parfémová polička uživatele wendulka
Grimoire
Grimoire (Anatole Lebreton)

Mně pro změnu tou zeleností bazalky a dalších složek evokuje travnatou louku, kde se právě suší seno. To se mi moc líbí, že tam tu levanduli nemám ostrou, ale příjemně zelenou až rozmarýnovou a po rozvonění mi přejde do kumarinu s tóny sena (takovou jsem nepotkala ve vůni, ani nemapatuju). Pod tím kadidlem s pačuli a dalšími pryskyřicemi si zase představuju na té louce velké kamenné stavení s kouřícím komínem a tou příjemnou živočišností kmínu nějakou domácí zvířenu. I ten mech mi do mého venkovského obrazu vizuálně zapadá :) .

Gris Clair
Gris Clair (Serge Lutens)

Aromatická levandule, jen lehce štiplavá, protože vzápětí ji někdo rozdrtí, vysuší a spálí na troud a smíchá s chladným na prach rozemletým mramorem. Ač celkově nepůsobí pánsky, přesto tak nějak postrádá tu majestátní atmosféru Encens et Lavande. Snad je to proto, že v ní chybí to teplé kadidlo a mramor jako chladný celek, kámen, je víc prašná a místo medové nasládlosti je spíše cukrová, nevím. A lehce mrkvový kosatec se tu také pro mě neosvědčuje jako dobrý společník. Po rozvonění zemitá prašnost mizí a je vystřídána nasládlými pudrovými tóny. Nakonec je tato rozdrcená levandule znovu smíchána, tentokrát s krémově sladkou tonkou, špetičkou tabáku a kapkou medu. A i když se ukázalo, že Lutens má pro mě jedinou levanduli mezi všemi, musím uznat, že ta světle šedá se k vůni díky té výrazné prašnosti opravdu hodí. (NT)

Gris Charnel (Eau de Parfum)

Jak zpříjemnit kovově šedé zamračené odpoledne v Paříži? Ideálně posezením v jedné z kaváren s nábytkem z lakovaného růžového dřeva, kde si objednáte sklenici ledově vychlazeného černého čaje s pár semínky kardamomu a k tomu hrst zralých fíků s kousky bílé čokolády. Na volnou židli si přitom položíte kytici zemitých kosatců, kterou jste si před tím zakoupili v květinářství hned vedle.

Gris Montaigne / Gris Dior (Eau de Parfum)

S většinou vůní z privátní kolekce mám problém ve smyslu, že se mi sice líbí, ale v kontextu exkluzivek mi nepřijdou zase až tak výjimečné. Do téhle kategorie spadá i Gris Montaigne, jejíž vyjímečnost spočívá pouze v tom, že je to elegantní růžová vůně, po které můžete sáhnout v případě, že potřebujete něco jen o kapku kvalitnějšího než mainstreamový Chanel, dobře pochopitelného a nepřeplácaného i pro parfémově nepolíbené okolí. Začíná svěžím bergamotem, bezprostředně následovaný malinovou tureckou růží s jemně kořenitými podtóny. Po rozvonění pak růže díky moc pěkně zapracovanému pačuli dostane nádech moderní chypre a pookřeje díky pryskyřičnatým tónům "prachové" ambry. V další fázi díky špetce santalu dokonce nabere podobu krémového mýdélka. Jen ten cedr v dojezdu, zapudrovaný pižmem, má malinko sklony k tužkovým odřezkům, přesto je to pořád elegantní.

Grisette
Grisette (Lubin)

Jako griseta byly koncem 19. století nazývány v Paříži svobodné mladé ženy nízkého původu, které pracovaly jako pomocné švadleny v krejčovských salonech. Svou přezdívku získaly podle pro ně typických šedých šatů z lehké bavlněné nebo vlněné látky (francouzsky je šedý gris). Kromě mladistvého vzhledu se prý vyznačovaly nezměrnou radostí ze života a nelámaly si moc hlavu s tehdejší morálkou (známější vám bude asi označení koketa). I proto se řada z nich stala milenkami studentů v Latinské čtvrti, jiné zase můzami umělců na Monmartre (např. malby od Pierre-Augusta Reniora). A přesně jimi má být tato nová vůně inspirovaná. Přesto musím říct, že mě úvodní grep malinko vyděsil. Nemá totiž daleko k dezinfekčním prostředkům na WC. Naštěstí ho během chvilky zahnala veselá a něžná svěží růžička s lehounkým ovocným nádechem. A stejně romantický je i křehký pudrový kosatec se špetkou bílého pižma, který se po rozvonění úchylí do vřelého objetí kadidla, vzdušného cedru a ambry, přičemž drydown je v režii madagskarské vanilky s vůní sušené smetany Takže i když je Grisette spíše tělovější vůní (ale drží), což se ovšem podle propagačních materiálů dalo očekávat, a zapomenu-li na ten grep, potom se z mého pohledu zadání povedlo.

Gucci by Gucci (Eau de Parfum)

Kdysi jsem tuhle vůni chvilku i nosila, jenže mezitím uběhlo hodně vody a asi se mi od té doby i změnila chemie mojí kůže nebo vkus nebo obojí, protože dnes už v ní mám jen kompotované hrušky, zalité lepkavým medem a kokosovou tiaré s tropickým ovocem. Po rozvonění se sice objeví pižmo s pačuli, které se snaží tu ulepenost zkrotit, ale bohužel pižmo začne drhnout a pačuli tlít.

Gucci Eau de Parfum II

Po citrusově svěžím úvodu vám tahle vůně naservíruje černorybízové, ale nikoliv ulepené bonpari se sklenicí studené ostružinové limonády, ozdobenou zelenými lístečky. K ovocné složce se pak následně přidají zapudrované fialky na hebkém pižmovém základu se vzdušným cedrem. Milá, nekomplikovaná a přitom ne pitomá svěženka na léto a v tomto případě vám flakon v největší velikosti poslouží jako účinná obrana proti zlodějům, na kterou nepotřebujete zbrojní pas :) .

Guerlinade 170th Anniversary

O akordu guerlinade (podpisu, typickém pro tradiční vůně Guerlain) asi nemá cenu se moc znovu rozepisovat. Ale tahle vůně je trochu jiná. Sytá je, to ano, jenže vůbec ne sladká nebo alespoň nijak zvlášť. Je to hlavně o autentickém šeříku. Myslela jsem, že pořádný šeřík umí jen u Frederica Malleho, hluboce se omlouvám Jean-Paul Guerlainovi za mou dosavadní nevědomost :) . Není to však soliflor, je doplněná medově sladkým a zároveň malinko živočišným jasmínem, na začátku by se našla možná i špetka hořce svěžího bergamotu. Po rozvonění nám tu největší květinovou omamnost zjemní a uhladí nasládlý pudrový kosatec, který střetem s oběma předchozími účastníky vyvolá ve vůni květinově-mýdlové jiskření a spoustu tepla. A pak po několika hodinách ten drydown: v první chvíli jsem se lekla, jestli nemám na ruce Les Secrets de Sophie (mladší), jemná, mnohem méně zřetelná, přesto důvěrně známá stopa vanilky a hebounkého pižma, tonku nevnímám a místo kadidla to vypadá spíše na pudrově-pryskyřičnaté tóny (snad oppopanax?), ale když ty dvě vůně máte v této fázi na ruce obě, ten rukopis je prostě nesporný :) .

Guess 1981 (Eau de Toilette)

Je vůní nezralé nakyslé hrušky a nepříliš sladkých fialkových bonbónů, poprášených bílým pižmem a s nakyslým cedrovým základem. (NT)

Guess by Marciano

Na začátku ještě osvěží tropická karambola s kapkou grepu a pikantního kardamomu (curaçao ani tak necítím), aby se následně zásluhou zimolezu rozvoněla do hřejivě karamelova. A i když se ke karamelu v základu přidá vanilka, díky mohutnému obláčku bílého pižma, do něhož je obojí zachumláno, nepůsobí ani přeslazeně, ani ulepeně. Ostatní vůně od této značky stojí za starou bačkoru, ale Guess by Marciano je opravdu výjimkou z kategorie za málo peněz hodně muziky.

Guet-Apens
Guet-Apens (Guerlain)

Na stránkách Monsieur Guerlaina (i jinde) se dočtete, že název této vůně by se dal volně přeložit jako léčka a ono to tak skutečně je. V mém případě je to past na smysly. Samotná „modrá lucerna“ potom představuje flakon, ve kterém byla u Guerlainu od roku 1936 prodávaná Jicky. Ale zpět k této podmanivé vůni, která vás přivítá růží posypanou skořicí. Po ní následuje broskev z Mitsouko, i když tato není tak zelená a je tím pádem i o něco šťavňatější. Přichází v doprovodu podobných jasmínových kvítků s velmi příjemnou lehounkou živočišností, jaké jsem objevila i v pozdější Plus que Jamais. To je ta světlejší část. V další fázi vůně začíná být bližší barvě flakonu – efekt noční oblohy, kdy se před vámi rozevře plášť z broušeného sametu a odhalí temnou fialku, jakou můžete najít např. v Black Violet, jen ne tolik šťavnatě ovocnou a sladkou, protože broskev mezitím stačila decentně odstoupit do pozadí. Ani jsem nepostřehla kdy a najednou už temně fialové krásce v této pozdní hodině dělá společnost i nachový kosatec. Náhle noční oblohu nad nimi prozáří vanilkový prach, má ovšem jen chvilkový prosvětlující efekt, protože obě květiny vzápětí pohltí zpět do přítmí chypré tóny větvičníku. Nevím, zda je to jen jeho zásluhou, ale z vůně najednou zavane mrazivý chlad. Protože jsme však u vůní Guerlain, nesmí chybět trocha ambry, jemně drhnoucí dřeva a navrátivší se „pudrová“ vanilka – všichni vůni zlehka prohřejí a zachrání obě květiny před zmrznutím. Tuto nádhernou vůni samozřejmě zdobí i uchvatná intenzita a výdrž. A mně nezbývá nic jiného, než si Mathilde Laurent zařadit do svého soukromého žebříčku TOP parfumérů.

Guilty Absolute pour Femme

S řadou mainstreamových ovocných vůní z poslední doby mám problém, protože v drtivé většině voní bonparově. Tohle je naštěstí jiný případ. Guilty Absolute pour Femme voní jako perlivá ostružinová limonáda s kapkou citrusové šťávy, v níž plavou okvětní plátky pačuliové růže a ke které dostanete pytlík pěnového želé s malinovou a brusinkovou příchutí.

Gujarat
Gujarat (Olympic Orchids Artisan Perfumes)

Je pozvánkou na trh do krámku indického obchodníka s kořením. Najdete u něj čerstvou kurkumu, zázvor, kardamom, šafrán, kmín a samozřejmě kari. jehož oproti tomu ze Santal de Mysore naštěstí nemá tunu. V nabídce má i sladké citrusy, šťavnaté mango. Ve srovnání s Lutensem je jeho obchůdek kromě santalu, prosycen navíc vůní páleného kadidla a agarového dřeva a vyzdobený pačuliově kořenitými růžemi.

Gulbadan
Gulbadan (Tola)

Tahle vůně byla údajně inspirovaná orientálním milostným příběhem, konkrétně byla pojmenovaná po jisté persko-turecké princezně, která byla dcerou indického císaře. Ovšem tady se to teda nějak nepovedlo, jelikož ihned po svěžím citrusovém úvodu se zelenými listy sklouzla do jablečného jaru na nádobí, ale kdyby jenom to, on se na mně vyvalil i regulérní kravín. Co na tom, že ho vystlali jemnou konvalinkou, růží a jasmínem a zlehka poprášili bílým pižmem, když nám tu obyvatelky zdejších dřevěných boxů nechaly na podestýlce „dáreček“. Takhle to dopadá, když se použije nekvalitní oud a nacpe se do romantické ovocné květinovky, protože chtít za tohle 225 euro za 45 ml, to se někdo opravdu pomátl na rozumu.