parfémová polička uživatele wendulka
Intrusion (Eau de Parfum)
Intrusion (Eau de Parfum) (Oscar de la Renta)

Úvodní svěží mandarinka velmi rychle sklouzne k citrusovému čističi koupelen a jezírku s vodními květy se zatuchlou brčálovou vodou. Vrcholem je čpící ambrově pižmový základ s tlejícím pačuli.

Invasion Barbare
Invasion Barbare (Parfums MDCI)

O nějaké invazi se podle mě dá hovořit jedině v prvních tónech, které v sobě spojují svěží trpkost bergamotu, grepu a štiplavého kardamomu. Od nich se vůně přes pikantně nasládlý zázvor a větrovou bylinkovou svěžest se zemitým podtónem přechází do mnohem měkčí polohy, konkrétně k sametově zeleným lístkům fialky a příjemně nasládlé levanduli. V základu se k ní ještě přidává pudrové pižmo s hřejivostí nadýchané vanilky a lehce drhnoucího cedru, ukazuje se, že jde spíš o čerstvě vymydleného barbara v mohérovém pulovru a tvídových kalhotech. Zjednodušeně řečeno v ní vidím ideálního partnera k dámské Jersey.

Invisible Ben
Invisible Ben (4160 Tuesdays)

Složení vypadalo tak lákavě, ale nakonec cítím jen bio citrusy s vanilkovým benzoinem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem. Po rozvonění se přidá trocha mleté kávy, dřeva a špetka bílého pižma. To už i Centrepiece je zajímavější.

Ipazia
Ipazia (Cerchi Nell'acqua)

Vůně byla pojmenovaná po Hypatii z Alexandrie, která patří k nejvýznačnějším ženám historie vůbec. Kromě toho, že byla ve své době významnou filozofkou, je první historicky známou matematičkou vůbec. Byla prý nejen velmi vzdělaná, ale i velmi charismatická a krásná a patřila k tehdejším nejvýznamnějším alexadrijským osobnostem. Možná právě to zapříčinilo v době náboženských sporů její násilnou smrt. A Ipazia je vskutku mimořádně charismatickou vůní. Začíná trpkým bergamotem, svěží mandarinkou a petitgrainem, jemuž kromě citrusové nazelenalosti nechybí ani větvičky. Po několika minutách už však otevře květinové srdce. To skrývá hřejivý závan tuberózy, kořeněné palčivě dřevitým hřebíčkem a najemno namletým pepřem. Má ovšem i svou něžnější stránku, zastoupenou jemnými chomáčky "pudrové" mimózy, něžné růže s ovocnými podtóny a bílým pižmem. V základu se díky směsi ambry a dřev ukáže býti i vřelou. Ipazia znovu nepostrádá jak otisk staré školy, ale má i moderní tvář a se svojí lehce nadprůměrnou intenzitou a výdrží tak podle mě patří k nejpovedenějším květinovkám z dílny Enrica Bucelly.

Irae
Irae (V Canto)

S tím částečným přirovnáním k Noir Epices má andry pravdu, ovšem s tím rozdílem, že já tady ten hřebíček mám k tomu pomeranči taky, ale přece jen převažuje pelyněk, pepř a koriandr. Ten ostrý kovový tón rezavého železa je do toho skutečně zajímavě zapracovaný, než se převalí do ambrovanilkového základu se sladkým růžovým dřevem a kakaovým popraškem.

iri_del
iri_del (Nomenclature)

Úvodní tóny vás nalákají na jásavě aldehydový, bergamotově svěží mrkvový kosatec, nad nímž srdce doslova zaplesá. Bohužel po rozvonění skočí šipku do čerstvě zalitého záhonu salátových okurek a pořádně se v té mokré hlíně vyválí. V další fázi mu naštěstí přijde domluvit hřejivé mošusové semínko se dřevitou, že mezi mrkví to bude přece jen lepší, protože tam na něj čeká tatínek Hiris.

Iridescent Sky
Iridescent Sky (Strangers Parfumerie)

Už vás někdy v létě se sklenicí ledově vychlazeného bergamotového čaje v ruce, když se po bouřce kovově šedá mračna rozestoupila a znovu se vyjasnilo, napadlo, jak by mohla vonět duha? Prinovi voní žlutě jako šťavnaté pomelo, angrešt a nezralý ananas, nachově jako pižmový kosatec, červeně jako svěží růže a borůvkově. Nemám ráda ve vůních ananas, kovové růže a citrusové svěženky mě obecně příliš neberou, ale tady to všechno dohromady nějakým záhadným způsobem funguje.

Iridium
Iridium (Tom Daxon)

Iridium je drahý šedobílý kov, jehož název byl odvozen podle duhového odrazu povrchu svých sloučenin. Latinky se totiž duha řekne iris, a tak asi není překvapením, že hlavní vonnou složkou je zde právě kosatec. Napřed je mrkvový a nasládle zelený a je smíchaný se štiplavými pryskyřicemi a jalovcovým jehličím. Během chvilky se však mění suchý popelavý kosatec se třpytkami bílého pižma, doplněný trochou cedru. (NT)

Iris
Iris (Odori / Profumo di Firenze)

Poměrně lineární, přesto moc příjemná suchá kosatcová vůně, zprvu je anýzově nasládlá a suše dřevitá. Po rozvonění jsou suché okvětní plátky kosatce rozemlety na jemný prach a na zemitém podkladu promíchány s jen nepatrně nasládlou pudrovou vanilkou. Zařazení bych viděla spíše mezi unisexové než pánské vůně. Bohužel je ale hodně tělová.

Iris
Iris (Fragonard)

Kosatec se objevuje po úvodní cedrátově svěžím úvodu, bergamotu jsem si nějak nevšimla. Je křehce pižmový tak, jak ho popsala jerry a v první fázi je doplněný nazelenalou fialkou. Po rozvonění fialka zmizí a zůstane jen kosatec, oslazený krémovou tonkou.

Iris 39 (Perfume Oil)

CPO – No vida, kdo by to byl řekl, že i v téhle koncentraci se člověk dočká pěkné kosatcové vůně, která má zajímavý vývoj. Tento kosatec je suchý, chladně zemitý, s trochou mrkvové natě z Iris Silver Mist, ale je osvěžen zářivou limetkou. Po chvilce se kosatec stává mýdlovým a stejně jako v Lutensovi mrkvová nať ustupuje. V další fázi přechází do pudrové podoby a přidává se k němu „sametově“ chyprová růže. Nakonec nám kosatec fialkově zesládne, ale díky špetce pikantního zázvoru a hřejivého, lehce živočišného pižma se rozhodně nemusíte obávat žádného bonbónku.

Iris Absolute
Iris Absolute (Washington Tremlett)

Tauerova Une Rose Vermeille má svojí pastelovější ségru a je jí tato vůně. Na začátku citrusově nahořklá, místo levandule s orosenou konvalinkou a potom už nastupuje Andyho "mýdlová" růže s pudrovými tóny. Jen z toho malinového listí je tu max. jeden lísteček. a chybí tu ta zakouřená "balzámová" ambra, ale jakmile mi v nose zajiskří otočník, mám tu i ty mydlinkové bublinky od Andyho. Kosatec zde sice tedy absolutní hlavní roli nehraje, ale pro tohle příbuzenství jí to budiž prominuto.

Iris Cendré
Iris Cendré (Naomi Goodsir)

I mně stejně jako blackviolet tento kosatec tím, jak je mrkvový a i tou kožeností připomíná Iris Nazarena jen s tím rozdílem, že Iris Cendré je prašnější a doplňuje ho lehce mazlavé kadidlo s temným fialkovým nektarem a sametově zelené lístky fialek. Přesto Iris Nazarena se mi pořád líbí o trochu víc

Iris de Nuit
Iris de Nuit (Heeley)

Z tohoto „nočního kosatce“ mám smíšené pocity. Rozporuplné jsou proto, že tentokrát není nejvíc ta mrkev, co mi v něm vadí, ale protivná mazlavá olejnatost a spousta dusivé prašné zeminy. Vezměme to však raději popořádku. V prvních tónech se misí hořká zeleň s koňakovou nasládlostí – minimalistická připomínka začátku Angelique Noire. Jenže tu v zápětí zasype asi tak tuna prašné zeminy, přes níž se nesměle snaží dostat zemitý kosatec, poprášený trochou fialkového pudru a z hlíny se nesměle deroucí mrkev. A aby toho chudáci neměli málo, někdo je místo vody začne polévat horkým mazlavým olejem, čímž snaha o chladnou pryskyřičnatou tíhu ve stylu Iris Silver Mist bere za své. Svoji přívětivější stránku ukazuje znovu až v dojezdu, kdy je kosatec s pozůstatky prachové zemitosti a nasládlého fialkového pudru vzat pod ochranná křídla drhnoucího suchého cedru a hořkoslané ambergris. V této fázi však začíná být vůně poměrně rychle a ztrácí na intenzitě, takže to, co byste si chtěli asi užít nejvíce, zmizí během dvou hodin téměř docela a pak ho můžete hledat leda nosem přímo na kůži.

Iris de Syracuse
Iris de Syracuse (Boucheron)

příjemná něžná křehká kosatcovka

Iris Fauve
Iris Fauve (Atelier des Ors)

Žlutý kosatec jsem si nedávno koupila. Od klasického modrého se odlišuje o kapku méně výraznější vůní. Na Iris Fauve to ale v úvodu, kdy v ní křehounký kosatec v kombinaci se svěžím bergamotem, najemno namletou skořicí a vetiverem nápadně připomíná moji oblíbenou kosatcovou limitku Nuances z řady Armani Privé od Nathalie Lorson, kterou vlastním, rozhodně není poznat. Intenzitu má naprosto dostatečnou. Po rozvonění, kdy kosatec zásluhou pačuli přejde do zemitějších tónů už se ovšem podoba začne pozvolna vytrácet. V základu pak s pomocí myrhy vyloženě zdřevnatí a zbytky kosatce tak už tak dává jenom tušit hrst bílého pižma. V této fázi se pro změnu částečně typově přikloní k Bois d´Iris s tím rozdílem, že Iris Fauve obsahuje navíc kožený tón labdana. Pro mě je to zatím nejlepší vůně od této značky.

Iris Ganache
Iris Ganache (Guerlain)

Je jednou z mých největších kosatcových lásek. Kosatec v ní se objeví už po svěžím bergamotovém úvodu se štiplavou skořicí a je překvapivě spíše studený a zemitý s lehoulinkou mrkvovou notou. Skořice však postupně zesládne a s pomocí bílé a mléčné čokolády a nakonec i vanilky se smetanou se promění v luxusní kosatcovou pralinku. V úplně klasickou gurmánku se ovšem nepromění nikdy, o což se stará mimo jiné i pikantní cedr s pačuli a vzdušným bílým pižmem a vytváří tak naprosto jedinečnou olfaktorickou kompozici. Ukončení její výroby je pro mě dodnes jednou z největších parfémových bolístek.

Iris Malikhân
Iris Malikhân (Maison Crivelli)

Je sněhobílým křídovým kosatcem, který vykvetl v cypřišovém háji, hustě prorostlém zeleným galbanem vedle keře, plně obsypaném bobulkami černého rybízu. Opravdovou sílu jeho zemitým kořenům dodala ale až teplá prachová skořice a taky vanilka, jejíž prostřednictvím nabyl plnokrevnou máslovou podobu. Zároveň má v sobě koženou měkkost Iris Nazarena, provzdušněnou mimózou z Infusion de Mimosa s vůní najemno namletých mandlí a sluncem prohřátého sena.

Iris Nazarena
Iris Nazarena (Aedes de Venustas)

Podle oficiálních stránek byla vůně inspirovaná zvláštním druhem kosatce Iris Bismarckiana, rostoucí v horách východně od města Nazareth - odtud alternativní přívlastek Nazarena. Nápad se opět zrodil v hlavě Karla Bradla, spoluvlastníka značky, který ji jednou uviděl na pohlednici. Jeho květ je zvláštní tím, že horní okvětní plátky jsou bílé s fialovým žilkováním a spodní zase mají krémově hnědé skvrnky, i když na obrazech ho najdete vypodobněný i v temném šedivém odstínu. Tedy dalo by se říct, že barevně odpovídá všem podobám kosatce, jak ho ve vůních potkáváme. A voní tak i ve skutečnosti? Od začátku je to nefalšovaný zemitý a zároveň mrkvový kosatec s chladnými metalickými tóny a zelenou větrovou svěžestí (zřejmě anýz s jalovcem). Zvláštní na té mrkvi je to, že je vařená a nasládlá a mně se kupodivu líbí . Poté kosatec odhaluje svoje další dvě podoby: sušenou a zároveň jemně pudrovou a uvelebí se na měkounkém semišovém podkladu. Vkrádají se sem i mléčné tóny, evokující vůni líčidel, hlavně tekutého pudru. Patrná je i špetka hřebíčku, naštěstí jen v takovém množství, že to kosatci pro mě místo obvyklé zatuchlosti dodává příjemnou pikantnost. Ovšem tím nejpodstatnějším je kouřově šedý mlžný opar (kadidlo + velejemný oud) s jemně drhnoucím vetiverem, který obdivuju např. v Iris Silver Mist a kosatec tím získává svůj temný šedivý odstín, známý právě z vyobrazení této květiny. Pro mě jde jednoznačně o jeden z nejlepších kosatců roku 2013.

Iris Nobile (Eau de Parfum)
Iris Nobile (Eau de Parfum) (Acqua di Parma)

To už není řídká vodička jako toaletka, ale pořádný zemitý kosatec s extra porcí "větrového" badyánu. Po rozvonění pak dostává krásnou máslovou podobu a v základu to vše hezky dokreslí vanilka (je výraznější než v EDT, ovšem jen tolik, aby podtrhla krásu kosatce). A tahle koncentrace už alespoň i dobře drží.

Iris Nobile (Eau de Toilette)

Napřed je to orosený kosatec osvěžený bergamotem a mandarinkou, pak do něj postupně začne pražit sluníčko, začne osychat a přidají se k němu zelené lístky. Ke konci je malinko cítit vanilka. Dala by se nosit, ale to by musela držet déle než jen pár minut. (NT)

Iris Nobile Sublime
Iris Nobile Sublime (Acqua di Parma)

Tahle vůně by se podle mě měla jmenovat spíš hra na schovávanou s kosatcem, protože přesně to mi Iris Nobile Sublime dělá. Ano, máme tu ten krásný zemitý kosatec z Iris Nobile, jenže on se mi nejprve schovává za svěží citrusy s hořkým neroli. Potom se krčí za pomerančovým květem, aby definitivně zbaběle vzal do zaječích před zeleným jasmínem. Po rozvonění mi tak už na ruce vždy zůstane společně s jasmínem jen tropický ylang ylang s ovocnými podtóny, k nimž se v základu příjemně drhnoucí suché březové dřevo s cedrem a lehkým pižmovým popraškem. V tomhle případě je mi jedno, že je to ve své podstatě slušně udělaná vůně, protože zoufalá hra na honěnou s něčím, co má v názvu kosatec a vlastně to kosatcovka vůbec není, mě nějak nebaví. (NT)

Iris Palladium
Iris Palladium (Les Eaux Primordiales)

Úvodní tóny bergamotu, kovu a soli nás přenáší do pokoje jedné vily na chladném normandském pobřeží. Uprostřed místnosti se nachází toaletní stolek s velkým zrcadlem v kovovém rámu, zatímco otevřeným oknem proudí dovnitř slaný mořský vzduch. Kromě zrcadla se na stolku nachází i váza s kosatci dvojího druhu. Jedny jsou mrkvové, ty druhé se díky působení „papírového“ cedru náramně podobají těm z Infusion d´Iris. To ale není zdaleka poslední tvář téhle kosatcovky, jelikož v konečné fázi přejde s pomocí bílého pižma do pudrova a společně s tonkou nám ještě předvede vůni líčidel.

Iris Poudre
Iris Poudre (Frederic Malle)

Zase jeden nádherně zpracovaný kosatec. Tento začíná nahořklým bergamotem, jemuž jistou květinovou „ostrost“ dodává karafiát. Potom už se vám v nose rozjiskří nálož aldehydů, pod nimiž se skrývá květinový puget – nic omamného, uhlazené bílé květy uprostřed s růží s krásným rtěnkovým akordem. Teprve po nich je tu konečně on, jemný elegantní kosatcový květ se stonkem, má i slabounký kořínek (náznak zemitosti, jíž pomáhá i suchý vetiver). Velmi rychle se zahalí/zapudruje do nepřiliš sladké vanilky a prachové ambry a vůně se tak z počátečního „chladu“ zahřeje na tělovou teplotu. V drydownu se pudrovost nepatrně zvětší, jenže vůbec ne dusivě, spíš jen kosatec povznese a kolébá ho na svém obláčku, aby se mu hezky snilo. I proto v této závěrečné a nejdéle trvající fázi souhlasím s popisem vůně na oficiálních stránkách FM, který říká, že kdyby Iris Poudre byl částí oděvu, byl by to kašmirový svetr – klasický, ale osobní, vhodný pro většinu příležitostí a přitom se člověku neomrzí.

Iris Prima
Iris Prima (Penhaligon's)

Parfumér Alberto Morillas v tomhle případě spolupracoval a nechal se inspirovat dvěma tanečníky Anglického národního baletu Nathanem Youngem a Laurrettou Summerscalesovou. Ale žádnou krev, pot a slzy, bolest, ani tvrdou řeholi, kterou balet bezesporu je a jak o ní mluví propagační materiály byste hledaly marně. Morillasův balet je romantický a něžný. Svěží nahořklá zelená citrusová fanfára s téměř neznatelně pikantně nasládlým pepřem přivádí na scénu jednotlivé tanečníky. Nejprve je to kosatec, který se zprvu zdá býti zemitým. Ten však vzápětí odtančí, aby uvolnil místo překvapivě nežnému a jen nepatrně medově nasládlému jasmínu, aby se svými orosenými zelenými lístečky udělal po jevišti pár piruet a opět zmizel v zákulisí. A pak už se scénou vznáší jen ta "pudrová" kosatcová primabalerína ve svých špičkách se stélkami z jemné kůže v kostýmu se semišovým živůtkem. Obličej má jen jemně přepudrovaný minimálně sladkou vanilkou a jen tu a tam se jí nožka lehce dotkne drhnoucí suché dřevěné podlahy pódia. No možná je to jednou stranou romantické a optimistické, ale zase to nijak nedrhne, jak to výjimečně třeba Artemisia mívá ve zvyku a na koho je Fordova White Suede kvůli jisté dávce živočišnosti příliš velká pecka, tady by se mohl najít. Dokonalejší baletní střevíčky jsem našla už jen v Diaghilevovi od Roja Dove.