Tak intenzivní ambra, jo? Já bych řekla spíš tělová, zato s dobrou výdrží. Na začátek tu máme malinko štiplavé zelené citrusy se svěže nahořklou zelení, barevný odstín vůně ještě chvilku drží i díky pačuli. Tu však vzápětí téměř zcela pohltí medově sladká ambra s vanilkou, špetkou skořice a trochou karamelu a vůně tak dostává gurmánský ráz. Voňavě mi to chvílemi připomíná zkaramelizovaná jablka. Potenciální přílišnou sladkost naštěstí vyrovnávají pudrově pryskyřičnaté tóny. Jedinou nevýhodou této vůně je, že v teple chytá pačuli v ní sklepní podtón, tedy alespoň na mně. (NT)

Naprosto souhlasím s recenzí Fleur - inspiraci kandžárem bychom mohli hledat leda v tom smyslu, že jej někdo vyjmul z koženého pouzdra (podtón pryskyřičnatého labdana, které může alternativně evokovat klidně i ty písečné duny) jeho prostřednictvím rozsekal šťavnaté mandarinky a přezrálé banány (ylang) a přimíchal je do švestkového likéru. Po jeho vypití se pak promění už ve vyloženě gurmánskou ambrovku s vůní banánů v čokoládě a vanilkové pralinky, posypané kakaem. Je krásná a povedená, nicméně pro mě se jako nejproblematičtější jeví nikoliv její sladkost, nýbrž labdanová hořkost, která mi v nevhodném počasí nedělala dobře již v Grand Soir.

Je vidět, že Rania si umí poradit i s ambrovkou. Té její předchází štiplavé pryskyřice, rumové kuličky (jen ta tmavá hmota) a doutnající tmavá dřeva. Samotná ambra budí v první fázi dojem hořkoslanosti, brzy se ovšem ukáže, že je spíš hřejivě propolisová. Na chvilku je v ní i náznak oudové živočišnosti, který se však brzy rozptýlí suché dřevitosti a obláčku prachového kakaa a vanilky. Pokud hledáte cenově přijatelnou zahřívací vůni s dlouhou výdrží, potom určitě vyzkoušejte.

Je pravda, že po Habanitě L´Esprit mám na tuhle značku dost velké požadavky, ale když od nich odhlédnu, ani tak mě téměř celá privátní kolekce Molinardu příliš nenadchla. Právě proto jsem doufala, že jim alespoň Ambre Lumiere zachrání čest. A teď můžu konečně s klidem říct, že se zadařilo. Citrusový začátek s větrově svěžím eukalyptem a koriandrem mi obvykle v ambrovkách úplně nevyhovuje stejně jako tropický hřejivý ylang, vonící po banánech. Tahle si navíc vypůjčila i trochu živočišna černé Kubánky. Jenže oni do ní zároveň zapracovali i měkounký mandlový marcipán s našlehanou vanilkou, bílým pižmem a krotkým vetiverem, které z ní vytvoří příjemnou sametovou ambrovku.

Tak takové zpracování ambry si dám líbit. I když teda ona tady ta ambra nehraje úplně tu hlavní roli. Nejprve je to parádně pikantní cedr se suchým vetiverem, ztmavený několika kapkami hustého fialkového nektaru. Po nich vám začnou v nose křoupat jiskřivé krystalky hořkosladkého medu s lehkou stopou likérovosti. A když si hodinu počkáte, zespod se k vám postupně propracuje i ona hustá nahořklá "balzámová" ambra spolu s dalšími jemně kouřícími pryskyřicemi a malou dávkou hřejivého musku (v mém případě zcela bez jakýchkoliv živočišných tónů, juch). A pořád mi to v nose příjemně křoupe. V drydownu pryskyřičnatost ustupuje a střídá ji měkce nadýchaná, zlehka zapudrovaná vanilka. Intenzita a výdrž je obdivuhodná podobně jako u Sensual Orchid, taktéž od této značky.

Už Poudre d´Iris mě navnadila, že věnovat pozornost této značce stojí za to, neboť za relativně malý peníz jsou toho schopni nabídnout docela dost a ono to pokračuje, umí to i ambrou. Tahle ambra je štiplavě pryskyřičnatá, prašná, ale dokonce i kapku hořkoslaná a je obložená chladným kamením a drhnoucím vetiverem. To je ta "tajemnější" stránka. Po rozvonění však ukazuje, že je i sladká díky směsi husté krémové vanilky a jemně nahořklého tekutého karamelu s kapkou medu, což ji příjemně prohřeje, a vznáší se na kouřovém obláčku z labdana.

První, co je o téhle ambrovce třeba říct, že je asi tak noir jako Kilianova Back to Black a druhá věc, že ve složení podle mě zapomněli na na pár složek, nejdříve na skořici, která se objevuje ihned po nástřiku spolu s myrhou a kapkou citrusů. Je hezky prachová a zároveň i trochu štiplavá. A v pudrovém/pracho­vém tónu pokračujeme i s příchodem medově nasládlé ambry, kořenitě štiplavého a malinko i mléčného santalu a suchého kouře z labdana. Nakonec to celé zahustíme krémovou vanilkou, „bíločokoládovou“ tonkou – na tu podle mě taky ve složení zapomněli – a necháme prohřát na doutnajících dřevech.

Vůně byla údajně inspirovaná jistým druhem květiny z vysokohorského prostředí, která voní podobně jako ambra. A zrhuba to se zde podařilo. Na úvod je tu sice vydatná dávka nahořkle svěžích zelených citrusů s koriandrem, ale stačí chvilku vydržet a ruličky skořice (to je skutečně jedna z mála vůní kde není namletá), květinově sladká orchidej, vanilkově pryskyřičnatý benzoin a balsamický kouř z labdana vytváří věrohodnou iluzi sladké hřejivé ambrovky s prachovým podtónem. Navrch je to celé zahuštěné kapkou medu a "bíločokoládovou" tonkou a ozdobené mikroskopickými krystalky kandovaného cukru. A aby to nepůsobilo příliš sladce, přidáme nakonec ještě nějaké to suché dřevo.

To nejzásadnější, co je o téhle vůni potřeba říct hned na začátek, že vlastně není vůbec ambrová. Na začátku osvěží hořký bergamot s grepem a pikantně nasládlým růžovým pepřem. Potom už převezme hlavní slovo pačuli se zemitě pepřovou vůní guajakového dřeva, pár okvětních plátků kořenité růže s několika cedrovými hoblinkami. Po rozvonění už se to všechno jenom zahalí do kouřového obláčku labdana s koženým podtónem a to je vše. Marná sláva, Ambre Nuit pro mne vždy byla a už asi navždy zůstane jen nevýrazným odleskem dnes již bohužel nevyráběné Mitzah, byť má neskutečnou výdrž. (NT)

O téhle vůni jsem četla, že ač je oficiálně řazená mezi pánskými vůněmi, nosí ji i ženy. No na mně se bohužel i na ambrovku chová docela pánsky. Zprvu je plná sušené štiplavé levandule a hořké zeleně. Následuje vůně hořkých pražených mandlí, muškátového oříšku a suchého kouřového labdana a bohužel do toho leze i tón připálené gumy. Teprve po rozvonění se ukazuje hřejivá pryskyřičnatá ambra, která po odeznění štiplavého kouře a gumy, díky krémové vanilce a kostičce čokolády celkem příjemně zesládne. A dokonce i špetka mléčného santalu by se tam našla. (NT)

No tak není to sice nejoriginálnější ambrovka, vlastně ani moc novátorská, pokud jde o samotné vůně od Jovoy Paris, přijde mi spíš jen jako trochu poupravená Psychédélique, ale pěkná je, to jo. Výrazně odlišný je pouze začátek: směs koření se sladkou náplní z pomerančového bonbónu. Pak vás příjemně zmámí muškátová sladkost z Psychédélique s přidanými okvětními plátky růže namočenými do medu. A jak ze základu již zmiňované vůně podle mě vytvořili ambrovku? Zcela utlumili zemité tóny pačuli, malinká stopa tam ovšem zůstala, k tomu přidali lžičku kakaa a karamelu, nechali stejně měkce nadýchanou vanilku a u „prachové“ ambry otočili knoflíkem jednou doprava.

V ambrovkách už mě máloco osloví, nicméně téhle se to povedlo. Střídá se v ní totiž jak hořkoslaná ambergris, tak i ambrovanilka. První fáze patří ambergris společně s trpkou citrusovou kůrou, drcenou levandulí a palčivě dřevitým hřebíčkem. Postupně se přidá zemitost pačuli a typově mi připomíná vůni Ambra (Omnia Profumo). Po rozvonění zjemní díky pudrovému kosatci a počáteční trpkost a hořkost nakonec nahradí sladkost pryskyřičnaté ambry, tvořené vanilkou a labdanem. Musím pochválit i velmi dobrou výdrž.

Začátek s kandovanými švestkami a rozinkami, naloženými v alkoholu je opravdu skvostný. Dokonce by mi ani nevadila ta kožená bunda s živočišnými tóny kmínu, která to vybalí naplno bezprostředně poté. Zásadní problém mám s tím cigaretovým popelem, smíchaným se štiplavě nasládlou skořící a vosk, od něhož se kůže ušpiní v další fázi. A to je opravdu škoda, protože samotná ambra je tu skvělá, jak píše andry. Přestože je v ní trocha vanilky patrná, vůbec to není klasická ambrovanilka, naopak je příjemně balzamická a prohřátá kadidlem. Ale k Rusku se to hodí. (NT) Až na výjimky jako Coromandel (Chanel) v koncentraci eau de parfum reformulace vůní pro mě dopadají v drtivé většině nešťastně. Zde jsem v původní verzi měla podobný problém jako Fleur s tím rozdílem, že moje ruské osazenstvo nevonělo po tabáku, ale při popíjení rumové bowle s rozinkami a kandovanými švestkami, do níž byla přimíchána vodka se zašpinilo od cigaretového popela. Když jsem před měsícem konečně vyzkoušela současnou AR, zjistila jsem, že alkoholová bowle v úvodu už není tak výrazná jako dříve a má nyní podobu skutečně spíše jemného koňaku, který ambře společně s koktejlovým ovocem propůjčuje zlatavě medový nádech. Ani kůže už není tak živočišná. Nyní má skutečně spíše podobu knižního výtisku bible, vázané v hladké kůži, která jemně voní kostelním kadidlem. Hned vedle ní leží hrnek černého čaje s najemno namletou skořicí.

Na ambru jsem byla z celé kolekce zvědavá ve smyslu, zda dokáže překonat mou dosud nejoblíběnější vůni od téhle značky Ambre Fétiche. A i proto jsem se v první chvíli po nástřiku zarazila, zda Ambre Fétiche jen nepřelili do jiného flakonu a nedali ji novou nálepku. Úvod s teplým kadidlem, štiplavým styraxem a ambrou, tvořenou suchými kouřovými tóny labdana a vanilkou totiž až nápadně připomíná právě Ambre Fétiche jen s tím rozdílem, že kůže v Ambre Sauvage nedrhne, ale je krásně semišová. Rozcházet se začnou až po rozvonění, kdy se do ambry přimíchá víc nadýchané vanilky, dřeva a mohérová levandule se špetkou kosatcového pudru. Ambre Sauvage je tak mnohem víc měkčí, pudrovější a ženštější než její předchůdkyně, v tomhle ohledu je tedy třeba brát její přívlastek taky hodně s rezervou nebo možná i ironicky, což ovšem nic nemění na tom, že vůně je to povedená (intenzitou a výdrží jsou naprosto srovnatelné) a jsem přesvědčená, že své přiznivce si najde, i když pro mne osobně z tohoto souboje i nadále vychází jako vítěz Ambré Fétiche.

Ach, konečně jsem našla svého vítěze mezi štrůdlovými vůněmi. Ten v Ambre Sublime obsahuje nejen tradiční skořici a rozinky, on má v sobě konečně i ta jablka! Naprosto autentická nepřeslazená kompotovaná jablka, když je zapečete s listovým těstem. Jenže to pořád není všechno, on je i zlehka posypaný kardamomem. A díky balzamickému ambrovanilkovému základu je skutečně čerstvě upečený a křupavý. Je dokonalý! Pane Elleno, takhle měla Ambre Narguillé vypadat!

No Arabii uznávám jako zajímavou naučnou encyklopedii plnou koření, ovoce, připálené vanilky a kouřících pryskyřic. Lutensova ambra by mi spadla do podobné kategorie: hřejivá, příjemně pryskyřičnatá, sladká a krémová po vanilce, se špetkou suchého prachového kakaa a s tóny pouštního písku. Jenže toho všechno se dočkáte jen, když přežijete tu téměř vražednou úvodní směs polévkového koření, bobkového listu, koriadru, oregana, voskového živočišna, dřevěných pilin a další hořké bylinné zeleně. Tu ti teda Sergi neodpustím.

Je-li na některé vůni poznat to, že se Daniel Josier učil u božského Elleny, potom je to právě Ambre Tabac. Složení tomu možná hned tak úplně nenapovídá, ale už od počátku je poznat, že vychází z Ambre Narguilé s tím rozdílem, že Ambre Tabac místo labdana pracuje s teplým kadidlem a navíc obsahuje aromatický tabák, které vůni posouvají i trochu víc orientálním směrem a tím pádem není výhradně jen o gurmánském jablečném štrůdlu s rozinkami a sladkou skořicí. Navíc má při srovnatelné kvalitě ještě lepší výdrž a to za poloviční cenu.

Po úvodním závanu zeleného kardamomu je v Ambre Vért i já cítím chanelovské aldehydy z No.5. Velmi rychle ale přejde do temnějších pryskyřičnatých tónů se zemitým pačuli, zeleným ylangem, pikantním zázvorem a skořicí. Mně se tam ovšem paradoxně s nástupem ambry ta pětka vrátí znovu, kdy zeleň z ylangu opadne a nabere chanelovskou, hladce mýdlovou podobu.

Ale jo, tahle ambrovka je první vůní od této značky, které můžu konečně dát zelený palec. Je pravda, že ve srovnání se stejným typem vůně od ostatních značek nepřináší nic nového, ale tady aspoň tu ambru nemusím hledat lupou a čekat na ní bůhvíjak dlouho jako třebu u Tonky. Člověk se jí dočká hned po svěže nahořklé citrusové hlavě. Kromě husté vanilky, což je docela obehraná, přesto pro můj nos stále krásná kombinace. Ozvláštněná je pouze suchými kouřovými tóny přidaných pryskyřic. A nevím, zda je to spojením těchto tří prvků nebo v tom hraje roli ještě nějaká další složka, ale i tato ambra má podobně jako např. ta v Theoremě na povrchu moc příjemnou "medovou" krustu.

Fialová barva se k téhle vůni hodí. Od počáteční, trošku až řezavé rybízové svěžesti se na mně během pár minut pokaždé změní v ostružinový bonpar. Po rozvonění se přidá pižmová růže s jemnou pivoňkou a trochou dřev, čímž se bonpar ještě jednou přetransformuje a to podoby jogurtového ovocného želé (toho fialového). Ale proč bych tak měla chtít vonět? (NT)

Všichni asi víme, že ametyst je polodrahokam, přesněji řečeno odrůda krystalového křemene, která má barvu od jemně fialové až po purpurovou. Už ovšem možná méně z nás ví, že etymologicky odvozen ze starořeckého termínu "neopíjející se vínem" a byl používán jako talisman proti následkům opilosti a kromě mnoha dalšího se i věřilo, že zesiluje vyšší duševní účinky. No zmiňovaná vůně toho příliš ani s ametystem, ani s vínem coby alkoholickým nápojem tolik společného nemá kromě toho, že na začátku voní po zkvašených červených hroznech. Ty však odhalíme až za hromadou na prach rozdrceného štiplavého pepře a kyselých nezralých malin. Potom sbohem spojení s ametystem, neboť z vůně se nám vyklube teplá kadidlovka s pudrovým a zároveň i lehce zemitým kosatcem, suchým, jemně kořeněným santalem a špetkou krémové vanilky.

Z počáteční, tak trochu vánoční vůně kandovaného zázvoru a čerstvě oloupaných mandarinek se promění v hromadu zcela autentických slavných čokoládových pralinek "Mozartovy koule" plněných marcipánem, které postupně ukládáme do dřevěné škatulky.

U téhle květinové ovocenky jsem nějak nikdy nepochopila, co na ní má být k zamilování. Jediné, co odpovídá, je červená barva flakonu. Po svěžím citrusově-rybízovém úvodu, totiž začne evokovat dojem teplé marmelády z červeného ovoce, do níž se dostalo i pár rozvařených meruněk, ale jen do chvíle, než ji přehluší drogérkový pižmově-cedrový základ.

S tím kaleidoskopem to blackviolet vystihla naprosto přesně. Je to záplava koření (růžový pepř, zázvor, teplá skořice, palčivě dřevitý hřebíček, jímž se prolínají květiny (růže, pomerančový květ, ylang s vůní zralých banánů a fialka). Do toho se vměšuje kakao se smetanovou vanilkou a bíločokoládovou tonkou. Já mám základ spíše dřevitý právě s těmi gurmánskými tóny a doznívajícím kořením a doplněný koženým labdanem se vzdušným kosatcem. Ano, tohle je vůně, u níž se nedá úplně přesně říct, čím přesně se člověku líbí a miluje ji, prostě je to tam :) .

Taky jsem si jako blackviolet vzpomněla na Sacrebleu, i když v té mi dominuje tuberóza, a pak taky malinko na Divine Divine, tady jsou jednotlivé květinové složky po trpkém bergamotovém úvodu v dokonalé rovnováze. Ve spojení s ambrou působí celá ta kytice bohatě, elegantně, vřele, nikoliv však omamně. Pak se k ambře přidá téměř nesladká vanilka se santalem (typově mi připomíná ten ze Samsary, ovšem tady není tak průrazný, má jen podbarvovací úlohu) a vůně přejde do balzamicky pudrových tónů. Jj, poctivá nadčasová květinovka.