Nejen na oficiálních stránkách značky, ale i jinde se dočtete, že Dries Van Notena a Frederica Malleho pojí dlouholeté přátelství a jeho butiky byly jedny z prvních, které začaly zprostředkovaně nabízet vůně FM, a tak není divu, že vůně byla věnovaná právě jemu. A zase jako většina vůní této značky v sobě skrývá od každého trochu: je mléčně dřevitá, částečně gurmánská, zároveň i lehce orientální - vše, co mám ráda. Svěží citrusový začátek v kombinaci s kořením (jemně pikantní zázvor, hřebíček a špetka muškátového oříšku) vytváří pro mě efekt, jako bych otevřela láhev šampaňského s citronovou příchutí, jehož bublinky mě příjemně šimrají v nose. A vzápětí přichází na řadu to hlavní: nádherný mléčný santal, hustá krémová vanilka, mandle, pár zrníček skořice, překvapivě svěží jasmín a hřejivé pižmo ve vzájemném propojení tak vytváří představu večera stráveného u krbu (v drydownu je patrná i pryskyřičnatá stopa) s porcí máslových sušenek (ty jsou v Belgii poměrně oblíbené podobně jako vafle, takže skrze tuto gurmánskou stránku by tu spojení s Driesem přece jen bylo a oficiální plakát loni v butiku FM na Avenue Victor Hugo mi tento efekt potvrdil) a hrnkem teplého čaje s kapkou mléka. A takové představě jsem jen těžko mohla odolat. Pokud jde o připomínku jiné vůně, já nebudu zacházet daleko, mně osobně skrze svou lehce orientální stránku (hřebíček, špetičku skořice, vanilku a pižmo) v jistém momentu nepatrně typově připomněla báječný Musc Ravageur, samozřejmě ve znatelně uhlazenější a odlehčenější podobě. To je ovšem jen jedna z jejích stránek, skrze ty další jí Bruno Jovanovič vtiskl svou vlastní podobu a já po této velmi příjemné zkušenosti budu zvědavě vyhlížet jeho další nové kompozice.

Nevím, jestli bych toto zpracování mohla přirovnat ke kvetoucí růži, nicméně má svoje zajímavé momenty. Pomerančový květ je tu překvapivě na můj vkus poněkud vlezlý, naštěstí rychle přichází ona růže s kosatcem a fialkami, medové tóny jí dodávají na veselosti. Nejpovedenější je podle mě ta část, kdy se změní v luxusní růžový pudr. Slabší výdrž na těle by mi ani tak nevadila, ale trochu mě odrazuje ta „olejovitost“, která z ní na mě v určitých momentech vyskakuje.

No tak v téhle vůni není ani omylem nic dámského, ledaže by to byla žena dřevorubec. Suchá? Ano, to je a hodně, ovšem dřevo v ní překvapivě nehraje tu nejdůležitější roli, spíš jen podbarvuje, zpočátku tedy rozhodně. Nosní přepážku mi totiž přerazily trpké tmavězelené tóny mísící se s vůní citrusů, jehličí, možná ginu. Teprve po ústupu jejich největšího náporu dostává prostor kouřová dřevitost santalu, ale ten jehličnatý les zůstává. Trpkou zeleň střídají mnohem příjemnější chyprové tóny. A vida, další dřevo, tentokrát cedr, jehož pikantnost podtrhuje i nějaké to koření. A kdo miluje ten mentolově gumový kašmeran z Aliena, tady se ho také dočkáte. Vznáší se nad ním lehounký obláček "prachové" ambry. Já si na Dry Wood netroufám, leč na mužském figurantovi by byla jistě mnohem zajímavější. Intenzita a výdrž jsou ohromující. (NT)

Óda na hořkost. Vůně tohoto typu obvykle nevyhledávám. Důkazem toho budiž Romanza nebo Myths Woman a jiné. Liz Moores už ovšem několikrát dokázala, že ona se stejným zadáním dovede pracovat úplně jinak, což potvrdila i v tomto případě. Přivítá vás příjemně svíravý bergamot s hořkým pomerančem, hořkým zeleným galbanem a bylinkami, které vás zavedou na lesní mýtinu se spadaným, již rezavějícím jehličím. Na navlhlém zemitém podkladu tu mezi puškvorcem vykvetly slámově žluté narcisky a kosatce. Z dálky k vám doléhá vůně meruňkového sadu a doutnajícího klestí. Vás ale nohy zanesou na mechový palouček, na němž možná tančily i ty lesní víly. To vše dělá z Dryad dokonalou nesladkou zeleno-dřevitou chypre, která se podle mě se vztyčenou hlavou může postavit vedle parfémových velikánů jako Miss Dior či Vol de Nuit a jiných pohádkových lesů.

Úvodní směs broskve, kokosu a zeleného melounu opravdu působí spíš tropicky než jako typická arabka. Orient přichází až po pár minutách se šafránem, muškátovým oříškem a černým pepřem. Já v Next to Me cítím té růže s teplým kadidlem víc. Kůže mi v ní začne dominovat až v té konečné fázi. Oud jsem v ní taky nijak zásadní nepostřehla, jen zakouřenou dřevitost. Ta stopy tonky se tam objeví opravdu až v dojezdu. Na rozdíl od Pure Mariposa bych si jí sice nepořídila, ale na rozdíl od Very Private ji považuju za povedenou.

Dudu je přezdívka nejstarší Stefaniiny dcery kvůli její snílkovské povaze a nadšení pro pohádky a fantazii. Snad právě proto se jedná o sladkou květinovou vůni s plumérií, vanilkou a kořením. Vanilka v ní typově připomíná vůní creme brulée se zkaramelizovaným cukrem podtónem lesních jahod podobně jako ve Vanitas. Oproti Profumum Roma je ale mnohem pižmově vzdušnější.

Po úvodním letmém závanu hořce pomerančového koriandru, osvěženého špetkou růžového pepře se skutečně objeví kořenitá růže, která by se skutečně dala typově přirovnat k Portrait of a Lady. Už po chvílí se však začne rozpouštět v lázni z takřka máslového ylangu s jasmínem a palčivě dřevitým hřebíčkem, aby se z ní po delším rozvonění vynořila znovu, posílená pačuli, ambrou a především kvalitním oudem, jenž ji podobně jako v případě Oud Palao zavede do vyhřívané koňské stáje s koženými sedly. A i zde je v základu zaoblen s pomocí vanilky a santalu. U Xerjoffu opět dokázali, že skvěle držící plnokrevné arabky opravdu umí.

Je moderní květinovou chypre s citrusově svěží magnolií, jemnou gardénií a meruňkovou vonokvětkou. Právě vonokvětka ji společně se šikovně zapracovaným pačuli a mechovými tóny posune tímto směrem. V konečné fázi se objeví ještě i trocha kadidla, která květinám dodá i kapku zemitější charakter.

Otevírá se vůní šťavnatého červeného pomeranče s lehce natrpklou mandarinkovou kůrou, na níž se třpytí pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Po pár minutách už se objeví už i samotná mexická vanilka, to když obojí polijeme krémovým hořkosladkým karamelem. K tomu pak přidáme stejnou misku vanilkového creme brulee jako ve Vanitas, jen tenhle posypeme větším množstvím bílého pižma a místo pomerančového květu jej osvěžíme citrusy a vynecháme myrhu se dřevem, čímž Dulcis in Fundo paradoxně vyzní oproti Vanitas jako lehčí, ale taktéž mimořádně povedená vanilková gurmánka.

V době, kdy se ještě dala sehnat v parfumériích původní verze Dune, jsem vůně tohoto typu ještě nedovedla ocenit, a když se tak stalo, nechápala jsem, kde mám v její součásné zreformulované podobě hledat tu poušť, jelikož na mně odporně čpí. Až před nedávnem se mi díky slniecku dostal do ruky vzorek a ano, tady už se dá najít. Otevírá se směsí natrpkle svěžího bergamotu, mandarinkové kůry a sladkého růžového dřeva. Posléze se přidá mýdlový ylang s medovou vůní chejru a především palčivě dřevitý hřebíček. Ten sám o sobě ještě patřičnou atmosféru nevytváří, až když se po rozvonění přidá pryskyřičnatá ambra s tóny chypre, začne vůně dojmově připomínat dřevěnou chatrč v dunách uprostřed rozpálené pouště, kde právě někdo vaří karamel. Vůně jde hezky do prostoru a má i dobrou výdrž. I přes ten karamel v drydownu vlastně vůbec nepůsobí sladce. Inu další příklad toho, jak u Diora vzali další mimořádnou vůni a totálně ji zabili. Nicméně tady už musím souhlasit s tím, co ve vlákně zmiňovala slniecko, pokud si za vintage verzí Dune stýskáte, mohla by vám ji na rozdíl od té současné poměrně slušně kompenzovat LP No. 9 for Ladies (Penhaligon´s).

Oficiální stránky sice tvrdí, že vůně byla pojmenovaná po větru, vanoucím z Libyjské pouště, ale tentokrát nevím, jestli tomu mám věřit. Osobně jsem tedy v souvislosti s touhle pouští slyšela o jediném suchém horkém větru, jenže ten se nazývá Ghibli, hm. No ono je to vcelku jedno. Každopádně tentokrát mohu s potěšením oznámit, že to je poprvé, kdy se můžete spolehnout i na samotný popis vůně. Sedí to téměř to puntíku. Vážně je to trh se sladkými sušenými datlemi, těžkým kořeněným červeným vínem a lékořicovými pendreky kdesi v pouštním městě. Země tu je opravdu vyprahlá skrz na skrz a najdete tu i ten horký písečný vítr, který ošlehává dřevěné stánky jednotlivých trhovců (cedr). Nic víc, nic míň. Z těch původních Phaedonů je tato rozhodně nejlepší ve všech směrech a na toaletku má naprosto úžasnou výdrž.