Na začátku zavoní svěží citrusy s hruškou a ohlodanou kůrou od vodního melounu společně s nepříliš hezkou tuberózou, okopírovanou z Poisonu a řezavou frézií. Až pak se rozvine do jemně fialkové vůně se švestkami, sladkou orchidejí a svěží růží na pižmově-cedrovém základu se špetkou vanilky a tóny lesního ovoce. (NT)

Svěží růže v ovocným jasmínem, kterou po rozvonění zahustí krémová vanilka s tonkou na pryskyřičnatém ambrovém základu se špetkou bílého pižma. Nic moc objevného, ale s odstupem času se mi začala líbit na rozdíl od klasické J´Adore, která se mi líbit přestala.

Měla jsem sen (krásný název, že?). A byl o nebeské zahradě plné keřů svěžího čerstvě rozkvetlého rybízu, nasládlého pomerančového květu, slunečného jasmínu (malinko podobného tomu z Promesse de l´Aube) a krémového ylangu. Vzduch byl prodchnutý jemnou kouřovou vůní labdana a dalších pryskyřic. A protože se blížil večer (nikoliv úsvit jako v MDCI), uchýlila jsem se do vzdušné cedrové aleje a věnečkem uvitým z pomerančových květů a zahalená do svého plédu s pudrového pižma jsem usedla k dohořívajícímu ohni, abych se zahřála.

O čem sní muži v podání Majdy? O břišní tanečnici v turecké kuřárně. Šátek na bocích má místo penízků vyšívaný kuličkami nasládle pikantního růžového pepře. Hlavu jí zdobí kvítky medově nasládlého jasmínu. Stěny i dřevěné lavice uvnitř jsou vykládané kůží, vzduch je nasáklý kouřem i trochou živočišna (oud). Muž popíjí u svého stolu kávu s příchutí krémové vanilky, upřeně dál sleduje vystoupení své vyvolené tanečnice a v myšlenkách sní o tom, jak ji získá.

Jako dovede žakár být složitým vzorem textilního designu, tak se zpočátku jeví být i tato vůně, i když dost podivným. Začátek je trpce bergamotový, štiplavě pryskyřičnatý a zároveň kořenitě nasládlý. Do této osnovy bylo vetkáno i několik kvítků živočišného jasminu a ylangu, který tady tentokrát voní po již lehce nahnilých banánech. A nechybí ani vetiver v podobě navlhlého popelníku. Teprve uprostřed najdete chladný kosatec i s kořenem a temně sametovou fialku a vytvoří téměř dokonalý voňavý odstín nachu, jenže to by se mezi ně nesměl vmíchat ostře kyselý cedr. Každopádně do barevné květinové zahrady, jíž je flakon zdobený má samotná vůně ale hodně daleko. (NT)

Tmavozelený nefrit je nejen drahokam, ale již staří Číňané prý věřili v jeho léčivé účinky a očistnou sílu. Dokonce i míchali lektvary s mletým nefritem jako elixír nesmrtelnosti. No tak u této vůně mohu už říct, že se voňavě drží zelené barvy mnohem déle než Amethyst. Nejprve sice dostanete přes nos pořádnou dávkou štiplavého kardamomu, ovšem za ním už se na vás chystá ledový mátový čaj s kapkou limetkové šťávy a špetkou nastrouhané kůry z té limetky a zelené mátové želé. Někdo nám pak to želé posype pořádnou hromadou nesladké skořice, rozemleté na prach a hřebíčkem, který má chvilku tendenci vonět malinko zatuchle. Stačí však vydržet a vrací se zpět chladivá máta, tentokrát posílená o „sametově“ zelené mechové a zemité tóny, tažená na uzdě lehce drhnoucím vetiverem a rozehřívaná trochou ambry. Milovnice svěženek by určitě měly vyzkoušet, protože tahle je všecko možné, jenom ne fádní :) .

V prvních tónech se mísí čerstvý ananas se zralou meruňkou a broskví, ale zásluhou svěží neřezavé frézie ovoce nepůsobí nijak zvlášť sladce. Následně vás obklopí něžné květinové mýdlo, v nichž si troufám rozeznat jen svěží ovocnou růži s jemnou pivoňkou a konvalinkou. To celé se pak v základu už jen zabalí do obláčku bílého pižma se špetkou vanilky. Ano, tohle je vůně lehkonohé baletky.

Podzim patří k mým nejméně oblíbeným ročním obdobím hlavně kvůli pošmourným deštivým dnům, kdy prší celý den. Není to ještě zima v opravdovém smyslu slova, ale po hodinovém pobytu venku už mi ruce stačí ztuhnout tak, že pak mám co dělat, abych otočila klíčem v zámku. V takových dnech pak mířím do místní čajovny. Mají tam pohodlná křesílka se semišovým polstrováním. Kromě výborného černého čaje s medem mají v nabídce i skvělé chai latté se skořicí, kardamomem a hřebíčkem, jemuž se v tuto roční dobu nedá odolat. Když mi pak obsluha donese horký šálek, slastně nasávám to aroma, mísící se s vůní sušených růží ve váze a kandovaného cukru v dóze, který leží hned vedle na stolku přede mnou a dřeva. A zhruba tak nějak voní Jaipur Chai.

Jediným spojujícím prvkem s původním Jaipurem je jen úvodní broskev, jinak je citrusově svěží a kořenitá (směs pikantního kardamomu a živočišné skořice). Květinově jde pak po rozvonění už úplně jiným směrem a hlavně zásluhou otočníku, bílého pižma a vanilky vyzní víc pudrově. Až sem by byla možná i o chlup zajímavější než její předchůdkyně, kdyby to nezabil základ s chemickou ambrou a laciným čpícím cedrem. (NT)

Jangala má být v sánskrtu označení pro džungli, ale sama za sebe musím říct, že tady se to s tou chemií podle mě Pierrovi úplně nepovedlo. Už chladivý eukalyptus s pikantním kardamomem a zázvorem připomíná spíš nějakou menší tropickou expozici v přírodovědném muzeu, kterou se prolíná nasládlá vůně růžového dřeva. Potud by to byla i zajímavá pánská kolínská, jenže to by sem Pierre nesměl vehnat místo slibovaného tropického vzduchu vzduch z dlouho nevětrané prádelny, kde se ve vzduchu vznáší mikroskopické částečky kokosového prachu. (NT)

Další vůně od Toma a zase temná, ten chlap to prostě umí a zase drží jako přibitá. Tu počáteční kořenitou bombu chrání před totálním vybuchnutím jen pár kapek bergamotu a pak to přijde, temně rudé suché víno uvnitř s rozpuštěným pačuli. Po nějaké době se objeví zakouřená kůže ošlehaná prachem rozemleté ambry. V závěru se ještě znovu trochu nasákne vínem (tentokrát nepatrně proslazeným). Okamžitě jsem si přitom vzpomněla na Marlona Branda ve filmu Divoch a že přesně takhle musel vonět :) .

Vůně má vzdávat poctu zahrádám Giverny, které se objevují na několika dílech Claude Moneta, jednoho z nejznámějších francouzských impresionistů vůbec, kde umělec dlouhou dobu žil. Čekala jsem tedy květinovou vůni, hrajicí všemožnými barevnými odlesky, ale je poměrně přímočará, přesto povedená. Je to zahrada plná pudrových kosatců s vodním jezírkem, kolem něhož se právě prochází dáma, nalíčená červenou rtěnkou (růže) - možná umělcova můza?

Najdete zde ovocný jasmín s tropickým ylangem z Promesse de l´Aube s vůní zralých banánů a kvetoucí pomerančovníky v podání, jak nám ho už několikrát představil Francis Kurkdjian. Nebyly by to ale arabské zahrady bez šafránově semišových rudých růží s pepřově prašnými pěšinkami, jehličnatých cedrů a především hořkoslané balzamické ambry, která jim propůjčuje živočišnou plnokrevnost.

Tak jsem se těšila na květinovou zahradu, hlavně na růži a chypre k tomu a co z toho vylezlo? Na ůvod to byla především hořce svěží zeleň spolu s kyselým rybízem a asi tak s půlkou meruňky včetně té chlupaté slupky. K tomu se přidal zelený, lehce indolický jasmín s nazelenalou omamnou tuberózou. A aby té zeleně nebylo málo, dorazila to pačuli s tóny plesnivějícího sklepa. Teprve po rozvonění jasmín zmizel, tuberóza se ustálila do neomamné "meruňkové" podoby a vůni zahřála pryskyřičnatá ambra. Až v drydownu se objevila špetka "sametově" zelených tónů chypre. No ale stejně, že by tohle byla zahrada, v níž bych chtěla trávit svůj čas, to říct nemůžu.

Možná vás při pohledu na název a flakon napadne, kdo že to byla Armida a proč měla zahrady? Inu jedná se postavu svůdné krásky, která se zamilovala do rytíře jménem Rinaldo a vytvořila začarovanou zahradu, v níž svého milého držela. Poprvé ji zmiňuje Torquato Tasso ve své epické básni z roku 1580 Osvobozený Jeruzalém. Následně pak byl tento příběh včetně postavy Armidy zpracován několika dalšími autory formou opery. Patří mezi ně i náš Antonín Dvořák. A mimochodem prapůvodně byla tato vůně dokonce uvedena ve stejném roce jako jeho Armida. Co se však skrývá v této zahradě? Ovocná růže, jiskřivý pomerančový květ a květinově pikantní karafiát, které společně vytváří dojem jemného květinového mýdla a schovávají za kovovou brankou do ní. Otevřeme jí a vcházíme dovnitř. Hlouběji v zahradě nás čeká "pudrový" kosatec a přiměřeně sladká, podobně laděná fialka se sametově zelenými lístečky. V tom nám vychází v ústrety sama Armida. Čarodějka nám nabízí turecký med s mandlemi a marcipán. A jak tak mlsáme, všimneme si malého potůčku, v němž zurčí ledová voda a přímo láká ke zchlazení. Vypadá to, že tahle zahrada doslova překypuje životem. Neodoláme a na památku si v ošatce vystlané senem chceme odnést nějaké ty růže, kosatce a fialky. Fialovým kráskám to nevadí, doslova pudrově až coca-colově perlí (troufám si tvrdit, že ve složení bude i otočník), jenom květ růže nám začne ihned po utrhnutí pomalinku usychat. Aby neuvadla docela, Armida nám ji kouzlem zmrazí a ukryje do ledové schránky, kterou si taktéž smíme odnést. (NT)

Tahle zahrada je hodně bílokvětinová, díky úvodnímu bergamotu s neroli až hořce zelená. Kvete v ní hlavně tuberóza s houbičkovou gardénií a pálí se v ní klestí. Teprve v základu se dřevo v ní uhladí a do popředí pronikne slunečný jasmín.

Mám s ní podobný problém jako Fleur. Hned po úvodní fázi s chladivě pikantním zeleným kardamomem a muškátovým oříškem, osvěženými granátovým jablkem mě zavede ke krátké mezizastávce u kompostové skládky s nahnilým ovocem a zelení. Teprve potom mě vpustí do slibované a opravdu kouzelné zahrady, plné sladce lepkavých datlí, šafránově semišových růží a červeného bobulového ovoce a nabídne i několik svatebních mandlí. A o to víc mě ten v mém případě zhruba desetiminutový kompost mrzí, jelikož by se mi jinak jevila jako originálnější, prostorovější a zároveň univerzálněji nositelná variace na Le Plus Beau Jour de ma Vie.

Název je podle mě malinko zavádějící, protože já osobně v ní jasmín skoro vůbec necítím. Naopak je to vůně plná zeleně, kterou v úvodu společně se svěžím citrónem a pikantním pepřem podtrhuje především andělika. Ale ani ta andělika příliš dlouho nevydrží, jelikož je po pár minutách vystřídána hořkým zeleným galbanem a nezralým fíkem. Po rozvonění potom vůní jednou stranou osvěží cypřišové jehličí a zároveň ji prohřeje kadidlo. Až sem by to bylo v pořádku, kdyby se v další fázi nepřidal lehce čpící cedr s chemickou ambrou. (NT)

Po nástřiku jsem si řekla: Ha, Vánoce jsou tady!" – mandarinky, prachová skořice, badyán a já nevím, co k nim všechno patří. Jo, to jsem se ovšem radovala předčasně, k mé smůle ten jasmín na mě přece jen vyskočil a pořádně indolický. Pravda, oproti jiným jasmínovým vůním se nezdržel tak dlouho a odtančil opět do noci a uvolnil místo „krémovému“ santalu a ambergris s jejími výraznými hořkoslanými tóny – to je tak to jediné, čím si dokážu vysvětlit přívlastek nuit, protože nic noir ve smyslu použitých složek jsem na JdN neshledala. Kdyby to byl opravdu jasmín bez jasmínu, asi bych tuto vůni brala, ale jak to na mně začne žít, byť jen chvilku, je konec. (NT)

Nebudeme si zastírat, že narazit v dnešní době na zajímavě zpracovaný a zároveň nositelný jasmín je v dnešní době oříšek a ještě k tomu, když je zelený jak zákon káže. Po hořkém mydlinkovém úvodu je v ní sice jakýsi náznak hnilobné zatuchlosti, z něhož ale spíš než jasmín podezírám pačuli. Ta se až po chvilce uhladí do sametově zelených tónů chypre. Jasmín sám o sobě tu střídá dvě polohy typově podobné těm v Jasmině (April Aromatics). Ten první je křehoučký a zelený, v určitých momentech dokonce perlivý jak Coca-Cola light (otočník?). Ten druhý je hřejivě voskový s náznaky zemitosti a zakouřených dřev. Postupně se prosadí zelená verze jasmínu, poprášená jemným pudrovým pižmem a pár zrníčky vanilky.

Nemůžu si pomoct, ale mně se tenhle jasmín nikdy příliš noir nezdál snad kromě přidané lékořice, která se tu kromě samotného medově nasládlého jasmínu mísí se svěží nahořklou zelení, mandlemi a kokosovou gardénií. V základu potom vůni ustálí dřeva a tonka uhladí mandlovost do krémových tónů. Bylo by to moc krásné, kdyby na mně ta lékořice v téhle fázi pokaždé nezpendrekovatěla. (NT)

Od klasiky se Elixir v úvodu odlišuje plátky kandovaného pomeranče, osvěžených růžovým pepřem a bergamotem. Místo kokosové gardénie doprovází medově nasládlý jasmín s mandlemi ovocná tuberóza. Lékořice byl použit tentokrát naštěstí jen ždibec, takže pendreku není třeba se obávat. Místo toho v základu pracuje s příjemnou jedlovou pryskyřicí a hladivými balzamickými tóny.

S jasmínovými vůněmi si rozumím málokdy a Fordův jasmín k nim bohužel nepatří. Nevadí mi ta jeho nazelenost, on je na mně totiž příšerně gumový. A gumě to teda s citrusy, kardamomem a teplou prachovou skořicí příliš nesluší. Když se k nim pak po rozvonění přidá ylang, vonící po nahnilých banánových slupkách a trocha živočišné kůže, vypadá to pokaždé, že dílo zkázy je dokonáno. Jenže pak najednou střih, jasmín zaleze, ylang se umravní a ukáže svou příjemnou tropicky hřejivou stránku. Vedle něj se zjeví ovocná tuberóza s vanilkou a strouhaným kokosem a najednou je tu ta zlatavá slunečná vůně, o níž psala Miru. Na druhou stranu ale zrovna tak podobně na mně v této fázi voní Aloha Tiaré (Comptoir Sud Pacifique), která je podstatně levnější a nijak mi na kůži nezlobí ani v první půlce. (NT)

Po nedávných zkušenostech s výrazným jasmínem v Lust, který mne sice nezabil, ale i tak mi dal co proto, jsem k této vůni přistupovala s obavami, ale tohle je o dost lepší. Zpočátku je to jasmín svěží a ovocný. Po chvilce se k němu přidává i grepová dužina a hořká grepová kůra. Od původní svěžesti pak jasmín přechází do jiskřivě zelené a zároveň voskové polohy a i zemitým tónům. A kupodivu na mně není vůbec indolický. Ylang je tu tentokrát hodně mýdlový jako v Ylang 49 od Le Labo, přesto vůni rozzáří a prohřeje. V základu se na vůni opět snese kouřový soumrak jemných pryskyřic a vůně nabírá hloubku podobně jako v Rose L´Orange jen s tím rozdílem, že tady bylo použito opravdu jen pár zrníček vanilky. Milovnice téměř nesladkých květinově zelených vůní si tady rozhodně přijdou na své.

Víte, jak domenica jednou zmiňovala, že ylang někdy může vonět tropickém ovoci, zejména po banánu? Tak přesně takhle ze začátku voní Jasmine Musk po ostře svěžích citrusech a banánech, lehce živočišném jasmínu a vlhké zeleni. Netrvá dlouho a živočišnost ustupuje a jasmín medově zesládne. Po rozvonění je patrná blízkost s White Suede, tzn. pudrově laděné pižmo, kosatec, ambra a i zde nacházím stopu semiše, i když menší. Jen Jasmine Musk je víc „medově“ sladší, nazelenale jiskřivější a doplněná suchým kouřem z labdana, ale podobnost jako takovou se Samsarou jsem nenašla.