Tak konečně ji mám, svého vítěze mezi Oliviinými výtvory. Je jí tahle kořenitě zelená vůně absintu. Olivia ho tu zkombinovala se sladce zelenou vůní anděliky a rozdrcenými listy rybízu. Zpočátku je hlavně i díky zázvoru jiskřivě svěží, ale jakmile se přidá zemitost pačuli společně s dalším kořením jako je větrově nasládlý až "lékořicový" badyán a palčivě dřevitý hřebíček s muškátovým oříškem, vůně najednou získá stabilitu. V další fázi se znovu zazelená zásluhou borovicového jehličí, přičemž nasládlá jedlová pryskyřice s dřevitými podtóny a kouřovým labdanem ji posunou ještě trochu víc směrem do lesa. Nechápu, proč je vedena mezi pánskými vůněmi, podle mě je to jasný unisex a na l´artisaní a vlastně i většinu Oliviiných vůní překvapivě slušně drží. A vlastně když nad tím teď tak přemýšlím, řekla bych, že Panorama (Olfactive Studio), kterou mám na poličce se v ní typově částečně inspirovala, jen jde ještě víc do zelena, což je mi příjemnější.

Další zastávka z Pierrovy cestovatelské kolekce nás má zavést na ostrov Reunion v Indickém oceánu. Touto vůní se údajně pokusil zachytit vůni champacy těsně před bouří, což jak asi řada z vás ví, je zvláštní odrůda magnólie s velmi specifickou, jiskřivou citrusově-medovou a zároveň lehce nakyslou vůní. Kdo znáte Fordovu Champaca Absolute, budete jistě hned vědět o čem mluvím. A přesně tu najdete i zde jen s tím rozdílem, že Pierre ji smíchal se suchým kouřovým vetiverem se zelenými podtóny a drceným černým pepřem, jenž mají podle všeho evokovat stahující se černá mračna a blesky a první padající studené kapky deště. Vyloženého chladu se však nedočkáte, jelikož po rozvonění se přidá černý čaj s "želatinovým" kašmeranem, jímž se připomene teplé tropické podnebí a špetka pižma v základu zase bílý písek z pláže.

Hm, taková lepší voda po holení, ale zase splňuje to, co slibuje název, je plná aromatických zelených bylinek, nahořklých citrusů a mechových lesních tónů. Po rozvonění dochází k jemnému proslazení květinovou sladkostí muškátů, i když ten tón kompotovaného ananasu si teda mohli odpustit, ble. Je to takový typ vůně, co zanechává stopu v místnosti, jdoucí hodně do prostoru. No nevím, evidentně by to chtělo mužského figuranta. (NT)

Je zásluhou fougere tónů levandule vůní venkovského pánského holičství, kde je možno si objednat i silný černý čaj a k němu pár perníčků. Pánové tu mají i svůj kuřácký koutek s vybraným aromatickým a příjemně živočišným tabákem. A proč venkovského? Prolíná se jím totiž vůně sena, která proudí dovnitř oknem z nedalekého pole. Geniální, ale přece jen už vyloženě pánská.

Je další z vůní, která dělá čest svému názvua značce samotné. Snoubí se v ní citrusově kořenité tóny šalvěje muškátové s bylinnou hořkostí pelyňku, bazalky a bergamotu se všemi typickými fougere polohami levandule, která společně s kadidlem, labdanem, listy tabáku, zemitostí pačuli a jehličnatým cedrem příjemně škrábou jako rašící pánské strniště. Je to týpek v kožené vestě a perfektně střižené košili s kravatou od Toma. Vykasané rukávy však odhalují kérku na levém předloktí, která zároveň naznačuje typickou fordovskou dekandenci, podbarvenou v drydownu akordem koňaku, silného, těžkého, který ale když jej poválíte na jazyku, začne v ústech medově sládnout. Hladce elegantní a drsný zároveň.

Jde o velmi zdařilou vůni se svěží levandulí. Po chvíli se připojí mandle se sladkou krémovou tonkou. Nakonec se nám levandule zahalí do pláště z kouřových pryskyřic, zdobeného lehce připálenou lékořicí. Podobně jako Encens et Lavande má i tato skvělou výdrž.

Je hřejivá, plnotučná květinová vůně, jakou si jen dovedete představit. Tuberóza se ohlašuje ihned po trpkém bergamotu se svěží mandarinkou, nejprve v doprovodu hyacintu, který ve vás podobně jako v Bas de Soie evokuje pocit, že jste právě vstoupili do květinářství, plného čerstvé zeleně. Tahle část ovšem nemá dlouhého trvání, protože tuberóza s pomocí sladkého pomerančového květu a lehce živočišného jasmínu nahlas projeví svůj potenciál. Není jen tradičně zahuštěná máslem a meruňkami, voní i po jahodové marmeládě. A právě v téhle fázi, kdy se v ní mísí teplá ovocná zavařenina a vlhká zeleň se zemitými podtóny, je Fracas hodně intenzivní, chvílemi i pro mne až omamná. Přesto se vyplatí počkat si těch několik dalších hodin, kdy se ovocná stránka malinko uklidní a vůni provzdušní mech s jemným bílým pižmem a trochou dřev. Tímto krokem však rozhodně neztrácí nic ze svojí velikosti, protože jestli něčím pro mne Fracas je, tak vůní velkých prostor a velkých holek :) .

Teplá květinová vůně se zeleným nádechem, nejvýraznější v ní je zimolez a lilie, která je hodně podobná té v Anais Anais (Cacharel). Tady ale narozdíl od zemitosti je základ složený z rozmačkaných zelených listů a jemně namleté citronové kůry.

Oproti toaletce zde v prvních vteřinách cítím medově nasládlý podtón. Potom už jde víceméně ve stejném duchu, snad jen té zeleně je tam víc a je víc svěží. Odlišnost zase až na úplném konci, kdy č.p. jde na mně do krémova a narozdíl od EDT se objeví i ta pryskyřičnatá ambra.

Osvěžující hořké zelené galbanum s bergamotem, čerstvou bazalkou, muškátovým oříškem, smetanou a citrusově pryskyřičnatým mastixem. Potom se mi ten mastix taky začne připalovat, ovšem řekla bych, že to je počasím, v teple to nedělal. Bohužel celá tahle část, která se mi paradoxně líbí nejvíc, na mně nevydrží ani hodinu a na ruce mi zůstane jen takový slabý odér kořenitě ambrové pánské kolínské s pižmem.

Je nádhernou vůní plumérie, jejíž medová máslovost je v úvodní fázi zdůrazněna uklidňujícím lipovým květem. Zároveň je zkrápěna čerstvou limetkovou šťávou a osvěžena citrusovou magnólií. Po rozvonění se k plumérii přidá svěží růže, vodní květy a sušené švestky a v základu pak pižmo, ambra a cedr se špetkou vanilky.

Vždycky jsem si představovala, jak musela vonět Velma Kellyová s cigaretou, černým sametovým korzetem a síťovanými punčochami v podání Cell Block Tango v podání Catherine Zeta Jonesové. A Freak mi konečně poskytla odpověď. Cigaretu nahradila vůně opia a temným sametem je zde švestkově meruňková davana s kadidlem, oudem a myrhou, doplněná sladce vanilkovou vůní "Královny noci".

Ano, Etruscan Water jede na podobné vlně jako Sex and Sea (Neroli). Jen mně ta cesta na šedou písečnou pláž začíná v mořské jeskyni s naplavenými řasami a teprve pak lesem, lemovaným slaměnkami, medově nasládlým zeleným jasmínem, borovicemi, porostlými lišejníky a mechem. A pak už se zjeví písečné duny, rozpálené hořkoslanou balzamickou ambrou, živočišným kmínem a pižmem.

Naprosto souhlasím s Martulou. Lost in Heaven je částečně rekapitulací celé dosavadní parfémové tvorby Francescy a částečně přidala i něco úplně nového, čím vytvořila jakousi vlastní verzi guerlainovské 180 Ans de Creation. V nahořklém zeleně citrusovém úvodu se skrze pudrově sladkou mimózu připomene Angel´s Dust, zelený jasmín z Etruscan Water, zde doplněný o tropický, maslově ovocný ylang ylang s pomerančovým květem. Balzamická medová ambra s kořením a pryskyřicemi se hlásí k The Dark Side, živočišnost kastorea s kmínem, včelím voskem a koženým podtónem labdana k Under My Skin. A tím vším propletla nádherný máslový kosatec s prachově sladkou skořicí.

přímočará vůně svěžích frézií a růží v bílém pižmu

Oslava nového pařížského ducha? Pokud tím Quentin Bisch má na mysli zamilované páry, tulící se k sobě na lavičce v podvečerních pařížských parcích a zahradách, pak rozhodně. Ve French Affair se totiž objímají fougere tóny drceného pepře, bergamotu, liči a cedrového jehličí s moderní pačuliovou chypre růží v šatech z fialkového sametu, ozdobenými andělikou, zatímco se na ně snáší kouřový vetiverový soumrak.

Znovu musím souhlasit s blackviolet. I já bych ji označila za variaci na nadčasovou Chanel No. 5 s mýdlovými aldehydy, evokujícími čistě vyprané prádlo v tomhle případě doplněné bylinkovým tónem koriandru. Do klasické elegantní kytice na pačuliově mechovém základu se santalem byla kromě jasmínu s růží vpletena fialka, u níž se naštěstí záhy ukáže, že nejde o zářivý sladký pudr, do něhož tvůrci reklamního spotu na Insolence zahalili nahou Hillary Swank, ale spíše o lehkou koženou bundičku moderního střihu, jemně vonící po sušeném tabáku, kterou na sebe vezme Keira Knightley po tom, co se navoní Coco Mademoiselle a skočí na motorku. Teprve při detailním záběru v druhé polovině spotu, když ji rozepíná, zjistíte, že její povrchová struktura je jemně semišová.

Tento parfém byl prý v době svého vzniku původně určen jen pro americký trh a názvem narážel na neblaze proslulé tanečnice z Moulin Rouge a jiných kabaretů. A pro mě je tato vůně po Farnesianě a Tabac Blond třetím velmi milým překvapením z fontány, protože v kombinaci s pudrovými a posléze chyprovými tóny je pro mě něčím víc než jen běžnou květinovou vůní. Nejedná se o jednu velkou kytici, jednotlivé květy se představují postupně. Nejprve je to „ovocný“ jasmín se zelenými lístky a lehce „šťavnatou“ fialkou, které po chvilce zasypou nesladké mandle, rozemleté na prach. Po nich se představuje tmavorudá růže, vyrvaná ze země i s kořeny a zeminou (pačuli), zahalená v černém sametu. Její zemitost je posléze ztlumena jemnou vůní pomerančového kvě­tu. Nakonec se znovu vrací okvětní plátky růže, oslazené kapkou „medového“ nektaru. Sametovému vyznění tentokrát pomáhá už i ambra a mně osobně vždy blízké chyprové tóny (i když skrze větvičník v původním složení musely být jistě mnohem lepší) na santalovém podkladu. Chvilku s nimi koketuje i špetička „hřejivého“ pižma, jíž vnímám jako takovou rozvernost kankánové tanečnice, která právě nadzvedla svou sukni, aby ukázala podvazky. Rychle jí ovšem zase spustí dolů a zůstává už jen ta příjemná sametovost.

Zdá se, že letošní rok u Guerlainu je rokem maliny (LPRN Couture). Nastupuje hned po svěžím liči z Nuit d´Amour. Přesněji řečeno jsou to žvýkačkové bonbóny s obrovským množstvím tekuté náplně uvnitř, která se vám převaluje po jazyku. Až po té přichází na řadu růžová rtěnka v kovovém obalu. Rtěnka ale rozhodně není tím určujícím prvkem v celé vůni. Jsou to spíš jen zlehka natřené rty, které se po žvýkačkové fázi zakously do jablka, o němž se zmiňuje Miru. V mém případě je pečené a moučnaté, obalené v polevě ze zkaramelizovaného cukru a posypané na prach rozemletými nahořklými mandlemi. V základu, kdy už po malinách a rtěnce nezůstalo ani památky, se pak společně s "mandlovým" otočníkem hlásí o pozornost i fialkové bonbóny a jemný pudr (kosatec s pižmem). Osobně mi tak rovněž v jistém ohledu připomíná Insolence, co se pokouší dospět a celkem se jí to daří pro mne v akorát nastavené hranici sladkosti.

Podle Freudova učení dřevo obecně reprezentuje sexuální touhu, konkrétně pak ženské poprsí. Proto asi není příliš velkým překvapením, že Mark Buxton pro splnění tohoto zadání vybral zrovna kvalitní santalové dřevo, které svými teplými mléčnými akordy působí velmi žensky a smyslně. V případě Freudian Wood se navíc vyznačuje i jemnými podtóny kokosu podobně jako ve Fordově Santal Blush. Zatímco ve Fordovi mi však sklouzne do sušenek, zde mi ji špetka příjemně živočišného římského kmínu společně s hřejivým mošusovým semínkem udrží v rovině smyslnosti. Skutečné kouzlo ovšem nastává, když se v další fázi přidají chomáčky mimózy s ambrou a dalšími složkami a přenesou vás na letní přímořskou promenádu, lemovanou cypřiši, po níž se procházíte ve svém oblíbeném lehkém kašmírovém svetříku, přehozeném jen tak přes ramena.

Freya je v severské mytologii bohyní plodnosti a úrody, lásky, krásy, ale také války a čarodějnictví. A přesně tyto dva protipóly se snaží vůně vyjádřit. Z úvodního souboje s dřevitou myrhou a pryskyřicemi vzejde Freya jako vítěz se zelenou jasmínovou ratolestí, aby se vnořila do jezírka, obklopeného něžnými lotosovými květy. (NT)

Poslední dva Andyho výtvory v řadě Tauerville mě zrovna dvakrát nenadchly, nicméně meruňky v Une Rose de Kandahar se mi líbily stejně jako broskev v Rose Flash, tak jsem se rozhodla dát mu ještě šanci. A zhruba touto cestou se Fruitchouli Flash v první fázi vydává: bere si meruňkovou marmeládu z kandahárské růže, jen je víc přislazená skořicovým cukrem a přidává přezrálou broskev se zkaramelizovaným cukrem z Rose Flash a osvěžuje ji šťávou z citrusů. Růži najdeme i zde, avšak oproti Tauerovým předcházejícím výtvorům tu působí spíš svěže a má vyloženě jen podbarvující úlohu a poměrně rychle se ztratí v kytici romantických bílých květů. V další fázi ovocná marmeláda opět nabere na síle tím, že do ní přidáme další kandované meruňky a broskve, které ale díky šikovně zapracovanému pačuli působí příjemně sametově. Nakonec ji už jen zlehka přisladíme bílým pižmem.

V úvodu se mísí kafrová svěžest s bylinně citrusovými tóny šalvěje muškátové. A pak se to nějak díky kombinaci tonky, kůže a značně přehnané dávce kašmeranu zvrhne v poněkud svérázné hrátky dvou lidských těl v kůži, která na sebe místo šlehačky patlají mandlový krém a kosatcový pudr, mísící se slanými krůpějemi potu. Tohle není fucking fabulous, to je fucking crazy.

Fleur to ve svojí recenzi vyjádřila naprosto dokonale: úvodní minerální tóny v kombinaci s pryskyřicemi, drceným štiplavým pepřem a kardamomem sice působí trochu pánsky, ale i mně evokují sluncem rozpálený kámen, na nějž dopadnou ledové kapky zázvorového deště a vznesou se opět k obloze jako teplý skořicový prach, z nějž postupně vznikne nádherně vřelá kytice hřebíčkových karafiátů. A ne jen tak ledajaká. Její výjimečnost totiž spočívá v tom, že je zasypaná najemno nasekanými mandličkami a uprostřed ukrývá jeden karafiát, který není živý, ale vytesaný z mléčně bílého mramoru. V základu se pak na karafiáty začne pozvolna snášet vrstva cedrových hoblinek a suchého vetiveru, až se nakonec zcela rozpustí ve směsi balzamické ambry a mléčného pižma. Pro mě jednoznačný vítěz z nové trojice, který svoje zadání splnil do puntíku.

Osobně jsem čekala možná trošku větší pecku, ale v podstatě název vůně odpovídá. Kadidlo je přítomné už od počátku, jen jeho počáteční štiplavost se během chvilky rozptýlí v rozsáhlých chladných prostorách starého kamenného chrámu s vyřezávaným dřevěným oltářem, vyzdobeným chvojím (suchý cedr). Až na téměř neznatelnou nasládlost labdanového kouře, který se sem po rozvonění vmísí, neznamenává už žádný další vývoj. A jak jsem už naznačovala, postupně ztratí na intenzitě, i když výdrž má slušnou. Celkově to sice taky není nejoriginálnější kadidlovka (typově připomíná ty od Comme des Garcons), ale pokud bych si někdy měla vybrat nějakou montalku, Full Incense by k nim patřila.