Tahle vůně si pro vás připravila nejprve sklenici ledové citronády se spoustou štiplavého kardamomu a zve vás podobně, jako to blackviolet popisuje u Journey Man, do zakouřeného pánského klubu. Každý gentleman je vymydlený "ovocným" jasmínem a pižmem a za klopou saka má květ "mátově" svěžího muškátu. Najdeme tu ale i zemitý kosatec, který u květu přechází nepatrně do pudrova. Všichni pánové posedávají v kožených křeslech s doutníkem v jedné ruce a sklenkou martini se solí (vetiver) v ruce druhé, které nakonec odkládají prázdné na dřevěný stůl před nimi.

Naprosto souhlasím s Martulou a blackviolet, kombinací svíravě trpkého bergamotu s kadidlem a vanilkou má v sobě cosi shalimarovského. Nicméně hned po rozvonění v ní začne dominovat balzamicky dřevitá myrha, zalitá nelepivou zlatavě medovou sladkostí a koženým labdanem Tobacco Rose, čímž nezapře svůj papillonovský charakter. K Shalimaru se pak přihlásí ještě v drydownu obláčkem kosatcového pudru s vanilkově pryskyřičnatým benzoinem.

Tuhle vůni jsem si v době, kdy to byla horká novinka, přivezla jako suvenýr z dovolené v Bulharsku, proto jsem si teď z nostalgie znovu pořídila vzorek a zjistila, že dnes už bych si ji s velkou pravděpodobností už nekoupila. Nakyslá mandarinková šťáva s jiskřivým zázvorem v úvodu je pořád příjemně osvěžující stejně jako zralá meruňka, podpořená vonokvětkou. Jenže dnes už v ní můj nos bohužel rozpoznává i levný jasmín s lehce drhnoucím cedrem a pižmem. (NT)

Tvoří součást kolekce 34, ale na rozdíl od ostatních vůní odtud má dostupnost striktně omezenou jen na butiky Diptyque a pár vybraných prodejních míst. Osobně jsem se podle názvu a složení těšila na vanilkově laděnou vůni, ale spletla jsem se. V úvodu si přijdou na své především přiznivci anděliky. Tady je opravdu hodně výrazná. Doplňuje ji hřejivě pryskyřičnatá ambra s oříškovým santalem. Samotný benzoin se objeví až po rozvonění a v kombinaci se styraxem je tu hodně specifický. Není ani vanilkový, ani kakaový, Nejblíž má asi ke skořicovému cukru, i když minimálně sladkému. Během dalšího rozvoje už se jen zvýrazní oříškovost santalu a vůni lehce podbarví prašná zemitost pačuli. Benjoin Boheme je sice zajímavá, leč při její exkluzivní ceně by mohla minimálně jít trochu víc do prostoru a mít delší než dvouhodinovou výdrž.

Citrusové svěženky nevyhledávám, nicméně u téhle novinky musím ocenit, že bergamot i hořká pomerančová kůra v ní jsou přírodní a díky mošusovému semínku opravdu vytváří dojem, jakoby byly prohřáté sluncem. Po rozvonění se přidá kardamom s levandulí a mechovými tóny v mlžném vetiverovém oparu a přinesou s sebou příjemné ochlazení, aniž by však Bergamote Soleil ztratila na citrusovosti.

Citrusovky nepatří mezi vůně, které bych nějak zvlášť vyhledávala. Nicméně vezme-li si je do parády Luca Maffei, nemůže to dopadnout špatně. A skutečně ne. Je perfektním ztvárněním příjemně svíravého bergamotu ještě na větvičce, nazelenalého od petitgrainu, neroli a jasmínu a doplněného nesladkým pomerančovým květem. Mikroskopickou kapku sladkosti v dřevitém základu přidá až nadýchané bílé pižmo s pudrovým kosatcem.

Je sladce tabákovou vůní čerstvě oholeného gentlemana (úvodní svěží závan kardamomu), který si ke sklenici zázvorového piva objednal kousek štrůdlu, vydatně posypaného skořicovým cukrem a k němu i kousek vanilkového koláče s kousky bílé čokolády. Vyloženě gurmánskou však Berlin Fever není, jelikož ji po rozvonění podbarví suše dřevité tóny muškátového oříšku a pačuli.

Na tuhle vůni jsem se těšila asi nejvíc, protože Berlín znám dost důvěrně a zajímalo mě, zda ho tam opravdu najdu. A když jsem před pár dny sestavila parfémového průvodce tímto městem, uvědomila jsem si, že na ní dozrál čas. Takže voní takhle vážně Berlín v zimě? Já to vidím spíš na podzim, i když chladný. První sled obrazů se objeví hned po úvodním citrusově pryskyřičnatém mastixu, který se pak jako tenká linka a odkaz na Indigo vine celou vůní. Je to park se starými studenými kamennými sochami, obsypanými vlhkým spadaným listím, a rozmoklým trávníkem, do něhož se vám boří nohy, když se po něm chcete projít. Je to staré auto (možná trabant), které tu stálo opuštěné přes noc a na jehož kapotě se stejně jako na okolních střechách třpytí jinovatka. Jsou to stánky na nedaleké tržnici: v jednom se prodávají čínské gumy (šafrán?) a v druhém kožené výrobky. Právě zde si koupíte pánskou koženou aktovku, s níž se během svojí vycházky zastavíte v jedné z restaurací a dáte si šálek irské kávy. Ano, tohle je pořádné espresso, zalité horkou vodou, whiskey a s pořádnou porcí šlehačky. A na závěr vaší cesty se octnete v čajovně z Chai. Samotný Masala Chai tu sice chybí, ale jinak je tu všechno ostatní: zapálená svíčka, z níž odkapává vosk, stojan s doutnajícími vonnými tyčinkami a nábytek polstrovaný drhnoucí kůží (v drydownu nabere na intenzitě).

Jakmile má jakákoliv vůně v názvu Berlín, nutně jí chci vyzkoušet. V tomhle případě se ale díky chladivé kořenité mátě, slaným mořským tónům a naplavenému dřevu vydáme s plechovkou piva až nahoru na sever k pobřeží studeného Baltu. Jen je škoda, že tenhle zajímavý olfaktorický zážitek trochu sráží dolů lehce čpící cedr s ambroxanem v základu. (NT)

Prostřednictvím ovocné levandule s tóny sena, semišového šafránu, otočníku, labdana a suchého pačuli vás zavede na večerní procházku po písečné pláži s občerstvením u baru v podobě jahod, pomeranče a sklenicí perlivě sladké koka koly. A díky ambrově dřevitému základu nepůsobí přes výše zmíněné gurmánské složky vůbec přeslazeně.

Je velmi elegantní dřevitě aromatickou kolínskou. V úvodu vás osvěží jiskřivé citrusy speprnou mátou a větrovým badyánem se špetkou zelené anděliky. Sladce růžové dřevo ji po rozvonění dodá hřejivou smyslnost, díky zemitě peprnému guajakovému dřevu s výrazně jehličnatým cedrem a pryskyřicemi si však zachovává svůj spíše pánský ráz.

Voní jako máslový karamel, který polijeme slanou vodou a kondenzovaným mlékem. Po rozvonění ho už jen posypeme vanilkovým cukrem a přidáme šlehačku a je hotovo.

Tvoří součást kolekce věnované slavnému argentinskému básníkovi a prozaikovi Jorge Luis Borgesovi, jehož pár děl vyšlo i u nás a má představovat vůni starých knih, vázaných v kůži a dřevěných polic. A ano, dá se říct, že až na ten inkoust v ní najdete skoro všechno.Některé regály jsou z cedrového dřeva, jiné z kořenitého santalu. Všechny knihy tu opravdu mají koženou vazbu, která díky teplé nesladké, příjemně živočišné skořici působi velmi starodávně. V jedné z nich najdeme mezi stránkami několik sušených vylisovaných okvětních plátků růže. A co je nejzajímavější, že celá knihovna je postavená z terakotových cihel. Kdo miluje Santal Majuscule, bude z Bibliotec de Babel nejspíš nadšen - mají dost spojovacích bodů (růže, kořenitý santal, živočišno) a ještě o něco lepší intenzitu a výdrž.

Třešňové lipo, které vám pění v puse, na chvilku se pak přemění do třešňové marmelády, které se zvolna začíná připalovat na plotně a pak vyšeptá to sladké třešňové šťávy.

Ta hořká svěžest na začátku je perfektní, jenže ona se nemění. Respektive se změní pouze tak, že ta krásná svěžest vyprchá. Jako kdybys oloupala hořký pomeranč, ale zůstala na něm silná vrstva té bílé části z kůry. (NT)

Pocitově vytváří dojem skladiště na pile, kde se uchovávají i plechovky s terpentýnem, ale kde kromě dřeva vyrábí i borovicové kapky. Je to hodně dobrá vůně se skvělou výdrží, no bez toho omítkového prachu na podlaze bych se taky obešla.

Tak tady je pro mě spojitost s golfovým klubem záhadou. Kde je ten hladce zastřižený trávník? Na úvod se mi dostalo štiplavé pepřové osvěžení s jablečným džusem a aromatickou levandulí a pak na mně vylezly ty samé kožené rukavice, do nichž někdo vysypal popelník z vykouřených mentolek, jak zmiňovala andry. Následovala mokrá brčálová zeleň s vlhkou hlínou, ale tráva stále nikde. Po rozvonění zatuchlá kůže s mentolem naštěstí zmizela, zeleň trochu oschla, zůstal jen samotný popel z cigaret, rozfoukávaný slaným mořským vzduchem. Tak jestli to v golfovém klubu vypadá takhle, to pozvánku určitě oželím.

sladké pudrové fialky s fíkem a olivami, osobně bych uvítala opačný poměr

Hořkou broskev tady nenajdete ani náhodou, spíš šťavnatý sladký červený pomeranč a přezrálé broskve s chladivým kardamomem, jejichž vůně se mísí s písečnými tóny labdana a švestkovým rumem a koňakem a vytváří tak dojem trhovce s ovocem, kořením a alkoholem kdesi pouštním městě. Jenže to by to nesmělo skazit nastoupivší kosmetické pižmo se sladce aldehyhovým heliotropinem. Ty totiž tvoří přechodový můstek k úplně jiné podobě vůně. Tou je jasmín sambac s tóny kandovaného ovoce s kašmeranem a kořenitým santalem na sladce pačuliovém základu, který z ní vytváří křížence Black Violet a Angela, zmiňované danielou a jerry.

Je vůní pánského klubu s nábytkem z čerstvě nalakovaného cedrového dřeva, kde barman nabízí členům speciální mletou kávovou směs se zázvorem, pomerančovou kůrou, skořicí, kardamomem a hoblinkami stoprocentní hořké čokolády. Má připravený i luxusní koňak s kapkou javorového sirupu, ale především kvalitní doutníky z kubánského tabáku. A tím vším se prolíná meditativní vůně tulivého kadidla.

Je dalším důkazem toho, jak skvělou značkou je Bvlgari, pokud jde o čajovky. V tomhle případě jde o smyslnou interpretaci lapsang souchong v jeho aromatické kouřové podobě, osvěžený trpkým bergamotem a nikoliv v té mazlavě uzené jako u Tea for Two (L´Artisan). Je to šálek černého čaje, který si dopřáváte s motorkářem v kožené kombinéze při západu ambrového slunce těsně po té, co vám dal rudou růži. Díky přidaným cedrovým hoblinkám je příjemně pikantní a v dojezdu zlehka oslazený vanilkou. Podobně jako u klasické Omnie mi hlava nebere, proč musela skončit.

Ocitáme se v kostele hodinu před půnoční mší, na kterou děkan ladí poslední detaily. Má na sobě svůj čerstvě vypraný sváteční ornát, zdobený semišovými prýmky, který ještě voní mýdlem. Připnul si na něj i snítku rozmarýny. Vánoční atmosféru kromě jedliček navozují i slaměnné ozdoby na mramorovém oltáři. Měšní víno, smíchané se špetkou skořice a hřebíčku, už je společně s hostiemi připravené, zbývá jen zapálit kadidelnici...Sens Unique

Málokterá ambrovka dnes dokáže ještě zaujmout. Black Amber to umí. Ona je tam ta ambra totiž velmi dobře schovaná mezi spoustou ostatních složek, především pak dřeva, spáleného na troud suchým teplým, až prachovým kadidlem. A hlavně je black už od začátku, což velmi kvituji. Pánská? Neřekla bych, ve mně osobně spíš vyvolává představu čarodějnice v temném lese, míchající ve své jeskyni nějaký tajuplný lektvar, kterým se chce vytáhnout o sabatu. Takže jak ten lektvar vypadá? Kadidlo s dalšími pryskyřicemi hraje prim už od počátku, kdy je promícháno s hustým anýzovým sirupem, skrze nějž je líně mazlivé. Zajímavý je však doprovodný tón slané mořské vody. Není typicky osvěžující jako třeba v Bois Naufragé, je to spíš jakoby se ta mořská voda odpařovala na rozpáleném dřevě, asi aby se nekazil odstín vůně. Vůně postupně začíná sládnout pod přívalem sušených švestek, které nám na rozpáleném dřevě vystřídaly již dávno odpařenou mořskou vodu. A potom ji tu konečně máme, ambru, sladce palčivou podobně jako např. v Oriental Brulant, jen temnější, protože zde nemáme "našlehanou" prosvětlující tonku. Leč tady se nám ta ambra pořád stydlivě schovává za již dodoutnávajícím dřevem, "prachovým" kadidlem a dalšími pryskyřicemi. Lákám jí, vábím ji, ale ona jen tu a tam nadzvedne svůj medově nasládlý závojíček, roztomile na mne zamrká a zase se schová. Asi se bojí, že taky skončí v čarodějnickém kotlíku. Nebo jinak ... líbí se vám kejkle Toma Forda s Amber Absolute a novou Saharou Noir a nepohrdnete ani produkcí hodného strýčka Serge? Potom doporučuju zapsat si tuto vůni k vyzkoušení, protože za tu zkoušku to stojí.

Puškvorec má dvě vůně: jeho listy voní sladce kadidlově, zatímco oddenek spíše močálově, jak to známe např. z hermesovských zahrad v podání Elleny. Rodrigo Flores-Roux se v tomto případě zaměřil naštěstí na jeho listy, smíchal je s nazelenalou, měkce dřevitou vůní papyru a drceným černým pepřem. To je asi ta nejtemnější část celé kompozice. Po rozvonění převezme jeho úlohu labdanum, které uvnitř ukrývá jemně kořenitou tureckou růži s typickým nádechem červeného ovoce. „Broskvová“ vonokvětka v další fázi jí potom dodá příjemnou sametovost. V základu opět přebírá hlavní úlohu teplé kadidlo, zlehka proslazené mexickou vanilkou s tónem hořkosladkého karamelu a doplněné jemným oudem a špetkou jalovcového jehličí.

Zpočátku to vypadalo na bílokvětinovku s lutensovskou tuberózou z Datura Noir, máslově ovocným ylangem a krémově nazelenalou lilií, osvěženými limonádovým růžovým pepřem, které floritstka místo do papíru zabalila do drceným černým pepřem zaprášeného semiše. Jenže to by ty kytky nesměly v další fázi pravděpodobně za přispění syntetické ambry a dalších složek začít uhnívat.