Název téhle vůně říká už skoro vše. Za studeného podzimního pepřového mrholení, mísícím se s mlžným oparem, vás vezme na procházku jehličnatým lesem, tvořeným hlavně cedry. Zahřívá vás jenom kabát, který máte na sobě (kožené tóny aromatického tabáku s týkem) a mastný krém, jímž jste se pro ochranu namazali s vůní santalu. Velkou nevýhodou Canfield Cedar je ale bohužel to, že je jako jediná ze všech vůní Kerosene vyloženě intimní.

Kanibal předvádí kmenový tanec hřebíčkového karafiátu a orientální růže. Pálí se při něm kadidlo, sladce dřevitá myrha, styrax s vůní kakaa, ambra a další pryskyřice. Příslušníci kmene jsou během divokého tance opásáni koženými bederními rouškami a místo masek mají obličeje nalíčené rýžovým pudrem. Kdyby byla součástí zvonkové neexportní řady, okamžitě si ji koupím, protože je z loňské pětice asi nejpovedenější a nejzajímavější, ale takto se mi cena za ní ve zlatém flakonu zdá absolutně přešvihnutá.

V téhle vůni Francouzské riviéry se dokonale snoubí lístky fialek a mechových tónů s chladivou mátou, břízou, štiplavou skořicí a jehličnatým cedrem, které společně vytváří dokonalé fougere aroma. Hladké kadidlo s pudrovou vanilkou v základu pak už jen pomáhá dokreslit teplou středomořskou atmosféru a dodává Cap d´Antibes elegantní rozměr.

Autentický vanilkový cukr, který po rozvonění přejde do krémových tónů. Je to milé a na tu lineárnost kupodivu vůbec neleze na nervy, ani není přeslazená.

V úvodu se snoubí citrusově nazelenalá vůně petitgrainu s dřevitými podtóny, snítkou rozmarýny a máty. Už po rozvonění se ale najednou z Cap Néroli vyloupne vůně rozkvetlých pomerančovníku, mandarinkovníků a jasmínových keřů, lemujících šumící mořské pobřeží. Nasáváte slaný mořský vzduch této dokonalé letní idylky a pozorujete přitom, jak vlny přináší na břeh naplavené mořské řasy. 24 Faubourg má konečně důstojného následovníka!

Pokud vás někdy zajímalo, jakou vůní byla inspirovaná Winter od Dasein, pak je to právě Cape Heartache .avede vás rovněž do zamlženého lesa mezi smrky, borovice, jedle, šípkové a bezové keře jen s tím rozdílem, že tuhle procházku podniknete na podzim. Jinak řečeno, sice v ní chybí kardamom, který ve Winter vytvářel dojem křupajícího sněhu, a mohérová levandule, její ovocný tón zde ovšem plnohodnotně nahrazuje autentické lesní jahůdky a i zde vás zahřeje v oheň v podobě pálícího se jehličí a nasládlé borovicové pryskyřice. Kromě většího množství lesních jahod pak Cape Heartache obsahuje navíc v základu i sladkou vanilku. (14-07-2017)

čistý parfém: Je osvěžující zelenou čajovkou s přírodní bergamotovou kůrou a špetkou řeřichy tak, že v první fázi skutečně připomíná zelený ice-tea. říznutý čajem Earl-Grey. Po rozvonění bergamot vystřídá ovocný jasmín s růží a Capucine díky pižmu přejde do pudrovějších tónů, aniž by však přitom ztratila tu příjemnou pikantně zelenou řeřichovou vůni. Dřevo v základu pak už jen dodá stabilitu. Je velká škoda, že se přestala vyrábět, protože to byla podle mě jedna z nejpovedenějších vůní Fragonardu.

Ano, napřed je to skutečně autentická vůně sněhových pusinek. Naštěstí pro mě to netrvá celou dobu, jelikož já tomuto pamlsku zrovna moc nefandím. Když totiž tu pusinku rozkousnete uprostřed vás čeká našlehaný mandlovo-karamelový krém. Celkovou sladkost pak stahuje ambra s jemnou pudrovou stopou.

Už jen podle názvu, aniž byste se dívali na složení, byste nejspíš očekávali gurmánku sladkou jako poleno, jenže to je omyl. V první fázi není vůbec sladká. Ve většině vůní potkáte už pistáciový krém nebo pistáciovou náplň čokoládové tyčinky, tady vás čekají opravdové pistácie, vydatně posolené tu většími tu drobnějšími krystalky soli, které vám křupou mezi zuby. Kromě nich v hromádce najdete i pár lískových oříšků, namočených do hořké čokolády a i jeden vlašský ořech. Potom všechny oříšky vezmeme a promícháme je se slaným karamelem. Slanost ustoupí až po delším rozvonění, kdy oříšky vystřídá čerstvě upražený popcorn. Kdo znáte Miss Dior Chérie blahé paměti nebo ještě lépe Salt Caramel (Shay & Blue), je to úplně ten samý, jen bez čokolády a bez jahůdkových bonbónů. Místo nich k tomu dostanete cukrovou vatu. I když ani ta není nijak zvlášť úmorně lepivě sladká, ani připálená, naopak v kombinaci s bílým pižmem a sametovou fialkou v základu působí skoro až chumlavě. Mňam!

Je to tak, tady ten název sedí. Ledové kadidlo, zostřené namletým černým pepřem tu opravdu už od první chvíle evokuje studený kamenný kostel. Na rozdíl od jiných kadidlovek tohoto typu působí však o dost starodávněji a zaprášeněji (směs labdana a kouřového vetiveru se slanými podtóny). Teprve hřejivá ambra v základu vás vytáhne ven z těch majestátních prostor ven na čerstvý vzduch. Prosluněný jehličnatý les s navlhlou půdou působí ve srovnání s nimi přece jen o něco vřeleji. Ta krátká návštěva ve vás ovšem zanechala tak hluboký dojem, že máte pocit, jako kdyby byl ten kostel s kardinálem neustále jen pár kroků za vámi - v téhle fázi, kdy se obě části prolnou, je Cardinal nejkrásnější.

Tuhle vůni byste pravděpodobně v dnešní záplavě nikovek přehlédli, přesto se s ní pojí jedna taková menší zajímavost. Podle www.parfumo.de v ní totiž jako v jedné z prvních vůní vůbec byla použita parfumérem Alberto Morillasem molekula Paradisone, vyvinutá ve Firmenich. V podstatě se jedná o dále rozpracovaný hedion, vám známý pravděpodobně z Kenzo Flower, který připomíná vůni citrusů a jasmínu. V tomto případě prý byly květinově-ovocné tóny rozvinuty i o vůni čaje a tabáku. No a jak to vypadá v reálu? Ano, voní po ledově svěžích citrusech a jasmínovém čaji, ovšem nechápu, proč se s tím tak patlali, když to trvá jen pár minut. Tím hlavním, kolem čeho se Carita točí, je totiž růže s mandlovým marcipánem (otočník). Zprvu je svěží, s ovocným nádechem, postupně však v kombinaci s fialkou začne připomínat vůni čerstvé rtěnky a jemného pudru. Člověk by už skoro jásal nad tou krásou, jenže to by po dvou hodinách nesměl nastoupit pižmovo-ambrový ocásek "eau de prádelna", který to celé zabije. (NT)

Tahle vůně má být poctou svaté Hildegardě z Bingenu, jedné z prvních křesťanských mystiček, vizionářce, bylinkářce a člence benediktinského řádu, která žila již ve 12. století. Vlastně mi ale spíš než bylinky vůní čerstvě posečené trávy a broskví docela připomíná Petite Cherie od Annick Goutal, jen Carmel Snow má v sobě i ty citrusy, konkrétně čerstvě rozkrojenou limetku a místo hrušky je tu šťavnaté zelené jablko. Dokonce v ní najdeme i tu pižmovou růži, ale s lehce bonbónkovatějící fialkou navíc. Kupodivu však ani ta fialka, ani to pižmo nemá tendenci působit vlezle, jako se mi to ke konci stávalo s Petite Chérie a to přesto, že je zde zkombinováno s cedrem a ambrou. V základu se potom ještě přidá tón kandovaných jahod. Veselá vůně s dobrou výdrží nejen na léto.

I když Dominique Ropion patří mezi moje oblíbené parfuméry, o tuberóze už tohle říct úplně nemůžu. Většinou dávám přednost její máslové podobě s ovocnou vůní a to pro Carnal Flower rozhodně neplatí. Zpočátku je díky svěžímu bergamotu, nezralému melounu a eukalyptu hodně zelená, až kafrová. Ovocná je naprosto minimálně, vyzní spíše kořenitě a v kombinaci s jasmínem, ylang ylangem a kokosem hodně tropicky. Čím je ale Carnal Flower opravdu zajímavá, to je tón mléčné rostlinné mízy, který se v ní objeví po rozvonění a společně s hřejivostí tuberózy, slaným pižmem a svěžestí nesladkého pomerančového květu vyvolává dojem, jako bychom vzali stonky tuberózy, rozřízli je a mízu z nich nechali volně stékat po rozpálené lidské kůži. Smyslně jako v případě Roucelovy Dans Tes Bras to na mně osobně sice nepůsobí, rozhodně je to ovšem jedna z nejoriginálnějších tuberózovek, jaké jsem kdy zkusila. (NT)

Od dob AA Gentiany stále hledám nějakou hrušku, která by se jí alespoň trochu vyrovnala. Letošní AA Pera Granita mě v tomhle ohledu spíše zklamala, takže když jsem narazila na tuhle, která slibovala hrušku nejen v srdci, ale dokonce i v základu, bylo jasné, že ji musím zkusit. A opravdu, hruška je tu přítomná celou dobu. Je to přezrálá slaďoučká máslovka, která se doslova rozplývá na jazyku. Naprosto geniálně zapracovaný hyacint po jejím boku vytváří dojem lehké zelené nahořklosti samotné hruškové slupky. V první fázi ji obklopuje i svěží růže s jemnou konvalinkou, v té další převáží avivážová broskev z 1969 Parfums de Revolte, která mě malinko ruší, nicméně vzhledem ke zkušenosti s touto zmíněnou vůni jsem si jistá, že to s největší pravděpodobností bude problém jen mojí kůže. Avivážový tón ztlumí až suchá dřevitost muškátového oříšku a v základu přijde to nejlepší, neboť všechny hrušky rozsypeme do mechu a vůně tím získá nádech chypre. Čili na kom funguje 1969 a chce hruškovou vůni, nechť rozhodně vyzkouší.

Svěží vůně jalovcových bobulí s červeným pepřem, k níž se záhy přidá svěží růže s bramboříkem a bílým pižmem. Vyvolává dojem křišťálově čisté bublající vody, po jejímž proudu jsme pustili růžová poupata.

iž poněkolikáté docházím ke zjištění, že tato kolekce je pravděpodobně nejvyrovnanější, pokud jde o samotné vůně. A jakého že hlavního zástupce si pro tuhle řadu zvolili? Červenou semišovou růži. Ukrývá se pod nánosem svěže štiplavého pepře, nasládlého koriandru. Je převazaná tenkým řemínkem lehounce živočišné kůže posypaná drceným nahořklým šafránem. Po rozvonění získává i krémovější podobu zásluhou mléčného santalu a hladkého karamelu. Gurmánskou se ovšem tahle růže nestane ani náhodou, o což se postará nejen hřejivá ambra, ale i pačuli, která vytvoří dojem jako bychom ji hodili do hromady prašného popela a v téhle podobě už zůstává několik dalších hodin.

Po několika méně výrazných vůních konečně značka přichází s výraznou kadidlovkou. Od začátku dokonce je sice pánská, k čemuž kromě samotného kadidla přispívá vydatná dávka svěže štiplavého pepře, muškátového oříšku a nazelenalé anděliky, ale to vlastně vůbec není vada na kráse. Navíc jakmile se k teplému voskovému kadidlu přidá i "prašný" vetiver se slaným podtónem, dá se v Casbah najít i ta proklamovaná inspirace Marokem. Tahle kombinace možná malinko opisuje od Timbuktu a vlastně i tou tématikou, avšak tady je doplněná nepatrně nasládlou jedlovou pryskyřicí a zároveň odlehčeno nasládlým kosatcovým pudrem. A samozřejmě je úderná a drží jak přibitá.

Ačkoliv název slibuje něco úplně jiného, ve skutečnosti se jedná o gurmánsky laděnou ambrovku, která přináší vůni skořicových perníčků s cukrovou polevou a špetkou hřebíčku, vyskládaných na dřevěný stůl.

Musím souhlasit s janejane. Esence kašmírové vlny v úvodu trochu kouše a nepůsobí tak hladce, jak by člověk asi čekal. Skutečně jako když v kousavém vlněném svetru popíjíte šálek bergamotového čaje Earl Grey, svařeného s listy maliníku, špetkou anýzu, kardamomu a přidáte si do něj i kapku citronové šťávy. Postupně se ale přece jen kašmírové hladkosti přece jen dočkáte a to především zásluhou pižmového kosatce, citrusové magnólie a mošusové semínka. Teprve cedr v základu sem tam zase lehce kousne. Nicméně i přes tu lehkou pichlavost se mi líbí.

Souhlasím s blackviolet a Martulou, že Cassili je variací na Delinu Exclusif s vanilkově mléčným santalovým základem se špetkou kosmetického pižma, v němž se prolínají tři druhy růže. Tou první je školačka v podobě bonbónově rybízové rudé růže. Tou druhou je dospělá medově švestková růže a poslední je romantická svěží růžička s jemnou konvalinkou a snítkou mimózy, která právě dosáhla plnoletosti. Škoda, že dámy nenechaly to rozpustilé děvčátko raději doma.

Úvodní černorybízový bonpar, doprovázející čerstvě vymačkanou mandarinkovou šťávu mě malinko vyděsil a říkala jsem si, jak to u téhle vůně s těmi vzpomínkami na dětství vlastně myslel. Naštěstí se brzy začne ztrácet, jak už andry správně vystihla, v chumlavém bílém pižmu, z níž vystoupí kytička něžných konvalinek a růže. Květiny však hrají v téhle vůni jen okrajovou roli, protože po rozvonění je vystřídá hromada sušené, pižmově nadýchané maracuje. Tomuhle ovoci už to vážně sluší. Navíc v kombinaci s našlehanou tonkou, vanilkou a podtóny santalu to přece jen nakonec vyvolá dojem sklenice teplého mléka, oslazeného kapkou medu, která vám měla jako dítěti zvednout náladu. Roztomilé s výbornou výdrží.

​Souhlasím, písečné tóny s teplou, najemno namletou skořicí, nádherným kardamonem a špetkou drceného černého pepře v kombinaci s mléčnou vanilkou typově připomínají Lumiere Blanche s tím rozdílem, že prostřednictvím sladkých datlí to osobně místo sněhobílé pláže vidím opravdu spíš na nějakou tu tržnici v nějakém pouštním městě. Jenže potom ten kouzelný pouštní hrad (město) z písku začnou sužovat ony poryvy větru s pilinami cedrových odřezků a kosmetického pižma a rozpadne se.

Spíš než očistou ji vnímám jako možné rozhřešení pro ty, jimž se líbily obě verze Lubin (EdT) přece jen o trochu více. Catharsis totiž na toaletku typově navazuje jak nákladem hořkých citrusů a koření, zastoupeným hlavně palčivě dřevitým hřebíčkem, muškátovým oříškem, semišovým šafránem a kmínem, tak kouřově dřevitým základem s kůží, ale především bednou kvalitní whisky. Místo rozinek se zkaramelizovaným cukrem tu najdete máslově ovocný ylang, vytvářející dojem trsů přezrálých banánů s pačuliově kořenitou růží.

Ano, je to krásně zpracovaný cedr, bohužel mám k němu jedno velké ale, k němuž se dostanu. Než se ukáže sám hlavní aktér, máme tu medově sladkou skořici, po chvíli se konečně ukáže spolu „mýdlovou“ tuberózou a fakt jim to spolu moc sluší . Dokonce se mi tam mihne i „prachová“ ambra. Jenže tady máme to ale, a to když na mě bez varování vyskočí mokrý upocený živočich a buší mi do nosu o sto šest. Nevadí mi živočišnost jako taková (třeba takový Koublai se mi jako pánská vůně líbí), ale přes ten přidaný „pot“ pro mě nejede vlak. Teprve když ty upocené tóny odezní, ukáže se opět cedr ve svojí krémově hladké podobě. Škoda, protože držák je to opět neskutečný. (NT)

Všechny recenze popisovaly tuhle vůni jako gurmánskou cedrovku. No tady opět zafungovala moje kůže a celou úvodní část s obilovinami, oříšky a kakaem prosvištěla během minuty a hned přeskočila k poměrně ostrému, chvilku až dokonce čpícímu cedru. Naštěstí v téhle podobě nevydržel taky moc dlouho a v kombinaci s nasládlou cypřišovou pryskyřicí, balzamickou ambrou a suchou kouřovostí vetiveru se rozvoněl do velmi příjemných, sladce mléčných tónů a tak už zůstal. (NT)