parfémová polička uživatele wendulka
E: Gourmande Oriental
E: Gourmande Oriental (Clive Christian)

Zavede vás na vánoční trhy, kde se prodává rumový punč s meruňkovou příchutí a svařený s hřebíčkem, skořicové palačinky, plněné javorovým sirupem a samozřejmě nezbytné vanilkové rohlíčky. A díky labdanu a myrze nechybí ani stánek s pečenými kaštany s doutnající pecí.

Eau Absolue
Eau Absolue (Mona di Orio)

Už dávno vím, že Moniny parfémové výtvory nemůže člověk podobně jako vůně Frederica Malleho soudit jen na základě jednoho vyzkoušení. A možná ani po těch vícero zkoušeních to třeba nebude osudová láska, ale čím víc jejich vůní vyzkoušíte, tím pochopíte, že s nimi dovedla pracovat úplně jinak než ostatní parfuméři. A přesně taková je i Eau Absolue. Když se totiž necháte unášet zelenou citrusovou svěžestí, jemnou dřevitostí a kupodivu krotkým bobkovým listem (v jakékoliv jiné vůni ho z duše nenávidím), přenese vás slaným podtónem vetiveru do jihoitalské vesničky u moře. Na návsi lemované několika cypřiši (složení sice píše cedr, ale nebudeme detailisté), s jejich větvovím si zlehka pohrává vítr, pobíhá skupinka dětí. A protože je horký letní den, ti nejznavenější se brzy uchýlí do stínu cukrárny, aby se zchladili sklenicí dobře vychlazené malinové limonády (růžový pepř), zatímco paní cukrářka vzadu v kuchyňce připravuje na voskovém plameni (kouřové labdanum s muskem) jednu ze svých citronovomedových dobrot. Sice tentokrát použila víc medu jak citronu, avšak dětem to jistě vadit nebude. Eau Absolue má ohromující intenzitu, na kůži drží bez problémů téměř celý den. Možná to není parfém pro každý den, to ostatně málokterá z Moniných kreací, přesto je to asi její první vůně, kde se jí podle mě naprosto dokonale povedlo vyjádřit tu její zamýšlenou vnitřní lásku ke Středomoří. S nosem zabořeným k ruce se usmívám a tleskám.

Eau Ambrée / Amber Water
Eau Ambrée / Amber Water (Chabaud Maison de Parfum)

Ambrová voda? A kde jako? Nebýt toho, že schází oppopanax s kadidlem, tak se svěže nahořklým bergamotem a sladkou limetkou a pudrovým kosatcem má člověk v první chvíli pocit, že tady nám někdo opisuje od Eau de Shalimar. Jemnou růžovou vodu s nasládle svěžím pomerančovým květem si zase tahle vůně vypůjčila z La Dame aux Camélias. No abych jim nekřivdila, přihodili navíc suchý kosatcový kořen, který z vůně udělá téměř nesladkou pudrovku- V závěru pak vůni rozehřeje vanilkově pryskyřičnatý benzoin, ale ambru to vážně nevidělo. Ovšem pokud šlo opravdu jenom o to vytvořit vůni, co v sobě spojuje lehkost, svěžest a hřejivost, tak to celkem zvládli. Pořád to však není důvod, proč se kvůli téhle vůni nějak vzrušovat. (NT)

Eau Capitale (Eau de Parfum)

Souhlasím s cinkjou, typově je někde napůl cesty mezi Portrait of a Lady a Superstitious. Obsahuje podobné aldehydově orosené zelené jasmínové výhonky v tónech chypre, no jinak je především o pačuliově kořenité růži. Proti vznešené portraitovské růži je sice rybízově svěžejší, mladistvější, půvabnější, přesto už je to osobnost. Nevím proč, ale v souvislosti s ní se mi okamžitě vybavila Audrey Tatou jako čarokrásná Amélie z Montmartru s tím jejím úsměvem z titulního plakátu k filmu.

Eau Claire des Merveilles

Sice se vrátila k obecné citrusové svěžesti Eau des Merveilles, ale přibrala k ní nazelenalé jasmínové výhonky a především nádherné lehoučké perlivé aldehydy, jaké najdeme např. v PG20 - L'Eau Guerriere. Ty působí jako čerstvý vánek s ranní rosou, osvěžující mechový palouček, na němž leží i pár cedrových pilin a který zároveň zlehka prohřívá slaboučký ambrový sluneční paprsek. Intenzitou a výdrží je však bohužel srovnatelná s Eau des Merveilles. Přesto je mně osobně jako letní svěženka o něco bližší.

Eau d'Anvers
Eau d'Anvers (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

Na začátku medová až zkaramelizovaná jablka a potom přesně, jak jsi to popsala v recenzi: studený kámen, voda, koření, pačuli, myrha, tabák a růžové mýdlo s tím, že já v ní mám navíc i trochu vosku. Drží jak přibitá. (NT)

Eau d'Hadrien (Eau de Toilette)
Eau d'Hadrien (Eau de Toilette) (Annick Goutal / Goutal Paris)

Jú, sem nacpali snad ty nejkyselejší citrony světa, až se vám zježí chlupy v nose. Spojují v sobě svěžest a mýdlový chlad zároveň. Kyselý nápor však nevydrží příliš dlouho, zjemní ho cypřišová svěžest. V závěru se přidá krémově květinový tón, díky němuž se vůně pěkně zakulatí. Kdo miluje nekomplikované letní osvěžení citrusy, v Eau d´Hadrien se mu jich dostane přímo kopec. Výdrž bohužel tristní. (NT)

Eau de Bruxelles
Eau de Bruxelles (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

V Bruselu jsem sice nikdy nebyla, ale nějak se mi nechce věřit, že by to tam mělo vonět po jiskřivě svěžím bergamotu, našlehaném broskvovém krému, pečených jablkách, posypaných najemno namletou skořicí a kůži. Jedinou spojitost bych viděla v drceném černém pepři a pačuli, které by snad s hodně velkou dávkou fantazie mohly představovat nějakou zdejší zaprášenou kamennou katedrálu během podzimní plískanice. (NT)

Eau de Cartier (Eau de Toilette)

Voní po jiskřivých citrusech, trpké bergamotové kůře a nahořkle svěží zeleni. Později se přidá pižmo se sušenou levandulí, ambrou a cedrem. Celkově vyzní hodně minerálně, prostě svěženka co neurazí, nenadchne. (NT)

Eau de Cashmere
Eau de Cashmere (Guerlain)

Kombinace nakysle svěží šťavnaté mandarinky s chladivou aromatickou levandulí a křehkým kosatcem, který se po rozvonění zahalí do sladce pižmového obláčku, opravdu může s trochou fantazie evokovat dojem měkoučké kašmírové šály. Jen kvůli slabší výdrži je skutečně lépe stříkat si ji jen na kabát nebo na šátek, příp. do vlasů, kde přece jen vydrží o něco déle.

Eau de Gentiane Blanche

Na rovinu přiznávám, že absolutně netuším, jak voní hořec, ale jestli jsou to ty pozvolna se sušící fíky, které zde cítím, potom se to v kombinaci s vlahým ellenovským kosatcem povedlo mnohem víc než taková Aqua Allegoria Figue Iris. V další fázi už jen obojí zlehka prohřeje trocha kadidla a zároveň se přidá i hrst bílého pižma, aby vůně neztratila svou svěžest. Jediným problémem je, že při její slabší koncentraci je do hodiny pryč.

Eau de Hongrie
Eau de Hongrie (Viktoria Minya)

Tokajská vína patří chutí a vůní k těm sladkým, stejného ražení je tedy i samotná vůně. Jiskřivé citrusy s hořkým grepem ihned po nástřiku ještě úplně víno nepřipomínají, stejně jako jasmín s hřebíčkem se živočišnými podtóny. Ale když chvilku vydržíte, tak se to víno objeví. Tedy voňavě se to pohybuje někde mezi whiskey a medově sladkým tokajským. Po rozvonění však alkohol ustoupí a med zásluhou slaměnky nabere na intenzitě a postupně se začnou objevovat i další jednotlivá aromata, jímž se tokajské víno vyznačuje: sladké sušené ovoce, hlavně datle a rozinky, bílá čokoláda (tonka) a karamel, co se právě vaří na plotně. A je to právě kouřové labdanum s jemným pižmem, které drží Eau de Hongrie jen krůček od ulepenosti. Přesto pro tu medovost bych řekla, že se víc hodí jako zahřívací vůně na zimu.

Eau de Lierre
Eau de Lierre (Diptyque)

Naprosto souhlasím s blackviolet, jelikož i pro mě je Eau de Lierre vůní Středomoří. I když mně kromě kamenné zídky, porostlé břečťanem, přináší i vůni čerstvě vypraného prádla (brambořík, zjemněný bílým pižmem) a drceného zeleného pepře, ločidla galbanového a dalšího koření, která vaně z otevřených oken přímořských domků a mísí se tóny citrusově kořenité pelargónie v truhlících na parapetech.

Eau de Lune
Eau de Lune (Laura Mercier)

Tato vůně není vůbec noční, jak asi tušíte. Je to jemná bílokvětinová vůně, která má spíše tendenci aspirovat na jednoduchou svatební vůni pro nenáročné. Zpočátku je nevěsta trochu chladná, jakoby ani neměla radost ze svého dne D. Kdo by taky byl, když na oslavě jí naservírovali kyselou mandarinkovou šťávu, nezralé slívy, liči a broskve bez chuti na plastikových táccích. Pak ale zasvítí slunce, nevěsta se znovu přepudruje a zrak jí spočine na slavnostní výzdobě z květinově krémové magnólie a pomerančového květu – sama má ve vlasech jeden zapomenutý kvíteček neindolického jasmínu – v korunách zelených stromů okolo šumí vítr a rty se jí nakonec přece jen zvlní do nepatrného úsměvu. (NT)

Eau de Madeleine
Eau de Madeleine (Au Pays de la Fleur d’Oranger)

Dílky pomeranče v ní mám taky, ale bez medu. Ovšem to kadidlo bych za vzdušné neoznačila, nýbrž za klasické kostelní. Dokonce cítím i ten slaný podtón jako Fleur. Asi jako bychom si v přímořském kostelíku, vyzdobeném růžemi v kostelní lavici právě loupali pomeranč, zatímco se uvnitř pálí kadidlo.

Eau de Magnolia
Eau de Magnolia (Frederic Malle)

Asi tušíte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s Carlosem Benaimem, který pro značku doteď dělal pouze interiérové vůně, vytvořit svěží vůni magnólie ve stylu kolínské a přesně toho se vám i dostane. Konkrétně jde o lehounké, nahořkle svěží citrusy s kapkou jiskřivých aldehydů a květinově krémovou magnólií. Avšak jemně drhnoucí nazelenalý vetiver spolu se zemitými tóny krotké pačuli a navlhlým „sametově“ zeleným mechem ukazuje, že tohle není nebude jenom obyčejná kolínská s magnólií. Ovšem neočekávejte typické chladné tóny chypre, jelikož zde nám tak akorát stačí hasit hřejivou pryskyřičnatou ambru. C elé to tak evokuje představu, jako když se snažíte zchladit sluncem rozpálenou lesní půdu s podrostem pomocí vody, následkem čehož z ní stoupá jemná pára. No a abych nezapomněla, jelikož jde o vůni postavenou na magnólii, nechybí nám ani zde stopa suchého cedru. Celková kompozice není ani přehnaně čistotná, ani řezavá, ani přespříliš uhlazená, prostě od všeho tak akorát, aby dokázala poskytnout nesladké sofistikované letní osvěžení. A rozhodně se nejedná o žádnou tělovou vůni, do okolí dává o sobě přiměřeně vědět po dostatečně dlouhou dobu, i když to jsou pochopitelně spíše jemnější závany. (NT)

Eau de néroli doré

osvěžující hořké neroli se zelenými tóny a jemným šafránovým prachem, které po rozvonění doplní už jen špetka bílého pižma

Eau de Noho
Eau de Noho (Bond No. 9)

Z úvodní kyselé mandarinky vč. její hořké kůry se vyloupla hotová alej lipového květu za slunečného jarního dne, poprášených nesladkým pudrem. Kromě lípy najdeme v aleji i několik kvítků živočišného jasmínu a spoustu zapařeného mechu. Mimózu či fialkové lístky to neukecá ani náhodou. Jo a andry má pravdu, někdo nám v ní rozlil i jablečný jar, hehe.

Eau de Polder
Eau de Polder (L’essence de Mastenbroek)

Je vůní z rodiny Bosque, tzn. voní po travnaté louce plné kvetoucích pampelišek, jejichž stvoly protéká mléčně bílá míza, jen s výraznějšími zemitými tóny a bez citrusů. Najdeme tu i stohy čerstvě usušeného sena, kolem nichž se procházíme, zatímco nám vlasy čechrá osvěžující větřík.

Eau de rhubarbe écarlate

V první fázi voní po čerstvě oloupaných řapících rebarbory, v té další zásluhou dalšího červeného ovoce získá příjemný a hlavně neulepený bonbónový podtón, přičemž stále zůstává v kyselkavě svěží rovině. V drydownu pak už jen vůni zlehka zapudruje špetka bílého pižma a zároveň se k rebarboře přidá šťavnaté zelené jablko, které na mně nevoní jako jar na nádobí - juch! Řekla bych, že Christine Nagel zvládla svou premiérovou letní kolínskou v domě Hermès na výbornou a rovněž tím utvrdila moje podezření, že musela spolupracovat s Ellenou už i na porcelánové konvalince, která obsahuje podobné ovocné tóny.

Eau de Rubylips
Eau de Rubylips (Salvador Dalí)

Tahle značka stojí sice tak trochu stranou od těch zvučnějších mainstreamovek, nicméně už mě párkrát dokázala příjemně překvapit, protože dokáží doslova za pár korun udělat vůně, které překvapivě buď zcela anebo z větší části nepůsobí lacině. Tahle patří do té druhé skupiny. Názvem a barvou se možná tváří jako svěženka, ale ve skutečnosti si u ní přijdou na své spíš milovnice sladkých květinově ovocných vůní. Svěží má pouze úvod, který celkem věrně evokuje čerstvě vydlabanou grepovou dužinu, smíchanou s moučkovým cukrem (sladké hebké bílé pižmo). Doplňuje ho téměř neřezavá citrusová magnólie. Potom vás už ovšem zavalí hromada kandovaného ananasu s karamelovým zimolezem a hřejivou ambrou. Jen ten cedr v dojezdu nezapře drogérkovost. (NT)

Eau de Shalimar
Eau de Shalimar (Guerlain)

Voní jako čerstvě rozkrojená limetka, kterou posypeme cukrem a zchladíme ledem - v tomhle ohledu ji vnímám stejně jako andry. Potom už nastupuje shalimarovská vanilka s bergamotem a náznakem kouře - kadidlo to není, ale tipuju, že opopanax ve složení zůstal, avšak na rozdíl od klasického Shalimaru je to celé zahaleno v obláčku bílého pižma a stále má v sobě zřetelnou citrusovou svěžest. Velká škoda, že se přestala vyrábět.

Eau des Merveilles

Ačkoliv složení slibuje pomeranč a citrón, osobně v úvodu cítím spíš neurčitou svěžest citrusové dužiny s trpkou citrusovou kůrou, okořeněnou růžovým pepřem, která se záhy začne ztrácet v balzamické ambrové směsi, tvořené převážně vanilkou a labdanem. Ambru po rozvonění doplní nasládlá jedlová pryskyřice s dřevitými tóny vetiveru a cedru, přičemž jako zjemňující ženský prvek, táhnoucí vůni směrem k unisexu, působí na pozadí jemná a překvapivě přirozená sametová fialka na vzdušném mechovém podkladu. Pokud jde o intenzitu, v první fázi jde celkem pěkně do prostoru, ovšem v té ambrově-dřevité už je spíše intimnější s dosahem pár centimetrů od kůže a do dvou hodin zmizí docela. Nicméně fakt, že právě tato vůně se dočkala od svého vydání nejvyššího počtu reedic v různých limitovaných sběratelských flakonech naznačuje, že je mezi zákazníky velmi oblíbená. (NT)

Eau des Merveilles Bleue

Typově vychází z Eau de Merveilles, ale navíc přináší úžasný tón šumících mořských vln, která naráží na kameny, jejichž dojem mistrně vyvolávají minerální tóny. Z Eau de Merveilles jí tedy mojí vůně jedlové pryskyřice a citrusové svěžesti. V závěru opravdu evokuje pokožku, na níž po koupání v moři zaschla společně s opalovacím olejem i mořská sůl.

Eau des Sens (Eau de Toilette)

mix Cologne Indélébile a Angelique Sous la Pluie