Pořád ještě hledáte svoji vysněnou šeříkovou vůni, protože Opardu je na vás na začátku moc biolitová, En Passant moc vodnatý a Lilac Love zase moc gurmánský? Možná už nemusíte. Mistr Luca Maffei vás totiž v této svojí ódě na odstín lila zavede do tajemné snové zahrady. Nejprve nasměruje vaše kroky na záhony s plně obsypaným borůvčím, prorostlým hyacinty, za nímž už vás čeká šeříkový labyrint, v jehož srdci naleznete pižmově opylenou košatou lípu, v jejímž ambrovém stínu vykvetlo i pár fialek.

Ne, tohle není pohádka o kouzelných střevíčcích, které kdokoliv si nasazuje, umí zničehonic tancovat tak, až oči přecházejí, ani o rudé večerní róbě od Jacques Fatha, v níž se Bettina objevila v zářijovém vydání Vogue v roce 1950. Tohle je příběh červených šatů z chladivého hedvábí a saténu Elisy Mainardi z Felliniho Říma, ohnivých vlasech, ozdobených pačuliově kořenitými růžemi, pokožce vonící mýdlem a scéně, kdy živočišná Anita Ekberg odhodí svůj kožešinový šál, heboučký jako kašmír a vstoupí do Fontány di Trevi, aby zasněně naslouchala proudu padající vody.

Název odkazuje na barvu vůně, která připomíná zralou švestku a oslavovat radost ze života a jak jinak než epikurejsky. Přiťukne si s vámi sklenkou Kiru, což je francouzský koktejl, smíchaný s černorybízového likéru a šumivého vína. Luca Maffei jej ale navíc okořenil špetkou pepře, přimíchal i ždibec lehce připálených švestkových povidel a ozdobil hořkou pomerančovou kůrou. A pro koho tento geniální drink namíchal? Pro naprosto geniální tuberózu, políbenou jemně kořenitou růží s nádechem červeného ovoce, osvěžujícím pomerančovým květem, jasmínem a ylangem s tóny zralých banánů. Její vřelost pak prohloubil balzamicky ambrovým základem s vanilkou a hrstí pižma. Někteří korunují Dominique Ropiona na krále tuberózy kvůli Carnal Flower, já korunuji Lucu Maffeie za Rosso Epicureo.

Óda na skořici. Skořicové ruličky s jejich přirozeně nasládlou, pikantně dřevitou a příjemně živočišnou vůní, mezi něž společně s kuličkami růžového pepře napadaly kousky pomerančové a mandarinkové kůry s malým ždibcem i té bergamotové. Po rozvonění mezi skořici vpluje máslově ovocný ylang s vůní přezrálých banánů s pár klásky kafrové levandule, která společně s vůní kožené aktovky Tempete d´Automne chvilku posune pánským směrem. Mléčně santalový základ s bíločokoládovou tonkou ji ale vrátí zpět do sofistikovaně ženských ylangových sfér.

Je vůní pánského klubu se semišem potaženými křesly a stoly z navoskovaného santalového dřeva, kde si pánové dopřávají sklenku vyzrálé kořeněné whisky a tu a tam přičichnou k sušenému tabáku. Ale proč do něj zavítal i zahradník s košem čerstvě nasbírané mrkve?

Vezme vás na procházku Středomořím kolem zelených citrusovníků, kafrové levandule a fíkovníků a fialek. Bohužel nám v tom poněkud dělá neplechu zatuchlá zeleň s ambroxanem a kašmeranem.

Je temná jako bouře, jak jen fougere vůně dokáže být. V úvodní fázi kombinuje bobule jalovce s kuličkami černého rybízu a jehličím, rozsypanými na vlhké zemi, do níž bubnuje déšť. V srdci ukrývá ještě temnější kořenitou nálož příjemně živočišného římského kmínu, drceného černého pepře, zázvoru a tymiánu, na něž se snáší chomáčky sladké mimózy, které působí jako osvěžující závan čerstvého vzduchu ve vší té bouři, ale jen do chvíle, než ji pohltí mechový základ se zemitým pačuli, teplým kadidlem, dřevitou ambrou a vetiverem se slaným podtónem, které ji opět stáhne do svůdné temnoty.

Má údajně vzdávat poctu Arethě Franklinové, jedné z nejvýraznějších osobností amerického gospelu vůbec. Nevím, jak vy, ale s takovou bych já osobně očekávala skutečně super ženskou vůni, která má sílu. Dominique Ropion si při této asociaci podle všeho vzpomenul na dobu, kdy pro Frederica Malleho vytvořil Carnal Flower. Vzal její tuberózu s kokosem, allurovským jasmínem a tropicky hřejivým ylangem, přidal k ní zkaramelizované jablko, macerované v černorybízovém sirupu a usadil na sladce pačuliový základ s labdanem a špetkou bílého pižma a vznikla tzv. moderní květinová chypre.

Voní jako hrnek teplého mléka, kořeněného větrově nasládlým badyánem, fenyklem a hřebíčkem, k němuž si přikusujete lékořicový pendrek. Vedle vás přitom stojí váza s kosatci. Některé voní jemně pudrově, jiné zase mrkvově. Stůl, na kterém se to všechno nalézá, je z cedrového dřeva a je potažený lehce drhnoucí kůží.

Kořenitá ambrovanilka s rašelinovitým pačuli a suchým dřevem přesně, jak popsala andry. Na tuhle značku docela slušné.

Kdepak sladká holčička s eukalyptovým bonbónem a punčovým dortíkem, ale eukalyptus přesně v poloze lístků macerovaných ve francovce společně s bobulemi pepře, jíž jsem babičce jako školačka masírovala bolavá záda. Do toho se vmísí mátově svěží pelargónie s fruitchouli, gumovým kašmeranem se slaným podtónem a skořicová ambrovanilka. Co tímhle nesourodým příšerným mišmašem chtěl básník říci?

Dřevitá a velice ženská vůně s mírně štiplavou kořenitou špičkou (zázvor, hřebíček a špetka nasládlé skořice). Poté FdB ukáže i ovocnou stránku (čerstvě vymačkaná šťáva ze švestek), zároveň začne být i růžově dráždivá (lehké, ale velmi příjemné živočišno). Přidá se broskvový krém a trocha pomerančového květu. Dřevu v základu vévodí pikantní cedr, vespod prosvítá jemně sladká vanilka.

Na rozdíl od současné Lutensovy Feminité du Bois má tahle původní jak výraznější kořenitou špičku (jiskřivý zázvor s lehce štiplavou, najemno namletou skořicí), tak je i mnohem víc švestková. Zázvor po několika minutách zmizí a vystřídá ho palčivě dřevitý hřebíček, kousek přezrálé broskve, fialkové lístky na lesním podrostu a fialka s překvapivě příjemným bonbónkovým podtónem, které se později objevily v Bois de Violette. A právě zásluhou sladké švestkové šťávy s fialkou a déle působícímu koření zde nepůsobí cedr ani zdaleka tak ostře jako v současné FdB, čímž vůně kromě jiného nesklouzává v základu do pánska a zároveň nepůsobí tak hloubavě jako BdV. Je pravda, že jedna nebo druhá ji mohou částečně kompenzovat, ale přece jen, čím víc zná člověk tuhle, nakonec se neubrání dojmu, že vzali jednu dokonalou vůni a rozdělili ji na dvě "jen povedené".

Počáteční kardamom se skořicí a bergamotem je nádherný, jenže záhy se do hry vpraví kompotovaný ananas, který ve vůních nesnáším, společně se sladkým pomerančovým květem a třešňovým tónem heliotropinu a začne to lepit. Celkovou přeslazenost pak umocní sladký pačuliový základ s karamelem, který z Femme de Montblanc vytvoří velký ovocný koláč, posypaný práškovým cukrem (sladké bílé pižmo), jak to popisuje slniecko a vydá se směrem k Angelovi. (NT)

Na začátku osvěží pikantně nasládlý růžový pepř s něčím, co bych spíš než k bobkovému listu, který uvádí složení, přirovnala k jehličí, aby se rozvoněla do džbánku sladkého teplého červenorybízového sirupu s pačuliovou růží. A právě tento sirup se stane středobodem celé vůně, neboť jej využijeme k tomu, abychom si jím v základu polili ambrově-vanilkový moučník. Pro mě je Femme Individuelle nejpovedenější vůní od této značky, na níž dodnes ráda vzpomínám.

Je povedenou orientálkou v úvodu s drceným černým pepřem, kardamomem a pryskyřicemi. Potom se rozvoní do červenoovocné turecké růže s teplou sladkou skořicí a zázvorem a nápadně začne připomínat Hortense od Rancé a vlastně i Mon nom est rouge, když se přidá pačuli - ano, Cécile zase vykrádá samu sebe. Jen Fetes Persannes má méně pryskyřičnatý, vanilkově dřevitý základ s bílým pižmem.

Aniž bych si předem načetla o vůni cokoliv bližšího, tipovala jsem už podle názvu, že by to mohla být kožená chypre, jen trochu odvážnější než Diaghilev. A taky je, ale až později. Bezprostředně po nástřiku osvěží trpkým bergamotem a citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny. Už po pár minutách se však začne proměňovat v luxusní květinové mýdlo, zastoupené růží, ylangem, jasmínem a tuberózou. Není to ale klasické mýdlo, tohle je kořeněné palčivě dřevitým hřebíčkem a teplou skořicí a díky hořkému zelenému galbanu, jenž se přidá v další fázi, nepůsobí vůbec sladce. V základu se potom dostáví i ta očekávaná, přijemně živočišná kůže, která zásluhou šikovně zapracovaných mechových tónů a poprašku bílého pižma působí měkce sametově. Jo, tohle je poctivá chypre, typově připomínající doby velkých vůní jako Miss Dior vintage nebo Parure.

Jako fetiš se označuje kultovní předmět nebo jev přehnaného nekritického uznávání. V případě téhle vůně je to pánská kožená bunda, zasypaná hromadou ostře bylinného šafránu. Dále k ní dostanete sklenici teplého vanilkového mléka s medem. No a nakonec si k tomu zapálíte nějaká ta dřeva a sladce pryskyřičnatý styrax. (NT)

Kdepak primitivní oheň, najdete v ní džbán s ledovým černým čajem s plátkem pomeranče, do něhož zamícháme větší špetku drceného pepře a kytici ambrových růží. Vřelost přichází až po rozvonění prostřednictvím páleného kadidla.

První zkoušení mě dost vyděsilo, druhé už méně a přestože s chladnějším počasím se původní dojem hodně vylepšil, pořád je na spojení mezi mojí kůži a mým nosem něco špatně. Úvodní kombinace trpkého bergamotu, řezavé frézie, větrového anýzu a ostřejší levandule je pro mě pokaždé ránou do čenichu. Proč mi sem tu pitomou kytku Demachy strká (frézie)? Samotná tonka tu má ovšem krásný mandlový buket. Souhlasím s Fleur, že ve spojení s třešňovým heliotropinem, karamelem a "medovým" benzoinem tak trochu připomíná určitou fázi z Tonky Impériale. Jenže tam, kde má Fleur holandské kakao a cappuccino s vyšlehanou pěnou, se mi pořád mezi kakao a madagaskarskou vanilku vkrádá nějaký umělohmotný podtón, za nějž tuším dle zkušeností s LPRN 2012, že může nejspíš pačuli, které přidá heliotropinu na síle a kazí mi ten jinak pěkný nepřeslazený pralinkový dojem. Aktualizace březen 2018: plastový tón je pryč. Líbí se mi.

Moc pěkný nezralý fík s listy i větvičkami, na začátku osvěžený nesladkým pomerančovým květem, do něhož se postupně vkrádá příjemný oříškově krémový tón. Akorát nemá jako většina fíkovek dlouhou výdrž, nicméně na léto je to povedené osvěžovadlo.

Zahrnuje směs sladkého sušeného ovoce, zasypaného skořicovým cukrem a lékořicovým anýzem. Následně se rozvine do podoby aromatické tabákové vůně se zakouřenou koženou bundou. Tabák potom v základu prosladí tonka s balzamickou ambrovanilkou. Velmi povedené a jako vyloženě pánskou bych ji osobně vůbec neoznačila.

Vůně drcených malin, pečených švestek a jablek, zkombinovaná s tabákem s koženými tóny na dřevitém základu se zemitým pačuli a měkce nadýchanou vanilkou.

Přestože má tato vůně namůj vkus poměrně infantilní flakon, samotný obsah dětský není. Jemně štiplavé citrusy ozvlášťňuje špetka nasládlého koriandru, pak nastoupí růže s našlehaným oříškovým likérem (cítím podobu s Tonkou Imperiale, i výdrž mají stejně výbornou, jen není tak hustá). V základu se schovává tabák proslazený ambrovým prachem a kakaem.

Není ani tak vůní fíkového čaje, jako spíš sušených fíků, které jíte a zapíjíte ledovým čajem s příchutí broskve za letního dne, provoněného slunečným jasmínem a balzamickou ambrou.