Sečuánský pepř s jeho svěží grapefruitovou nahořklostí a slaným podtónem a společně s prašně hřejivou, pomerančově zázvorovou kurkumou opravdu působí koňakově. K tomu se přidává seno, doutnající balzámové pryskyřice a spousta dřeva se suchým vanilkovým luskem na pozadí. Neumím vysvětlit proč, ale v souvislosti s Fleur Cachée se mi ihned vybavila scéna z filmu Muž se železnou maskou, v níž se nahý podnapilý Porthos (Gérard Depardieu) vydá do stodoly se slaměnou střechou, kde se chce oběsit. Jenže netuší, že Aramis naříznul trám, k němuž lano připevnil a stodola se zbortí. Vůně pro Porthose.

Na začátku vás přivítá štiplavě nahořklá zeleň, ze které se vyloupne zemitý, lehce mrkvový kosatec zapudrovaný vanilkou. Bonbónková fialka mu dodává na sladkosti. Drhnoucí vetiver spolu s hřejivou ambrou však zaručují, že z téhle strany se holčicí naivity vůní typu Insolence opravdu netřeba obávat.

laciný citrusový osvěžovač toalet

Jedna z nejsladších a asi nejvíc ženských fíkovek, jaké jsem kdy zkusila. Kromě zralých šťavnatých fíků s téměř neznatelnými dřevitými podtóny do ní totiž Francis Kurkdjian přimíchal i pár fialkových bonbónů a podle mě i kousek maracuje. Sladkost ustoupí až v základu, kdy fialka s tropickým ovocem zmizí a fík zásluhou špetky bílého pižma lehce zmoučnatí.

Když jsem tuhle vůni zkoušela v Paříži v době jejího čerstvého uvedení, sice se mi líbila, ovšem přišla mi na Forda poměrně lehká. Začíná totiž jiskřivými aldehydy a svěžestí broskvového čaje. Během chvilky se však dostává do popředí šťavnatá švestka a krémová magnólie. Ta sice má citrusové podtóny, ale vůbec nejsou řezavé jako v Eau de Magnolia, jen příjemně osvěžují. Ke švestce se po rozvonění přidá medovost benzoinu a přemění ji tak na částečně kandovanou a společně s jemně sametovými tóny chypre vás možná donutí vzpomenout si na Black Violet. Narozdíl od ní ji však navíc doplňují tmavá dřeva s lehce doutnajícím styraxem a přece jen vytvoří podobnou hru šerosvitu jako v případě Shanghai Lily, i když v odlehčenější verzi.

Ihned po nástřiku vás napadne, nestříkla jsem si na sebe náhodou Musc Maori (?), protože na vás vyskočí přesně stejné horké meruňky. Jenom tyhle jsou na rozdíl od MM postrouhané hořkou čokoládou s rybízovou, nikoliv mátovou příchutí. Dokonce tu máme i trochu té bílé krémové náplně z fondánových figurek. Ale zatímco Pierre nám k tomu naložil vydatnou porci sladké mléčné čokolády, aby spustil naše Pavlovovy reflexy, Fleur de Chocolat nám zůstává u hořké čokolády a celkovou sladkost ještě umravňuje prachové kakao. Takže i když objektivně vzato ten „slintací efekt“ dělá Musc Maori v jistém smyslu zajímavější, dávám o bod navíc této vůni právě proto, že zase díky „menší“ sladkosti působí civilněji a přitom pořád jako gurmánská vůně dokáže zaujmout.

Úvod s kořenitou májovou růží osvěženou citrusovou magnólií a hořkým zeleným galbanem, doplněnou svazkem křehkých lilií a pár snítkami zeleného jasmínu je jak vystřižený pro nevěstu ze žurnálu. Bohužel tato nadějná pestrost se po rozvonění slije do neurčité květinové směsi s hřejivým mošusovým semínkem, kořenitým santalem a balzamickou ambru.

Podle oficiálních stránek byla tato vůně inspirovaná svatební obřadem Ludvíka XIV. se španělskou infantkou Marií Terezou, která měla ukončit mnohaletou válku mezi Francií a Španělskem. Mladý Ludvík byl však tehdy zamilovaný do Marie Manciniové, neteře kardinála Mazarina, a dokonce prý v té době prohlašoval, že jestli se ožení, tak jenom s Marií. K svatbě se Španělkou ho tak nakonec museli donutit. No a jakou že to kytici mu nachystali na svatbu? Nahořkle svěží pomerančový květ a zelený, medově nasládlý a chvilku i malinko indolický jasmín. Přidali mu k tomu i prašně zemitý kosatec. Milého Ludvíka vypulírovali krémovým mýdlem a náš šťastný páreček nakonec vystrčili do sluncem rozpálené zahrady, kde se chudáci museli ukrýt do stínu vysokého jehličnatého cedru, který nepostrádá svoji charakteristickou pikantnost. (NT)

Je probuzením do jarního rána s ranní rosou. Na vaši postel dopadají první slunečné paprsky mošusového semínka. Nasajete vůni kosatců s lehoulinkou mrkvovou notou ve váze na nočním stolku. Protáhnete se ve vaší čerstvě povlečené posteli, provoněné růžovým mýdlem a pak se dostaví onen křehký a romantický, nasládle pižmový kosatec, který vám vykouzlí úsměv na tváři a vyvolá pocit něčeho důvěrně známého podobně, jako dokáže Peut-Etre od Lancome.

Když jsem loni na jaře recenzovala Tomovy kolínské, zakončovala jsem článek právě zmínkou o této vůni, která měla jeho kolekci rozšířit a byla pochopitelně zvědavá, jestli bude v podobném duchu jako její tři předchůdkyně. A nakonec to dopadlo tak, že Fleur de Portofino mi způsobila hned dvojnásobný šok. Začala jiskřivě svěžími citrusy a vypadalo to na další klasickou kolínskou, ovšem když se vzápětí přidalo hořké nazelenalé neroli s rozmačkanými listy rybízu, najednou jsem měla rázem na kůži čistič koupelen a málem jsem si myslela, že se Tom pomátl. Po pár minutách však vůně udělala další kotrmelec a najednou se rozvoněla do něžné, hřejivě pudrové vůně s chomáčky čerstvě rozkvetlé mimózy, k níž se postupně přidaly plně obsypané broskvoně se třpytivým lučním medem, evokujicí sluncem rozpálenou letní zahradu nedaleko mořské pláže (nepatrný náznak osvěžujících slaných mořských podtónů v drydownu). Proč takhle jinak krásnou vůni odbyl takovým laciným začátkem, sakra?!

Květinová zahrada tří ročních období. Začínáme jarním deštěm, záhony růží a kapkami bubnujícími na fialky a gardénie v květináčích na okenních parapetech. Věrohodnost šeříkového akordu se u této reformulace sice úplně nepovedla, no přesto to celkový dojem zásadně nekazí. Po rozvonění se přesouváme do letního skleníku, prozářeném především máslově ovocnou vůní tropické kanangy a malými keříky jasmínu a mimózy, abychom nakonec opět vykročili do růžové, tentokrát už zimní zahrady se zmrzlými kosatci, na které se snáší drobounké sněhové vločky a usadili se v dřevěném altánku k zapáleným santalovým vonným tyčinkám.

Pokud někdo lkáte nad koncem Amber Absolute, pak by vám ji vám ji prvotní hřejivé zlatavě ambrové tóny s propolisem a nahořklým bergamotem mohly připomenout. Tento trend však vůně udrží jen několik minut, zůstává jen suché teplo a pozvolna dá vyniknout nasládlému mléčnému santalu s několika polínky čerstvě nařezaného cedru. Z bergamotu už zůstala jen jemná stopa v podobě poprašku z nastrouhané kůry. Květiny (Fleur) zde pro mě hrají okrajovou roli a spolu s již zmíněným cedrem a bergamotovou kůrou spíš jen dodávají vůni takovou lehkou pikantnost. To jí ovšem nebrání v tom, že nakonec vlastně vyzní jako intimní mléčně dřevitá vůně, má v sobě jistou měkkou nadýchanost kašmírového svetříku.

Už si ani nevzpomínám, v jaké vůni jsem naposled potkala takhle přírodní šťavnatý a jak už blackviolet správně podotkla, skoro nehořký grep. Je jen zlehka posypaný šafránovým prachem. A totéž platí pro tuberózu s ylangem. Obě květiny tu ze začátku působí neuvěřitelně vzdušně. Jsou jen nepatrně nazelenalé a doprovází je tón příjemně osvěžujícího slaného mořského vánku. Postupně však nabírají na intenzitě, ovšem kultivovaně, a obě ukáží i svou ovocnou stránku. A jakmile po rozvonění vstoupí do hry i ambra se santalem, našla jsem tu i já sluncem rozpálený tropický ostrov s palmami a slunečníky a miskou roztékající se banánovo-broskvové zmrzliny, přelité vanilkovým krémem. A znovu musím podobně jako Suma Oriental pochválit i skvělou výdrž. Já to říkám pořád, Terracotta Le Parfum ať se jde zahrabat, TOHLE jsou dospělé, ale ve srovnání s ní rozhodně ne tak sladké prázdniny ve flakonu.

Nevím, jak si u Miller Harris představují orientální květinové vůně, ale tohle je na mně takové unylé a opět to jde trochu do pánska. Hořký citrusový úvod umocněný pomerančovým květem mě nijak zvlášť neoslovil. Opravdu hezký je ten karafiát, jak vůni dodává na pikantnosti, potom trocha „vanilkového“ otočníku než se nesměle objeví mnou očekávaná růže, která je pro mne, nevím jak to lépe říct, až příliš po anglicku "usedlá". Ambra v základu se mi chvilkami jeví jako trochu připálená, naštěstí ji umravní vanilka, která to celé zahustí. Celé se to mísí v jemnými závany karafiátu a růže a pak už si vůně drží svojí „vanilkovou“ linii až do konce. (NT)

Ač se mi snažili na oficiálních stránkách namluvit, že by se mělo jednat o vůni evokující prázdninové léto kdesi na mořské pláži, na mně se ta tématika jaksi nefunguje. Protože jestli jsem někdy v souvislosti s Fleurs de Nuit mluvila o jednom plastikovém tácku, zde jsou to tuny mikrotenových sáčků, napěchované květinově pikantním karafiátem, indolickým jasmínem s umělohmotným podtónem a nazelenalou lilií, naložené v modré okeně. Teprve po rozvonění se dostavuje cosi, co bych si snad mohla i spojit s létem a sluncem: hřejivá jiskrná medovost s pudrovou vanilkou, slaný mořský vzduch (vetiver?), písek a dřevěné lehátko (suchý drhnoucí cedr). A pochopitelně to drží jak přibité.

Variace na květ pomerančovníku? Spíš na bílé květy, to bych brala, ale já nejsem Serge . Začátek, ten je teda skvostnej : pomerančové květy z MPN, přesně jak napsala moudjahidine, v mém případě smíchané s parádně hustou tubérozou a já plesám nad tou „slunečnou“ kompozicí. Tady ovšem veškerá legrace končí a nastupuje jasmín, hodně jasmínu, proboha proč jde do zelena? Střední část mne až na jistý citrusový podtón zcela míjí a ta trocha přidaného pudru není schopná v žádném případě jasmín zjemnit, zvlášť když se k tomu přidá „lutensovské živočišno“. Celou lektvarovou kombinaci pak v závěru završuje mega nálož muškátového oříšku se špetičkou kmínu a naprosto stejnou příměsí saponátu, který jsem cítila v La Myrrhe. Uf, tohle se nějak nepovedlo.

Po nemilých zkušenostech se saponátovým pomerančovým květem od Lutense, umláceným zeleným živočišným jasmínem a extra porcí muškátového oříšku, je tu příjemné překvapení. U této značky mu dali pořádný prostor. Celou dobu je krásně hořký. Hořkost ze začátku zesiluje i bergamot, pak malinko opadne a pomerančový květ se hezky rozprostře po příjemně kořenitém a částečně krémovém santalu a drhnoucím cedru. Po rozvonění se nám zahřeje špetkou ambry a suché vanilky a mírně zesládne díky trošce "bíločokoládové" tonky.

Tak si říkám, co těmihle Fleurs-vůněmi Lutens sleduje? No jeho květy citroníku nejsou sice tak vražedné jako jeho variace na pomerančové květy, u všech nebezpečných složek bylo znatelně ubráno, ale ty jiskřivé citrusy s mýdlem na začátku, hořkým neroli, trochou zeleně, dřev a muškátovým oříškem vážně tak trochu připomínají nějaký lepší osvěžovač na WC, než aby skutečně osvěžovaly. Pak střih: citrusy ustupují do pozadí a za tenounkým pudrovým závojem objevuji třpytivý luční med s omamnou tuberózou, živočišný jasmín, jdoucí do zelena a naštěstí jen špetku hřejivého lutensovského piž­ma. Po rozvonění to chvilku vypadá na návrat WC-citrusů, avšak to už je stačí medová nahořklost spolu s pudrovým kosatcem patřičně uhladit, že konečně před sebou vidím ty malé bílé kvítečky citroníku. Jenže je to Lutens a ten si na nějakou romantiku nepotrpí, takže nám je na závěr po prašné zemi rozfoukává pryskyřičnatým kouřem. (NT)

Tato květinová svěží vůně vás má údajně nalákat na procházku zelenou zahradou, která je plná gardénií. Jenže ona tam ta gardénie není úplně sama. Společnost jí dělá svěží kyselý rybíz, bylinky a ostrá hořká zeleň. Gardénie se sice snaží z toho všeho očistit a vyjít z toho spolu s jemnou konvalinkou jako něžná květinově krémová dáma, bohužel však za sebou jako temný stín táhne žampionový ocásek. Navíc vlhká zemitost i když jinak krotké pačuli a stále přítomné zeleně tomu také příliš nepomáhá. Vzduch pročistí až suchý průsvitný cedr v drydownu. To už je ovšem vůně tak tělová, že nemáte možnost si ten zbytek patřičně užít. (NT)

Tato vůně není vůbec noční, jak asi tušíte. Je to jemná bílokvětinová vůně, která má spíše tendenci aspirovat na jednoduchou svatební vůni pro nenáročné. Zpočátku je nevěsta trochu chladná, jakoby ani neměla radost ze svého dne D. Kdo by taky byl, když na oslavě jí naservírovali kyselou mandarinkovou šťávu, nezralé slívy, liči a broskve bez chuti na plastikových táccích. Pak ale zasvítí slunce, nevěsta se znovu přepudruje a zrak jí spočine na slavnostní výzdobě z květinově krémové magnólie a pomerančového květu – sama má ve vlasech jeden zapomenutý kvíteček neindolického jasmínu – v korunách zelených stromů okolo šumí vítr a rty se jí nakonec přece jen zvlní do nepatrného úsměvu. (NT)

WHEN with closed eyes in autumn's eves of gold I breathe the burning odours of your breast, Before my eyes the hills of happy rest Bathed in the sun's monotonous fires, unfold. Islands of Lethe where exotic boughs Bend with their burden of strange fruit bowed down, Where men are upright, maids have never grown Unkind, but bear a light upon their brows... Tak začíná báseň Exotický parfém od Charlese Baudelairea. Ano, tahle vůně je milostným aktem mezi hřebíčkovým tabákem, prachově delikátním kakaem, koženým labdanem a smetanovou vanilkou v záři zapadajícího medově ambrového slunce s paprsky v barvách červeného pomeranče a nastávajícím pryskyřičnatým soumrakem. Je to palčivě sladkobolné, protože víte, že je to poprvé a naposled, ale stejně si nemůžete pomoct.

Ano, tak toto je ovocná chypre tak, jak ji známe ze staré školy od mistrů jako Edmond Roudnitska. Na úvodní příjemně svíravý bergamot navazuje pryskyřičnaté labdanum s balzamickou ambrou. Ty se rozprostřou po mechovém podkladu z větvičníku a pačuli, pokrytém autentickými sušenými meruňkami, které coby zástupci flóry vůni přináší moderní tón, zatímco hladce zbroušená kůže s příjemně živočišnou cibetkou z fauny ještě více zdůrazní její sofistikovaný vintage charakter. A je-li vám kromě klasických chypre blízký i Tabac Blond (Caron), pak rozhodně taky vyzkoušejte.

celkem pěkná pudrová a nepřeslazená fialka

Na začátku zavoní svěžími citrusy s příjemnou neřezavou frézií. A dala bych skoro krk za to, že ve složení musí být i nezralá hruška, magnólii tomu nevěřím. Potud je to celkem hezká svěženka s vodními podtóny, jenže po rozvonění se na mně vždycky zvrhne do ovocné žvýkačky v bílém pižmu. (NT)

Voní po šťavnaté mandarinkové dužině s jemnou pivoňkou. Jen z tu piňa coladu jsem v ní nějak nenašla, jen malý stroužek kokosu a kousíček ananasu, zasypaný spoustou bílého pižma. Zjednodušeně řečeno je to taková Gucci-variace na letní AA.