Většina dámských vůní Lalique jde mimo mě, nicméně složení u Living Lalique bylo tak lákavé, že jsem si už předem řekla, že tady by pro mě mohl nastat zlom a stalo se. Drcený černý pepř se svěžím bergamotem a muškátovým oříškem evokují dojem, kdy za bouřky stojíte v aleji pod stromořadím a nasáváte vlhký vzduch, listí a dřevo. Po téhle osvěžující úvodní procházce už však na vás v přístřešku po boku mandlové tonky a jemně drhnoucího vetiveru čeká suchý zemitý kosatec. V jeho společnosti setrváte dvě hodiny. Mezitím se vyčasí a vy si tak díky hřejivému kašmeranu můžete vychutnat sluneční zář. Venku v zahradě už na vás totiž mezitím čeká někdo mnohem důležitější: máslový kosatec s vanilkově mléčným cedrem. Milovnice kosatcovek, ať už těch suchých dřevitých nebo těch máslových, by měli rozhodně vyzkoušet. Z mé strany zatím je to nejpovedenější mainstream letošního roku a za hodně dlouhou dobu vůbec.

Několik let jsem se s tímhle prvním Lolitiným jablkem snažila zkamarádit, ale ono se mnou prostě nechce spolupracovat. Větrový badyán s fialkovými bonbóny, pokapanými čerstvě vymačkanou citronovou šťávou by se mi i líbil, ovšem ten gumový lékořicový pendrek, doutnající pod náporem vetiveru, který na mně pokaždé vyleze, se mi nezamlouvá ani trochu. A ani ty na prach rozemleté nesladké mandle s chemickým pižmem, které se k tomu přidají po rozvonění nejsou žádná hitparáda. Jediným světlým bodem je pak až v základu třešňová pralinka s hustou tonkou, jenomže do pěkné gurmánky má na mně bohužel pořád hodně daleko. (NT)

Když se po původním jablku objevila toaletka, dělala jsem si chvilku naději, že by snad mohlo dojít k nějakému zlepšení zejména, pokud jde o lékořici. Velmi rychle jsem však odhalila hluboký omyl. Ano, gumová lékořice byla sice utlumena, jenže řezavými chemickými citrusy a laciným drogérkovým jasmínem. Fialkové bonbóny s badyánem vzali do zaječích stejně jako ta pěkná třešňová pralinka. Zůstal jen otisk těch na prach rozemletých nesladkých mandlí, k nímž přidali nedozrálé meruňky, topící se v teplém kadidle s drhnoucím pižmem. Pokud budu srovnávat jen tyhle dvě, potom si původní Lolita přece jen zaslouží alespoň uznání za pokus, ale tohle rozhodně ne.

Tohle je jedna z těch zajímavějších vůní od Burberry a pánských vůní vůbec. Úvodní svěží bergamot s poměrně přírodní mandarinkou a pepřem vyvolává dojem dešťové přeháňky. Hned po chvílce se přidává jemná jelenicová kůže s portským a doplní obraz o týpka v koženém kabátu, který se právě snaží zahřát tímto vínem a přikusuje si k němu croissant plněný jahodovo-fíkovou marmeládou. V kapse kabátu má schovaný váček, napěchovaný sušenými tabákovými listy a opírá se přitom o zaprášenou kamennou zídku (opopanax?). Vůně přitom neustále střídá ledově svěží a hřejivou polohu, jakoby chtěla ukázat Londýn coby město protikladů, které ovšem ladí dohromady. Na toaletku má i dost slušnou výdrž. Jo, tak tohle bych na chlapech potkávala opravdu moc ráda.

Osamělý jezdec má tematicky navazovat na Andyho Lonestar Memories, která mě kromě širých kovbojských plání zavedla nejprve i mezi pracovníky ropného průmyslu. Tady se tentokrát koná trochu jiná mezizastávka. Náš kovboj si to po grepově svěžím úvodu zamíří přes prašnou prérii (drcený pepř a palčivě dřevitý hřebíček rovnou do začouzené udírny. Skvěle tam totiž ve svojí upocené kožené bundě zapadá – kastoreum řádí v plné polní. Živočišnost se uklidní až po delším rozvonění, kdy se jezdec vykoupe, použije zásyp (pudrová poloha kosatce) a se zemitým kosatcem (kosatec je tu zpracovaný opravdu nádherně) za klopou se podobně jako v případě Lonestar Memories odebere k večernímu táboráku (dřevo s ambrou), aby si na něm v kotlíku uvařil polévku (šáchor + nazelenalý vetiver se slaným podtónem). Yes, mister Tauer is back :) . (NT)

Tak myslím, že jsem z téhle Pierrovy nové čtveřice našla svého vítěze. Už úvod téhle vůně je podle mě brilantní: trvá to jen pár vteřin, ale směs krystalků soli, kandované pomerančové kůry s krystalky zkaramelizovaného cukru a pomerančového květu s tónem lesních jahod jednoduše nemá chybu. V tu chvíli jsem si myslela, že by to mohla být další čistokrevná gurmánka, jenže to není přesné, protože sůl nabere na intenzitě, že to spíš začne připomínat solnou jeskyni na pláži. Leží tu i několik klád sluncem vysušeného, přesto pořád vzdušného cedru. V téhle fázi má tedy blíž k vodní vůni. Tím však ještě zdaleka nekončíme, protože znovu vstupuje do hry Pierrova záliba pro sladké a písečné tóny se začnou mísit s hořkým prachovým kakaem, přes nějž si už cestu klestí jeho vanilka s vůní mléčné čokolády, jakou můžete znát z několika jeho předchozích vůní, ukrytá pod nánosem jemného bílého pižma. Ovšem ani zde se vůně nestává typicky gurmánskou. Sůl sice ustoupila do pozadí, ale nezmizela docela a místo solné jeskyně společně s pižmem tak nyní na závěr vytváří dojem zpěného slaného mořského příboje, který naráží na pláž. Škoda, že je znovu tak tělová, i když drží o něco lépe než Entre Ciel et Mer, protože ačkoliv se do našich zeměpisných šířek nehodí, neumím si představit originálnější vůni na dovolenou k moři.

Stejně jako Miriam byla i vůně Loretta z linie Tableau de Parfums inspirována krátkým filmem z řady „Woman´s Picture“ (set tří krátkých filmů v režii Briana Pery o různých ženách, v jejichž životě hraje klíčovou roli parfém) s Amy Lavere v hlavní roli. Loretta je prostá hezká mladá žena, jíž nebylo v životě dopřáno štěstí. A právě proto se touží stát někým jiným. V motelu, kde pracuje, pozoruje jednu jeho trvalou obyvatelku, přes den se pak nepozorovaně vkrádá do jejího pokoje. Voní se parfémem této ženy, zkouší si její šaty, sedí tam a předstírá, že je ona až do doby, kdy ji v pokoji přistihne cizinec a donutí ji, aby se skutečně stala touto ženou. A k samotné vůni: Začíná jemným mýdlovým dotekem, zahuštěným spoustou šťavnatého ovoce v čele se švestkou, trouchou zelenkavě nasládlého koriandru a skořice. Ta chvilku štípe v nose, ale ta štiplavost se naštěstí rozplyne a skořice pak vůni jakoby obláčkově nadnese. Potom už Loretta otevírá svojí květinovou náruč, není to jasná krémová broskvová tuberóza, jak jí třeba znám z Fracase, Andy k ní přidal nahořklý pomerančový květ a tu nádhernou ambrově nahořklou růži z Une Rose Chyprée. Pan Tauer to však vzal noir cestou ještě víc, přidal přítmí v podobě drhnoucích dřev, zemitého kosatce a zakouřené zbroušené kůže (jistý odkaz na jeho předchozí vůně v modrých flakonech, ovšem tentokrát v nositelném pojetí), která vůni dodává na dráždivosti. Neříkám hned, že je L. vůní, jíž bych musela nosit, ale pokud jde o zachycení jisté komplikovanosti hlavní hrdinky stydlivost x dráždivé temné myšlenky/tužby, tohle se Andymu povedlo. Loretta je totiž všechno možné, jenom ne jednotvárná nudná vůně.

Známý provokatér Tom si s námi i tentokrát pohrává. Lost Cherry totiž není zdaleka jen o ztracených třešních, v americkém slangu tento výraz označuje i ztrátu panenství. Podlehnout bláznovství, příjemně sladkému. Propadne mu trochu rozpustilá tmavá třešeň s marmeládově šťavnatými rtíky, která utopí svou nevinnost ve spoustě griotky a amarettu, aby dospěla v třešňově rudou, jemně kořenitou tureckou růži, zahalenou do lehké kouřové mlhy z vetiveru a dřevitých pryskyřic. Růži lákavou, svůdnou, s nenasytnou touhou po lahodném marcipánu.

S touhle laskominou si tak ještě úplně nevím rady. Totiž ohromně se mi líbí její první polovina, která se nese v duchu svěží květinové natrpklosti a pražených mandlí, obalených v cukru. A originální je i ta sklenice teplého mléka se lžičkou medu, v níž plavou okvětní plátky růže, obalené v marcipánu (zde by byla spojitost s oběma Lutensy). Jenže jsem se pořád nezbavila fáze s drhnoucím "škrobovým" pižmem a sušenými datlemi, tentokrát namočených do tak vydatné dávky medu, až se vám lepí prsty. Teprve v závěru před vás na dřevitý poklad vyskládají ty měkké růžové kostky, posypané jemným práškovým cukrem. A takhle už vůně drží jako přibitá. (NT)

Z tria Keičiných lokumů je pro mě nejnositelnější právě tahle "večerní" varianta. Začíná stejnou květinovou natrpklostí, stejnými praženými mandlemi, obalenými v cukru a dokonce zde najdete i tu samou sklenici teplého mléka se lžičkou medu a okvětními plátky růže v marcipánu. Jen do ní byla navíc vmíchána porce krémové vanilky. Co je ovšem daleko podstatnější, zbavila se jak drhnoucího pižma a datlí, tak především té ulepenosti. Místo toho si vzala napomoc trochu oudu, aby nepůsobila tak moc dusivě pudrově, ale naopak trochu temněji a sametově, takže měkké růžové kostky jsou v téhle variantě téměř hladké, jen s minimem cukru a místo něj zde sladkost zastává našlehaná tonka s benzoinem. Výdrž na kůži je znovu famózní.

Jestli bych nějakou z Lutensových vůní, které jsem doposud zkoušela, označila za jedlou, pak to bude určitě Louve. A není to jenom o hořkosladkých mandlích, alespoň ne celou dobu. Ano, začíná nástupem chutného amaretta, jehož nahořklost vám v jednu chvíli poměrně silně zaútočí na patro, ale je doplněno i výraznou třešňovou příchutí. Takhle vydrží nějakou dobu, než se zničehonic odněkud vyloupne křehounká růžička, jejíž okvětní plátky jsou zlehýnka posypané marcipánem . A pozor jedeme dál: jak růžička mizí ze scény, objevuje se pudrové pižmo – to je vám lidi čisťounký jak dětská prdýlka . Ha, a je tu nahořklá „balzámová“ ambra (lehce zakouřená), sice jí chybí ta jistá slanost, i tak si ovšem troufám tvrdit, že by se mohlo jednat o pravou ambergris , která se ke konci tu a tam halí do tenkého, téměř nesladkého vanilkového oparu.

Za touhle vůní se má skrývat milostný příběh jakési May Cole, která v roce 1905 pomohla svému milému Thomasi Howardovi k útěku z bostonského vězení tím, že mu poslala svatební koláč, do něhož ukryla pilku na mříže. Přímo koláč v Love & Crime nenajdete, spíše sklenici růžové limonády s kapkou mandarinkové šťávy a lékořicovým badyánem a krabici vanilkových sušenek s kakaovým popraškem, která ukrývá pilku (kovové podtóny).

V této vůně konečně postavili do ústřední role něco jiného než pomerančový květ a to jasmín. Ten je prý v Asii označovaný za symbol lásky, odtud má údajně pocházet spojitost s názvem. I když nevím, jestli to byla dobrá volba. Sice to není vyložená smrt jasmínem, na konci čeká jistá záchrana, ale ani to není ta krásná noční jasmínová zahrada s „medově“ květinovou opojností z A la Nuit. V téhle zahradě jsou svěží citrusy, dřevo, hořká zeleň, bublající vodní potůček a spousta, spousta zeleného jasmínu, který je navíc i docela indolický. Jeho celkovou zelenost a bílokvětou omamnost umocňuje i okolo vysázená konvalinka. Nakonec se nám do zahrady vkrade zločinec. Ten místo, aby louče v ní nechal plát, zahradu zapálí. Ve vzniklém ohni a kouři se nám všechna ta zeleň začne lehce škvařit a dusit a zároveň to zdůrazňuje živočišnost onoho jasmínu. Když se zachráncům konečně povede oheň uhasit, ukáže se, že v dodoutnávajícím kouři se povedlo zachránit jen jediný na troud vysušený cedr, v jehož koruně se schovalo pár křehounkých kvítečků „medově“ nasládlého jasmínu z již zmiňované A la Nuit.

Je variací na sladký pomerančový květ. Konkrétně v prvních minutách se ještě jedná o hořké neroli se svěžím bergamotem, koriandrem a červeným pepřem, které se však velmi rychle s pomocí karamelového zimolezu přetransformuje na sladký pomerančový květ v objetí cukrové vaty, za níž je pravděpodobně zodpovědná kombinace růže, vanilky, zkaramelizovaného cukru a bílého pižma. Je to povedené, leč na můj vkus a ve srovnání s propracovanější Sweet Redemption už dost sladké. (NT)

V prvních minutách se vskutku tváří jako romantická ovocenka a pozve vás na ovocný salát s kompotovanou hruškou, přezrálým banánem a broskví, osvěžený bergamotem a kořeněný větrovým badyánem. Po rozvonění bohužel k mé smůle romantickou chvilku pro zamilované poněkud naruší laciné strouhané jasmínové mýdlo, které na mně vyloženě čpí. Zmizí teprve v základu, kdy se s pomocí něžných fialek a bílého pižma, podbarvených vůní zralých meruněk vrátí opět do romantické polohy. V této fázi už si v ní umím tu jakože zasněnou dívčinu v rozevlátých šatech, pobíhající v reklamě po Eiffelovce představit. No v mém případě se z toho láska zejména kvůli tomu mýdlu ve střední části rozhodně nekoná. (NT)

V současné květomluvě snad neexistuje květina, která by lépe symbolizovala, co vše láska přináší, než právě růže. Rozkvétá jako růžové poupě, kdy je čistá a nevinná jako mošusové semínko. Probouzí se k životu a příjemně svírá útroby jako zelené citrusy a nezralé maliny. Dovede probudit vášeň v srdci jako kořenité pačuli, ale může i zranit svými trny, ostrými jako cedr, ambrově spálit a zanechat šrámy na duši, co nezhojí ani ta nejlepší dezinfekce. Podobně jako nyní Caroline Dumur jejich prostřednictvím to už kdysi vyjádřil slovy Freddie Mercury: Love won't take no reservations Love is no square deal Hey love don't give no justification It strikes like cold steel Love kills, drills you through your heart Love kills, scars you from the start It's just a living pastime Burning your lifeline...

Stejně jako její předchůdkyně z této kolekce, drží se i Love Mimosa sladce pudrové roviny, které vytváří nejen samotná mimóza s vůní vanilky, spařených mandlí a sena, ale i vzdušný kosatec se zelenou hruškou a lístky fialek. Co mě ovšem na ní výrazně ruší, to jsou vodní tóny cascalone se syntetickým ambrovým základem, které v kombinaci se sladce aldehydovým heliotropinem a samotnou mimózou vytváří podobný zatuchlý, až mazlavě plastový odér jako např. Shalimar Souffle de Parfum a potažmo i Une Fleur de Cassie.

Ano, je propracovanější variací na Coco Mademoiselle. Tam, kde na mně chanelovské citrusy vytváří odér koupelnového čističe, Love Shot nabízí k osvěžujícímu bergamotu pikantně sladké bobulové ovoce s jemnou pivoňkou. Jasmín v ní je příjemně ovocný a společně s malinovým akordem, kořenitým pačuli a pižmem mi něčím typově připomíná i Boisé Torride. Jen zde místo cedru máme v základu chanelovský vetiver.

Láska mívá mnoho různých podob. Pokud jde o můj vztah k tuberóze včetně té ovocně žvýkačkové nebo kokosu ve vůních, rozhodně se nedá mluvit o lásce. Love Toxin tudíž měla podle složení všechny předpoklady pro to, se mi nelíbit. Jenže jak už napsala Korsičanka, ona je to rozpustilá rebelka. Miluje pestré barvy, švestkový sirup, jahodovou marmeládu. kokakolu a ovocné žvýkačky. Maluje se sytě růžovou rtěnkou. Obléká se jako náctiletá. Ráda se naboso prochází po mechu. ALE voní se už jako dospělá. Používá totiž čistý parfém Poison, přes který navrství vůni krémové gardénie s podtóny kokosu.

Je to příjemná smetanově vanilková tuberóza, kolem níž v úvodu protančí i kokosová tiaré s gardénií. Kdyby se v ní ty bílé květiny nějak udržely a pracovaly dál, tak bych měla pochopení jak v případě jejích dvou předchůdkyň z této kolekce. Jenže ony se v čele s tou tuberózou v tom krému chantilly po rozvonění vyloženě utopí a zavře se nad nimi hladina a vznese od ní jen obláček pižma, ze kterého prší cedrové hoblinky.

Jestli jste si až dosud jako já myslely, že tahle značka není nic pro vás, tak tahle vůně možná změní váš názor. Květiny z Love Chloé se připomenou pouze na začátku v podobě nahořklého pomerančového květu, jemně omamného šeříku a sladké vistárie i s tou jejich avivážovou stopou. Ty však vzápětí ustupují šumivě pudrovým tónům sladkého otočníku. Tím veškerá podoba s klasikou končí, jelikož se nám květiny téměř utopí v přívalu teplé medoviny, zahuštěné vanilkou. Přidruživší se hřejivá ambrová pryskyřičnatost tentokrát opravdu podtrhuje orientální charakter vůně. Nepatrný náznak kůže v základu mi pak v kombinaci spolu s předcházejícími složkami malinko typově vzdáleně připomíná Cuir Belugu, ovšem Chloé Love Intense není zdaleka tak sladká a spolu se špetkou nedrhnoucího pižma bych ji tak v této závěrečné fázi dojmově připodobnila k dámské kabelce s pudřenkou a dalšími líčidly, která stojí vedle již zmiňovaného poháru medoviny. Pravda tohle všechno se odehraje zhruba během hodiny a půl a v této fázi pak vůně už zůstává neměnná, ale drží zatraceně dlouho. No a když uvážím, co na mně dosud prováděly všechny předchozí varianty Chloe, musím zvolat bravo :) .

Na začátku poněkud třeskutě svěží, ale pak se rozvoní do příjemné růžovoučké pižmovky s vzdušným cedrem.

Od vůně s takovým názvem zřejmě předem očekáváte, že vám dokáže zpříjemnit jakýkoliv den. No ... v případě Lovely Day bych to trochu poopravila a dodala, že ten den bude muset být nejspíš letní, protože zhruba taková vůně je: svěží lehká květinově-ovocná, přitom ne rozjuchaná, s jemnými pudrovými tóny a velmi nepatrným gurmánským tónem v podobě miniaturní špetičky lékořice. Na začátek tu máme skutečně autentickou, čerstvě vymačkanou rybízovou šťávu, na níž se postupně snáší křehoučké okvětní plátky růže a ovocného jasmínu. Svěžest jí dodává i trocha vodních tónů, ale ne takových těch protivných, pižmově znečištěných, tohle je také čerstvá voda, která stéká na hladký cedrový podklad. Nad ním se po chvíli vytvoří něžný pudrový obláček, nasládlý od té trošičky lékořice, jíž jsem zmiňovala na začátku. A právě ona je tady tím zajímavým prvkem, vůbec totiž nepůsobí těžce, jen vůni zlehounka prohřeje. A kupodivu to celé slušně drží (čtyři hodinky). Asi takhle: představte si letní den, ležíte v květinové zahradě na dřevěné lavičce. Někdo ji před chvílí, než jste se na ní uvelebili, postříkal vodou, takže ještě není úplně suchá. To vám však vůbec nevadí, protože se kromě rybízové limonády, kterou popíjíte, chcete osvěžit i takto. Do toho mlsáte žvýkací bonbóny. No a nakonec vám přinesou čaj. Ten však ještě nestačil v teplém dni zcela vychladnout. Samozřejmě se naskýtá otázka, zda je cena za tuto vůni úplně adekvátní, na druhou stranu, kdyby byly takové letní mainstreamové vůně, které v současné době najdete na pultech našich parfémových řetězců, asi bych tam trávila mnohem víc času.

Jak už sám název naznačuje, je pačuliovkou, do níž se prostě nejde nezamilovat. Pracuje s velmi podobným druhem pačuli jako Suma Oriental, tzn. je jen lehce nazelenalé, ale pak už převážně suché, prašně zemité. Na rozdíl od často obvyklého rumu, je tu, jak jerry přesně vystihla v recenzi, ambrově hřejivý koňak, osvěžený bergamotovou šťávou. To nejzajímavější přichází ovšem až v další fázi, kdy se společně s pačuli objeví spařené, ještě nevyloupané zelené mandle, které si ke koňaku dopřejeme. A to všechno je zabaleno do luxusně naleštěné hladké kůže - i tady souhlasím s tím křeslem - přičemž v základu jako bonus dostaneme i kostičku bílé čokolády (tonka). Výborná intenzita a výdrž jsou samozřejmostí.

Tahle vůně měla tak kouzelný název, že jsem prostě musela zjistit, zda si svoje jméno zaslouží. A ukázalo se to být více než potěšující zjištění. Hned po suchém bylinném úvodu s kapkou citrusové svěžesti totiž ukáže nádhernou levanduli. Takhle jen čistou, přirozeně nasládlou bez doprovodné vanilky či tonky ji totiž potkáte málokde. Pikantnost vůně získává až s karafiátem, který jde ruku v ruce s palčivou dřevitostí hřebíčku, takže jen s pomocí jemných krémových tónů (růže s jasmínem) se v této fázi jakžtakž daří rozeznat, kde začíná koření a končí květiny. Hřebíček získává převahu teprve v základu s pomocí husté vanilky, teplé skořice, ambry a cedru a společně se zbytky levandule vytvoří vůni hebkou jako kašmírová šála, do níž se chcete s chutí zachumlat.