parfémová polička uživatele wendulka
CH Africa
CH Africa (Carolina Herrera)

Vůně od Caroliny se mi nikdy nijak zvlášť nelíbily, až letos mě docela zaujala pánská verze její africké kolekce, proto jsem si řekla, že dám šanci i té dámské verzi. Ta začíná čerstvě rozloupnutým nakyslým pomerančem, posypaným jemně namletou štiplavou skořicí, která zesládne teprve během pár minut za podpory fialky a vlahého nachového kosatce. Z čaje rooibos, jenž tu má zřejmě odkazovat na Afriku, cítím spíš jen vůni pražených oříšků, promíchaných s teplými písečnými tóny a kadidlem, než že by mi evokovovala přímo šálek červeného čaje. No nemůžu říct, že bych tu Afriku primárně našla i v tomhle, ale buďme benevolentní, zavřeme obě oči a řekněme že ano. Pokud tedy chcete dobrý červený čaj, doporučuju zůstat u osvědčeného Bvlgari, nicméně na Carolinu tohle docela ujde, i když na pánskou Afriku nemá. (NT)

Chai
Chai (Baruti)

Tohle je jedna z mála vůní, co doopravdy z větší části připomínají vůni Masala Chai. Přináší kompletní obraz posezení v kamenné čajovně. Tenhle čaj je kořeněný jemně namletou teplou skořicí, hřebíčkem, kandovaným zázvorem a neopomenutelnou troškou kardamomu. Vedle konvičky s čajem stojí i svíčka, z níž pozvolna odkapává vosk a nechybí ani stojan se zapálenými vonnými tyčinkami. Nezbývá tedy, než se uvelebit na židli, polstrované drhnoucí kůží, nalít si čaj do šálku a zalít jej teplým mlékem a navrch posypat i špetičkou kakaa.

Chaí
Chaí (Robert Piguet)

Osobně jsem nikdy nebyla příznivkyní čajovek, ale tahle, přestože vůbec nevoní jako Masala Chai (chybí v ní totiž to podstatné koření), by se možná mohla líbit těm, kteří nehledají jen klasickou svěženku, i když tahle tak v kombinaci se zeleným bergamotem a hořkým pomerančovým květem začíná. Postupně se ale změní v kotlík horkého čaje, zahřívaného voskem, ovšem podtón zelené svěžesti je samozřejmě přítomný celou dobu. (NT)

Chaleur Gitane
Chaleur Gitane (Paul Emilien)

Snad s výjimkou Souffle Intime mě ostatní vůně od této značky doposud nijak zvlášť nezaujaly. Nyní k ní musím přiřadit i tuhle kořenitou ambrovku. Už v úvodu zaujme kombinací natrpkle svěžího bergamotu, jiskřivého zázvoru a příjemně palčivého kmínu, za níž se schovává překvapivá laskomina. Jsou jí čokoládové figurky, plněné nejen bílou lanýžovou, ale i malinovou náplní. Typicky gurmánským směrem se však Chaleur Gitane nevydá. Čokoládu totiž vzápětí zasypeme suchým, na prach rozdrceným šafránem a kořenitým santalem, což dohromady vytvoří dojem spíše surové nastrouhané vysokoprocentní čokolády, smíchané s chilli kořením. V další fázi se konečně objeví už i samotná ambra a moc pěkná. Není to totiž žádná tuctová ambrovanilka, naopak je zajímavě pikantní, vetiverově zakouřená, doplněná zemitostí pačuli a zároveň zespod nadlehčená obláčkem bílého pižma.

Chamade Homme
Chamade Homme (Guerlain)

Kombinuje v sobě bergamotovou svěžest s drceným černým pepřem, suchou dřevitostí muškátového oříšku. Po rozvonění se přidá vetiverově zakouřená pánská kůže s dřevitými tóny. Velmi povedené.

Chaman
Chaman (Eau de Couvent / Candida Romero)

Na Korsice jsem bohužel zatím nikdy nebyla, ale pokud tam místní obyvatelé tráví pozdní odpoledne se sklenkou likéru v koženém křesle u otevřeného okna a podvečerními procházkami mezi kvetoucími slaměnkami, kostelíky s tou nejkrásnější pálící myrhou a pojídáním mandlových sušenek s mléčnou náplní tak, jak naznačuje Chaman, asi se tam budu muset vypravit.

Chamarré
Chamarré (Mona di Orio)

Zkoušet cokoliv přímo od Mony je pro mě vždycky svátek vzhledem k tomu, že její rukopis je prostě neopakovatelný a nejinak je tomu tady. Pokud bych to měla hodně zjednodušit, řeknu, že Chamarré je její vlastní vizí legendární pětky s vlastním orientálním základem. Ale s jejími parfémovými výtvory to nikdy není jednoduché, protože se vždy jedná o velmi propracované vůně. Mona vlastně jen použila klasické hřejivé pětkové aldehydy a smíchala je se šalvějí, aby je vzápětí ochladila trochou levandule. Samotné květinové srdce s jemně kořenitou tureckou růží s lehounkým nádechem červeného ovoce, nádherným pudrovým kosatcem a nebonbónkovou fialkou už ovšem působí moderně a společně vytváří příjemný rtěnkový akord. A jak už jsem zmínila na začátku, v základu se s pomocí pudrově pryskyřičnatého opopanaxu, balzamické ambry a hřejivého kašmeranu vydala na rozdíl od Chanelu spíše orientálním směrem. Chválím projekci i výdrž, což však není u Moniných vůní nic neobvyklého. Je velká škoda, že se přestala vyrábět, protože ji já osobně považuju z jejích vůní za jednu z „nejsnáze“ nositelných.

Chambre Noire
Chambre Noire (Olfactive Studio)

Pokud znáte vůně od této značky, víte, že je každá vždy spojena s fotkou určitého fotografa. V tomto případě jde o foto potemnělého hotelového pokoje od Clemence Rene-Bazina, osvětleného pouze tlumeným světlem lampy na nočním stolku. No nějaké ty temné asociace by tam byly, ale s tmavým pokojem bych je rozhodně nespojovala. Viděla bych to na prašnou potemnělou ulicí, prodchnutou vlhkým nočním vzduchem a týpkem v zakouřené kožené bundě a botách z veluru. Ano, alin měla s typovou podobností mezi Bullionem a Chambre Noire pravdu, je tu však několik rozdílů: Pepře je tu mnohem víc a je dost štiplavý (v Bullionu je růžový – nasládlý). Je tu i podobný tón chlastu z Bullionu, ovšem tento je už cítit pouze v dechu toho týpka, když na nás v tom šeru promluví zblízka. V tomhle případě bych řekla, že jde o odér meruňkovice, mísící se s vůní sušených švestek, které k tomu přizobával. Jeho kožená bunda je drsnější než ta z Bullionu, je malinko ušpiněná od téměř nesladkého fialkového pudru a nemá tendenci zjemnit. Určitý velurový tón je tu sice patrný, jenže to jsou spíš jeho zaprášené boty, než že by měl nějakou dámskou semišovou společnost, co by se k němu tulila. Snad proto je čelo našeho týpka lehce orosené potem. No, a potom je tu ten santal, v případě Chambre Noire je hodně suchý a kořenitý, v Bullionu je krásně mléčný. A máme tu navíc pro zahřátí pryskyřičnatou ambru a pačuli, která nám tu hází i karamelové odlesky. Celkově by se tedy dalo říct, že ChN je o kapku temnější, na druhou stranu jí ve srovnání s Bullionem velmi brzy dojde síla a ani ne za dvě hodiny po ní nezůstane památka :? .

Champ de Baies
Champ de Baies (L'Artisan)

Prý ostružiny v ranní šedi. Mně osobně z ní po úvodní svěžesti s nepatrným náznakem rebarbory a hrušky vystoupí spíš ledový čaj s ostružinovou příchutí, který popíjíme na pižmově nadýchaném mechovém paloučku. Jinak řečeno tu máme překvapivě docela příjemnou a odpočinkovou variaci na stávající Mûre et Musc.

Champ de Fleurs
Champ de Fleurs (L'Artisan)

Je v první fázi hezkou osvěžující kolínskou, evokující orosenou louku se zelenými hrušněmi, něžnými konvalinkami a lehoučkým jasmínem. Bohužel to celé sráží mainstreamový cedrový základ s ambroxanem a kosmetickým pižmem. (NT)

Champaca (Eau de Parfum)
Champaca (Eau de Parfum) (Ormonde Jayne)

Je éterickou květinovou vůni s osvěžujícím růžovým pepřem a neroli a měkce dřevitým bambusem ve svrchních tónech, jimiž prorůstá zelená tráva. Po rozvonění vyniknou společně s příjemnou frézií hlavní akordy champaky, které připomínají ovocný čaj. V další fázi květiny přikryje rýžový pudr. A konečně v základu se pak ještě stihne projevit jako uklidňující čajová vůně s dřevitou myrhou.

Champaca Absolute
Champaca Absolute (Tom Ford)

Pokud někdo umí udělat jinak barevnou vůni než noir, aby v sobě měla určitou dávku zvrhlosti, pak je to asi jedině Ford. Vytryskne na vás gejzír šampaňského s nazelenalou citrusovou příchutí, když však dorazí do vašich úst, změní se ve zlatavý nasládlý koňak, který vám příjemně zahřeje hrdlo. Takhle drží poměrně dlouho. Jakmile ho všechen vypijete, začnou kolem vás světélkovat jemně opojné květy, které dávají vůni takový něžnější ráz. Žádná z nich nijak extra nevyčnívá, snad až tu a tam na ty „sametové“ fialky. A opět se vrací to šampáňské, tentokrát proslazené ambrovým prachem a hezky vás šimrá v nose. A nebyl by to dekadentní Tom, aby nám sem nepřidal tón jedlých kaštanů.

Champs-Elysées (Eau de Parfum)

Meloun ve většině vůní nesnáším, stejně tak moc nefandím černému rybízu, avšak tady mi zřejmě v kombinaci s větrovým anýzem a kousíčkem broskve nejenže nevadí, ale dokonce evokuje osvěžující dešťovou přeháňku, která představí rozkvetlou jarní louku s jemným šeříkem, růží, konvalinkou a chomáčky mimózy. V základu už jenom benzoin s vanilkou a vanilkou a mandlemi vůni zlehka prosladí a podtrhne její jemné pudrové vyznění.

Champs-Elysées (Eau de Toilette)

Toaletka má větrovější anýzovo-rybízový úvod, zatímco meloun s broskví a ostatními složkami jsou v ní téměř zcela potlačeny. Podobně je to i s květinami. Louka tu probíhá výhradně pod taktovkou lehce vodnatě nazelenalého šeříku s mimózou, díky čemuž působí omamněji než EdP. S tou se sejde až ve vanilkovo-mandlovém základu s dřevitými podtóny. (NT)

Champs-Elysées (Parfum)

Čistý parfém má podobný úvod jako EdP (svěží rybíz s větrovým anýzem, melounem a broskví), jen obsahuje navíc mandličky, rozemleté na jemný prach. Z květin dominuje mimóza, doplněná jemným šeříkem, konvalinkou a růží. A je to právě růže, která se od EdP odlišuje. Je to stejná mladistvá pižmová růže s ovocným nádechem, jakou najdeme třeba v čistém parfému Idylle. Champs Elysees jako extrait de parfum má zároveň ze všech koncentrací vanilkově nejsladší a nejmandlovější základ a působí tak v kombinaci s květinami nejhustším dojmem.

Chance Eau Tendre (Eau de Toilette)

Klasická Chance mě nijak zvlášť neuchvátila, ani její odnože. Jen tahle vůně je výjimkou. Pracuje totiž se zralou kdoulí, osvěženou grepem, která krásně ladí dohromady s ovocným jasmínem. Hyacint uváděný ve složení absolutně nevnímám. A má i moc pěkný vzdušný cedrový základ s pižmovým kosatcem.

Chateau Krigler 12

Tuhle květinově pudrovou vůni prý měla v oblibě samotná Grace Kelly v době, kdy natáčela s Bingem Crosbym film Děvče z venkova, za nějž pak získala i Oscara a musím říct, že k tak výjimečné ženě jako ona mi sedí naprosto dokonale. Úvodní kombinace aldehydových růží a fialkového pudru evokuje dojem luxusních líčidel, avšak tyto díky kytičce konvalinek, která je vám vzápětí nabídnuta, nepůsobí vůbec přeslazeně ani olejovitě jako např. Lipstick Rose, ale spíš starodávně, ovšem v tom nejlepším smyslu slova. Po rozvonění pak už jen její nabíranou květinovou sukni načechrá mimóza s vůní sena a najemno nasekaných bílých mandlí s hebkým bílým pižmem. Anebo úplně jednoduše: Chateau Krigler je maminka Farnesiany, která jí o mnoho let později povila vnoučata Iris Poudre a Stilettos on Lex.

Cheap and Chic: I Love Love

Na začátku se tváří jako grepová svěženka, jenže netrvá dlouho a změní se v citronové a pomerančové lízátko na dřevěném klacíku (hladký cedr), které v sobě místo práskací náplně ukrývá najemno namletou sladkou skořici smíchanou s práškovým cukrem. A drží jak přibitá, ale marná sláva, z bonbónových vůní už jsem dávno vyrostla. (NT)

Cheeky Smile
Cheeky Smile (Jusbox)

V úvodní fázi připomíná vůní lázeňských oplatek a kokosových Disko sušenek Seminalis od Orto Parisi. Hned po rozvonění už se ale do popředí nemilosrdně dostává Iso-E-Super s vůní ostrouhanotužkového cedru, slaným podtónem hřejivého želatinového kašmeranu, který společně s ambroxanem a dalšími druhy syntetické ambry vytváří dojem upocené pradleny, která omylem zaměnila prací prášek za práškový cukr.

Chemise Blanche
Chemise Blanche (LM Parfums)

Oficiálně nás touhle vůni Laurent Mazzone zve na bílou písečnou pláž jednoho středomořského ostrova, kde netřeba černých obleků z Madison Avenue. Vše, co zůstává, je svěžest, elegance a lehkost bílé letní košile. A skutečně tady se povedlo vytvořit krásnou jemnou a čisťounkou květinově-mýdlovou vůni s pudrovými tóny, která snad nemůže vadit ani miminkům, protože málokdy narazíte na něco tak uklidňujícího a přitom zajímavého. Jen zpočátku doprovází aldehydy chladivá svěžest a lehounká štiplavost, podporovaná nahořklými citrusy. Ta se však vzápětí rozptýlí v mandarinkové dužině a nasládlém pomerančovém květu. A po rozvonění je to tu, vzdušná bílá košile nebo klidně i bílé letní šaty. Místo škrobu byly namáčeny ve vodě smíchané s kosatcovým pudrem a prané v jemném konvalinkovém mýdle a následně poprášeny velejemným pudrovým pižmem. V tom k vám odněkud z dálky zavanulo teplo. Pokud bych to měla situovat na onu bílou pláž, jako by si na ní někdo zapálil ohníček. Jenže vy nejdete úplně k němu. Zůstáváte opodál, jen přesně v té vzdálenosti, kdy vidíte jiskry, odlétávající z páleného dřeva a cítíte, že přítomní u ohně popíjí horký vaječný punč s vanilkovou příchutí.

Chêne
Chêne (Serge Lutens)

Tak tohle je taky jedna z dost dobrých sheldrakeovin. Recept je následující, geniálně jednoduchý: vezmeme směs štiplavého koření v čele tymiánem, rozdrcené zelené listí, z něhož odkapává míza, zalijeme to „medově“ sladkým rumem, narveme to do dubového sudu a celé to zapálíme hřejivým voskovým plamenem, až se nám z toho začne kouřit (drhnoucí březový dehet). No a aby ten lektvar stál za to, rozpustíme v tom teple i trochu té bílé čokolády (tonka). A nakonec, abychom dým zintenzivnili, přidáme i nějaké to suché klestí. Teda vůbec si nedovedu představit, kam by se taková vůně dala nosit – možná na nějaký čundr – ale tomuhle se prostě musím hodně hlasitě zatleskat.

Chergui
Chergui (Serge Lutens)

Tenhle orientální lektvar opravdu čaruje, osobně mě dostala až od druhého pokusu, ale aspoň to stálo za to. Úvod je ve stylu bylinkového likéru s dávkou ostřejšího koření. Potom to začne roztáčet tabák a že má chlapec grády. Už to vypadá, že to nebude o ničem jiném, když v tom tabák volá: "Pomoc, med mě chce utopit." Zvláštní je, že tento souboj vždy vyzní do ztracena, místo toho nastupuje pro mě ta nejkrásnější část z celé vůně: seno (květiny, jmenovitě kosatec se mihne pouze v epizodní, téměř zanedbatelné roli) a prachová ambra s lehkou stopou kouře a kakaa. Jediné, co k tomu mohu dodat Christopher Sheldrake prostě umí.

Cherry Musk
Cherry Musk (Ramón Monegal)

Každá značka musí mít asi nějakou vůni, která podléhá líbivým trendům a konečně jsem ji objevila i u Ramóna v Cherry Musk. Jak jinak nazvat višně v čokoládě s drhnoucím pižmem a sušeným kokosem, následované jahodovou žvýkačkou a třešňové limonády? Jediným zajímavějším prvkem je zde chvilka, která patří jemným chyprovým tónům, jenže ani za ty tentokrát nemůžu pana Monegala pochválit, neboť tento mech zřejmě hodně dlouho neměl přístup vzduchu, ani světla. Jednou stranou oceňuju, že to není ulepené jako Escady, ale hlavně ta žvýkačka s limonádou vůni strhává na teenagerskou úroveň. (NT)

Chic No. 30 Women
Chic No. 30 Women (Designer Shaik)

Mučenku nebo maracuju snesu ve vůních jen zcela výjimečně. Tady její ukrutnou sladkost drží v úvodu na uzdě svěží bergamot s pikantním kardamomem a zemitostí pačuli. Jenže po rozvonění už mučenka nabere na síle a máme tu ten typicky sladký tropický koktejl s květinovým věncem, tvořeným ovocnou růží a jasmínem. A právě růží, balzamickou ambrou, bílým pižmem a podtóny tonky, které se objeví v základu podle mě nezapře vzdálené příbuzenství Opulent Shaik Gold Edition for Women. Řekla bych, že tento podpis bude nejspíš společný všem dámským vůním této značky, jen tady prostě hraje hlavní roli mučenka a v základu vystřídala kožený oud mléčná vanilka. Vůně je to povedená, leč cena se mi zdá opět dost přestřelená.

Chinatown
Chinatown (Bond No. 9)

O Čínské čtvrti v New Yorku, jejíž jméno nese tato vůně, se říká, že je nejdynamičtější, vůněmi překypující, nejbarevnější a nejrychleji se rozvíjející částí tohoto velkoměsta a toto vše se prý Aurélien Guichard pokus zachytit v této vůni. A skutečnost? Zpočátku se vyznačuje vůní slaďounké šťavnaté broskve s pikantním kardamonem – květy broskvoně jsou podle taoismu symbolem nesmrtelnosti nebo chcete-li elixírem života a kardamon by nám mohl zastupovat nějaký ten krámek s kořením, ale proč v něm prodávají i pomerančové lipo? Z květin je přítomná pouze lehce omamná tuberóza s přetrvávající broskvovou stopou. A pak nastalo newyorské neonové peklo. Spousta plastu, nevětrané sklepy čínských obyvatel se sto let starými dřevěnými skříněmi, v nichž se skrýval i nějaký mrtvý živočich. A ošklivý palec je na světě.