Romano Ricci o téhle kolínské tvrdí, že prý s její pomocí chce ženám propůjčit nádech Dandy stylu a taky ho údajně nikdy nenechává chladným. No to je dost odvážné na to, že vlastně jen smíchal hořké neroli s citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny, praženými mandlemi, které obalil v cukru a ochladil to levandulí a zasypal bílým pižmem. Je to sice příjemné, ale na rozdíl od Cologne Indélébile mě Gentlewoman nechala úplně chladnou.

Vůně dostihového závodiště? Tohle je vyhrazeno výhradně mužům. Zdobí ho bergamotovníky, obsypané plody, kolem nichž korzují pánové s růží za klopou, než se usadí na dřevěných tribunách a vytáhnou ze semišového pouzdra stylové doutníky. A pak nastává kýžený okamžik. Ve startovních boxech se srotí všichni žokejové v kožených sedlech a závod konečně může začít, aby koňská kopyta mohla zvířit prach.

Vůně má prý připomínat anglickou zahradu po letním dešti. Ano, máme tu svěží kyselkavý rybízový deštík, ale spíš než zahradu, mi to začne připomínat skleník, otevřený až po této přeháňce, takže nám v něm ta hořká zeleň s hlínou malinko zatuchla. Uvnitř ukrývá hodně olejovitou růži a stejně laděné muškáty a citrusy. Teprve po rozvonění přichází ta Anglie, ale pořád to není ta zahrada. Je to anglický gentleman v tvídovém obleku, který si na klopu saka připevní jeden květ muškátu a se sklenkou toho nejlepšího koňaku a doutníkem se posadí ke krbu, v němž plápolá hřejivá hořkoslaná ambergris, zatímco venku opět začalo pršet a mírně pootevřeným oknem tak do místnosti proudí vlahý vzduch se zemitými tóny. (NT)

Připravený o iluze hledal smysl života a ztracenou sebejistotu. Pak jednoho dne potkal JI. Byla osvěžující jako chladný jarní vánek, půvabná, křehká a temperamentní zároveň. Nejprve ji chtěl jenom galantně pomoci z nesnází, protože takový zkrátka byl. Jenže potom poznal i její rodinu. Ukázala mu jejich vinici, kde ucítil tu sladce ovocnou, lehce citrusově nakyslou perlivou vůni révy. Její růžové rty se zvlnily do úsměvu, když si vítr pohrával nejen s okolními travinami a keři, ale i se sukní jejích šafránově semišových šatů, zatímco se ruku v ruce procházeli se bosí procházeli po pěšině a chladná zem je příjemně studila do nohou. Zdálky uslyšel kostelní zvon, svolávající na mši a tehdy poprvé zatoužil být součástí toho všeho.

Skoro všechny vůně na bázi fialkových bonbónů jsem v poslední době zavrhla jako příliš ploché a vlezlé. No Geste je v tomhle ohledu jiná, ani na jediný okamžik nepůsobí přeslazeně nebo ulepeně. Zde jsou totiž velice šikovně zkombinovány s hřejivou ambrou a dalšími pryskyřicemi a sklenicí teplého mléka, oslazeného přiměřeně sladkým lučním medem. Hned vedle ní stojí na stole váza s jedlovými větvičkami. Celý obraz pak ještě dotváří čistě vypraný ubrus z bílého plátna (jemné pudrové pižmo). Příjemné překvapení.

Můj pocit z této vůně? Jako kdybych otevřela zázvorovou limonádu s citrusovými bublinkami, jakou můžete znát například z Twilly od Hermes, jen v sofistikovanějším podání. Vzápětí ji následuje anýzově nasládlá vůně zelené anděliky s heřmánkem a s tóny lehce připálených švestkových povidel, okořeněných špetkou kardamomu. Pačuliově dřevitý základ s jalovcem pak odkazuje k Oliver Peoples od Byreda.

Hodně zvláštní typ orientálky. Začíná směsí štiplavého koření s kapkou svěží citrusů a lehce medicinálního oudu se vší tou jeho živočišností, kůží a kouřovou dřevitostí, přičemž svůj prostor dostává i trocha teplého kadidla. Po ústupu největšího oudového náporu se dostává do popředí i směs ovoce, které ovšem má tendenci zřejmě zásluhou nějaké další pryskyřice lehce gumovatět. Teprve pudrově laděné pižmo tento tón zpacifikuje a nechá vyniknout přirozenější ovocnou sladkost jako dvojtakt s orientálně zakouřenými dřevy.

Je kromě Savitri dalším důkazem, že Prin ovládá i umění tradiční parfémové školy. Palčivě dřevitý hřebíček s karafiátem v ní totiž dává vzpomenout na skvostnou L´Heure Bleue v koncentraci eau de parfum, tak v kombinaci s tabákem, příjemně živočišným kastoreem, labdanem s koženým tónem, senem a vanilkou na Tabac Blond v koncentraci čistý parfém a ve spojení s hruškou dokonce částečně i na Lui. Kromě nich však navíc přináší i autentickou vůni slaměnky, no Prinovi se do ní povedlo společně s vůní dobře vyzrálé whisky díky směsi pryskyřic, drceného černého pepře a dřeva dostat ovčí farmu rurálního Yorkshiru se stohem sena, zaprášenými balvany a rašelinou i toho Gheorghe z "Na konci světa". Výsledkem tak je naprosto komplexní vůně, vycházející ze starého kvalitního mainstreamu, posunutá originálními prvky ještě někam dál.

To svařené ovocné víno tam cítím jen ze začátku, pak převáží spíš ty mydlinky se zatuchlinkou bobkového listu. Ale musím, že to je snad jediná vůně, kde mi tahle složka nevadí. A už asi i vím, co mi v kombinaci s tím mýdlem, muškátovým oříškem, větrovým badyánem a pačuli připomíná: takový kříženec Lutensovy Arabie a La Myrrhe (v pozitivním smyslu slova), z níž si vypůjčila jen tu mýdlovost, koření a ambru.

Tahle vůně má vzdávat poctu Kateřině Medičejské, která do Francie přivezla módu parfémovaných rukavic. Její nejoblíbenější vůní prý totiž vůně florentského kosatce, který je vyobrazený dokonce i na městském znaku. Giglio di Firenze ale rozhodně není jenom o kosatci, ačkoliv je zde krásně máslový. Úvod patří šťavnaté mandarince s příjemně svíravým neroli a bergamotem, aby se po rozvonění celý kosatec ponořil do lázně ze sladce aldehydového heliotropinu se sladkými pomerančovými kvítky. Ke slovu se výrazněji dostane opět v dřevitém základu, kdy smetanová vanilka znovu zdůrazní jeho máslovost a bílé pižmo mu dodá vzdušnost.

Nechápu, proč se to jmenuje pozlacená liška, když je to gurmánka jak poleno. Leda by to byla liščí kožešinka kolem krku dámy, popíjející šálek horké čokolády se špetkou pikantního kardamomu u praskajícího krbu (ambra, cedr, vetiver), zatímco její drahá polovička má ve svém hrníčku máslový rum. Škoda, že je dostupnost této značky zatím omezená jen na USA, kde ji mimochodem seženete i v Sephoře, protože příznivci Gourmand Coquin by z ní byli nepochybně nadšení, jelikož je za mnohem příznivější peníz.

Musím souhlasit s Fleur, tahle vůně se rozhodně nedrží jen zadaného formátu osvěžujícího alkoholického nápoje. To platí leda pro první polovinu s nazelenalými jiskřivými citrusy, které tomu v kombinaci s jalovcovým jehličím, mají dodat zdání citronového ginu se sodou. Osobně z toho ten dojem vyloženě nemám, ale i tak je to příjemně osvěžující. Během pár minut však jako bychom ten koktejl vypili. Jalovec zmizí úplně, citrusy se stáhnou kompletně do pozadí a vůně se změní v lehoučkou, benzoinem prohřátou květinovku. Puget se skládá z okvětních plátků růže, osvěžujícího, nepatrně nasládlého pomerančového květu a pudrového kosatce a je zasypaný hromadou bílého pižma, které osciluje na pozemí sypkého a tekutého pudru. Fleuřin přívlastek kosmetické pižmo je v tomhle případě taky naprosto trefný. Nicméně ani já si ji jako vůni pro Grace Kellyovou nějak nedokážu představit. Na to je tahle vůně až příliš moderní. Ale pokud někdo hledá zajímavou "svěženku" s poměrně slušnou výdrží, měl by Gin Fizz vyzkoušet.

To, že Christine Nagel je mistryně gurmánek, dokázala už s Gourmand Coquine a nejinak je tomu zde. Tohle jsou ty nejluxusnější zázvorové sušenky, jaké si můžete jen představit. Jsou posypané mletou skořicí a najemno nasekanými lískovými oříšky a mají karamelovou náplň. A dostanete k nim i mandlový marcipán. A aby vám z té sladkosti nebylo moc zle, tak i jednu červenou mandarinku.

Jemnou pikantní vůni zázvoru v parfémech obecně zbožňuju a tady je na začátku opravdu nádherný. V kombinaci s čerstvě utrženou ostružinou, do níž jste se právě zakousli, a pár kuličkami černého rybízu, příjemně osvěžuje. V téhle fázi to vždycky se mnou hodně cloumá, zda si ji přece jen nepořídit třeba na léto. Jenže ono mu to vydrží asi jen patnáct až dvacet minut a na ruce mi zůstane už jen směs šťavnatého červeného ovoce s bílým pižmem a zázvor do toho jen tak občas nesměle škytne. A to by mi ani nevadilo, že je spíše tělovější, protože na "svěženku" drží velmi dobře, jenom je prostě víc musk než ginger.

Proti celebritím vůním se většinou vždycky předem stavím skepticky. Tady to pro samotnou vůni sice neplatí, ale o to je možná horší, že celebritu nejspíš nechali mluvit do otřesného designu flakonu. Další malinkou škodou je, že levandule v začátku nemá díky výraznému neroli a ostrému pepři příliš šanci vyniknout. Když však chvilku vydržíte, ukáže se vám pěkná sametová a zároveň pryskyřičnatá fialka s máslovým kosatcem. Zásluhou nazelenalého pačuli přes svojí sladkost nepůsobí vůbec bonbónkově. Za typicky dřevitou, jak je oficiálně popisovaná, bych ji ovšem neoznačila. Kořeněný cedr, zpracovaný na mléčně santalový způsob - ne, samotný santal tam podle mě určitě není - se přidá až v základu a rozhodně se nedá říct, že by nad kosatcem, fialkou a pačuli nějak vyčníval. A taky se na rozdíl od většiny vůní od této značky nemůže pochlubit nějak výjimečnou výdrží, po dvou hodinách je už třeba přiživovat.

Má údajně odrážet love story mezi slavným italským režisérem Federicem Fellinim a italskou hereckou Giuliettou Massina a vzpomínku na jejich líbánky na Korsice. A pokud bych měla soudit podle samotné vůně, nejspíš je strávili vydatnou konzumací šťavnatých zelených jablek. Kromě toho musel Federico svou novomanželku během nich neustále obdarovávat květinami, zatímco se líčila pudrem u toaletního stolku. Giulietta se totiž velmi rychle rozvoní po tulipánech, svěží růži, vanilkově sladké orchideji a jemné konvalince s šeříkem. Škoda jen, že nedotáhli do úplného konce i základ a použili kyselý cedr se syntetickou ambrou, který tuhle vůni nepatrně strhává na úroveň průměrného mainsteramu. (NT)

Na začátku zavoní multivitamínový mix sladké maracujy, svěžího liči a třešní, který se však bohužel rychle zvrtne do řezavé frézie s drogérkovým jasmínem, pomerančovým květem a růží. Korunu tomu nasadí ulepeně sladký pačuliový základ. (NT)

Podobně jako White, je i Gold vůní klasického střihu, jen přidaná rozmarýna dodává citrusům svou mátovou svěžestí mýdlovější nádech. Skořice s hřebíčkem a koženým labdanem pak typově připomíná čistý parfém Fate, jen opět s tím rozdílem, že Gold je květinovější (růžová pelargónie s jasmínem), vanilkovější a místo kadidla obsahuje sladce dřevitou myrhu. A právě to ji pro mě osobně činí mnohem přístupnější, vřelejší, ne tak odtažitou jako White. Celkovým dojmem opravdu tak trochu evokuje dlouhou pačuliově sametovou večerní róbu, vyšívanou zlatavě skořicovými nitkami.

Úvodní směs sušené pomerančové kůry, osvěžujícího hořkého pomeranče a koření mě navnadila stejně jako jerry. Bohužel po rozvonění se na mé kůži vždycky rozhodně vyřádit gumový šafrán a sušené vanilkové lusky s hřebíčkem tak prakticky nikdy nedostanou prostor, což mě mrzí o to víc, protože i mně v závěru ukáže sušené růžovou růži i s dřevitým stonkem, vylisovanou v památníku. (NT)

Je šafránově semišovou růží, která vykvetla v pouštní oáze ve stínu pomerančovníku. Obklopená ambrově rozžhavenými písečnými dunami a ošlehaná pryskyřičnatým si však uchovala pylovou sladkost. Jen je škoda toho laciného čpícího cedru v základu.

Větrovou nasládlost anýzu mám hodně ráda ve vůních jako Apres l´Ondée nebo v L´Heure Bleue, ale tady mu v kombinaci s citrusy a prašnou mazlavou ambrou, meduňkou a surovou kůží vážně nemůžu přijít nachuť. A už vůbec nechápu ten název, protože zlatý odstín mi neevokuje ani náhodou. Obstojná začne být až po rozvonění, kdy kůže zjemní a k meduňce se přidá sladké růžové dřevo s živočišnou skořicí. Bohužel se nezdrží dlouho, protože Gold v základu opět zdrsní zemitost pačuli s tabákem a dalšími drhnoucími pryskyřicemi. Takže co je platné, že to sice nepůsobí drogérkově, ale za to mi to celou dobu připomíná mechanika, který se právě lehce přešplíchnul bylinnou kolínskou, aby aspoň trochu zamaskoval, jak je zašpiněný od oleje :S .

Zlatá kůže? No spíš chlast a kůže a francovka, hlavně ta střední část. A problém je, že mi to připadá víc pánské, jak unisexové. Začínáme tím chlastem, lépe řečeno zlatavým koňakem, v němž plave nastrouhaná hořká pomerančová kůra s lehce štiplavým bylinným šafránem. Následuje menší panák slivovice a tím se se zlatým odstínem loučíme, protože nastupuje pánská kožená bunda, vymáchaná ve francovce a oudu. Je zde sice patrná snaha očistit bundu pomocí poměrně vzdušného cedru, jenže ten medicinální tón, způsobený zřejmě právě kombinací živočišného oudu a francovky se jí nejprve ne a ne pustit. No když partyzánsky vydržíte, nakonec se dočkáte malé odměny, bunda s francovkou i oudem mizí a vy opět dostanete po jedné skleničce koňaku a slivovice. Každá sklenička je ozdobená lístkem máty a jsou naservírované na dřevěném tácu, vystlaném černým semišem. Opravdu škoda toho prostředka. (NT)

Gold pour Homme Zatímco dámský Gold začíná poměrně „opatrně“ aldehydy, květinami a ty jednotlivé fáze v něm přichází postupně, pánská verze to na vás hned od začátku vybalí naplno jak s teplým kadidlem, tak i chladnými kovovými tóny, mezi nimiž rozkvétá mladá svěží a šťavnatá růže s křehkou konvalinkou, jedním kvítkem „medově“ nasládlého jasmínu a „pudrového“ kosatce (v dámské verzi je zemitý). Tím to ovšem nekončí. Vzápětí nás totiž obklopí hřejivá hořkoslaná ambergris s „máslovými“ tóny – kam se hrabe dámská verze, tohle je dvojnásobná dávka. I když i tato ambra je doprovázena zhruba stejnou dávkou příjemné cibetkové živočišnosti. Co je však mnohem podstatnější zde máme navíc špetku mléčného santalu a především krásné „sametově“ zelené tóny chypre :srdce: , které nám spolu s jemnou zemitostí pačuli zvolna chladí to rozžhavené pouštní ambrové slunce. Pokud bych si měla vybrat některou z pánských vůní od Amouage k nošení sama i já, byl by to rozhodně Gold.

Na zahraničních webech jsem se dočetla o přirovnávání této vůně k No. 5, s čímž tedy za sebe nemohu tak zcela souhlasit. Teoreticky by se tam pár styčných bodů dalo najít, ale v mém případě jsou to dvě rozdílné vůně. Aldehydy v pětce se hlásí ke slovu mnohem naléhavěji, navíc jsou znásobené hořkým neroli a jsou hřejivé, v Gold jsou „čistší“ a chladnější. V No. 5 hraje poměrně dlouhou dobu prim sytá růže s trochou jasmínu, v Gold je role květin spíše okrajová, tedy po odeznění té největší mýdlovosti dostává prostor zemitý kosatec, růže má však pouze podbarvovací úlohu. A netrvá to dlouho a květiny zcela přikryje výrazný orientální základ. Zde už se Gold co do intenzity stává pětce výrazným konkurentem, ba ji propracovaností v jistém směru překonává, přesto kromě té intenzity, santalu a nepatrné mýdlové stopy, která od počátku přetrvává, bych jinou další podobu mezi těmito dvěma vůněmi nehledala. Santal v Gold je obohacený o pořádnou dávku kadidla, příjemné živočišnosti a hořkoslanou ambergris a především mu chybí ten pětkový vanilkový dojezd. Ač tedy podle mě neeexistuje přímá spojitost mezi tím, že kdo je příznivcem No. 5, musí nutně zatoužii po Gold, nemusí to ovšem zároveń znamenat, že nakonec tato kvalitní a propracovaná vůně se skvělou výdrží přece jen neskončí na vaší poličce ;) .

Tahle vůně je skutečně kapalným zlatým sluncem v lahvi. Je obrovskou kyticí žlutých narcisů s kořenitými a zemitými podtóny s kalichy, které doslova přetékají pylem, vedle které leží velká porcelánová mísa, kde se v medové lázni koupou plátky pomeranče. Parfémy s medem mají dost často tendenci působit přeslazeně a ulepeně, ale tady je šikovně vyvážený právě sennou vůní narcisů s takřka nekonečnou výdrží.