přilne k tělu, zároveň dobře drží. (NT)

Miriam je premiérovou vůní z kolekce nebo spíš projektu Tableau de Parfums od Andyho Tauera a má inspiraci v krátkém filmu z řady "Women´s Picture" s Ann Magnuson v hlavní roli, přičemž DVD s ním je součástí balení. Miriam je v tomto případě moderátorka televizního kanálu, zaměřeného na home-shopping a je obdivovaná spoustou divaček. Ve skutečnosti však její život dokonalý není, potýká se s řadou problémů jak v práci, tak i v soukromí. Zejména to, co by si Miriam nejvíc přála, mít nemůže: jméno osobního parfému své matky. Má z něj už jen zbytek v nepopsaném flakonu Baccarat na svém toaletním stolku. Jakmile bude prázdný, zmizí jí celý svět plný vzpomínek. Zadání tedy bylo více než jasné, vytvořit vůni s odkazem na stará léta, ale vtisknout jí moderní charakter. A povedlo se? Ó ano, počáteční jiskřivé aldehydy s nahořklými citrusy a sytá růže vám téměř s jistotou připomenou slavnou pětku. Jasmín v Miriam je však přece jen kapičku živelnější a vůně má v sobě navíc i květinově pikantní karafiát z Une Rose Chypree se špetkou ostřejší bylinné levandule a pudrovou fialku z Une Rose Vermeille se sametově zelenými lístečky navíc. Pokud jde o základ vůně, potěšeni budou zejména ti, kdo oceňují šarži pětky s krémovým santalem a hebkou vanilkou, téhož se jim dostane i zde, snad jen ten Tauerův vetiver drhne o chloupek víc. Na druhou stranu tu ovšem pro zjemnění máme elegantní pudrový kosatec. A nebyl by to Andy, aby nám to nevytunil svojí nezaměnitelnou hřejivou, lehce zakouřenou balzámovou ambrou s nepatrným hořkoslaným nádechem a nepřidal i něco málo "sametových" tónů chypre.

V případě vůní inspirovaných baletem už mám několik měsíců na vrcholu svého osobního žebříčku Diaghilev a laťku tak nastavenou hodně vysoko. Navíc když jsem slyšela, že Misia má být vystavená především na fialkách, byla jsem dost opatrná. Nicméně protikladné recenze, které se o bonbóncích nezmiňovaly, mě navnadily vyzkoušet. Podobně jako u 1932 mne na začátku potěšil vlahý zemitý kosatec z 28 La Pausa, zde dokonce zahuštěnější než v obou zmiňovaných. Jenže on se mrcha zase dlouho nezdrží a uteče před svěží růží s tóny červeného ovoce. Vrací se znovu až po chvilce společně s fialkou, ale už v podobě starodávné pudřenky. Když se soustředíte, je určitou chvíli, zatímco růže doznívá a fialka s kosatcem se naplno rozepívávají, cítit i ta rtěnka a prázdná dóza, v níž ještě nedávno byly bonbónky (díkybohu, že už tam nejsou :) ), o nichž se zmiňovala blackviolet (případně i ta Insolence nebo Lipstick Rose v light verzi), ovšem to opravdu jen u kůže. Z více jak deseticentimetrové vzdálenosti je to v mém případě jen babiččina pudřenka. Až v základu, kdy Misii zlehka zahustí tonka, se kromě klasického pudru objeví i ten tekutý a přidá se vůně tělového krému, typická pro řadu chanelovek. A s dřevitými tóny nakonec dojde i na samotný toaletní stolek. Takhle jsem doufala, že by na mně mohla vonět Meteorites, kdyby se mi do ní pořád necpaly skleníkové tóny. Jinak plně souhlasím s tím, že Misia je divadelní vůně každým coulem a plní ohlášené zadání.

Oficiální promo hovoří v souvislosti s touto vůní o služebné v zahradě, která si prohlíží arabské ornamenty paláce před ní a přemýšlí o všech těch vznešených dámách muslimského světa (= Begum), co si tuto krásu užívaly jako teď ona a cítí se jim nyní být rovna. Čeká na svého prince. Vlhká zeleň jí připomíná ranní rosu, přičemž vzduch je prosycen lehkou vůní pižma (= Misk). Její princ přišel. Celé to má tedy být o pocitech naděje a nostalgie. A skutečně, jiskřivými nahořklými citrusy, orosenou zelení s jemnou konvalinkou a růží a pudrovým kosatcem vůně evokuje letní ráno v květinové zahradě. Šumivé coca cola tóny otočníku pak působí jako taková osvěžující chladivá přeháňka. Jen to pižmo ve vzduchu chvilku poněkud drhne. Nakonec však vytvoří měkce nadýchaný polštářek, na nějž ulehneme pod strom (mmm, krémový santal) do stínu, abychom se ukryli před nastupujícími horkými paprsky slunce (hřejivá, lehce pryskyřičnatá ambra). Pěkné to je, což o to, ale opravdu potřebujeme další Xerjoff notabene v ještě vyšší cenové lize?

Ano, v úvodu je to pořád svěže bergamotové, hořce galbanově zelené s lehce houbičkovou gardénií v pozadí. Dokonce je pořád cítit i jasmín, jen ta růže někam zmizela. Místo ní Francois Demachy použil hřebíčkový karafiát, který se svojí květinovou pikantností snaží nahradit příjemnou živočišnost původní ambry a pomoct pačuli, nahrazujícím větvičník v mechových tónech. A kupodivu se mu to i celkem slušně daří. V základu se pak přidá ještě kořenitý santal. Pro bezvýhradné milovníky původní Miss Dior to není, ale pokud by chtěl někdo v dnešní parfumérii celkem slušnou chypre, může po ní sáhnout.

červené bonpari s pivoňkou a lehce vlezlým škrobovým pižmem (NT)

Syntetické citrusy, které bych mandarinkou opravdu nenazývala, zkombinované s dalším syntetickým ovocem. Fakt si netroufám tvrdit, jestli je to broskev nebo meruňka. K tomu přidali pivoňku řezavou frézii a pár okvětních plátků růže. No to snad i reformulovaná Miss Dior Chérie je lepší než tohle květinově-ovocné nic s bílým pižmem s laciným drogérkovým cedrem v základu.

Absolutně nechápu tuhle odnož, nemá vztah ani k Miss Dior Chérie, ani k Miss Dior. Jen smíchali osvěžující nahořklý bergamot s nazelenale mléčnou gardénií a krotkým pačuli a bílým pižmem. Stejnou službu udělá sprcháč Palmolive.

Z původní Miss Dior Chérie v téhle verzi nezůstalo skoro nic, žádné fialky, žádné lesní jahůdky a popcorn už vůbec ne. Jen svěží mandarinka s ovocným jasmínem a jakože moderním chypre základem. (NT)

Po osvěžujícím nazelenalém citrusovém úvodu s rozmačkaným jahodníkovým listím se rozvoní po ovocném jasmínu a jahodovém sorbetu s podtóny praženého, ale určitě ne zkaramelizovaného popcornu, který v základu zlehka poprášíme bílým pižmem a přidáme trochu krotkého pačuli a máme jednu z mála opravdu povedených dnešních tzv. moderních ovocných chypre. Velká škoda, že i u tuhle vůni u Diora zabili - viz reformulace v roce 2011 a následná transformace na Miss Dior 2012.

Prapůvodně, když byla tahle vůně novinkou, jsem se domnívala, že to, co cítím po svěžím citrusovém úvodu s mikroskopickými krystalky zkaramelizovaného cukru, jsou třešně. Až s odstupem času a po prozkoušení vícero vůní mi došlo, že je to ve skutečnosti typický malinově kořenitý tón turecké růže zde klasicky zkombinovaný se sladkým pačuliovým základem a balzamickou ambrou, aby nám tak u Diora vznikla ojediněle povedená tzv. moderní chypre z Demachyho dílny.

Je díky geniálně zapracovanému galbanu a hyacintu úžasnou vůní čerstvě posečené trávy a mechovými ostrůvky, na něž právě dopadá jemná vodní mlha ze zahradního zavlažovače, zatímco vy si v dřevěném zahradním altánku dopřáváte porci citronové zmrzliny, zlehka přelité smetanou, usazeni na polštářku z jemného bílého pižma.

Voní po natrpkle svěžím bergamotu s hořkým neroli, mezi něž se přimíchá palčivě dřevitý hřebíček s trochou šeříku. Po rozvonění je to ale hlavně o chyprově zelené broskvi s příjemně živočišnou skořicí na mechovém podkladu s kouřovými tóny vetiveru.