parfémová polička uživatele wendulka
Climat (Eau de Toilette)

Je další ze skupiny květinových aldehydovek. Tahle se ale paradoxně otevírá nejprve trpkým bergamotem se rtěnkovým akordem, který vytváří fialka s růží a teprve pak přejde do mýdlové polohy s broskví a ovocnou tuberózou. Jsou to ale aldehydy lehoučké, bez typického starosvětského nádechu. Základ je ambrově-dřevitý, provzdušněný hebkým bílým pižmem, které rovněž zdůrazňuje celkové lehké pojetí.

Clori
Clori (Zeromolecole)

Chlóris, v římské mytologii známá též jako Flóra, byla nymfou, jíž unesl bůh větru Zefyr, aby ji pojal za manželku a učinil z ní bohyni květin. A tak jistě není překvapením, že i samotná vůně něžnou květinovkou s mýdlovou vistárií, jemnou konvalinkou, heřmánkem, kořenitou růží a především perlivě kokakolovým otočníkem na vzdušném mechovém podkladu, který má pravděpodobně signalizovat Zefyrovu přítomnost.

Close Up
Close Up (Olfactive Studio)

Po menší odbočce se Selfie se značka Olfactive Studio opět vrací k inspiraci uměleckými fotografiemi. Tentokrát jde o fotografii lidské duhovky (iris) od Surena Manvelyana s neobvyklou modro-hnědou pigmentací na černém pozadí. Podle složení bylo už předem jasné, že nemůžeme očekávat kosatcovku. Tak tedy oko jako okno do lidské duše, symbol vědění nebo zdroj světla? Ale kdepak. Close Up je vůní, která tématicky navazuje na vůně jako Luctor et Emergo. V úvodu přináší višňový likér, ukrytý pod nánosem nezralých zelených kávových bobů. Přeskakuje mandlový marcipán a místo toho přechází rovnou k sladkému aromatickému tabáku, evokujícím i tady hromadu čerstvého sena. Sem se nám ovšem přimíchalo i několik hladkých cedrových hoblinek a sladce pačuliová růže. Mandlový marcipán (tonka) přichází na řadu až v balzamickém ambrovém základu s hebkým bílým pižmem. Jen mi přijde, že ve srovnání s Luctor et Emergo nejde tolik do prostoru.

Cocaïne
Cocaïne (Franck Boclet)

Jak asi víte, kokain je rostlinný alkaloid obsažený v listech koky pravé, jejichž žvýkání už odedávna prý ulevuje od bolesti hlavy a žaludku. Výtažek z listů koky byl až do počátku 20. století také jednou ze součástí slavné Coca-Coly. Zde je zastoupená vůni zkaramelizovaného hořkého pomeranče a červeného ovoce s drsným aromatickým tabákem. Jinak je Cocaine ale především bílokvětinovkou s výraznou tuberózou, lilií a kokosovou tiaré na vanilkovém základu s trochou navlhle zeleného pačuli. A především poslední zmiňovaná tiaré je bohužel v téhle kombinaci nějak nemůžu vydýchat. Ovšem kdo miluje Terracotta Le Parfum a chtěl by ji říznutou tabákem, tak směle do Cocaine.

Coccobello
Coccobello (Heeley)

Ano, tohle by mohla být vůně tropického ostrova s písečnou pláží, porostlého svěží zelení, tiaré a kokosovými palmami. Na rozdíl od většiny vůní zde najdete skutečně čerstvě vydlabaný kokos ze skořápky bez špetky chemie . V téhle podobě však nevydrží příliš dlouho a nahradí ji vůně sluncem rozpálené pokožky se stopami mořské soli a sladkého pudru. (NT)

Coco (Eau de Parfum)

Kombinuje osvěžující mandarinku se špetkou koriandru a s ruličkami lehce živočišné skořice, k nimž se vzápětí připojí květinový buket. Ten čítá medově nasládlý jasmín, sladký pomerančový květ, tropicky hřejivý ylang ylang s podtóny banánových slupek a růži, která díky dobře zapracovanému pačuli působí příjemně sametově. Ambra a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem v základu potom vůni dodávají jemný orientální nádech. Jen tonka s vanilkou a santalem v dojezdu na mé kůži oproti dřívějšku občas působí až přeslazeně mléčně.

Coco Mademoiselle (Eau de Parfum)

Jakkoliv mám klasickou Coco ráda, oblíbenost Coco Mademoiselle je pro mne hotovou záhadou. Už úvodní citrusy v ní na mně totiž voní jako koupelnový čistič, k čemuž se záhy přidá drogérkový jasmín, zlehka zapudrovaný mimózou. No a aby toho nebylo málo, korunu tomu vždy nasadí drhnoucí vetiver s pižmem a tonkově sladkým pačuli.

Coco Noir (Eau de Parfum)

Zpočátku je výrazně svěže grepová, doplněná trpkou bergamotovou kůrou. Zanedlouho se objeví několik usušených okvětních plátků růže, pačuli a jasmín, ale je to úplně jiný druh než u jejích předchůdkyň Coco a Coco M.. Tenhle voní po červeném ovoci (indický?). Teprve po rozvonění se dá s trouchu fantazie říct, že přece jen začnete vnímat i malinko toho noir v podobě náznaku dámské kožené kabelky s líčidly (bílé pižmo s tonkou) a kadidla. Osobně bych ji sice nenosila, ovšem zjistila jsem, že na rozdíl od Coco Mademoiselle je pro mne příjemné ji potkat na ostatních. (NT)

Cocoa Sandalwood
Cocoa Sandalwood (Sonoma Scent Studio)

Recept na stoprocentně přírodní dřevitou gurmánku podle Laurie Ericksona? Nejprve vezmeme zázvorový kořen, pečlivě ho očistíme a nastrouháme. Potom ho smícháme se surovým kakaem, skořicí a hřebíčkem a vytvoříme hustou tmavě čokoládovou hmotu. Mezitím si vyndáme broskvový kompot a jednotlivé půlky broskví touto hmotou potřeme a ozdobíme několika kávovými zrnky. Tím končí hlavní gurmánská část. Po delším rozvonění konečně nastupuje dřevitá fáze s hřejivým mošusovým semínkem, zastoupená santalem, který zásluhou této krémové hmoty působí příjemně mléčně, a virginským cedrem. A právě ten vytváří dojem, jakože jste po lahodných broskvích s kořenitým kakaovým krémem a šálku tmavé kávy neměli nic lepšího na práci, než si jít ořezat tužky. Každopádně to nic nemění na tom, že je to jedna z nejoriginálnějších santalovek s neskutečnou výdrží, jaké jsem kdy vyzkoušela.

Coeur de Fleur
Coeur de Fleur (Miller Harris)

Uch, pořádné šlápnutí vedle a už od počátku: směs malin a jakési zeleniny. Potom na vás zcela bez varování vybafne to květinové srdce v podobě neskutečně opojné směsi bílých květů v čele s jasmínem v týden nevětraném skleníku se spoustou zeleně. Pro protrpění této fáze se situaci snažil zachránit hodně výrazný zemitý kosatec, chvílemi zjemněný trochou vanilky, bohužel marně.

Coeur de Jardin / Cœur de Jardin

Začátek se podobně jako u Poirier d´un Soir nese v hruškovém úvodu jen s tím rozdílem, že tahle hruška je zelená, trochu natrpklá, jak ještě není úplně stoprocentně zralá, ale díky osvěžení bergamotem a citrónem působí přesto měkce a dokonce pustí nějakou šťávu. Zhruba tak nějak bych si dokázala představit novou AA Pera Granita. Problém je, že tady ta hruška vydrží ještě kratší dobu, přesněji řečeno během čtvrt hodiny zmizí jak pára nad hrncem. Coeur de Jardin se totiž poté změní v zelenou, i když krotkou tuberózu, jemně podbarvenou ovocným jasmínem a růží. Vzdušný mechový základ s dobře zapracovanou pačuli a popraškem bílého pižma pak vůni nasměruje k osvěžující moderní chypre. Ne, že by to nebyla dobrá vůně, jenže hrušková je moc málo a pokud jde o tuberózu, Lyn Harris s Noix de Tuberéuse ovedla podle mě mnohem lepší práci. (NT)

Coeur de Vanille
Coeur de Vanille (Antonio Visconti)

S takovým názvem jsem čekala nějakou plnotučnou vanilkovou bombu. Místo toho na mě vyrukoval štiplavě svěží pepř s muškátovým oříškem, špetkou hřebíčku a kari kořením. Až za nimi se spolu se spoustou suchého dřeva schoval našlehaný vanilkový krém, posypaný prachovým kakaem, moučkovým cukrem a praženými oříšky. Intenzita je lehce nadprůměrná a drží skoro půl dne. Jo jo, byla by to skvělá vanilka, dokonce i pro ty, co úplně nemusí gurmánské vůně, jelikož její sladkost ani na chvíli nehraje první housle, ale jakej dobrák mi na ní proboha musel vyklopit plný obsah popelníku (vetiver)?

Coffee Break: Golden Dallah

Ano, káva sama o sobě je zde kořeněná tak, jak by mělo být pro její servírovaní v tradiční arabské konvici typické. Zahřívá ji balzamická ambra s kadidlem. Její hořkost zvýrazňuje trocha medicinálního oudu. Ale dočkáme se i trochu té gurmánskosti v podobě lískových oříšků s nugátovým krémem, posypaných pravým holandským kakaem.

Coffee White Flowers

Kdepak bílé květiny, tohle je skrz na skrz gurmánka. Najdete v ní oříškovou čokoládu se skořicí, starou dobrou Kofilu, rumové pralinky a trochu vaječného likéru. Všechnu tu sladkost naštěstí hezky vyvažuje jemná vůně kůže v základu.

Collection Extraordinaire: Ambre Impérial

Haha, prý že ambra. Jen svěží bergamot s růžovým pepřem a pudinková vanilka s tonkou z Orchidée Vanille, jak píše blackviolet a trochu dřeva. Je to líbivé, ale tohle by mě začalo nudit ještě dřív než OV.

Collection Extraordinaire: Bois d'Iris

Na oficiálních stránkách této značky se dočtete, že inspirací pro tento „dřevitý kosatec“ se stala představa naplaveného dřeva na pláži, jen toto dřevo je už vysušené od slunce. A zpočátku tam to dřevo opravdu je společně s vlahým zemitým kosatcem, který, jak už trefně napsala jerry, voňavě částečně připomíná mrkvovou nať. Jen ta pláž chybí, spíš mi to přijde, jako kdyby se kosatec smáčel ve slané minerálce. Po rozvonění kosatec přejde do pudrovější podoby. Společně s ním se objeví ambra, vanilka a kadidlo a projeví se tolikrát popisovaná příbuznost se 450 (Farmacia SS. Annunziata) nebo Bois d´Argent (Dior) apod. Jen tady není kadidlo tak chladně "mramorové" jako v 450 (asi proto mám ty Italy o chlup radši) a je tu navíc sladce dřevitá myrha. Tím pádem Bois d´Iris vyzní víc hřejivěji, dřevitěji a je o kapku sladší. Nic to ale nemění na tom, že je to opravdu povedená vůně a na rozdíl od 450 má mnohem lepší intenzitu i výdrž.

Collection Extraordinaire: Gardénia Pétale

Domenica ve svojí recenzi na Iris Ganache prozradila, co bylo pravým důvodem ukončení její výroby. To mi připomnělo uvědomit si, že kosatec či ambergris ani zdaleka nejsou jedinými finančně nákladnými parfémovými složkami. Patří k nim i gardénie, jejíž vůně bývá často nahrazována kombinací jiných bílých květin ve spojení s houbovými tóny, které jsou pro ni typické. V případě Gardénia Petale byly houbičky zcela vynechány. Hned po svěžím nazelenalem citrusovém úvodu s kapkou hořkého neroli se vlastně vůbec neprojeví ani tak gardénie, jako spíš přítulná, medově sladká tuberóza s nádechem čerstvě uvařené meruňkové marmelády, jasmín s voskovými podtóny, jaké si pamatuji např. v À la nuit, avšak zde je asi tak stokrát odlehčenější a krémová vanilka. Jedinou dámou v tomhle příběhu je vůně konvalinky, u níž to zpočátku na chviličku vypadá, že kromě své bílozelené křehkosti vytáhne i jedovaté drápky, avšak tomu učiní přítrž již zmiňovaná tuberóza s vanilkou. V základu pak celou vůni provzdušní jemné "pudrové" pižmo. Pokud tedy nehledáte věrnou gardénie, ale krémovou bílokvětinovku s krotkou tuberózou a křehkou zelení a velmi dobrou výdrží a líbí se vám třeba vůně typu Grand Bal (Dior), potom je tahle vůně přesně pro vás.

Collection Extraordinaire: Moonlight Patchouli

Od téhle značky asi nejde očekávat nějakou údernou pačuliovku. Problém ale je, že ona jí je jen v první fázi. Pačuli je tu krotké, navlhle zelené a zemité, smíchané se smetanovým kakaem a dřevy. Po rozvonění změní spíš v semišovou růži s červenoovocným nádechem. Každopádně vůně je to povedená a příjemná a na rozdíl od Ambre Imperial už se dá říct, že tady černý flakon odpovídá z části charakteru vůně. Jen za mě by mohla mít trochu lepší výdrž.

Collection Extraordinaire: Orchid Leather

Díky vůním jako Ne m´Oubliez Pas mám pro kombinaci švestky s kardamomem obecně slabost. Zde má podobu kardamonem osvěžené, lehce pikantní švestkové marmelády, kterou zahřívá vanilkově sladké kadidlo. To se ale bohužel zanedlouho rozplyne a vystřídá ho pro značku tradiční vanilkový pudink, známý již z Orchidée Vanille, zde navíc doplněný koženým tónem labdana. Finále už ovšem patří výhradně vůni ovocně vanilkové orchideje. Víc Orhid než Leather. Nicméně nositelky Euphorie (Calvin Klein) a jejich variací by měli pro zajímavost určitě vyzkoušet.

Collection Extraordinaire: Orchidée Vanille

První okamžiky, kdy se po svěžím liči objeví kandovaná pomerančová kůra, namočená do čokolády vypadají ještě celkem zajímavě. Jenže ono to pak vždycky sklouzne do vanilkového pudinku (alternativou je vanilková náplň do buchet), zlehka posypaného práškovým cukrem (bílé pižmo) a doplněného suchým cedrem a dál už se nehne. Neříkám, že je to špatné, kdybych byla vanilkářka, přijde mi to jako taková osekanější, cenově přijatelnější, přesto pořád kvalitně zpracovaná variace na Spiritueuse Double Vanille. Takže kdo rád tohoto Guerlaina, určitě může zkusit i Orchidee Vanille. Jde i celkem hezky do prostoru a má dobrou výdrž. Nicméně mně osobně by s největší pravděpodobností začala nudit. (NT)

Collection Extraordinaire: Precious Oud

Na Precious Oud je možno dívat se ze dvou pohledů: buď jako na oudovku pro sraby a budete spokojení anebo vás to naopak naštve, protože vůně se vlastně vůbec netočí kolem oudu a přívlastek vzácný tím jaksi pozbývá významu. Podobně jako Orchidée Vanille je totiž už od počátku dost sladká. Může za to růžový pepř, který už od počátku překryje a utlumí veškerou možnou nahořklost bergamotu. Přidává se neindolický jasmín s nepříliš omamnou „krémovou“ tuberozou a oud je stále v nedohlednu. Místo něj přichází sladká ovocná žvýkačka, tu bych tedy rozhodně oželela. Oud se skrývá až za ní. Maskuje ho však dávka kadidla a jemně kouřového santalu, že odkvačí stejně rychle jako se objevil. Drydown je v režii medově nasládlé ambry a zemitosti pačuli s přetrvávajícím žvýkačkovým tónem.

Collection Extraordinaire: Rose Rouge

Je vzdálenou mladší sestřenicí Deliny Exclusif a nezapře své růžové geny. Stejně jako Delině jí ještě nebylo osmnáct, místo šampaňského si tak s vámi přiťukne jen skleničkou jiskřivé malinovky s bublinkami. Na rozdíl od svých příbuzných má však jednu zvláštní slabůstku. Miluje vůni speciálních čokoládových pralinek, plněných rybízovou marmeládou tak moc, že je vždycky nejprve vyloví z bonboniéry, přičichne k papírové výstelce, na níž ulpěly mikroskopické stopy kakaa, jímž je každá lehce poprášená a teprve pak ji vloží do úst a nechá líně rozplynout na jazyku tu hustě sirupovitou, palčivě sladkou, jemně kořenitou ovocnou chuť.

Collection Extraordinaire: Rose Velours

Mám ráda, když název vůně odpovídá obsahu a v tomto případě jde skutečně o sametovou růži. Ihned po nahořkle svěžím bergamotovém úvodu se o sametovost starají zelené lístky fialek spolu s kosatcovým pudrem. Na druhou stranu nebýt toho hladkého suchého cedru místo prašného mramoru, člověk by řekl, že ta samotná vosková růže, namočená do medoviny, spolu s hřejivou pryskyřičnatou ambrou a krémovou vanilkou malinko tematicky opisuje od Sideris.

Cologne Absolute
Cologne Absolute (Tom Daxon)

I tahle vůně se nese v absolutně nesladkém duchu. Neroli s bergamotem jí dodávají hořkou citrusovou svěžest, zároveň je trpce zelená po bylinkách. Zelené lístky fialek ji po rozvonění potom uhladí do sametova. Jen je škoda, že se do toho přimíchá i bobkový list a pačuli a vyleze z toho cosi mezi dlouho nevětraným skleníkem a zatuchlým sklepem s uskladněným trouchnivějícím dřevem. Takhle si kolínskou teda rozhodně nepředstavuju.

Cologne Bigarade
Cologne Bigarade (Frederic Malle)

Tato vůně je prý podobně jako takový Vetiver Extraordinaire zvláštní tím, že obsahuje 50 % oleje hořkého pomeranče, což je pro kolínské nezvykle vysoké množství. No a musím říct, že je to jedině k dobru, protože ač si normálně s Ellenovým stylem nerozumím, tohle voní jako autentický, právě rozkrojený čerstvý grep s jeho citrusovou hořkostí, z něhož právě vymačkáváme šťávu. Nejprve ji řízneme trochou pikantního kardamomu, potom přidáme sušené okvětní plátky růže a i sušené zelené lístky z jejich stonků a vše uložíme na suchý hladký cedrový podklad. Velmi slušná letní polívačka.