parfémová polička uživatele wendulka
Mahaq
Mahaq (Makkaj)

Je velmi povedenou orientálkou se příjemně živočišným oudem, balzamickou ambrou, santalem a semišovým šafránem a pichlavým kardamomem, evokujícím teplou koňskou srst, kterou vedle růže tentokrát zdobí hlavně bílé květy v čele s konvalinkou, mezi něž se vloudilo i pár kandovaných třešní a karafa s kořeněnou medovinou.

Maharanih Intense
Maharanih Intense (Parfums de Nicolaï)

Tuhle značku jsem objevila díky zkoušení původní Sacrebleu, která mě jako jedna z mála tuberózových vůní dokázala zaujmout. Pak jsem to zkoušela s několika dalšími, ale s těmi už jsem se všemi vždycky víceméně zápasila, až tahle Patriciina „brána do Indie“ se mi konečně zase jednou trefila do vkusu. Kdyby mi ji dal někdo očichat jen tak naslepo, tipovala bych orientálku z přelomu 70. a 80. let, příbuznou původnímu Opiu. Nejprve pracuje s pomerančovou kůrou a hořkým zeleným galbanem, které po několika minutách otevřou na několik hodin prostor poctivé syté nebolehlavové bulharské růži s hřebíčkovým karafiátem a teplou, příjemně živočišnou skořicí. V konečné fázi se pak obě květiny usadí na balzamický ambrově dřevitý základ s kořenitým santalem, šikovně zapracovaným pačuli tak, aby dodalo vůni lehký punc chypre, a minimalisticky nadávkovanou vanilkou.

Maine (Eau de Parfum)
Maine (Eau de Parfum) (MCMC Fragrances)

Po velmi milé zkušenosti s Hunterem jsem se těšila, že se tady dočkám slibovaného příjemného dne na pláži, jenže bohužel ne každému parfumérovi je zhůry dáno umět pracovat s mořskými tóny a Anne McClain k nim podle mě tedy nepatří. A dokonce jí to tentokrát vůbec nevyšlo ani, pokud jde o přírodně působící vůni. Místo moře mě vzala do opuštěné zátoky, kde se mezi nánosy zelených sladkovodních řas s trochou jehličí povalují tuny šalvěje. Ta by mi možná ani tak nevadilo, horší je, že voda v zátoce čpí chlórem. A fakt mě nevytrhnou ty dvě višně na usmířenou, když mě i s nimi nakonec hodí do hromady prachu.

Maisìa
Maisìa (Gabriella Chieffo)

Od této značky jsem zatím vyzkoušela jen Hysteru a moc mě nepřesvědčila, jelikož tady Luca Maffei zcela zřetelně opisuje od byreďácké 1996. Podobně je tomu v první fázi i s Maisií, jelikož s hořkým zeleným fíkem a citrusovou svěžestí pro změnu typově připomíná Philosykos. Nicméně po rozvonění už se podoba vytratí a místo kokosu fík doplní slámově sladká vůně narcisů s jemně kořenitým podtónem. I samotný fík zásluhou santalu zesládne a stává se hezky mléčným. Nejzajímavější je však až základ, kdy fík působením pryskyřičnaté ambry a bílého pižma pro změnu lehce zmoučnatí a opravdu vytvoří dojem, jakoby jej někdo hodil do hromady popela.

Majaĩna Sin
Majaĩna Sin (The Different Company)

Při vytváření této vůně se prý Emilie Copperman nechala ovlivnit svými zážitky z cestování po Madagaskaru. A zřejmě během ní musela hodně mlsat. Nejprve dostala velkou chuť na plátky kandovaného červeného pomeranče se zázvorovým cukrem, které zapíjela sklenicí coca-coly a do Majaĩna Sin ji zapracovala s pomocí jásavých, sladce perlivých tónů otočníku. Jenže to jí nestačilo. Dopřála si i na glazované kaštany, polité javorovým sirupem a skořicové sušenky s vanilkovou náplní - bez vanilky by to na Madagaskaru zkrátka nešlo :) . A aby tuhle kalorickou bombu završila, dorazila se ještě tabulkou bílé čokolády. Majaĩna Sin je zatím nejvíc gurmánskou a velmi povedenou vůní značky s dlouhou výdrží, proto mi poněkud uniká význam jejího zařazení v řadě kolínských.

Majalis
Majalis (Les Parfums de Rosine)

Už z názvu asi odvodíte, že tahle vůně má vzdávat poctu májové růži, jinak zvané též růže skořicová. No tahle Rosinka je ze začátku spíše svěže citrusová, hořce bylinková a zásluhou muškátového oříšku pikantně suše dřevitá. Skořicová je jen minimálně. Ta špetka je rozemletá na ten nejjemnější prach, je teplá, dost živočišná a prakticky nesladká a zanedlouho zcela ustoupí samotné růži, která je hřejivá vosková až olejovitá a chvilku i doprovázená sladce nazelenalou zatuchlinkou z bobkového listu. Teplo (nově se přidruživší ambra) a hutnost ji neopouští ani po rozvonění, kdy se stává víc medovou. Pořádně zesládnout však nemá šanci, jelikož do hry se vloží vůně nahořklých mandlí (tonka?) a obklopí ji kouř z drhnoucího vetiveru a pryskyřic. (NT)

Majestic
Majestic (Afnan)

V prvních tónech se mísí svěží nahořklé citrusy s ostře bylinným šafránem a pačuli, chvilku nazelenalou, ale vzápětí jdoucí do karamelova, jak ji můžete znát z Angela a jemu podobných vůní. Avšak sem přílijeme pár kapek griotky, abychom vůči dodali na palčivosti. Přidáme teplé doutnající kadidlo, špetku praženého tabáku a velmi decentně zapracovaný oud s jeho koženoživočišnými tóny. A co nám z toho vyleze nakonec? Hustá začouzená marmeláda z černých třešní, do níž přimícháme s tentokrát už velmi příjemným (ne pačuli) táhlým karamelem a zlehka ji posypeme "pudrovým" pižmem. Jen kdyby se nám do toho nezačaly motat další, tentokrát gumové pryskyřice. Ty zmizí až v drydownu, kdy se k vůni přidá trocha nadýchané vanilky, která ji uhladí. (NT)

Make Someone Happy
Make Someone Happy (Annette Neuffer)

Jak někoho učinit šťastným? Annette se zřejmě domnívá, že má-li to být prostřednictvím vůně, musí být sladká. Medově sladká. V tomhle případě ale i zelená. Bylinná sladkost anděliky v úvodu krásně kontrastuje s trpkostí bergamotu a citrusovou svěžestí mandarinky, magnólie a pomerančového květu. Pak ovšem té sladkosti začne přibývat. Napřed je to jen albízie, no pak se přidá hutný ylang s vůní zralých banánů, okvětní plátky růže v tonkové krustě z mandlového marcipánu, vanilkově mléčný santal a medově sladký benzoin. Jen díky zakouřenému vetiveru s pryskyřičnatou ambrou a drhnoucím cedrem v základu se z toho nesvírají útroby.

Mal-Aimé
Mal-Aimé (Parfum d'Empire)

Už několik týdnů se jí opakoval pořád ten stejný sen. Vždy se ocitla uprostřed neznámé zahrady s ostružiníky a jalovcem, obehnané vysokou cihlovou zídkou. O tom, že byla opuštěná již dlouho, svědčily kopřivy s bodláčím, jimiž zarostl záhon s pomalu usychajícími slaměnkami. E. nasála jejich medově nasládlou vůni a při pohledu na obsypané ostružiníky ji napadlo, jak krásně by se vedle nich barevně vyjímaly florentinské kosatce. Uběhly tři měsíce a v jejím životě se objevil D. Nejprve se vůči němu chovala dost přezíravě. Bylo to totiž rande naslepo, které jí dohodila její kamarádka. Potom jí ale poprosil, aby na chvíli zavřela oči, že má pro ni překvapení. Během chůze, kdy ji vedl za ruku, cítila teplo slunečních paprsků na tváři. Uslyšela zavrzání kovové branky a když je znovu otevřela a rozhlédla se ... byla tam. JEJÍ zahrada. Někdy se sny stanou skutečností.

Malaga, 1964
Malaga, 1964 (Morph)

Je květinovou vůní několika tváří. Ta první v sobě spojuje svěžest šťavnatého pomeranče, citrónu a frézie s fialkovými bonbóny a perlivými coca-colovými tóny otočníku. Její druhá tvář je až omamně bílokvětinová. Tvoří ji jasmín, lilie a konvalinka. A nejkrásnější je její poslední tvář, kdy otočník v pačuliovém základu s pomocí pudrové vanilky a bílého pižma vytvoří podtón mandlových sušenek. Ke žhavému jižnímu Španělsku a Malaze má podle mě daleko, já osobně ji vidím jako parfémového posla jara. (NT)

Malachite
Malachite (Baldi)

Na téhle vůni jsem si chtěla ověřit, nakolik je Enzo Galardi lepší ve zpracování tématiky drahokamů než Olivier Durbano, když už si od něj "vypůjčil" samotný koncept. A skutečně nechápu, proč byl zvolen název malachit, když ani v jediném okamžiku nic nenasvědčuje zelenému odstínu. Malachite je totiž vůní štiplavé pryskyřice, teplé prachové skořice a najemno namletého šafránu, která se během několika minut změní v sytě červenou růži, macerovanou v sirupu z červeného ovoce, jakou můžete znát např. z loňské Rouge Nocturne (Terry de Gunzburg). Dokonce tu najdete i stejný vanilkový pudr. Jen tady úplně zapomněla pracovat pačuli, aby v ní byl alespoň náznak nazelenalosti. Místo toho tu najdete velejemný "semišový" oud s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Pokud jde o mne, jmenovat se tahle vůně Heliotrope a stát polovinu, nejspíš bych si dala říct, protože voní stokrát lépe než ta od Durbana.

Malaise of the 1970s / Sex Pistols
Malaise of the 1970s / Sex Pistols (Etat Libre d'Orange)

U některých vůní bývá změna názvu a příběhu ke škodě a přesně to je tenhle případ. Tohle totiž JE vůně anarchie a boje proti konvencím. Kovové aldehydy s drceným pepřem a citrónem v ní se do vás zaříznou jak žiletka. Jako když punkový kytarista hrábne do strun a je schopen pro vás hrát až do krve, jejíž vůně se mísí s jeho potem. Na sobě má jen kožené kalhoty, jinak je do půl těla a jako správnému rebelovi mu dech voní po slivovici.

Malìa
Malìa (Nobile 1942)

Je vůní dvou tváří. Tou první je ovocná mísa se sladkými šťavnatými mandarinkami a zralými meruňkami, do níž někdo položil i svazek majoránky a zapomněl v ní i pár ovocných dropsů. Tou druhou je vzdálená italská sestřenice Habanity v podobě pačuliově kořenité růže se semišovými rukavičkami v objetí orientálního tabáku a vetiveru, stejně temperamentní jako její kubánská příbuzná. A je to paradoxně právě majoránka, která mě v této vůni něčím přitahuje a zároveň odpuzuje.

Malika
Malika (Afnan)

Podobně jako ve Fakhr Al Jamaal i zde se jedná o oudovou ovocenku jen s tím rozdílem, že tady vás po svěžích citrusech a sklenici kyselé rybízové šťávy nečeká kandované ovoce, ale další velký džbán tentokrát s horkým malinovým sirupem. Oud je tady možná ze začátku o kapku výraznější, avšak k jeho nesporným výhodám patří to, že negumovatí. Naopak ve spojení s oním nepříliš sladkým, zato neustále houstnoucím sirupem, vanilkou a pižmovým popraškem postupně zjemňuje a stává se hebce semišovým. Pro mě je toto zatím nejlepší vůně od této značky.

Malt
Malt (Akro)

Je vůní mořského rybáře, který právě dorazil z lovu. Natáhl koženou bundu, v jejíž kapse má schovanou tabulku vysokoprocentní čokolády, a vyrazil do svého oblíbeného baru na doutník, panáka rumu a sladové whisky.

MALVS
MALVS (Nobile 1942)

Vnímám ji velmi podobně jako Fleur. I pro mě je MAVLS kamenickou dílnou, v níž místní mistr právě chystá řezat mramorovou desku na pomník. Čím je ale tak zajímavá? Štiplavě hořká vůně pepřové prachu, který odlétává od kusu kamene, se tu totiž mísí se závanem čerstvě upečeného jablečného štrůdlu se skořicí. Ten postupně nahradí vůně lékořicového badyánu a smetanové mexické vanilky, povalující se na dřevěných policích mezi kamenickým nářadím společně s dózami na kadidlo a myrhu. Závěrem pak vzduch uvnitř kromě již zmíněné vanilky krásně pročistí bílé pižmo.

Mamluk
Mamluk (Xerjoff)

Karamelová lázeň s kapkami medu a úvodní fázi i pár kapkami bergamotu, v níž plavou kvítky jasmínu a meruňkové vonokvětky, která se po rozvonění promění v evropskou oudovou arabku s medovo-kakaovým benzoinem, smetanovou vanilkéu, balzamickou ambrou a špetkou bílého pižma.

Mandarin Carnival
Mandarin Carnival (The Merchant of Venice)

Svěženky většinou moc nemusím, ale tohle je docela pěkná, ještě ne moc zralá kyselá mandarinka, zajímavě zkombinovaná s vůní koření a Coca-Coly. Jen kdyby mi do toho nelezla ta avivážová vodní růže s pižmem. (NT)

Mandarina Corsica
Mandarina Corsica (L'Artisan Parfumeur)

Vůně má prý evokovat teplé klima středomořské Korsiky a tamější plantáže s mandarinkami. A v úvodní fázi je skutečně cítit sladká šťavnatá klementinka, osvěžená hořkým pomerančem a pomerančovým květem s jemnou avivážovou vůní jasmínu. Slaměnka, též typická pro Korsiku, pak v kombinaci se skořicí a mléčně kořenitým santalem svojí jemnou tabákovou vůni a tóny dřevitých pilin pomáhá navozovat atmosféru teplého suchého podnebí. Jen je škoda, že takhle už nezůstane a vanilka, plnotučná bíločokoládová tonka maltol se svojí vůní jahodové cukrové vaty a připáleného karamelu ji posunou na můj vkus až příliš angelovským směrem, kdy drží jak helvétská víra.

Mandarine Mousse
Mandarine Mousse (Dasa Concept Store)

Citrusové svěženky moc nemusím, ale tahle mandarinka docela zaujala, rozhodně mě oslovila mnohem víc, než ta od The Merchant of Venice. A recept? Vezměte mandarinku, oloupejte ji a její kůru nechte máčet v nadýchané vanilkové peně. Následně ji vyndejte a napíchejte do ní hlavičky hřebíčku a posypejte ji nesladkou, najemno namletou skořicí. (NT)

Mandarino di Amalfi (Eau de Parfum)

Má zachycovat idylku vápenných vil, lemujících útesy tohoto malebného jihoitalského městečka v oblasti Kampánie. V tomhle případě však bylo kromě listů rybízu použito širší spektrum citrusů od citrónu přes grep až po šťavnatou mandarinku a bylinek v čele s mátou, bazalkou a koriandrem. Společným prvkem s Neroli Portofino je pomerančový květ s hebkým pižmem a hřejivá ambra opět s tónem slaného mořského vánku, za nějž je ovšem tentokrát zcela bezpochyby zodpovědný vetiver. Komu se tedy Neroli Portofino zdála nedostatečně propracovaná, měl by určitě vyzkoušet. (NT)

Mandarino di Sicilia
Mandarino di Sicilia (Perris Monte Carlo)

Sicilská mandarinka odráží proces zrání tohoto citrusového plodu. Díky petitgrainu začíná jako zelený plod, který ještě visí na větvičce. Zapojením citrusově kořenité pelargónie a pomerančového květu však postupně uzraje a zesládne, abychom si ji mohli konečně utrhnout, oloupat a jednotlivé měsíčky rozložit po stole z cedrového dřeva a poprášit jemným bílým pižmem.

Mandragore
Mandragore (Annick Goutal / Goutal Paris)

Suché bylinné vůně jsem nikdy cíleně nevyhledávala, nicméně Foin Fraichement Coupé mě coby zajímavá letní svěženka donutila můj názor přehodnotit a Mandragore s mým oblíbeným zázvorem ve složení se nabídla jako první. Ze začátku, kdy se v ní mísí hořký bergamot s ostrým pepřem a větrovou svěžestí badyánu a máty na mě ještě působí jako takový palčivý a možná i jedovatý lektvar. Stačí ale chvilku počkat, než vše uhladí sametově hebký kouř z labdana spolu se zemitým kosatcem, v němž se nám bylinky na jemně dřevitém podkladu usuší a dají tak vyniknout i pikantně nasládlému zázvoru. Kdyby měla delší jak dvouhodinovou výdrž, nejspíš bych si dala říct.

Mango Manga
Mango Manga (Montale Paris)

Je skutečně vůní měkkého, zralého šťavnatého manga. Po rozvonění pak přidáme do ovocného salátu i nějaký ten měsíček pomeranče, s nímž se rázem přeneseme na tichomořský ostrov s písečnou pláží do stínu zelených banánovníků (ylang), než pro nás přijede gumový motorový člun (oud).

Mango Skin
Mango Skin (Vilhelm Parfumerie)

Zralé mango se objeví pouze na pár minut po nástřiku a pak zmizí jak pára nad hrncem. Potom se už skrze šťavnaté sladké ostružiny s kandovanými fialkami, lotosem a sladce pačuliovým základem s vanilkou přihlásí důvěrně známá vůně Euphorie. Mango Skin oproti ní navíc obsahuje špetku drceného černého pepře, kosatcový pudr a jasmín s tóny čínských gum, což ji pro mě osobně činí zajímavější.