Zpočátku jsem těm uváděným 68 ingrediencím ve složení ani nechtěla věřit, ale je pravdou, že tahle vůně od nástřiku až po samý konec ukazuje trochu víc než většina běžných kolínských a jiných lineárních osvěžovadel. První tóny tvoří směs svěžích citrusů, jemně pikantního koření, nejvíc asi badyán a zázvor, jemně aromatické levandule a svěží zeleně. Pak ovšem přichází na řadu květinové tóny, které vůni zlehka postrkují k ženštější stránce: něžný pomerančový květ a další krémové květiny (magnólie?). A skutečně, jak se Cologne du 68 dál rozvíjí, začíná postupně malinko hřát (slabounké pryskyřičnaté tóny) – zase se vracíme k unisexu. Zaznamenala jsem i suchý nazelenalý vetiver a poměrně vzdušný cedr. K tomu ještě vůně i zesládne. Ne moc, spíš intimně, ale i tak je v drydownu znát podpis domu Guerlain v podobě vanilky, tonky a jemné pudrovosti. Výdrží je to ovšem skutečně spíš kolínská – do dvou hodin je pryč.

Kolínské vody nikdy nebyly můj šálek čaje. Několik se mi jich sice líbí jako Ellenova Cologne Bigarade a Bigarade Concentrée či kolínské od Acqua di Parma, ale ve finále jsem žádnou z nich nezatoužila nosit, protože to vždycky nakonec bylo především o citrusech. Když se k tomu navíc přidala zpráva o převzetí značky koncernem Estée Lauder, obavy, že se bude historie opakovat, byly na světě. Přesto jsem nemohla opomenout fakt, že Dominique Ropion vytvořil řadu mých oblíbených vůní, takže by na těch řečech, že tohle bude tak trochu jiná kolínská, by možná mohlo být něco pravdy. A výsledek? S pokorou přiznávám, že moje pochyby byly tentokrát naprosto zbytečné a reparát po Eau de Magnolia složil Frederic Malle na výbornou. Cologne Indélébile sice začíná citrusově jako všechny klasické kolínské, v tomto případě kombinací trpkého bergamotu, hořkého neroli a čerstvě rozkrojeného citrónu i s kůrou, během několika minut se však stáhnou do pozadí. Zanechají po sobě lehkou, kořenitě citrusovou stopu, která uvede na scénu absolutní narcis s pomerančovým květem. Většinu narcisových vůní, byť ho mají i v názvu, bude znát jako syté květinovky (např. Jonquil de Nuit nebo původní Boucheron), kde je doprovázen řadou dalších květiin a většinou v nich tak ukáže jen svojí základní, krémově nasládlou polohu s vůní slámy. V Cologne Indélébile ho ale opravdu doprovází jen nepříliš sladký pomerančový květ, takže vyniknou i jeho zemité a kořenité podtóny. Po rozvonění vůni pak už vůni jen nadnese obláček hebounkého bílého pižma. Pokud jde o sillage, po úvodním intenzivním citrusovém závanu, se vůně stáhne blíže k tělu. Když vyjdete ven na vzduch, dokonce to vypadá, že se ztrácí, jakmile však znovu vstoupíte do uzavřenějších prostor, dá o sobě Cologne Indélébile lehounkými závany o sobě zcela bezpečně znovu vědět a to nějakých 5 - 6 hodin, než je potřeba znovu přiživit. No a jelikož vůně narcisu a pomerančového květu patřily vždy k mým oblíbeným,, mohu s radostí oznámit, že moje zakletí s kolínskými bylo konečně zlomeno. Když k tomu ještě přičtu, že již po pár hodinách v mojí společnosti stihla zinkasovat několik komplimentů včetně rodinných příslušníků, mě jen ujistilo, že moje nenadálá volba společníka pro letošní jaro a léto byla zcela správná. Ať už jste tedy dosud nebyli přiznivci kolínských a samozřejmě i ti, co jsou, Cologne Indélébile určitě vyzkoušejte, protože je opravdu tak trochu jiná v tom nejlepším smyslu slova.

U této vůně se dočtete, že má ve vás vyvolat představu končícího dne, slunce zapadá, blíží se noc a vy jste se se skleničkou nějakého dobrého pití usadili u krbu. A ono to vcelku sedí. Je to koňak, zpočátku smíchaný se štiplavým kořením a vydatnou dávkou hřebíčku. Osobně mi hřebíček sedí spíš ke svařenému vínu, ale naštěstí brzy mizí a celé to pití nám pomalinku houstne a medově sládne, našla by se i kapka červené marmelády. Objevuje se i zlatavé pryskyřičnaté teplo ze slibovaného krbu. Pod sebou cítíte kožené křeslo, v němž jste se uvelebili. Škoda jen, že v něm při tom náporu toho všeho tepla tak trochu potíte, ble (cibetka?). Stačí ovšem ještě chvilku vydržet a živočišno se nám rozpustí v dávce hustého vaječného likéru s vanilkovou příchutí, který následuje poté, co jsme dopili předchozí koňak. (NT)

Byla jsem zvědavá, jaká bude tato oceánská růže ve srovnání s Rose America nebo Atlantic Rose. A výsledek je takový, že tahle růže neviděla oceán ani z rychlíku. Drží se tak spíše v rovině kolínské s lehkou růží, osvěženou limetkou a dalšími citrusy. Po rozvonění se pak k růži kromě pár cedrových hoblinek ještě přidá něžná levandule s mechovými tóny a dodá jí tak dojem mohérovosti. Je to příjemné, no zároveň ani ničím výjimečné.

Colonia je prvotinou, kterou Acqua di Parma v roce 1916 vstoupila na trh s vůněmi. A vskutku z ní dýchá italská atmosféra jak vyšitá: horké slunečné ráno po intenzivním nočním dešti s osvěžujícím mořským vzduchem. V začátku se misí hořké citrusy a bylinky se svěží zelení. V tom "mořská" svěžest jakoby ustoupí a k vašemu nosu si proklestí cestu poměrně intenzivní "mýdlová", až hřejivá růže. Někdo ji vytrhl ze země i s navlhlou hlínou. Do této chvíle bych řekla, že se ještě jedná o jasný unisex. Leč suše štiplavý vetiver s cedrem s jemnou nasládlostí na mne působí už docela pánsky. Ovšem intenzita a výdrž je výborná na to, že se jedná jen o kolínskou. (NT)

Zatímco u klasické Colonie mám problém až se suše štiplavým dřevitým základem, u Colonia Assoluta mne odrazuje začátek. Ano, byly by tu ty hořké citrusy i svěží zeleň, dokonce i ta přidaná pepřová pikantnost tomu dodává správný říz, ale proč proboha museli Ellena s Duchaufourem nasypat do osvěžující kolínské nové koření ze sto let neotevřené plechovky? Přestože i zde květiny hrají okrajovou, spíš podbarvující roli, ta "mýdlová" růže je zde mnohem něžnější, překrývá ji slabý pudrový poprašek, který ve vůni přetrvává až do jejího úplného vyprchání. Cedr v základu je hladší než ten z klasiky, spíš ostrouhanotužkový. Na druhou stranu hezky ladí s s vrátivšími se citrusy a chyprově zelenými "chladivými" tóny, které zase kontrastují s lehce hřejivým pryskyřičnatým závojem. Tohle by mohla být tak příjemná kolínská, jenže na počáteční nálož nového koření, to se fakt nedá. (NT)

Ač se o této vůni říká, že je pánská, já bych jí zase spíš zařadila mezi jasný unisex a zároveň je pro mě nejlepší z mnou zkoušené trojice těchto kolínských. Na úvod přichází pikantní osvěžení v podobě zázvoro-citronové limonády, po jejím odeznění vás obklopí vůně jehličí, nahořklé zeleně a neroli. Jemně nasládlým cedrovým základem pak vůně přilne k tělu (tady je cedr nejslabší, již zcela hladký). Dřevo je potaženo velmi jemnou kůží (vůbec ne pánskou), zlehka načichlou kouřem z pryskyřic. Vlastně se ani nemusí vydávat za kolínskou, protože i jako toaletka by díky dobré výdrži nedělala ostudu.

Dámskou dvojku jsem kdysi zavrhla. Teprve nedávno jsem si uvědomila, že jsem se trochu unáhlila a začala zkoušet znovu, protože takhle krásně osvěžující aldehydy s lehce přezrálou sladkou šťavnatou mandarinkou a andělikou jinde nenajdete. Stejně tak použitá magnólie je příjemně hladká a nijak neřeže. Jenže nebyl by to asi Mark Buxton, aby nepřidal něco neobvyklého, v tomhle případě směs koření. Muškátový oříšek s teplou skořicí bych i docela brala, ale vážně bylo nutné sem po takhle krásném svěžím úvodu sem nacpat živočišný kmín a bobkový list? Když ovšem půl hodiny vydržíte, koření s výjimkou muškátového oříšku ustoupí a magnólii s mandarinkou čeká za odměnu koupel s teplém kadidle s labdanem. Po ní pak na závěr ulehnou na chladivý sametově zelený podklad s tóny chypre. (NT)

V úvodu se mísí štiplavé koření s chladnými aldehydy, koření postupně poleví, avšak jeho stopa zůstává ve vůni až do samého konce. Na řadu se dostává suchý vetiver. Uváděné květinové složky mě zcela minuly, ale je to myslím dobře, protože k té příjemné kůži (pánská kožená bunda jak vyšitá :D ) s tmavým zakouřeným dřevem by mi asi ani neseděly. A právě proto mě mrzí, že po devadesáti minutách nezůstala po vůni ani památka.

V úvodu vás sice osvěží citrusová magnólie s kyselou mandarinkou, během chvilky se však do ní jako žiletky zaříznou listy rybízu. Potom už Trojka přeladí s pomocí bazalky, anděliky a kardamomu na bylinně zelenou notu, tentokrát osvěženou pepřovou frézií a růží, obklopena vzdušným cedrovým dřevem, vetiverem a mechem a zahřívaná kadidlem a ambrou. (NT)

Dvě vůně v jednom. Tou první je vůně sladce mléčného santalu s kardamomem, špetkou kmínu, palčivě dřevitým hřebíčkem, tóny růže, pižma a jehličnatého cedru. Tou druhou je vůně metalických aldehydů a kadidla, která vytváří dojem kovového zábradlí, zapuštěného do betonového schodiště.

Už v prvních minutách zde najdete stejné svatební mandle s cukrovou polevou jako v Le Bouquet de la Mariée, avšak s tím rozdílem, že tyhle jsou zasypané vydatným množstvím větrově nasládlého anýzu a jsou víc ambrové. Během půlhodiny ale anýz zmizí a vystřídá ho chumlavé bílé pižmo s vanilkovým pudinkem se šlehačkou a pár stroužky kokosu, čímž Confetto působí mnohem víc gurmánštěji.

Od luxusní značky hodinek s tak ambiciózním názvem člověk podvědomě očekává něco originálního a krásného. To druhé splňuje, s tím prvním už je to trochu horší. Conquistador je totiž obšlehnutá 1996 se snítkou levandule a špetkou zázvoru a sladkým benzoinem v drydownu navíc.

Na mně se Contessa moc gurmánsky nechová. Ten muškátový oříšek se svěžím růžovým pepřem a špetkou lékořicového anýzu v ní v úvodu mám taky, ale mně paradoxně typově připomíná Fugit Amor. Jen teda zde hřebíčkovost karafiátu zastupuje jiné koření a karafiáty nahrazuje jasmín s růží a banánovým ylangem, jinak v sobě tu samou alabastrovou ambrovanilkovou mléčnost s tím, že u mě jednoznačně vítězí Fugit Amor. I když Contessa se mi jinak taky líbí.

Kdysi jsem ji dostala jako dárek a už tehdy mě kombinace vodního ovoce s rybízem a vodními květy nenadchla. Když se pak k tomu přičte základ s laciným čpícím cedrem a vlezlým calone, vznikla mi z toho jedna z nejotravnějších svěženek, co znám.

Jak má vonět kopálová pryskyřice, s níž se Karl Bradl setkal během své cesty po Yucatánském poloostrově a která ho k vytvoření této vůně inspirovala, netuším. Každopádně pokud znáte tvorbu Marka Buxtona a jeho "ledové" kadidlovky, budete hned doma, co od Copal Azur očekávat. Tohle kadidlo je už od začátku studené a v první chvíli i štiplavé, než jej omyje zpěněná mořská voda a pokryjí ho větvičky s jalovcovým jehličím. Zanedlouho se však změní v kovově chladný, zaprášený balvan. Z jedné strany jej obklopuje zemitost pačuli s naplaveným dřevem a z té druhé zase trocha teplého písku z pláže. Ale asi by to nebyl Bertrand Duchaufour, aby nám tam nepřimíchal nějakou kuriozitku, tentokrát ovšem ne vlastní, vypůjčil si mátové gumové medvídky z Aliena EdP, akorát je osladil špetkou tonky. Vůně má skvělou intenzitu a výdrž, přesto si vzhledem k tomu, jak vysokou laťku nasadili s Iris Nazarena, říkám, zda by chlapci neměli v tom chrlení nových vůní zvolnit a přijít opět s přesvědčivějším.

Vůně inspirovaná mědí? Proč ne. V tomhle případě je to měděný tác se džbánem perlivé růžové limonády s nastrouhaným zázvorem, obklopený hořkým zeleným galbanem. To slouží společně s lístky sušeného tabáku a drcenými fialkovými bonbóny jako přísada pro výrobu speciálního psychedelického ambrovanilkového dortíku, který je vám společně s ní naservírován, zatímco vás zahřívá doutnající sladce dřevitá myrha.

Nějakou dobu jsem přemýšlela, co mi tahle vůně tak připomíná, a konečně mi to docvaklo. Je to sestřička Calling All Angels a rozhodně se nemá za co stydět! Je to stejný kamenný kostel, vábící anděly na pálící se kadidlo, ambru a dřevěné hobliny - jen tyhle pocházejí jednoznačně z cedru a myrhu nahradil hřebíček. Jsou tu i ty samé lákavé medové plástve jen s tím rozdílem, že v tomhle kostele najdeme i kovové svícny s plápolajícími svíčkami a celý je vyzdobený i trochou zeleně (bazalka). Je sice trochu méně intenzivní než Calling All Angels, výdrž má ale srovnatelnou a když k tomu přidáte větší množství a příznivější cenu a že nehrubne a nemá po rozvonění tendenci na mé kůži kysnout jako Vento nel Vento, rázem se z ní stává velmi zajímavá alternativa ;) .

Květinovka, v začátku kořeněná pepřem, jalovcem a špetkou dřevité myrhy, z nichž vzápětí vystoupí hřebíčkový karafiát s heřmánkem a sladkými růžovými poupaty. Základ je vanilkově-dřevitý s trochou pačuli a pudrového pižma. Nic extra. (NT)

Už zase to na mě tahle značka zkouší s údajnou atmosférou Capri. Tentokrát se mi snaží namluvit, že tam na okraji pláže rostou bylinky, hořká zeleň a nějaké ty citrusovníky. Najdeme tu i suchý cedr. Potom se už konečně objeví ta mořská pláž, pokrytá velkými kameny, které omývá slaná mořská voda. No jo, jenže ony se nám ty bylinky míchají i do té vody, což v kombinaci s horkými slunečními paprsky a teplým pískem působí dosti zatuchle :? . Teprve svěží mořský vánek (pižmo?) tu zatuchlost odnese pryč. Bohužel, on z té pláže taky odnese i ty kameny a nechám tam jen vzdušná dřeva se špetkou bylinek. Tímto to s to s celou Carthusií definitivně vzdávám.

Po osvěžujícím bergamotovém úvodu vás vezme na procházku do zahrady. Od záhonů s citrusově svěžími růžovými pelargóniemi a mrkví vás zavede s rozkvetlým broskvoním. Následuje prohlídka exotického pavilonu s tropickou kanangou v květu, hyacinty s jejich vlhce zelenou vůní a kosatci, abyste celou exkurzi mohli zakončit v pižmově teplém lidském objetí u páleného benzoinu v zahradním altánku. (NT)

I když tahle vůně nese starolatinské označení pro jedno hrabství v Cornwallu, za typicky anglickou, vznešenou či starosvětskou bych ji rozhodně neoznačila. Přesto jde o jednu z mála vůní, kde nemám sebemenší problém s frézií. Já jí tam totiž vůbec necítím, jen osvěžující mandarinku s moc pěkným pomerančovým květem, která pozvolna přejde do podoby jemně namletých sladkých mandlí. Po rozvonění se k otočníku (v této fázi ukáže i pár coca-colových bublinek) přidá i bílé pižmo s vanilkou a jemně zvýrazní celkové pudrové vyznění. A nemusíte se bát, do labutěnky Cornubia rozhodně nesklouzne, jelikož tomu zabraňují hřejivé tóny dřevité ambry s kapkou hořkého neroli v pozadí. A i když je Cornubia spíš intimnější vůní, vysílající do okolí jen lehké závany, na kůži drží více než dobře, téměř půl dne.

Jestli mám z některé z parfémových vod opravdu radost, je to Coromandel. Hořké zelené nerali nahradil líbivější svěží hořký pomeranč s masitou dužinou. Ale co je mnohem podstatnější po plesnivějícím a zaprášeném sklepu není ani památky a parfémové vodě tak už konečně ty slibované lakované čínské dřevěné skládací paravány věřím a to i včetně toaletního stolku podobně jako v Mon Parfum Chéri par Camille, na němž kromě poháru našlehané vanilkové pěny s hoblinkami bílé čokolády stojí i váza s růží, což je něco, o čemž jsem si u toaletky mohla nechat leda zdát.

Dočetla jsem se, že Coco Chanel už od mládí milovala čínské dřevěné skládací paravány, lakované technikou nazvanou právě Coromandel, která původně vznikla ve východoindickém pobřeží téhož jména, odkud se přes Čínu rozšířila do Evropy. A tahle vůně tak má být jakousi poctou tomuto jejímu koníčku. Ale kde mám to lakované dřevo hledat, to při nejlepší vůli opravdu nevím. Hned po hořkém nazelenalém neroli se na mě totiž pokaždé vyvalí starý, z jedné části hodně plesnivějící a z druhé části zaprášený tmavý kamenný sklep a ne a ne se pustit.Tuhle nevlídnou atmosféru pak dokreslují i ztrouchnivělé dřevěné stropní trámy. Teprve v drydownu, když sklep konečně po několika hodinách zmizí, se objevuje pohár našlehané teplé vanilkové pěny, zvrchu postrouhaný bílou čokoládou, ovšem to před tím mám asi za trest.

Je to tak, s květinami má tahle vůně pramálo společného, ale to vůbec nevadí, protože kromě orientu má v sobě i spoustu gurmánského. Na začátku je trochu říznutá růžovým pepřem, po ní už vás zahřeje čerstvě otevřená láhev slivovice – není rozlitá po stole jako v Baume Tolu, naopak je sladší a sládne čím dál tím víc. Slouží totiž, jak už opět bylo napsáno, jako dochucovadlo pro přípravu čokoládovo-karamelového perníku, posypaného skořicí a pár zrníčky zázvoru. A šup s ním na dvě hodinky do trouby. Vy však nikam neodcházíte a stále nasáváte tu chutnou, linoucí se vůni. Nakonec to nevydržíte, vytáhnete ho z trouby o pár minut dřív. Vůbec vám nevadí, že se z té laskominy ještě kouří (velmi jemná stopa suchého kouře z kadidla) a už se ládujete. Až v samotném závěru se objevuje trocha santalu vysušeného na troud.