Serge Lutens prý chtěl prostřednictvím této vůně zachytit okamžik, který jsme jako děti zažily asi všichni, když se vám rozkýval mléčný zub a snažily jste se ho vytlačit jazykem, aby nastal ten kýžený okamžik, kdy konečně povolí a s ním vyteče trochu krve. Pravdou ale je, že se mnohem víc než na mléčné zuby soustředil na čištění kovových lékařských nástrojů. Pokusil se je vydezinfikovat s pomocí ledové aldehydové lázně s vůní kokosového mléka. Při práci se ovšem v jednu chvíli tak moc rozptýlil popíjením kokakoly, chroupáním mandlí a přežvykováním žvýkačky, že si jedním z nástrojů ošklivě rozřízl ret až do krve, abychom se její sladce kovové pachutě nakonec dočkali v opravdu vrchovaté míře. (NT)

Na začátku osvěží citrusy s kořením. Po pár minutách přejde do kořenitě dřevité vůně s hřebíčkovým karafiátem, aby se nakonec rozvoněla do kouřově kožené vůně s tóny chypre.

Stejně jako Flora & Fauna nebo Tabac Vert, je i Derviche zástupcem staré parfémové školy, doplněným tentokrát i modernějšími prvky. Jedná se o balzamickou ambrovku s bergamotovým úvodem a vřelým, vanilkou proslazeným kadidlem, které zahřívá kvítky jasmínu, z níž se po rozvonění prostřednictvím zbroušené, příjemně živočišné kůže a semišového šafránu vyklube tabákovější variace na Tabac Blond. Ambra s vanilkou se pak vrací znovu v základu, aby společně se skořicovým popraškem a dalšími složkami vytvořily dojem jablečného štrůdlu z Ambre Narguilé, překvapivě však zdaleka ne tak přeslazeného.

Že je v rámci momentálních protikoronavirových opatření zakázáno popíjení alkoholu na veřejnosti? Nevadí. Stačí sáhnout po Des clous pour une pelure. Voní totiž jako Žába neboli modré Curacao s pomerančovým džusem. Serge nám do něj akorát navíc zamíchal hřebíček a nastrouhaný muškátový oříšek. Jenže by to asi nebyl Lutens, aby zůstal v líbivé poloze, takže netrvá dlouho a z Žáby se nakonec vyklube Stará myslivecká s ginem a vodou po holení, kterou zmiňuje v recenzi andry. Tak na zdraví.

Podobně jako Dzhari od Phaedonu vás přenese na orientální tržnici ve vyprahlém pouštním městě, jemuž vdechla život Aziyadé, kde se prodává těžké kořeněné víno, sladké datle, kardamom, hřebíček, mandarinky a pomeranče, ale i kořenité růže. Efekt horkého písečného větru zde šikovně vytváří labdanum s oříškovým praženým sezamem, který s sebou přivanul suché cedrové jehličí.

Tentokrát nejde o escadovský ulepený bonbón, ale dortík, který se objeví hned po úvodní směsi citrusů, svěžích kytiček a zelených tónů. Je plněný tvarohem a dostanete k němu i bílou kávu se šlehačkou. Ono to ve své podstatě není úplně špatné (teda z pohledu současné escadovské produkce), jenom to nezapře plochost a prvoplánovou líbivost. (NT)

Úvodní tóny trpce šťavnaté grapefruitové dužiny s osvěžujícím růžovým pepřem skutečně připomínají stylově Chanel. Naštěstí ne Coco Mademoiselle, která na mně voní strašně, ale Chance Eau Tendre jen s tím rozdílem, že tahle ďábelská kráska místo jasmínu voní po růžích a pivoňkách a viditelně zpracovaná s mnohem kvalitnějšími složkami, což je poznat i na cedru v základu, jímž se typově rovněž kloní k Chanelu. Tahle dáma má ovšem navíc k dokonalému účesu a retro šatům i stylové semišové rukavičky. Přirovnání ke Stepfordským paničkám od Martuly je zcela trefné.

S Diou jsem dosud dělala vždycky tu chybu, že jsem jí zkoušela jen v teplém počasí tak, jak jsem u většiny aldehydovek zvyklá a odsoudila ji jako vlezlou avivážovou broskev. Teprve nedávno jsem si k ní na doporučení Evanilly přičichla v zimě a ejhle, změna. Broskev skoro zmizela, aviváž úplně a místo ní tu najednou byla perlivá aldehydovka, osvěžená bergamotem a bylinkami. Bylinky ale nevydržely moc dlouho a po pár minutách se změnila v jemné květinové mýdélko, o němž se zmiňuje jerry, v čele s ovocně svěží růží a trochou zemitého kosatce. V další fázi se k mýdlu přidala ještě labutěnka z bílého pižma a směs hladkých dřev s hřejivými pryskyřičnatými podtóny. A na to, že ji míchal Ellena, překvapivě i celkem slušně drží :) . (NT)

Spojení s diadémem v ní nevidím. Podle mě má blíž k ovocné gurmánce. Voní totiž po kandovaném pomeranči a třešňové marmeládě. A tím sladkosti nekončí. Po chvilce se objeví i marcipánová růže se sladkým pomerančovým květem - alternativou je růžový lokum nebo cukrová vata. Nechybí ani táhlý měkký karamel, posypaný sušenou smetanou (madagaskarská vanilka), z něhož se ještě kouří (pryskyřičnatý benzoin). V drydownu se nám to všechno zabalí do chumlavého bílého pižma. Kdo rád Love, tohle je přesně ten styl, ale nepůsobí tak přeslazeně jako Kilian.

Ach jo, tak dlouho jsem hledala víc chyprovou a méně koženou Jubilation 25 a musím ji zrovna najít v jedné z nejdražších vůní vůbec. Začíná směsí trpkého bergamotu, čerstvě nasekaných zelených bylinek, mýdlového ylangu a zelených jasmínových výhonků. Hned za ní následuje živočišná, lehce zakouřená kůže z již zmíněné Amouage. To ovšem není nic proti druhé polovině, kdy se dostaví očekávaná inspirace ruským baletem. To se totiž kůže skrze obláček nesladkého pudru, mandlový aspekt otočníku, broskev z Atttrape Coeur a chladivé mechové tóny změní v semišové baletní špičky, které právě tančí po dřevěné divadelní scéně (kombinace příjemně živočišnosti hřebíčku, muškátového oříšku, suchého vetiveru a labdanového kouře). Před nimi se ty z Iris Prima mohou jít opravdu zahrabat.

K téhle vůni jsem měla poměrně dlouho sentimentální vztah, jelikož šlo o poslední voňavý dárek od mého táty. Důvod, proč jsem ho chtěla, byl ten, že jsem v souvislosti s ním hodně četla jako o méně sladkém a méně komplikovaném Angelu. A to mi jistou dobu vyhovovalo, ovšem s odstupem času k němu musím být kapku objektivnější. Svěže štiplavý citrusově-pepřový začátek není zrovna ohromující. Ani květinová složka v podání kovové růže a gumového jasmínu se zrovna nepovedla, i když za ten kov může pravděpodobně pepř. Teprve hřejivý pryskyřičnatý základ s hustým švestkovým nektarem, táhlým karamelem, pačuli a vanilkou vůni příjemně uhladí a trocha pudrového pižma zase malinko nadýchá. (NT)

Značka Grossmith je jedna z mála, která i dnes dokáže uspokojit příznivce tzv. staré školy.Tahle vůně se však odlišuje tím, že už se vydává vstříct i malinko moderním směrem, i když až později. Každopádně je to vskutku královská kytice. Ihned po trpkém citrusovém úvodu odhalí slámově žluté narcisky s jemně kořenitými podtóny a několik květinově pikantních karafiátků. Tou hlavní hvězdou v Diamond Jubilee Bouquet se ovšem velmi rychle ukáže být někdo úplně jiný a to kosatec. Zpočátku je i zásluhou lehce drhnoucího vetiveru převážně zemitý a malinko nazelenalý. Jakmile však jeho okvětní plátky načechrá fialka s vanilkou a pár zrnky pižma, začne hrát všemožnými odstíny od blankytně modré až po nachově fialovou. A když se k fialce přidá i pár okvětních plátků růže, objeví se vedle kytice i moderní líčidla, oslazená špetkou tonky. V dojezdu už všechno jen zahřeje hořkoslaná ambra. Vyzkoušet Diamond Jubilee Bouquet by mělo patřit k povinné školní docházce každé milovnice kosatce, protože na takový s takhle dobrou výdrží jen tak nenarazíte. Škoda ale, že je to jen limitka.

Je květinovou aldehydovkou ve velkém stylu, která v sobě spojuje tradiční i moderní prvky. Starou školu reprezentují bílá kytice s dominantním květinově zeleným hyacintem, avšak už díky citrónu, který postupně krájíme na tenké plátky, z nichž odkapává šťáva, působí svěžím dojmem. Nadýchané bílé pižmo se vzdušným cedrem v další fázi pak dodá pocit čistoty. Mechové tóny v základu pro změnu přináší zelenou sametovou měkkost.

Je krásným zpracováním nesladkého pomerančového květu s citrusově nazelenalým petitgrainem a bergamotem, že voní až jasmínově. Celé je to pojaté chyprově, což po rozvonění podpoří i suchý zemitý tón pačuli. Osobně mám Shangri La trochu radši, ale toto je stejně kvalitně zpracované.

Je samozřejmě květinovkou, ale ne jen tak ledajakou. Má připomínat květiny, ležící v hromadě písku vedle neupravené postele a páru Martensek. A skutečně jde o klasickou plnokrevnou kytici kořenitých a mírně voskových růží se svěží hořkostí neroli, k nimž přidané mleté chilli koření a drceného pepře doopravdy vytváří dojem, že je někdo rozházel do hromady písku a štěrku. Zásluhou medově nasládlého jasmínu v ní najdeme i trochu té ozdobné zeleně a díky santalu, bílému pižmu a ambře v základu v kombinaci s již zmíněným pepřem i tu rozestlanou postel i pár lehce zaprášených bot.

Lutensovo "Děvče v jehličí" mělo vždycky na můj vkus příliš ostré lokty, způsobené hlavně vydatnou dávkou koření a kadidla. Paul Kiler namísto nich do ambrově rezavého jehličí umístil pačuliově zaprášenou růži se smyslnými třešňově rudými rty. Není to žádná křehotinka, proto je od hlavy až k patě v kůži a její havraní vlasy, které voní po tabáku, naznačují její kubánské kořeny.

Tahle vůně si své jméno rozhodně zaslouží. Díky plumérii, na níž se třpytí krystalky růžového medu, kokosové tiaré, svěžímu pomerančovému květu a jasmínu s tóny červeného ovoce je totiž skutečně jiskřivá. Kašmeran v ní překvapivě vůbec neruší, jenom květům přináší sluneční záři. A přestože je hodně medová, nepůsobí nikterak ulepeně, k čemuž přispívá hrst bílého pižma s ostrouhanotužkovým cedrem. Oslovit by podle mě mohla např. příznivce původní chanelovské Beige, jíž se vyrovná jak intenzitou, tak i dlouhou výdrží.

(EdT) První tóny se nesou ve znamení nahořklých citrusů a koření v čele se štiplavým kardamomem. Pak už je to především o jednom velkém květinovém mýdle. Skládá se ze závanu "meruňkové" tuberózy, živočišného jasmínu, květinově pikantního karafiátu a "tropicky slunečného" ylangu s banánovým podtónem. Základ je hřejivě ambrový, medově nasládlý a chvilku i docela příjemně nazelenale mechový a zemitý, přičemž vrátivší se "meruňková" tuberóza, doprovázená kouřem ze zapálených vonných tyčinek santalu mi trochu připomíná Boucheron před reformulací. Bohužel se mi tam nakonec však vkrádá ulepený chemický tón, který to všechno pokazí. Škoda. (NT)

Vůně dvou tváří. Ta první je čistá, něžná a nevinná jako školačka s růžolícími tvářičkami a alabastrovou pletí, která místo líčidel zatím nosí v aktovce pytlík pomerančových marshmallows. Ta druhá je rebelská teenagerka, která si právě z kapesného koupila první koženou kabelku, oříškové latté a tajně taky první cigaretu.

Ze začátku vyzní ten karafiát díky pomeranči a vavřínu fakt zeleně. Ta zelenost ale začne postupně odeznívat a z hřejivé medově citrusové lázně vystoupí už klasický řezaný hřebíčkový karafiát. V téhle fázi ho mám ještě kořeněný sladkou skořicí, ale i mně ho postupně vanilka s benzoinem a labdanem promění v nesladké práškové kakao. Dost dobrá vůně.

Je elegantní květinovou chypre s aldehydovými tóny, o níž se podle mě dá říct, že pořád ještě úplně nezapře starou školu. Otevírá se masitou broskví a ovocnou tuberózou se špetkou koriandru. Během pár chvil však už začnou na úkor ovoce pomalinku převažovat květiny prohřáté sluncem (sladký pomerančový květ a lehoučký jasmín). Tahle dvojice by byla sama o sobě moderní, kdyby ji po rozvonění nedoplnilo starorůžové mýdlo s tóny chypre a trochou kořenitého santalu, které vůni dodá již zmiňovaný punc vintage vůně. V základu už jen vše zlehka osladí pár zrníček vanilky. Vyzkoušet by možná mohli ti, na koho je Fracas až příliš tuberózový a úderný a Coco zase příliš sladká a slabá.

Kromě úvodního poprašku ovocně pikantního růžového pepře se v mém případě jedná o malinu už vyloženě bonbónkovou až žvýkačkovou, k čemuž kromě oficiálně uváděného lepivého karamelu i fialka, kterou Francesca ráda dost často ve svých vůních používá. Ta tak společně s růží vytváří typově podobný sladce rtěnkový akord, jaký můžete znát z ikonické Lipstick Rose, zde navíc doplněný špetkou kosatcového pudru. Teprve pod tím vším nacházím jemnou ambrovou kůži Kelly Caleche.

Naprosto souhlasím s alibi. Toto jsou teplá jablka v županu z listového těsta, jemně posypaná zkaramelizovaným skořicovým cukrem a zlehka zakápnutá meruňkovicí. A k nim dostane naservírovanou misku creme brulée ze smetanové madagaskarské vanilky. Jedinou vadou na kráse je její intimita - má ještě menší sillage než Cuir Beluga a to je co říct.

Nikdy jsem nechápala a nerozumím ani teď, v čem tkví popularita tohoto zeleného jablka. Na mně se pokaždé po vodnatém okurkovém úvodu z citrusově řezavou magnólií rozvoní do jablečného jaru na nádobí s podtóny konvalinek a svěží růže laciným a čpícím pižmově dřevitým základem a že by na ostatních, pokud ji potkám, voněla o něco lépe, to se taky říct nedá.

Voní jako ulepený červený bonpar s fialkovými bonbony a cukrovou vatou.