Je aromatickou vůní, typově podobnou Isfarkand (Ormonde Jayne), vystavenou na jiskřivých akordech citrusů, zázvoru a kardamomu a dřeva. V Eight @ bob však kromě jehličnatého cedru, najdeme navíc i zemitě peprnou vůni guajaku a a lískový oříšek, čímž působí mnohem proměnlivěji. V závěru pak s pomocí ambry, vanilky a santalu přejde do pudrových tónů a stane se z ní tak dokonalá pánská vůně čistoty.

Vůně nese název středověké barcelonské čtvrti s křivolakými uličkami se spoustou kaváren, vinárem a rozličných obchůdků, kde se soustředili umělci a řemeslníci ze širokého okolí a kterou si tak můžete představit jako takový španělský Montmartre. Inu tu spojitost s Barcelonou bych brala opět s rezervou, ale to posezení v kavárně sedí. Vůně sladké kávy se objevuje ihned po nahořklém citrusovém úvodu s nazelenalou andělikou. Je vydatně zalitá medem a tekutým karamelem a kouří se z ní (směs pryskyřic). Kdesi u dna toho velkého dřevěného šálku tušíte natrpklý zelený fík, jenže to byste si tam nesměli přilívat další a další karamel. Milovnice slaďáren si tímto jistě přijdou na své, no mně z toho tak trochu trnou zuby.

Je pepřovou vůní vyprahlé písečné pouště. Jen v téhle místo palem narazíte při hledání vytoužené oázy několik ztrouchnivělých borovic a dubů. A když už se do ní konečně z posledních sil zpocení doplazíte, kdy už se vám jazyk žízní lepí na patro, najdete jen vyschlou studnu s plechovým kbelíkem. (NT)

První tóny jsou jiskřivě ovocné, ovšem že by mi připomínal růžové šampaňské, to po zkušenostech s Dom Rosa říct nemůžu. Už po chvilce jiskřivost zmizí a nastoupí klasická marmeláda z třešní a lesního ovoce tak trochu v escadovském stylu, jen bez té ulepenosti. Po rozvonění se přidají květy broskvoní s hebkým bílým pižmem a přetransformují El Rand Femme na sametovou ovocenku. Nakonec už se jen vůně ustálí na sladkém pačuliově dřevitém základu s ambrou.

Má odrážet atmosféru jihošpanělské Malagy, kde sídlí parfumérie Ecuación Natural, z dob, kdy ji obývali Maurové. Dobový trh s kořením zde zastupuje čerstvý zázvor, hořce bylinný šafrán, mletá arabika a drhnoucí kořenitý tabák nejvyšší kvality, jaký znáte např. kubánské kolekce Jacques Zolty nebo Habanos (Royal Crown). Najdeme tu i ománské kadidlo s vřelou balzamickou ambrou, proslazené benzoinem, linoucí se z místní mešity, zaprášenou uličku se záhonem hřebíčkových karafiátů z Gheorghe (Strangers Parfumerie) a jemnou měkkou marockou kůži z Privé Cuir Noir (Armani).

Vůně Elegant Schwan vytvořil Albert Krigler původně již počátkem minulého století, kdy se nechal inspirovat zámkem Neuschwanstein, nesoucím ve znaku labuť. Jednalo se tehdy o lehkou vůni s dominantní citrusovou notou, která byla ve 20. letech nakonec úplně stažena z trhu. Nová labuť je jiná. Je vřelá, jemně kořenitá, mléčně santalová. Svými křídly z okvětních plátků růží rozčeří limetkově aldehydovou vodní hladinu jezírka, obklopeného hrušněmi máslovkami. O její eleganci svědčí její dlouhý štíhlý křehký kosatcový krk, pokrytý jemným peřím z bílého pižma.

Nechápu, co má být na citrusové svěžence s lehce řezavou frézií, bonbónkovou fialkou - ne kosatec to fakt není - a drogérkovým jasmínem tak prudce elegantního. A sladký pačuliový základ se dřevem a kosmetickým pižmem taky není žádná hitparáda.

Nenechte se zmýlit názvem. Ke slonům pobíhajícím v růžovém poli má tahle vůně hodně daleko, tedy pokud nepočítám, co provedla na kinomě. Bezprostřední minuty ihned po nástřiku jsou provázeny mocným úderem tymiánu. Obvykle s touhle složkou ve vůních nemívám problémy a líbí se mi, ale tady vytváří na mé kůži přesně ten „pizza efekt“, o němž se zmínila slniecko. Nicméně pak začne polevovat a puškvorec se semišově meruňkovou vonokvětkou konečně odhalí jemně kořenitou růži s pryskyřičnatou ambrou. A tady už se mi začíná libit. Se santalem, zemitými a živočišnými tóny v základu totiž vytváří dojem velkého růžového keře v zahradě. Je trochu zaprášený, takže jej pokropíme vodou a celkově zalijeme, aby hlína, v níž je zakořeněný, trochu změkla. V téhle fázi už je ovšem bohužel docela intimní podobně jako Sideris, takže mým favoritem zůstává i nadále Rrose Sélavy.

Rumová pralinka, mátová pralinka, pralinka s růžovým marcipánem, čokoládová pralinka s mandlovou náplní, posypaná kakaovým práškem. Hotové pralinkové obžerství. A přestože někteřé z nich obsahují i kapku medu, nepůsobí díky suchému vetiveru a balzamickému kadidlu v základu ulepeně. Pokud se vám stýská po Gourmand Coquin, tohle je velmi důstojná alternativa.

Kéž bych v ní měla vánoční punč jako Renusatko, ale mrkvovou polévku s pepřem, protož Jerome Epinette asi ví, jak nemám mrkev ve vařené podobě ani trochu ráda. Přikápnul mi do ní rum, přilil trochu zázvorového piva, nakrájel pár fíků a osolil želatinovým kašmeranem. Ještě pár takových novinek a začnu to brát osobně.

Alžbětinská růže v sobě zpočátku moc růže nepobrala. To vás jen ochladí jiskřivými aldehydy s mátově svěží pelargónií. Ty jsou však velmi hezky zakomponovány do uklidňující vůně fialkovým pudrem opyleného heřmánku. Na samotnou růži si musíte počkat až po rozvonění. Je trochu ovocně nakyslá a hodně ambrová. Dojmově připomíná prakticky nesladkou sušenou růži, kterou jsme si dali vylisovat do starého památníku, vybarevného voskovkami.

Vzpomínáte na pikantní kakao s oříškovými tóny z Anima Dulcis? Dominique Dubrana tady namíchal sice celkově trochu méně sofistikovaný, přesto důstojný, typově podobný kořenitý elixír srovnatelné intenzity a výdrže s palčivě dřevitým hřebíčkem, příjemně živočišnou skořicí a mikroskopickou špetičkou drceného pepře. Použitá vanilka sice není mexická, i tak ale kakau dodává lahodnou čokoládovou mléčnost.

Je představením něžných konvalinek a křehkých růžových poupat, na nichž se třpytí droboučké krystalky ledu jako diamanty. Po chvilce se přidá i ovocný jasmín a máslově ovocný ylang s vůní zralých banánů a vůně broskve, omyté ve sladce aldehydovém heliotropinu. Fialka se šťavnatými malinami v další fázi vytváří mladistvý rtěnkový akord, doprovázený jemnou pudrovou vůní pižmového kosatce. Listy fialek v základu zase evokují dojem zelených sametových rukaviček. Co však Elixiru vzhledem k jeho cenové kategorii nemůžu odpustit, to je mainstreamový ostrouhanotužkový cedr s kašmeranem.

Po úvodní citrusové svěžesti, doprovázené závanem nepříliš vábivého jablečného octu se objeví celkem chutné zkaramelizované jablko, ozdobené okvětními plátky růže a ovocným jasmínem. Kořenitě vanilkový základ s pačuli a syntetickou ambrou jí pak konečně dodají slibovaný lehce orientální nádech.

Název sliboval hodně, no tady se zřejmě Mark Buxton pokouší o určitou variaci na Angelo di Fiume. Vedou mě k tomu ty malinové bonbóny, které smíchal tentokrát i se zázvorovými a místo višní v čokoládě použil sladkou tangerinku. Jinak i v Elixir de Bombe potkáte po rozvonění cukrovou vatu, jen místo karamelového latté vás čekají už vyloženě karamelky v koženém váčku.

Tady už je opravdu cítit opravdový pomeranč a nejen samotná dužina, ale po pár minutách i kůra, i když ta už zásluhou oflambovaného vanilkového cukru a lehce připáleného karamelu s čokoládovými odlesky působí kandovaně. V téhle úvodní fázi má společně se sladkým kořením náběh až ke gurmánce a vzdáleně připomíná Theoremu blahé paměti. V té další už se ovšem do hry vloží pačuli a z kandované pomerančové kůry je najednou pomerančový drops z Liberté. Jenže ani v této podobě nevydrží dlouho, jelikož se po delším rozvonění přece jen projeví příbuzenství s Eau de Merveilles a doznívající gurmánský pomeranč, nyní přelitý tenkou vrstvou smetanové tonky musí ustoupit do pozadí před balsamickou ambrou, nasládlou jedlovou pryskyřicí, teplým kadidlem a pikantním cedrem. Ve srovnání se svou předchůdkyní jde ale trochu víc do prostoru a na kůži vydrží dvakrát tak dlouho.

V úvodu se snoubí pikantní svěžest červeného pepře, citrusové magnólie s rozmačkanými brusinkami. Následně přejde do květinové sladkosti orchideje jako ve Flowerbomb, podpořené sladkým pačuliovým základem, avšak tady je orchidej zachumlaná do bílého pižma a lehoulince podbarvená bílými květy.

Tak tohle bude asi jedna z mých nejkratších výpovědí o vůni, neboť Elle mě velmi pobavila. Chcete vonět jako luxusní Bonpari lesní směs s náplní zkombinovaná se žvýkačkou téže příchuti, která byla dříve také k dostání? Pak není nic jednoduššího, než si pořídit tuto superdrahou exkluzivku od Xerjoff . A tady bych mohla skončit. No tak dobře, na začátku máme trochu té hořké zeleně z galbana, pak by se mezi bonparami našlo i trochu toho březového listí a pryskyřičnatých tónů, ale ty bonbóny se žvýkačkou (vydatně tomu pomáhá i pižmo) tomu nikdo neodpáře a dokonce je to přelité i Jupí sirupem.

Nevoní úplně špatně, nepřipaluje se na mně jako řada Lolit, ale jako kombinace čerstvě vymačkané limetkové šťávy, kokosového krému a mléčně vanilky je to přece jen málo.

Jsem semišový kosatec. Za chladného rána, kdy mrholil kardamom s kapkami yuzu a jemně mě štípal do okvětních plátků, jsem se rozhodl udělat si procházku po pláži. Chvilku mi dělala společnost něžná aromatická levandule a nechali jsme slaný mořský příboj, aby nám smáčel naše stonky, které se bořily do písku. Protože mi ale zima nedělá moc dobře, nemohl jsem v její společnosti setrvat příliš dlouho. Vydal jsem se tak do dřevěné chatky, stojíc opodál pláže, kde už na mě netrpělivě čekala krémová vanilka s hladkými bílými mandlemi, abychom se společně zahřáli u trochy teplého kadidla. Ještě bych měl asi zmínit i svůj původ. Pocházím z Japonska, tím pádem jsem spíše křehčí a introvertnější, nikoliv však vyloženě stydlivý společník. Takže jsem se nakonec k mému vlastnímu překvapení zdržel na této příjemné návštěvě celé tři hodiny, i když jsem to původně vůbec neměl v úmyslu.

Óda na máslový ylang ylang. Zpočátku je bergamotově svěží a kardamonově nazelenalý a v společně s palčivě dřevitým hřebíčkem a tmavě sladkým lékořicovým akordem evokuje spíše pocit teplého podzimního dne, avšak už po rozvonění vynikne jeho ovocná stránka s vůní zralých banánů, která jej v kombinaci s mořskou solí a hřejivým mléčně kořenitým santalem a špetkou vanilky posune tropickým směrem. Ovocná tuberóza se zde oproti takové Mayotte drží v pozadí, což oceňuji a společně se snítkou jasmínu pro změnu navozují atmosféru babího léta, jak zmiňuje blackviolet.

V úvodní fázi voní jako hruškový kompot v malinovém nálevu, do něhož si přidáme ždibec lehce připálených švestkových a meruňkových povidel. Po rozvonění kompot vystřídá sklenice malinovky, oslazená bílým pižmem a jemně podbarvená vůni spáleného dřeva a koženého oudu. Opět je to velmi povedená ovocná oudovka, nicméně Grape Pearls se mi líbí o trochu víc, jelikož je jedlejší a oud v ní mazlivější.

Vůně má údajně odkazovatna Danteho Božskou komedii, respektive na jeho třetí část Ráj, jímž ho provází jeho životní láska Beatrice. Přiznám se rovnou, že tady moje fantazie zcela selhává. Nicméně Empireo mi úvodní kombinací štiplavě aromatické levandule a ledového kadidla přípomnělo uhlazenější 44°N 03°E Causse Méjean (Richard Lüscher Britos). Jen místo jehličí tu máme okvětní plátky ovocné růže, které vůni činí ženštější a mandlovost tu v první fázi zastupuje otočník s pudrově květinovými tóny. Tonka s vanilkou se objeví až v základu a má tu spíš podobu bílé čokolády. I co do pryskyřičnatosti vyzní Empireo jemněji. A v úplném dojezdu se nakonec objeví i trocha toho jehličí - v RLB je borovicové, tady cedrové. Pokud jde o intenzitu a výdrž, tak tady už Luca Maffei oproti Andymu Tauerovi malinko prohrává.

Tahle vůně je pro mě posledním povedeným armaniovským mainstreamem a od té doby marně čekám na něco nepřeslazeného, nechemického. Ačkoliv malinám a frézii obvykle vůbec neholduji, tady působí už od začátku příjemně jiskřivě. Nikde nic neřeže. Po rozvonění Diamonds osvěží růže s pačuli. Cedr má sice i zde dost blízko k odřezkům z tužek, ale ve srovnání se současnou produkcí nepůsobí lacině.stejně jako ambra s vanilkou v základu. Patřila k mým nejchválenějším vůním, takže na ni dodnes ráda vzpomínám.

Je znát, že na tomhle už Wasser nepracoval. Malina tady ztratila svojí lehkost, změnila se v nezralou a ustoupila do pozadí na úkor liči a frézie. Ty už přece jen nepatrně řežou. Stejně tak byla jemnou konvalinkou umlčena i růže. Což o to, to by nevadilo, kdy sem nepřidali chemický cukernatý roztok z Acqua di Gioia, který zcela umlátí tu původní vzdušnou vanilku s cedrem. (NT)