parfémová polička uživatele wendulka
Ma Dame (Eau de Toilette)
Ma Dame (Eau de Toilette) (Jean Paul Gaultier)

Je vůní čerstvě oloupaného pomeranče a grenadiny na pižmovém podkladu s ostrouhanotužkovým cedrem.

MAAi
MAAi (Bogue Profumo)

Je vznešená ledová královna. Ještě, než jí stačíte pohlédnout do tváře. Ovane vás svým chladným aldehydovým dechem, zatne do vás svoje eukalyptové drápky a propíchne vás svým jasmínovým pohledem. Pak ji teprve spatříte. Je to zelená tuberóza s mechově zeleným pláštěm. Kouzlo by bylo dokonalé, jen kdyby ji na trůně nedělala společnost cibetka a další nemytá zvířátka. (NT)

Macaque
Macaque (Zoologist Perfumes)

Ach jo, já se tak těšila na tu slibovanou skupinku makaků, odpočívající a hrající si v korunách stromů horské džungle. Místo toho mě helikoptéra vyhodila zcela bez varování kdesi na venkovské louce s čerstvě posečenou trávou (hořké zelené galbanum), lemovanou jehličnatými cedry. Proč ale na ní někdo rozlil jar na nádobí s vůní zeleného jablka a mandarinky? Z louky to naštěstí není daleko do zámecké zahrady s popínavými růžemi, kde se v altánku podává jasmínový čaj s medem a pálí se tu kadidlo. Jen kananga se v místním podnebí nějak neuchytila, a květy ylangu tak bohužel uhnívají. Nakonec se ale zvířátka přece jen díky kombinaci bílého oudu a pižma dočkáte, i když je to jen bílý králíček, jehož si tu drží jako domácího mazlíčka. (NT)

Mad Madame
Mad Madame (Juliette Has a Gun)

No, tak u rozprašovače se to tvářilo jako klasická tuberózová vůně typu Fracas, ale na kůži se ukázalo, že má v sobě i přece jen něco málo z té zelené chyprovky s dřevitými tóny, kterou slibují na oficiálních stránkách. Tak pro mě je nejdůležitější, že tahle dáma není šílená, takhle měli nazvat Citizen Queen. A jak že tedy voní? Jako sklenice studené čerstvé rybízové limonády s až metalickými tóny. Vedle na zahradním stolku máme vázu se zeleným, lehce živočišným jasmínem a především opojnou, medově sladkou tuberózou, která příjemně hřeje. Naše nožky pod stolem si lebedí na mechovém koberečku s vlhkým zemitým podrostem. No a na závěr si při svíčkách (kouřové balzamické tóny) dáme horký vanilkový punč. (NT)

Madeleine
Madeleine (Parfumerie Particulière)

Vůně Byreda mě míjejí. Jedinou výjimkou byla Green díky ojedinělé kombinaci trpkých zelených citrusů, "karamelového" zimolezu, vyloupaných mléčně bílých mandlí a pudrového pižma, která bohužel skončila. V Madeleine sice chybí hořké zelené lístky s pomerančovým květem. šalvěj a fialky, nicméně sladce perlivé kokakolové tóny otočníku, nahrazující zimolez, svou kombinaci se zbývajícími výše zmíněnými složkami svou zelenou gurmánskostí jsou prvním případem, který mi Green v první fázi alespoň trochu typově připomíná.

Mademoiselle Guerlain

Až na pár detailů, které jsou však postřehnutelné vyloženě jen u kůže jde jinak o skvělou reedici LPRN2.

Mademoiselle Piguet
Mademoiselle Piguet (Robert Piguet)

Hm, a kde jako mám v téhle vůni najít tu Lolitu a Louise Brooksovou? Obyčejný sladký pomerančový květ s hořkou galbanovou zelení a svěžím bergamotem na začátku a kousíčkem meruňky, "mandlovou" tonkou a trochou bílého pižma na konci. Lepší jak Blosom, ale přesto doufám, že další pokusy s pomerančový květem už u této značky následovat nebudou, protože v drydownu se mi tam derou podtóny citrusového saponátu.(NT)

Mademoiselle Ricci (2012)

Voní po masivních růžových poupatech, osvěžených růžovým pepřem s kalichy plnými pikantní červenoovocné marmelády. Po rozvonění se přidá pižmo, které z ní vytvoří jemné růžové krémové mýdlo a tak už zůstane.

Madera
Madera (Omnia Profumi)

Ve srovnání s Cristallo di Rocca je Madera ještě čistokrevnější gurmánkou. Zpracovává podobné karamelové téma, jen s větším množstvím toho oflambovaného vanilkového cukru. Menším kamenem úrazu je tu pro mě kokos. Ten spíš, než aby působil gurmánsky, na mně vytváří dojem kokosového stromečku do auta. Po rozvonění se ale naštěstí s příchodem špetky tabáku, který ve srovnání s Cristallo di Rocca netáhne vůni do pánska, a broskve promění v docela chutný ovocný krém. Důležitější postavou je však v této fázi vanilka. Ta kromě tónu sušené smetany dodá karamelu hladkost a krémovost a poprašek bílého pižma zase sametovou hebkost.

Magic Circus
Magic Circus (MiN New York)

Asi jako každé dítě jsem chtěla strašně ráda chodila s rodiči na pouť a do cirkusu, abych mohla vidět všechny ty klauny, akrobaty, jezdecké koně s koženými sedly a další zvířata. Moci je pozorovat v klecích s podestýlkou ze sena a pilin. A ještě radši jsem měla všechny ty dobroty, které se tam daly koupit od malinovky, přes kandovaný ananas, oříšky až po cukrovou vatu nebo pytlík karamelek. A přesně tohle Magic Circus nabízí.

Magie Noire (Eau de Toilette)

Velmi zjednodušeně řečeno by se dalo říct, že čím je Poison pro Dior, tím je Magie Noire pro Lancome. Ale s vintage verzí je to trochu složitější, není to totiž zdaleka jen medová tuberózovka, ale jedna z nejpropracovnějších květinových orientálek s nádherným chypre základem, jaké jsem kdy měla možnost zkusit. V úvodní fázi jde zásluhou rozmačkaných listů rybízu, hyacintu (kromě AA Rosa Magnifica jediná další vůně, kde na mně tahle kytka nehnije) a natrpkle svěžího bergamotu do zelena. V té další už však rozehraje úchvatný květinový opus medová tuberóza s kapkou malin, tropickým ylangem, slámově žlutá narciska s kořenitými a zemitými podtóny, zemitý kosatec a hlavně orientální růže s kořenitě-medovým nádechem. Všechny květiny se pak usadí na plnokrevný, sametově zelený mechový podklad s příjemnými živočišnými podtóny se špetkou bílého pižma. Tady už k dokonalosti víc netřeba. To v Magie Noire, prodávané v současnosti v parfumériích, byste tuhle krásku hledali jen těžko. Bylo ubráno na bergamotu, přidáno na svěžesti rybízového listu, nejzásadnější proměnou však prošel hyacint, který už tady na mně vesele a naplno. Horší je ovšem to, že z původní květinové symfonie nezůstal kámen na kameni. Osobně rozeznávám jen medovou tuberózu s kořenitou narciskou, ale ty nemají s vintage verzí vůbec co dělat a připomínají spíš likérovou/koňakovou náplň do pralinek. O tom nádherném chyprovém základu si taky už jen nechte zdát. Větvičník je fuč, stejně tak cibetka s kastoreem a samotné pačuli s vetiverem nejsou schopní to celé utáhnout. Navíc je to podobný typ pačuli, jaký se hojně využívá v dnešním mainstreamu, čímž současná Magie Noire vyzní i v kombinaci s větším množstvím použitého bílého pižma jako sladší. Ona to ve své podstatě není špatná vůně, rozhodně se mi líbí víc než Diorův reformulovaný Poison, ale tohle už prostě není Magie Noire.

Magnificat
Magnificat (V Canto)

Ano, táhlý, lehce připálený karamel s cukrovou vatou. Tak přeslazené jako andry mi to nepřijde, jenže v mém případě mi někdo upustil na zem do prachu, takže se to už nedalo jíst. Musela jsem si počkat až do základu na novou porci karamelu s vanilkovým krémem, čerstvě uvařeném na kadidlovém plamenu. (NT)

Magnolia Nobile (Eau de Parfum)

Při tvorbě této vůně se Antoine Maisondieu údajně nechal ovlivnit rozsáhlými zahradami vil kolem jezera Como, pro něž jsou typické právě magnólie. No jestli jste čekaly nějakou těžkou omamnou bílokvětou vůni, tak tady vás nic takového nečeká. Začíná totiž hodně svěžími nazelenalými citrusy s jemným dřevitým podtónem, který je možno nalézt třeba v Addict 2 Shine. A jak už jsem řekla, samotná magnólie, doplněná poměrně krotkým jasmínem, prostě uhlazené bílé květy s křehounkými zelenými lístečky. Santal spolu s vanilkou dodávají krémovost, přetrvající citrusová stopa spolu se stále signifikantnějším cedrem zase jemně svěží pikantnost. Jen mi k ní nějak nesedí ten přívlastek ušlechtilá/vznešená , mám z ní spíš pocit optimistické květinové vůně pro letní večery. (NT)

Magnolia Romana
Magnolia Romana (Eau d'Italie)

Tak aby se nám to u těch italských firem a jejich magnóliových vůní nepletlo, tady uvádí oficiální stránky inspiraci ulicemi kolem vily Borghese v Římě, které jsou prý lemované magnóliemi. Že by mi však toto vzdušnější pojetí vyhovovalo víc, to říct nemohu. V začátku mi svou svěžestí trochu připomíná AA Mandarine Basilic, jen k bazalce místo mandarinky přidali citronky, poté už se kolem vás rozprostřou krémově bílé květy v čele s magnólií a křehkými zelenými lístečky. Plavou se vodním jezírku spolu s dalšími vodními květy. Zajímavý je ten kontrast mezi akvatickými tóny a lehce omamnou tuberózou, která se tam vkrádá. Zato ten ostrouhanotužkový cedr se senem, na němž se na slunci suší naškrobené prádlo, to je příliš čistotné i na mne. (NT)

Magot
Magot (Etro)

Vůně začíná klasicky nahořklým bergamotem, čerstvě vymačkanou šťávou z citrónu, drcenou aromatickou levandulí, špetkou zelených bylinek a příjemnou živočišností palčivě dřevitého hřebíčku. Stačí však chvilku počkat a projeví se nádherná sušená růže, zapudrovaná hřejivou vanilkou a pižmem. A to nejlepší na tom je, že hřebíček spolu se pikantním cedrem, který se k němu nově přidává, drží sladkost vanilky na uzdě. A stejně tak krotí i tu pudrovost, takže růže může stále dostatečně vyniknout a nehrozí, že by z toho vznikla nějaká obří labutěnka. Je tedy fakt, že s konceptem čínských/japonských keramických figurek v komické, krčící se pozici, po nichž je vůně pojmenovaná, to moc nekoresponduje. Vlastně to spíš dojmově připomíná dřevěný toaletní stolek s kyticí sušených růží a zbytky staršího, přesto stále kvalitního jemného pudru v místnosti s plápolajícím ohněm v krbu. Na toaletku má navíc vůně obdivuhodnou výdrž.

Mahaq
Mahaq (Makkaj)

Je velmi povedenou orientálkou se příjemně živočišným oudem, balzamickou ambrou, santalem a semišovým šafránem a pichlavým kardamomem, evokujícím teplou koňskou srst, kterou vedle růže tentokrát zdobí hlavně bílé květy v čele s konvalinkou, mezi něž se vloudilo i pár kandovaných třešní a karafa s kořeněnou medovinou.

Maharanih Intense
Maharanih Intense (Parfums de Nicolaï)

Tuhle značku jsem objevila díky zkoušení původní Sacrebleu, která mě jako jedna z mála tuberózových vůní dokázala zaujmout. Pak jsem to zkoušela s několika dalšími, ale s těmi už jsem se všemi vždycky víceméně zápasila, až tahle Patriciina „brána do Indie“ se mi konečně zase jednou trefila do vkusu. Kdyby mi ji dal někdo očichat jen tak naslepo, tipovala bych orientálku z přelomu 70. a 80. let, příbuznou původnímu Opiu. Nejprve pracuje s pomerančovou kůrou a hořkým zeleným galbanem, které po několika minutách otevřou na několik hodin prostor poctivé syté nebolehlavové bulharské růži s hřebíčkovým karafiátem a teplou, příjemně živočišnou skořicí. V konečné fázi se pak obě květiny usadí na balzamický ambrově dřevitý základ s kořenitým santalem, šikovně zapracovaným pačuli tak, aby dodalo vůni lehký punc chypre, a minimalisticky nadávkovanou vanilkou.

Maine (Eau de Parfum)
Maine (Eau de Parfum) (MCMC Fragrances)

Po velmi milé zkušenosti s Hunterem jsem se těšila, že se tady dočkám slibovaného příjemného dne na pláži, jenže bohužel ne každému parfumérovi je zhůry dáno umět pracovat s mořskými tóny a Anne McClain k nim podle mě tedy nepatří. A dokonce jí to tentokrát vůbec nevyšlo ani, pokud jde o přírodně působící vůni. Místo moře mě vzala do opuštěné zátoky, kde se mezi nánosy zelených sladkovodních řas s trochou jehličí povalují tuny šalvěje. Ta by mi možná ani tak nevadilo, horší je, že voda v zátoce čpí chlórem. A fakt mě nevytrhnou ty dvě višně na usmířenou, když mě i s nimi nakonec hodí do hromady prachu.

Maisìa
Maisìa (Gabriella Chieffo)

Od této značky jsem zatím vyzkoušela jen Hysteru a moc mě nepřesvědčila, jelikož tady Luca Maffei zcela zřetelně opisuje od byreďácké 1996. Podobně je tomu v první fázi i s Maisií, jelikož s hořkým zeleným fíkem a citrusovou svěžestí pro změnu typově připomíná Philosykos. Nicméně po rozvonění už se podoba vytratí a místo kokosu fík doplní slámově sladká vůně narcisů s jemně kořenitým podtónem. I samotný fík zásluhou santalu zesládne a stává se hezky mléčným. Nejzajímavější je však až základ, kdy fík působením pryskyřičnaté ambry a bílého pižma pro změnu lehce zmoučnatí a opravdu vytvoří dojem, jakoby jej někdo hodil do hromady popela.

Majaĩna Sin
Majaĩna Sin (The Different Company)

Při vytváření této vůně se prý Emilie Copperman nechala ovlivnit svými zážitky z cestování po Madagaskaru. A zřejmě během ní musela hodně mlsat. Nejprve dostala velkou chuť na plátky kandovaného červeného pomeranče se zázvorovým cukrem, které zapíjela sklenicí coca-coly a do Majaĩna Sin ji zapracovala s pomocí jásavých, sladce perlivých tónů otočníku. Jenže to jí nestačilo. Dopřála si i na glazované kaštany, polité javorovým sirupem a skořicové sušenky s vanilkovou náplní - bez vanilky by to na Madagaskaru zkrátka nešlo :) . A aby tuhle kalorickou bombu završila, dorazila se ještě tabulkou bílé čokolády. Majaĩna Sin je zatím nejvíc gurmánskou a velmi povedenou vůní značky s dlouhou výdrží, proto mi poněkud uniká význam jejího zařazení v řadě kolínských.

Majalis
Majalis (Les Parfums de Rosine)

Už z názvu asi odvodíte, že tahle vůně má vzdávat poctu májové růži, jinak zvané též růže skořicová. No tahle Rosinka je ze začátku spíše svěže citrusová, hořce bylinková a zásluhou muškátového oříšku pikantně suše dřevitá. Skořicová je jen minimálně. Ta špetka je rozemletá na ten nejjemnější prach, je teplá, dost živočišná a prakticky nesladká a zanedlouho zcela ustoupí samotné růži, která je hřejivá vosková až olejovitá a chvilku i doprovázená sladce nazelenalou zatuchlinkou z bobkového listu. Teplo (nově se přidruživší ambra) a hutnost ji neopouští ani po rozvonění, kdy se stává víc medovou. Pořádně zesládnout však nemá šanci, jelikož do hry se vloží vůně nahořklých mandlí (tonka?) a obklopí ji kouř z drhnoucího vetiveru a pryskyřic. (NT)

Majestic
Majestic (Afnan)

V prvních tónech se mísí svěží nahořklé citrusy s ostře bylinným šafránem a pačuli, chvilku nazelenalou, ale vzápětí jdoucí do karamelova, jak ji můžete znát z Angela a jemu podobných vůní. Avšak sem přílijeme pár kapek griotky, abychom vůči dodali na palčivosti. Přidáme teplé doutnající kadidlo, špetku praženého tabáku a velmi decentně zapracovaný oud s jeho koženoživočišnými tóny. A co nám z toho vyleze nakonec? Hustá začouzená marmeláda z černých třešní, do níž přimícháme s tentokrát už velmi příjemným (ne pačuli) táhlým karamelem a zlehka ji posypeme "pudrovým" pižmem. Jen kdyby se nám do toho nezačaly motat další, tentokrát gumové pryskyřice. Ty zmizí až v drydownu, kdy se k vůni přidá trocha nadýchané vanilky, která ji uhladí. (NT)

Malaga, 1964
Malaga, 1964 (Morph)

Je květinovou vůní několika tváří. Ta první v sobě spojuje svěžest šťavnatého pomeranče, citrónu a frézie s fialkovými bonbóny a perlivými coca-colovými tóny otočníku. Její druhá tvář je až omamně bílokvětinová. Tvoří ji jasmín, lilie a konvalinka. A nejkrásnější je její poslední tvář, kdy otočník v pačuliovém základu s pomocí pudrové vanilky a bílého pižma vytvoří podtón mandlových sušenek. Ke žhavému jižnímu Španělsku a Malaze má podle mě daleko, já osobně ji vidím jako parfémového posla jara. (NT)

Malachite
Malachite (Baldi)

Na téhle vůni jsem si chtěla ověřit, nakolik je Enzo Galardi lepší ve zpracování tématiky drahokamů než Olivier Durbano, když už si od něj "vypůjčil" samotný koncept. A skutečně nechápu, proč byl zvolen název malachit, když ani v jediném okamžiku nic nenasvědčuje zelenému odstínu. Malachite je totiž vůní štiplavé pryskyřice, teplé prachové skořice a najemno namletého šafránu, která se během několika minut změní v sytě červenou růži, macerovanou v sirupu z červeného ovoce, jakou můžete znát např. z loňské Rouge Nocturne (Terry de Gunzburg). Dokonce tu najdete i stejný vanilkový pudr. Jen tady úplně zapomněla pracovat pačuli, aby v ní byl alespoň náznak nazelenalosti. Místo toho tu najdete velejemný "semišový" oud s hřejivou pryskyřičnatou ambrou. Pokud jde o mne, jmenovat se tahle vůně Heliotrope a stát polovinu, nejspíš bych si dala říct, protože voní stokrát lépe než ta od Durbana.

Malaise of the 1970s / Sex Pistols
Malaise of the 1970s / Sex Pistols (Etat Libre d'Orange)

U některých vůní bývá změna názvu a příběhu ke škodě a přesně to je tenhle případ. Tohle totiž JE vůně anarchie a boje proti konvencím. Kovové aldehydy s drceným pepřem a citrónem v ní se do vás zaříznou jak žiletka. Jako když punkový kytarista hrábne do strun a je schopen pro vás hrát až do krve, jejíž vůně se mísí s jeho potem. Na sobě má jen kožené kalhoty, jinak je do půl těla a jako správnému rebelovi mu dech voní po slivovici.