Mělo mě to napadnout už podle názvu. Temným tajemstvím této vůně je, že jde o vylepšenou variací na Fordovu Black Orchid. Pracuje však s daleko příjemnějšími a ještě kvalitnějšími složkami. Místo kyselých citrusů používá sladkou šťavnatou mandarinku, bonparový černý rybíz místo rozmačkaných listů rybízu, gardénie, které jsou už ale čerstvě nařezané ve váze a nehoubičkují a co je hlavní, není potřeba se obávat nahořklé zeleně ani okurkového láku! Nenajdeme tu sice ani dekadentní černý lanýž, tudíž temně sladké čokoládové tóny obstarává jen samotná orchidej, nicméně kombinace se sametově zelenou pačuli, teplým kadidlem, vanilkou a mléčným santalem Black Orchid nezapře. Místo toho se do kytice kromě tropického ylangu vloudil jasmín s vůní čínských gum.

Nedá se říct, že by Dark Rum byla nějak dominantně rumová. Rum je tu v podstatě jen podbarvující složkou, za to ovšem dělá tuhle vůni velmi zajímavou. Voní jako švestkový likér, osvěžený bergamotem, do něhož teprve až po rozvonění přikápneme i trochu rumu a zajídáme ho sušenými švestkami, které lovíme z koženého váčku. Ty zůstávají ve vůni patrné i v další fázi, kdy likér vystřídá ambrově teplé mléko s medem, které opět ochutíme pár kapkami rumu.

Hustá vanilka z Hypnoticu s mandlemi a práškem na praní s nepatrným náznakem zeleně a kokosu. Sladkost mi nevadí, naopak mi přijde na rozdíl od andry řidší než o trochu jemnější než Datura Noir právě proto, že ta tuberóza je tu téměř nevýrazná, jen s tím pocitem "čistoty" bych možná měla při dlouhodobějším nošení problém.

Datura není jedovatá, je to okouzlující bílokvětá tanečnice, která se kolem vás ovíjí a snaží se vás okouzlit svým šarmem. Otevírá se vůní kokosu smíchaným s nastrouhanou citronovou kůrou – taneční kroky nabývají na intenzitě – a na řadu přichází bílé květy, především již tolikrát zmiňovaná tuberóza (jemně opojná, ale ne bolehlavová). Po rozležení vás pošimrají v nose krásné jemně nahořklé mandle. Dokonce od této tanečnice dostanete i pozvání na oříškovo-vanilkový koktejl, který doplňuje vůně zapálených vonných tyčinek.

Pracuje se stejným typem jemně kořenité turecké růže s nádechem červeného ovoce, osvěžené růžovým pepřem, a podobným druhem oudu z koňských stájí jako The Night, ovšem v podstatně menším množství. Dominantou "rozbřesku" je totiž olibanum s labdanem a zakouřeným vetiverem, tj. podobná kombinace, kterou použil Andy Tauer v Incense rosé. Avšak zatímco ta na mně vytváří efekt pálící se skládky pneumatik a spáleného popela, Dawn jejím prostřednictvím, doplněným o výše zmíněné agarové dřevo a mechové tóny chypre v základu, vyvolává mnohem příjemnější dojem koženého koňského sedla, pokrytého několika okvětními plátky růže a položeného ve stáji vedle motorkářských holínek.

Tak tady se se sladce pikantním růžovým pepřem narozdíl od De La Marque Rouge vážně nešetřilo. V Gold je místo rebarbory namíchaný s osvěžujícím bergamotem a hřejivým hořkým neroli. Místo ovocné tuberózy, i když bych řekla, že ta se tu taky schovává, je tu v popředí pudrový kosatec s jemným pižmem Avšak i Gold má své drobné mínus a tou je gumový jasmín, který se objeví společně s pomerančovým květem, vonícím po lesních jahodách. Na druhou stranu ale má zase o něco lepší základ. Nepůsobí tak chemicky. Vanilka je tu zřejmě zásluhou pižma a labdana jaksi nadýchanější. Výraz Miru teple ledová ji naprosto přesně vystihuje. (NT)

Žvýkačkovou tuberózu většinou nemám ve vůních ráda a totéž platí pro růžový pepř. Nicméně tady je docela šikovně namíchaný s poměrně čerstvou rebarborou (tu taky snesu málokde, protože je v řadě vůní umělá). A stejně tak tuberóza zde v kombinaci s pomerančovým květem evokuje kromě jahodové žvýkačky i teplou meruňkovou marmeládu. Po rozvonění se pak ovocná paleta rozšíří o chlupatou broskev, znovu překvapivě příjemnou, která vůni dodá na sametovosti. Do této fáze mě ta ovocná hravost docela baví, protože jak Miru velmi trefně napsala, působí to zároveň dospěle a v zimě určitě dokáže člověka zahřát. Jediným problémem je poněkud drogérkový jasmín s chemickou ambrou a vanilka s trochou cedru v základu, připomínající vanilkový stromeček do auta, který je typický pro řadu dnešních mainstreamovek. Každopádně komu se líbí Petit Fracas, měl by cenově přístupnější Rouge vyzkoušet. Místo mandarinky s hruškou je tu ten růžový pepř s rebarborou, je to bez čokolády a kakaa, ale základ, byť chemický, tolik nedrhne. (NT)

Z úvodního závanu peprných šalvějových bonbónů proti nachlazení se šťavnatými zralými mirabelkami vystoupí ladnými krůčky étericky křehké víly s alabastrovou pletí pižmový kosatec. Je zahalený do semišového labdana. Jen je škoda, že se rozhodla vtančit přímo do ambroxanem ještě ne úplně vyvětrané prádelny.

Tak hřbitovní, depresivní ani nahnilá tato vůně určitě není. Svojí hřejivostí, zemitostí a hořkosladkou zelení mně osobně připomíná teplý podzimní podvečer, ale až po chvilce. Na úvod tu máme štiplavé až chladné kadidlo, hořkou a jistým způsobem i malinko svěží zeleň, zemité tóny a kovově chladné aldehydy - tady se měla nechat inspirovat La Vierge de Fer ;) . Tím však temnota ve svém největším rozsahu končí, ustupuje do pozadí (i když nemizí docela, v pozadí je tušit pořád) a z hlubin k nám začínají pronikat podzimní červánky. Kadidlo se mění z chladného na hřejivé, takže v této fázi spíš evokuje dojem zapáleného ohně a vydrží mu to až do konce. Kromě toho s sebou přináší křehoučké chryzantémy, s nimiž si pohrává vítr, a "šťavnaté" fialky v rozpuku a podtón kandovaného ovoce, typově podobný tomu z Black Violet, avšak mnohem méně sladší. Šťavnatost fialky však zanedlouho mizí a pod teplem z ohně se stává "sametovější". K tomu se přidává hřejivý musk. A aniž byste si všimli, strávili jste u ohně celou noc. Přichází ráno a mlha, která způsobí, že na chryzantémách a fialkách se místo ranní rosy utvoří krystalky soli.

V letošním roce je švestka hodně populární, takže mně pochopitelně zajímalo, jak se s tím poprali u Marca Jacobse, jelikož složení vypadalo nadmíru lákavě. Rozjezd s kombinací pečených švestek se suchým bylinným a překvapivě příjemně drhnoucím šafránem vypadal na zajímavou orientálku. Po rozvonění mi ale vůně slibované kytky úplně přeskočila a vzala to rovnou k ambrovému základu s měkkou dřevitostí papyru a hromadou práškového cukru. Ve finále tak na mně voní jako švestkové marshmallow na dřevěné špejli. No nevím, nakolik se to dá považovat za dekadentní. Na mainstream je to rozhodně povedené s výbornou výdrží, jen to není úplně to, co jsem očekávala.

Nemůžu si pomoct, ale zase cítím bonpari s příchutí lesního ovoce, k nimž se po rozvonění přidá tradiční kleinovský kašmeran se špetkou bílého pižma. (NT)

Kvůli dosavadním, ne úplně optimálním zkušenostem přistupuji ke všem vůním od této značky vždycky raději obezřetně. Výjimku tvoří akorát Chocolate Greedy, i když tu vidím spíš jen jako náladovou aromaterapeutickou záležitost než jako vůni pro každý den. No tuhle Montalku už bych si dovedla představit nosit i běžně. Po krátkém závanu svěžích květin, citrusů a orosené zeleně se z ní totiž vyloupne krásná velká mýdlová růže s ovocným nádechem. Ruku v ruce s ní jde hřejivá ambra s hořkým oudem, který jakoby z oka vypadl tomu v Rose Nacrée du Désert, jen tady nedostává tolik prostoru. Naopak růže si postupně upevňuje svou pozici, postupně se uhladí a přikryje tenounkým pižmovým závojem.

Tahle vůně má velmi jednoduchý vývoj. Stačí, když si představíte větvičky myrty a tymiánu, které někde rozsypal po pláži mezi naplavené mořské řasy. (NT)

Máte problém s tím, že je na vás Ambre Narguilé moc medová, ale jinak se vám líbí? Tak co se ten skořicový štrůdl s rozinkami dát u praskajícího krbu ozdobeného větvičkami jehličnanů společně s motorkářem z kadidlové Black Afgano, jemuž vlasy díky březovému dehtu voní po spálené gumě.

Vůně má prý evokovat procházku jarní přírodou. Těžko říct, zda jde o jaro nebo spíš teplý podzim, podle mého soudu se jedná o navazující exkurzi na Chypre Mousse, ty spojující body nelze popřít, když si je dáte na ruku vedle sebe. Jen jsme v tomto případě vyšli z lesa na přilehlou louku. Máme tu stejné zelené bylinky od svěží sladké máty, jetele, kopřiv až po hořké zelené galbanum jen s tím rozdílem, že na téhle louce najdeme navíc nasládle svěží pomerančový květ, pudrově nasládlý heřmánek a šťavnaté hořkosladké fíky. Nesmíme však zapomenout ani na nedaleký les z Chypre Mousse, který se nám připomíná sametově zelenými tóny mechu a vlhkou zeminou a trochou dřeva. Jediné, co by se dalo této vůni ve srovnání s Chypre Mousse vytknout, je o něco menší intenzita a výdrž, na druhou stranu však nositelnější pro ty, pro koho se ukážou býti např. houby či jiné tóny těžším soustem.

Úvodní tóny jiskřivého zázvoru, sušených listů aromatického tabáku a švestkové marmelády nejprve naznačují, že Delectation Splendide opisuje od Arabesque jen s tím rozdílem, že Corinne Cachen i špetku lékořicového anýzu a pár čokoládových pralinek. Ale už po rozvonění vás okvětní plátky růže s ruličkami skořice, které někdo postupně rozemele na prach, aby zesládla, nenechá na pochybách... !!! ... Chvilka napětí ... !!! Organza Indecence blahé paměti se smetanovou madagaskarskou vanilkou, tvarohem, utřeným se žloutkem a ozdobená rozinkami. Corinne jí pouze místo jehličnatého cedru smíchala s najemno nasekanými hořkými mandlemi, zasypala nadýchaným bílým pižmem a přisladila tonkou a benzoinem.

Začíná směsí svěžího bergamotu a růžového pepře, do níž se zanedlouho přidá višňová griotka s řezavou frézie a jasmínem. Nakonec se rozvoní do červenoovocné marmelády, prohřáté ambrou. (NT)

Ano, mladší svěžejší setra Deliny Exclusif - geny ovocné turecké růže se nezapřou. Je bezstarostná, protože ještě není svázaná společenskou etiketou, bankety, večírky, make-up, šperky jsou jí zatím cizí. Jen tu a tam ji zahlédnete, jak v kuchyni tajně usrkává ze sklenky šampaňského. Nejradši nosí vzdušné letní šaty, vlasy nosí zásadně rozpuštěné a miluje procházky po pláži a skotačení ve vlnách.

Martula to vystihla naprosto přesně. Ano, Delina Exclusif je aristokratická turecká růže, která v kolotoči banketů, večírků a plesů, kde se stoly prohýbají pod ovocnými mísami, vyrostla do spanilé krásy. Vždy ji uvidíte v pohádkové róbě s blyštivými šperky, dokonalým make-upem, který její hebká pleť vlastně ani nepotřebuje, se sklenkou šampaňského v ruce a dokonalým úsměvem. Když se ale podíváte lépe, spatříte její laní pohled. Ve skutečnosti tam nechce vůbec být. Sní o cestách do Orientu, kde to voní kadidlem a pryskyřicemi. Sní o slunné pláži, kde si člověk místo šampaňského dá raději sklenici dobře vychlazené malinovky, není svázán nudnou etiketou a může se každé ráno probouzet ve velké, čistě povlečené posteli, kdy chce a s čistou hlavou.

Ani nevím, proč jsem si původně myslela, že půjde o caronovskou variaci na Nuit d´Amour, možná kvůli názvu a barvě vůně a té růži a liči ve složení. Ne, tahle růže je až ostře svěží, vodnatá, nazelenalá, studí, má kovové trny a je zasypaná tunou slaných lískových oříšků. Teprve po rozvonění sice slanost mizí, místo toho lískové oříšky chytnou karamelový podtón. Nakonec vespod začne prosvítat kyselé svěží liči a pudrové pižmo přece jakýsi hodně vzdálený odkaz na Nuit d´Amour. Jenže pořád tomu schází nějaká jásavost, křehkost či uhlazenost, z těch přetrvávajících vodnato-kovových tónů mám pořád dojem jakési „svěží ponurosti“, takže to ani nemůžu považovat za caronovský pokus o přiblížení se mladé generaci, ale jeden velký omyl.

Tak Déliria je z první trojice kolekce Explosions d'Emotions rozhodně nejkovovější. Ano, ten kontrast studeného kovu a sladkých tónů je sice divný a člověk by to určitě nenosil, ale díky bohu žádná spálená guma nebo umazaná autodílna s ulepenými výraznými sladkostmi, které by mi kroutily nosem – jak málo stačí ke štěstí, když člověk ví, že pan Duchaufour se dovede vyřádit i hůř . Betrand si prostě vzal velkou kovovou nádobu, hodil do ní hromadu štiplavé, téměř nesladké skořice, přidal trochu jablečného jaru, zalil to malinovou šťávou, aby z toho nakonec vyčaroval teplý jablečný punč a přikápnul si do něj slzu rumu. A aby toho kovu neměl málo, přitáhl si ještě velký kovový výrobník na cukrovou vatu a jednu si udělal.

Ani tady nemám, co bych k recenzi Miru dodala. Zpočátku větrová svěžest anýzu, eukalyptu a pelargónie a cypřiše, kterou posléze vystřídá medový jasmín a otočník s vůní na prach rozemletých mandlí, ale ten lékárenský tón je tam stále patrný. Ano, tohle by mohla být nějaká stará lékárna ve slunné Itálii. (NT)

Je odpoledním posezením v cukrárně u stolu s kosatci a růžemi ve váze a šálkem dobrého vanilkovým latté macchiato se šlehačkou a pižmově nadýchaným piškotovým moučníkem, lehce potřeným medem.

Euridike našla v Roses on Ice od Kiliana Sněhovou královnu a Kaje, ale na mou nejoblíbenější postavu z téhle pohádky zapomněla - na Gerdu, která se vydala na dalekou pouť, aby Kaje zachránila. Já ji našla v Delusion. Gerda s tvářemi zrůžovělými od štiplavě mrazivého kadidla překonala ve svém skořicovém kožichu závěje drceného černého pepře a s pomocí hřebíčku a balzamické rozehřála zmrzlé ambrové srdce ledové vládkyně a zimu tak zlomila.

Až dosud jsem se nikdy nezaobírala myšlenkou, zda by šla fordovská Amber Absolute, v níž balzamicky propolisová ambra dokonale souzní s kadidlem, pryskyřičnatě písečným labdanem s koženým podtónem a vanilkou ještě nějak dál rozpracovat. A zdá se, že přesně takový cíl si stanovil Peter Carter. Rozhodl se přidat na živočišnosti prostřednictvím nahořklého medicinálního oudu, najemno namleté pichlavé skořice, palčivě dřevitého hřebíčku a muškátového oříšku. Výsledek pak zjemnil s pomocí máslového kosatce. Souhlasím s ModestMourek, tohle se hodně povedlo.