čistý parfém: Milujete vůně opalovacích krémů? Tak přesně pro vás si Roja Dove nachystal tuto chuťovku. Enslaved totiž stojí a padá na tropicky slunečném, krémovém ylangu s vůní přezrálých banánů. Objevuje se ihned po trpkém bergamotovém úvodu s ostrou levandulí a je doplněný zelenými jasmínovými výhonky. Nejprve je opepřený květinově pikantním karafiátem, pomalu se však přes něj propracovává do popředí slaďoučký pomerančový květ, který spolu s ylangem vytvoří hustou květinovou směs. Je to přesně typ vůně, co ve vás vyvolá představu, jak ležíte na lehátku na mořské a opékáte se na sluníčku a posrkáváte při tom příměřeně sladký koktejl s paraplíčkem. Jak ale vůně po několika hodinách postupuje dál, začíná se projevovat i její orientální charakter. Kombinuje lehce drhnoucí vetiver se sametově zelenými tóny mechu, nahořklým marcipánem a palčivou ambrou. Ke konci, kdy už po opalovacím krému nezůstalo ani památky, se pak necháte ukolébat balsamickým kouřem labdana s velejemným pižmovým popraškem, který to celé završí.

Vodní vůně obecně nemám moc v oblibě, zvláště pak mě děsí, když složení uvádí přímo molekulu calone. Přesto jsem však nějak podvědomě doufala, že s tímhle by si Pierre mohl umět poradit podobně, jako se to povedlo Ramonu Monegalovi v Pure Mariposa. A v tomto ohledu mě nezklamal. Mořská pláž se dostaví hned na začátku společně s chladivou levandulí, která by mohla připomínat mořský vánek. Líbí se mi ta ještě nepříliš zralá hruška. Do téhle atmosféry se hodí zakousnout nějaké to ovoce, když není sladké. Stejně tak jsou cítit naplavené mořské řasy, mech a dřevo (hlavně cedr), do nichž se na písku opírá polední slunce (věřím tomu i trochu té hořkoslané ambergris). Osobně bych se akorát obešla bez větrově zemité vůně tymiánu, který odvane až s vůní opalovacího krému značky Nivea - cítím ho tam stejně jako blackviolet, ale proč ne, tohle na pláž taky patří. A dokonce si troufám tvrdit, že z ovocné mísy se sem Pierrovi v drydownu zatoulal i nějaký ten fík z Bois Naufragé. Jenom tedy bohužel kopíruje i její nepříliš dobrou výdrž.

Nedá se než souhlasit s tím, co už bylo o této vůni napsáno. Autentické odpoledne v letní zahradě, kde jste se právě uvelebili na zemi pod jedním ze stromů, abyste snědli pomeranč, který jste si právě utrhli. Začínáte loupat nahořklou kůru, oddělujete první měsíček a zakousnete se. Mmm, tenhle pomeranč je šťavnatý, „medově“ nasládlý. Kolem vás vítr povlává okolní trávou, líně se opřete o kmen stromu a dojíte si svou pochoutku. Škoda, že to netrvá déle. Nakonec vám nezbyde nic jiného, než se zvednout a lehce prašnou, sluncem prohřátou cestou (ambra + pačuli), po níž jste přišli, se zase vrátit domů.

Koriandr v drtivé většině vůní zrovna nemusím, ale tady ve svrchních tónech společně se "švestkovou" davanou a hebkým šafránem vytváří už v úvodu mimořádně krásný akord jemně kořeněného koňaku s nahořklým pomerančovým aroma, o němž se už před rokem zmiňovala domenica. Po několika minutách pak Envoutant sklenku koňaku doplní hrst zralých chlupatých meruněk, smíchaných dohromady s několika kandovanými (po Midnight Candy teprve druhá vůně, kde takto vnímám vonokvětku) a růže se sladkým pomerančovým květem. Ale teprve pačuli s krotkým oudem, vanilkou a pryskyřičnatou ambrou v základu z ní teprve vytvoří dokonalou sametově hebkou orientálkou s nadprůměrnou intenzitou a výdrží.

Byla mojí první opravdovou značkovou vůní. Pierrovi se v ní podařilo smíchat svěží trpkost bergamotu s citrusovými tóny magnólie, neřezavou frézií a kousky nezralého ananasu, která se posléze projeví jako jedna z nejkrásnějších a nejnositelnějších konvalinkových vůní, jaké jsem měla kdy možnost poznat. Podobně jako guerlainovská konvalinka je jen lehoučce osvěžená růží a povzdušněná bílým pižmem. Kromě toho ji v základu ještě doplní i špetka kosatcového pudru. Velká škoda, že ani tohle nádherné jaro v láhvi nepřežilo.

Eostré je v germánské mytologii bohyní jara, proto je tato květinově zelená vůně klasického střihu ódou na toto roční období. Prodíráte se s ní lány hořkého zeleného galbana a citrusově kořenitých růžových pelargónií, lemovaných keři zeleného jasmínu, zatímco vaše chodidla zlehka našlapují na mechový podklad.

Prvotní tóny Epicu, to je pořádná nálož kmínu, drceného pepře a "paprikového" podtónu, poté jsem vtažena mezi truhlíky plné muškátů, až mám pocit, že mě zavalí. Konečně nastává příjemnější zlom a přichází růže utopená v čajovém kotlíku, prohřívaného muskem a do toho dřevo, spousty dřeva. Na okrajích poletují drobné kouřovo-větrové vlnky, které podtrhují efekt, že Amouage nám tu naservíroval pořádný orientální lektvar. (NT)

I já v ní objevila teplý slunečný letní den s dětmi, pobíhajícími po louce po té, co se osvěžily citronádou, aby si na jejím okraji nedočkavě mohly natrhat první dozrávající švestky, jejichž chuť se v puse mísí s fialkovým bonbónem. Kvete tu stejný jasmín jako v Promesse de l´Aube, jen tenhle místo ylangu doplňuje svěží pomerančový květ. Rovněž i mně se na louce suší seno. Na jedné z menších hromad si pak děti uspořádají piknik. Pouze v mém případě jim díky déle přetrvávajícímu ovoci a nastoupivší ambře přidala maminka do proutěného košíku kromě mandlových koláčů s vanilkou i jeden švestkový s drobenkou, který slupnou jako první, čímž mi Epidor v této fázi pro změnu typově připomíná Tardes. Jen mě malinko mrzí, že místo čerstvě pořezaného dřeva si mi v ní děti v závěru začnou ořezávat tužky, protože má s Kismet i Upper Ten For Her srovnatelnou intenzitu a výdrž.

Tahle vůně je prý inspirovaná jednak rovnodenností a jednak tradičním anglickým odpoledním čajem a být gurmánskou vůní. Inu musím říct, že ten jsem v ní nějak nenašla stejně jako slibovaný máslový krém Chantilly, nicméně v sobě zajímavě kombinuje hořkou svěžest neroli, jdoucím lehce do zelena, s bonbónkovou a zároveň sametově zelenou fialkou, jiskřivě medovou plumérii s nesladkým pomerančovým květem. Až po delším rozvonění přejde zásluhou benzoinu s zkaramelizovaného cukru do ambrově hřejivých, vanilkově krémových tónů, ale Chantily to určitě není.

vůně kořenité pelargónie, osvěžené citrusy, jíž se po rozvonění prolínají tóny kořenitého santalu a nazelenalého oříškového vetiveru = elegantní kolínská

Tahle vůně se jmenuje stejně jako závodní kůň, jehož Marc-Antoine vlastní a zároveň jí věnoval i bohyni řecké duhy, která jak asi mnozí správně tušíte, se jmenuje Iris. Škoda jen, že toho kosatce nepobrala trochu víc, protože je nádherný: vlahý, křehce nazelenalý se zemitým podtóny. Vzápětí se k němu přidá fialkový semiš, jenž by s trochou fantazie možná mohl představovat koňské sedlo. Po rozvonění ovšem fialka bonbónkově zesládne a Equistrius opustí jak kosatcovou, tak koňskou dráhu a najednou tu máme našlehaný čokoládový krém, posypaný rýžovým pudrem. Nejprve ho zahřejeme s pomocí mošusového semínka a ambry a nakonec ho servírujeme v miskách ze santalového dřeva. Je to moc pěkné a povedené, ale já prostě dál straním Iris Ganache, kde mám jak dostatek čokolády, tak i kosatce.

K vytvoření téhle vůně Tanju údajně inspiroval tajemný Avalon, svaté místo, kde se smrtelníci mohli setkat s bohy. Až takhle mysticky na mě nezapůsobila, přesto je to znovu další skvělý kousek, vyvolávající pozitivní emoce. Kombinace rostlinného pižma, rostlinné ambry, tonky, kakaa, sušeného tabáku s koženými podtóny a pudrově pryskyřičnatého opopanaxu vyvolává dojem pozdního podzimního odpoledne někde v parku, kde sedíte na velkém studeném balvanu u doutnajícího ohníčku právě pojídáte pražené mandle v čokoládě, posypané kakaem Když vám dojdou, dáte si místo nich slané oříšky (velmi zajímavá poloha vetiveru), přičemž všude kolem sebe neustále cítíte vůni spadaného, ale netlejícího listí. Nebýt toho, že se Erdenstern po rozvonění stává tělovou, asi bych si dala říct.

Lesní vůně to se mnou mají až výjimky jako Vetiver Oriental těžký a já s nimi. Velký podíl na tom má nejspíš můj otec, díky němuž jsem vyrůstala sledováním úchvatné chorvatské přírody, představující rozlehlé prérie, horské lesy a travnaté louky amerického Západu ve filmech o Old Shatterhandovi a Vinnetouovi. Představovala jsem si, kterak jako Nšoči cválám na koni prašnou prérií, u týpí vyhřátém kůžemi a kožešinami a vystlaném slámou vařím v kotlíku černý čaj a s bratrem Vinnetouem kouřím dýmku míru. Tahle moje romantická představa totiž ostře kontrastovala s realitou, v níž mě babička nutila o víkendu, kdy bych radši bývala vyspávala, časně brzo vstávat a vyrazit s ní důkladně naimpregnovaná repelentem ve staré šusťákovce, teplákách a odporných gumákách do českého lesa na borůvky nebo sběr hub, které jsem našla leda tak, že jsem o ně zakopla. Od té doby uplynula už pořádná spousta vody. Mayovkám už dávno neholduji, v lese jsem nebyla, ani nepamatuji. Jsem skrz naskrz městská turistka. Až teď mi Paul Kiler tenhle jeden z těchto mých dětských snů svojí geniální vůní černého čaje, galbanových travin, jehličí, sena, vetiveru, citrusově pryskyřičnatého mastixu a tabákové slaměnky zase připomněl.

Spojitost s filmem Gustava Machatého též nenacházím. V úvodní fázi mi evokuje vánoční perníčky s čokoládovou polevou, slepovaných lahodnou zázvorovou marmeládou přesně tak, jak popisuje alibi. Člověku se až sbíhají sliny, že by se na ně okamžitě vrhnul. Bohužel hned po rozvonění perníčky vezmou za své a Erotikon se promění v ambrovanilkovou vůni s našlehanou mandlovou tonkou, zemitými tóny pačuli a hřejivě mléčným santalem, který svými typickými příjemně živočišnými tóny po tom nádherném počátečním kandovaném zázvoru snad jako jediný navozuje alespoň nějaký pocit napětí.

Rozšiřuji řady těch, co mohou potvrdit, že Escada opravdu kdysi dělala normální ženské vůně a nejenom ulepené ovocné bonbóny. Patřila k nim i tato krásná sytá zimní orientální vůně. Pro začátek tu máme šťavnaté švestky s mandarinkou plovoucí v husté karamelové polevě. Ta se poměrně rychle utiší, přesto však zůstává přítomná až do samého konce jako tenký a přitom hřejivý kašmírový šál. Z květin se představí pomerančový květ, jasmín a pár okvětních plátků „krémové“ tuberózy. Vanilka se špetičkou pižma a santalu potom zmekčí a uhladí výsledný dojem (pouze pár cedrových třísek provede lehce pikantní intermezzo). Tak u této Escady mi dlouhá výdrž rozhodně nevadí.

V první fázi voní jako čaj yerba maté se svěží mátou s meruňkovou příchutí (vonokvětka). Po rozvonění pak už jenom vůni doplní živý kosatec s bílým pižmem. Je to pěkné, ale co na tom stojí takový prachy, to fakt nechápu.

vůně dřevitého vetiveru se slaným podtónem, zkombinovaná s pepřem, citrusy a jasmínovým čajem (NT)

S. vždycky přesně věděla, co od života chce. Nebo si to alespoň myslela do chvíle, než ji cestu zkřížil L. Byl vysoký a měl mohutná ramena od těžké práce. Jeho světlé vlasy připomínaly barvu zlátnoucího sena a kožené kovbojské boty měl zaprášené od popela a rezavého jehličí. Oči mu ambrově zářily a dech mu voněl po tabáku, který občas žvýkal. Všimla si toho hned, jak se k ní naklonil, aby ji pozval na sklenku koňaku. A dovedl se usmát tak, až ji píchlo u srdce. Jeho úsměv měl v sobě totiž sametově skořicovou vřelost...

Noir Exquis mě v loňském roce navnadila na hledání další vůně s kávou, ale tady jí nenajdete ani praženou, ani jako nápoj. Je to totiž autentická vůně staré dobré Kofily včetně hořké čokolády s příjemným rumovým aroma. Jen téhle do náplně přimíchali i hromadu lískových oříšků, kapku karamelu a pár mandlí, přičemž v drydownu vyniknou hlavně ty oříšky. Espresso Royale jde krásně do prostoru a na kůži drží skoro půl dne, aby taky ne, když je o parfémový extrakt s vysokou koncentrací vonných olejů (takže rozhodně nepoužívat na oblečení). Milovnice slaďáren nechť si poznamenají jako povinnou školní docházku :) .

Na základě recenzí jsem čekala divokého zeleného tygra, který mi protáhne nosní dutiny, no místo toho se na mé kůži objevila nikterak silná peprně mátová mast se šalvějí. Teprve po rozvonění se z obláčku kardamomu, drceného černého pepře a suchého vetiverového kouře vynořilo vrnící, palčivě hřebíčkové mládě se skořicově hebkou srstí, dovádějící v pilinách.

studený nazelenalý kosatec se zemitými podtóny se svěží růží a pižmem

Zajímá vás, jak by to mohlo vonět v sultánově harému? Podle této vůně je vyzdobený pomerančovými květy, konvalinkou, jasmínem a okvětními plátky růží. Nechybí tu ani mramorové fontány s perlivě sladkou vodou, osvěžující vzduch, misky s broskvemi a sušenými švestkami, pižmově nadýchané polštáře a podušky. Jinými slovy Essence du Sérail je bílokvětinovkou, která by mohla oslovit např. příznivce Dolce Tuberosa jen s tím rozdílem, že je bez tuberózy a méně sladká.

Je milou něžnou květinovkou, ostatně od Elleny snad ani nelze očekávat žádnou opojnou pecku. Růže i jasmín se nese ve svěžích tónech stejně jako mandarinkový úvod. Tu a tam probleskne jemný závan konvalinky, aby se nakonec proměnila s ležérní pudrovku s křehkým kosatcem, vanilkou na santalovém základu s mechovými podtóny.

Je vystavěná na vůni mimózy, kterou miluji. Tahle navíc kombinuje dva její druhy. Jednak je to mimóza s vanilkou z Farnesiany a jednak je to mimóza s vůni navlhlého sena a rtěnkovým akordem (fialka, růže) z Une Fleur de Cassie jen s tím rozdílem, že barevným odstínem a sladkostí rtěnka odpovídá spíš té z Lipstick Rose, jen bez té její pro někdy vlezlé olejovitosti. Kromě toho ji Fabrice Pellegrin v úvodu okořenil špetkou nasládlého růžového pepře a přidal i otočník, oscilující mezi perlivými coca-colovými tóny a vůni najemno namletých sladkých mandlí. V základu ji pak ještě ozvláštnil vůní čerstvě upečeného křupavého chleba (maté?) a díky včelímu vosku ji zalil hřejivým jarním sluncem. K tomu má výbornou intenzitu i výdrž. Je škoda, že je to jen limitka, protože podle mě je to jedna z nejlepších věcí od Diptyque.

Ve srovnání se svojí předloňskou mimózovou a loňskou jasmínovou kolegyní je letošní růžová limitka poněkud jednodušší. I tak ale masivní černý flakon ukrývá velmi příjemnou přírodní růži- Zpočátku je citrusově svěží s jemným závanem zkvašeného jablečného moštu. Po chvilce přejde do klasické jemně kořenité růže s voskovými podtóny, aby se nakonec rozvoněla do medově nasládlé růže s lehkým nádechem červeného ovoce. Osobně bych uvítala větší intenzitu a výdrž a hlavně to, aby balonkový rozprašovač nebyl napevno. Každopádně z ní mám mnohem lepší pocit než z Diorovy letošní La Colle Noire.