Tahle vůně má údajně zachycovat příjemný pocit z návratu domů. No a čím jiným vás přivítat, než něčím dobrým na zub. Na Al Contrario je poznat, že na ní Paolo Terenzi pracoval ve stejné době jako na Mirabile (V Canto), protože použil stejné creme brulée s flambovaným vanilkovým cukrem navrchu jen s tím rozdílem, že tady do něj zamíchal víc sladu a vynechal davanu s rumem a levandulí. Místo ní a hřebíčku použil po rozvonění větší množství cukrové třtiny a místo sklenice teplého kondenzovaného mléka si pro nás připravil rovnou celý džbán, tím pádem Al Contrario vyzní daleko víc gurmánštěji, ale taky svíravěji podobně jako třeba Un Bois Vanille. A kupodivu ji neodlehčí ani hromádka lískových oříšků v základu. Komu se tedy líbí jedna nebo druhá vůně, může s klidem vyzkoušet i tuhle, no na mě je už přeslazená. (NT)

Tak tohle je jiné kafe než Seduce Style a s lepší čokoládou. Přesněji řečeno jde o kysele svěží mandarinku s kandovanými fialkami, namočenými to husté tmavé čokolády. Tuto čokoládu následně zakápneme sirupem z lesního ovoce. Aby toho sladkého nebylo příliš, přihodíme několik doutnajících dřevěných polínek s palčivou ambrou a navlhle zemitou pačuli.

Mučenku ve vůních obvykle nemusím pro její extrémní sladkost, ale tady je docela šikovně schovaná v nadýchaném obláčku hebkého bílého pižma a pudrového kosatce společně s čokoládovými pralinkami z Flowerbomb s vanilkovou orchidejí, uložené v dřevěné truhličce. Jen tyhle nejsou pačuliově lepivé, ale balzamicky ambrové.

V Al Jalila se od úvodní kuchyňské poličky s dózami s kandovaným zázvorem a pomerančovou kůrou přesouváme k toaletnímu stolku s kazetou s hladké bílé kůže, která místo parfému ukrývá sušenou levanduli s vůní sena a podtóny lesních jahod, zemitý kosatcový kořen a pár kvítků ovocného jasmínu. Hned vedle kazety pak ještě leží i zapomenutá cigaretová špička.

Říkala jsem si, že v případě oudovky by mohli u L´Artisan přijít s nějakou pořádnou peckou a ona je to zase docela přítulná orientálka. Vlastně to podle mě ani není typický zástupce drtivě většiny evropských oudovek, jelikož v ní necítím to hlavní a to růži, přestože jí složení uvádí. Otevírá se směsí sušených datlí a směsi koření, složeného ze špetky skořice, drceného pepře a živočišného kmínu. Po tom už do hry vstupuje zakouřená živočišná kůže, ale tentokrát si netroufám odhadovat, kde v tomto případě začíná oud a končí kůže s cibetkou. Jakmile pomine největší nápor, snese se nám na to vše hromada jemného šafránového prachu a ve finále nám Al Oudh vlastně končí jako teplá kadidlovka s oříškovými podtóny, v níž najdeme i několik cedrových třísek. Na ouduvku je intenzita spíš průměrná, ale na to, že je to L´Artisan má zase hodně dobrou výdrž. (NT)

Žádné pouštní duny Sahary, ani karavany. Al Sahra míří stejně jako letošní L´Ombre des Merveilles na pláž, kterou místo kamení pokrývá skořicový písek. Ani vlny zdejšího zpěněného mořského příboje nejsou tak obří, ani ledové, jen příjemně chladí přes fialkový samet a lákají ke skotačení v nich, abyste nakonec nedaleko objevili sluncem prohřátou skalní plošinu, vybízející k opalování. Jen je trochu škoda, že tenhle pozoruhodný výlet nemá trochu delšího trvání.

Zpočátku je tam ta mandle spíš jako kvetoucí mandloň, jdoucí díky petitgrainu a bergamotu lehce do zelena. Zároveň je osvěžená pomerančovým květem. Špetku pudrového kosatce jsem postřehla, zato asmín se mi vyhnul, ovšem zase v ní mám krásnou marcipánovou růži a po rozvonění vytvoří mandle v kombinaci s otočníkem a pak ještě s tonkou a vanilkou luxusní našlehaný mandlový krém., jemně poprášený bílým pižmem. Fakt gurmánská lahůdka.

Á, další hustá slivovice, mňam. Na začátek tedy máme něco málo zeleného citrusového osvěžení a pak už je tu ta lahoda, svařená s hustým sladkým švestkovým nektarem a broskvemi i s jejich „sametovou“ slupkou a trošičkou hřebíčku. Navrch posypeme prachově nasládlou a chviličku jen nepatrně štiplavou skořicí, přihodíme pár okvětních plátků muškátu a jeden okvětní plátek růže a necháme je plavat na hladině rendlíku, než se v ní zcela rozpustí. A pořádně zahřejeme na plamenu teplého kadidla, z něhož se nám hustě kouří. V závěru tuhle hustou směs ještě zahustíme a zároveň uhladíme sladkou tonkou a můžeme servírovat do dřevěných pohárků.

I když se složení téhle vůně tváří všelijak a na fragrantice se nám snaží namluvit, že je květinově dřevitá a pižmová, je to s ní docela jinak. Zpočátku je zeleně svěží, máta v ní příjemně chladí, citrusy nahořklé, to vše smícháno s rozdrcenou aromatickou levandulí. Postupně se přidávají natrpklé bylinky a koření, především muškátový oříšek a větrově nasládlý badyán. V základu vůně ukazuje, že díky chladivým „sametově“ zeleným tónům patří bezesporu i do kategorie chypre. Hřejivá ambra s kadidlem a kouřovým labdanem vůni zase zespoda příjemně prohřívají. A nesmíme zapomenout na drhnutí, které obstarává trocha kůže a kouřový vetiver se slaným podtónem. Milovnice nesladkých nekvětinových vůní by měly rozhodně vyzkoušet.

Tak ten nahořklý bergamotový začátek zostřený pepřem a mýdlem není špatný. Dokonce i ta „medová“ růže se mi zamlouvá, i když já bych ji spíše označila za růži namočenou ve sladké brandy. Ale co fakt nezvládám, je ten neskutečně živočišný jasmín – ano, typově bych souhlasila s jistým přirovnáním k Ubaru, ovšem Ubar, to je na mně hotový beránek. Tady se o zintenzivnění živočišna zřejmě stará i pižmo nebo nějaká další složka, no není to moc pěkná kombinace. Po nějaké době se zespod začnou protlačovat jemné kouřové tóny labdana, které pozvolna tlumí onu živočišnost, až ji umlčí docela. Skutečně hezký je potom ten „suchý“ dojezd v podobě dodoutnávajícího santalu s nepatrnou vanilkovou stopou, který vůni přetvoří na příjemnou balsamickou záležitost, jenže to, co tomu předchází, to vážně nejde (u mě). (NT)

Nejprachovější z prachových s lehkou gurmánskou stopou, ambra je tu prostě hlavním hráčem. Nastupuje hned po bergamotovém úvodu, nejprve je smíchaná s jemným kakaovým popraškem, přes ten se však rychle převalí sladká skořice...A zase ji tu máme, ambra v celé svojí prachové kráse. Po nějaké době ji ještě načas obalí krémová vanilka, sice trochu hutnější, přesto na mě působí jen jako dokreslující prvek. V závěru už ambra nedává šanci nikomu a užívá si zaslouženou pozornost, stává se lehce kouřovou a sálá z ní moc příjemné teplo.

Vůně má olfaktoricky reprezentovat květinové zahrady slavné Alhambry. No v Alhambře jsem byla, ale přece jen to tam vonělo trochu jinak. Oficiálně se navíc o této vůni hovoří jako květinové chypre, no to možná později, protože po svěžím bergamotovém rozjezdu jsou tu nepopiratelné sladké šumivé gurmánské tóny s vůni lehce zkaramelizovaných sušenek (takhle jsem si původně představovala Caru či Chiu, než jsem zjistila, že na na mně dokážou být přeslazené). Sušenky jsou z vrchní strany pokryté okvětními plátky růže v marcipánové krustě a jsou posypané trochou jemného kosatcového pudru. Po zahřátí pryskyřičnatou ambrou a lehce živočišnými tóny se nám marcipánová krusta rozpustí a spolu se sladkými šumivě-pudrovými tóny vynikne křehká květinová mýdlovost plátků růže, na níž se snáší chladivá „sametově“ zelená chyprová přikrývka, až se mi nechce věřit, že by tohle zvládla ve vůni jen samotná pačuli, kterou jako jedinou složení přiznává. Nebo to můžu vzít úplně jednoduše: hezká, ale místy možná přece jen malinko nudná Calypso na sobě tvrdě zapracovala a z něžné romantické dívky nám vykvetla do (ne jen gurmánské) dospělosti.

Voní po lískooříškových sušenkách Disco s najemno nasekanými mandličkami, které poprášíme kakaem. Přesto bych Albu za vyloženou gurmánku neoznačila, jelikož tuhle její jedlou stránku vyvažuje vůně bílého pižma, hřejivé ambry a dřeva. Nicméně kdo rád Soavissimu, tomu by se mohla líbit i Alba, je sice bez kytek, je hladší, ale ta sladká pudrovost s ambrou a dřevem je jim příbuzná. Srovnatelné jsou i z hlediska intenzity a dobré výdrže.

Spíš než o lesní jahůdky se jedná o sirup z nich, do něhož Pierre zamíchal ledově vychlazené bobulky růžového pepře. Jemná mimózová vůně albízie s medově sladkými podtóny se objeví až po rozvonění, ale chypre ani náhodou. Od Jo Malone bych ji brala, no na Pierra mi takto jednoduchá líbivka přijde dost málo.

Je, jak už sám název naznačuje, lehoučkou moderní aldehydovkou. Jsou to podobné jásavé aldehydy se svěžím bergamotem, jaké znáte z Chemise Blanche. Dokonce mi přijde, že v ní zůstala i ta šťavnatá mandarinka. Už po chvilce se však z sladce perlivými coca-colovými tóny heliotropinu a krotkým ovocným jasmínem vydá zcela vlastním směrem. Kašmeran v základu potom přináší kromě vůně želatiny i teplé písečné tóny a společně s bílým pižmem tématicky vytváří dojem čistě vypraného bílého prádla, třepetajícího se ve větru na mořské pláži, aniž by ale přitom ChB napodobovala i voňavě. Dokonce je proti ní intenzivnější a trochu lépe drží. Pokud tedy hledáte trochu sladší propracované letní osvěžovadlo, Aldheyx přesně tyto požadavky splňuje.

Od téhle značky mě kdysi zděsila vůně Fanós tak, že jsem si pak už netroufla to s jejich dalšími výtvory riskovat, nicméně složení u několika vůní jejich letošní nové privátní kolekce mě donutilo svoje rozhodnutí přehodnotit a dát Gritti ještě šanci a tentokrát nezklamala. Hned na začátku si Alexandra pro mě připravila obrovskou ovocnou mísu, zahrnující sladkou přezrálou mandarinku, osvěžující čerstvě rozkrojený růžový grep s masitou dužinou a hruškový kompot, přelitý švestlkovým likérem (davana). V další fázi se přidá i velká kytice, zastoupená slaďoučkým pomerančovým květem, zářivým ylangem a krotkým jasmínem s ovocnou růží. Kašmírové dřevo je pak ve sladkém ambrovanilkovém základu kromě květin a ovoce dalším prkvem, přinášejícím slunečné tóny. Jediným znakem, který bychom snad mohli považovat za orientální, je šáfránový prach, jímž květiny v této závěrečné fázi posypeme. Komu se líbí vůně jako Promesse del l´Aube nebo Péché Cardinal, měl by určitě zkusit.

Na tuto vůni jsem byla obzvlášť zvědavá už kvůli tomu názvu, co mě bude čekat za zvláštní lektvar? No vlastně jsem se lektvaru nedočkala, ale rozhodně mě překvapila svou proměnlivostí, uvážím-li, že se vlastně jednalo o mainstreamovou vůni. Nejprve to byla ovocná směs nahořklého bergamotu, grepu a rybízu s takovým vodnatě-okurkovým tónem, podobným tomu ze zeleného jablíčka DKNY. Ten naštěstí zmizel před tím, než mohl začít působit vlezle a přede mnou se rozevřely malinké kvítečky jasmínu a konvalinek, tak decentní, že jsem si pomalu začala říkat, že to bude asi nějaké slabé a ono ne. Vůně postupně zesládla díky vanilce, karamelu a ambře, v jednu chvíli na mě dokonce vyskočila Ambre Narguilé, i když v takové ulepenější podobě. Pak se ovšem vrátily ty něžné bílé květy a ta ulepenost se v nich rozplynula (na chvilku jsem zaregistrovala i tu fracasovkou broskev) a vanilka na úplný závěr "zpudrovatěla".

Jistou dobu jsem s touhle vůní koketovala. Než na mně jasmín v ní vyloženě zgumovatěl, líbila se mi v ní jeho kombinace s kašmeranem, který zde voní mentolové želatině s mechovými podtóny. Ty pak krásně zapadají do ambrového základu s navlhlou zemitostí pačuli.

Začátek v podobě čaje Earl Grey s bergamotem a kapkou neroli vypadal na úplně novou vůni. Během pár minut však už pevně převzal otěže klasický Alien s gumovým jasmínem, mentolovým kašmeranem a hřejivou ambrou, do něhož byl přimíchán navíc akorát kokosový krém (tiaré).

I v téhle verzi potkáte gumový jasmín a mentolovou želatinu, ale narozdíl od odnoží u většiny jiných značek je to pořád Alien, i když toho není tolik jako v klasice. Obojí je totiž zjemněno trochou vlahého kosatce a otočníkem, který tu střídá podobu na prach namletých mandlí a šumivých bublinek coca coly. A co je nejpodstatnější, po rozvonění vůni kromě tradiční hřejivé ambry zalije hustá vanilka. Je to sice pudink, posypaný práškovým cukrem, ovšem tady se mi to jednoduše líbí. I intenzita je jen lehce nadprůměrná, ale jinak drží výborně, takže pokud hledáte zahřívací vůni na zimu, vyzkoušejte. Pro mě je to zatím nejpovedenější odnož Alienu.

Přidat karamel byl dobrý nápad, tlumí totiž nejen gumové tóny jasmínu, ale i navlhlou zemitost pačuli, které jsou cítit v klasickém Alienovi, jen kašmeran tu chvilku voní po mentolové želatině. Nakonec se však uhladí do příjemného máslového karamelu s hřejivou ambrou. Pro mě je to jedna z nejlepších odnoží Alienu vůbec.

Jo, tak tenhle mimozemšťan by se dal nosit i v teple (nezaměňovat s vedrem) - vůně lehce hřejícího sluníčka. Po svěžím grepu tu máme jasmín z klasiky se sametovou ambrou a vodním podtónem, ovšem zatímco v klasice občas sklouzává kašmeran k mentolovým tónům, tady má spíš podobu vanilkového želé. (NT)

Tato vůně má být výsledkem alchimistického experimentu Marie Duchêne, při němž se snažila přetvořit orientální dřeva a pryskyřice v olfaktorické zlato - vzpomínka na mýty opředený starý Egypt. Vůně je hřejivá už od samého počátku, kdy vám v podobě kořeněné brandy pookřeje hrdlo. Potom už mě spíš než do Egypta přenesla do komnat arabské princezny, odpočívající na měkkých polštářích. Vlasy jí zdobí květy ylangu. Její komnata je obložená dřevem a naplněná vůní pryskyřic a trochou pačuli. Ty dodávají vůni tmavší hloubku. Úplná tma zde však není, místnost prosvětlují zlatavé paprsky "balzámové" ambry a vanilky a jako laskominu tu má princezna mandle obalené tenkou vrstvičkou medu. Alkemi je báječně suchá balsamická, zároveň i tak nějak tajemná vůně se skvělou výdrží a díky již zmiňované vanilce a mandlím s kapkou medu má v sobě i cosi gurmánského.

Jablečné vůně obvykle nemám moc ráda, protože na mně často vyzní buď jako jar na nádobí nebo osvěžovač WC. Tahle si ovšem pro mě připravila zcela autentické zralá a šťavnatá rozkrájená jablka Granny Smith, která se společně se skořicí, špetkou vanilky a bílého pižma chystáme použít pro přípravu koláče nebo muffinů. Schválně nezmiňuji štrůdl, protože do toho se tenhle druh jablek nehodí a na to je tu té skořice málo a chybí tu ambra. A vlastně se ani nedá označit za gurmánku, jelikož hned vedle jablek leží kytice (dominantní je ovocný jasmín) a kromě nich ji z těch vod vzdaluje i nerušivý dřevitý základ s vetiverem. Kam se hrabe Light Blue, tohle bych potkávala jako davovku mnohem radši

Tuhle vůni jsem málem při prvním zkoušení zavrhla jako výrazně koriandrovou. Při dalších pokusech se ale k němu přidala i nahořklá svěžest pelyňku s nasládlou pelargónií a vznikl velmi zajímavý obraz kelímku s bylinkovým tělovým krémem, stojící na okenním parapetu vedle vázy s orosenými růžemi. Ve vzduchu je zpočátku cítit posečená tráva, postupně ji však střídá vůně sušící se slámy s palčivou dřevitostí hřebíčku. A nakonec se nám mezi to všechno vmísí i pohár našlehané bíločokoládová pěny s najemno nasekanými mandlemi (podtóny tonky), který nás láká z peřin (hebké prachové pižmo).