Hořká pomerančová kůra s jasmínem byla zaměněná za hořké neroli s trochou kompotovaných hrušek. Bohužel potom z toho vyleze sušený zázvor s laciným sladkým pomerančovým květem a vyloženě protivným drogérkovým pižmovo-cedrovým základem přesně, jak psala jerry. Jedna z nejotřesnějších armaniovských odnoží vůbec.

V téhle odnoži byl vypuštěn jasmín a k hořké pomerančové kůře byla přidána kompotovaná hruška s jiskřivým zázvorem. A zde už je ten pomeranč společně se zázvorem opravdu kandovaný. Té namleté kávy moc nepobrala, jen pár zrníček, ale musím uznat, že na rozdíl od klasického Code by se tady dal na pár minut najít určitý spojovací bod s Noir Exquis v obráceném poměru kandovaný pomeranč a káva. Přesto bych je za vyloženě podobné bych neoznačila, jelikož Ultimate po rozvonění sklouzne do klasického Code, jen vanilkovějšího, zatímco v Noir Exquis máme navíc kaštany, vlašské ořechy a víc dřeva. Každopádně tohle je poprvé, kdy můžu říct, že se Armanimu nějaká odnož opravdu povedla (a možná i o chlup víc než ta původní).

Moje očekávání vůči této vůni byla obrovská, protože když se někdo holedbá slovy jako pořádná chyprovka, je potřeba to taky prokázat. A výsledek? Inu ono se to má spíš tak, že se Laurent rozhodl jít v duchu pocty skupině Army of Lovers a nechal vytvořit lehce excentrickou, ale nositelnou vůni a vyšla z toho moderní kožená chypre s růží. Nejprve vás v ní přivítá směs svěže štiplavého, nahořklého koření, nad nímž si ovšem během chvilky získá převahu nasládlý koriandr a kůže s kmínem, který jí dodává hřejivou živočišnost. Zelené lístky fialky a mech pak s sebou přináší i trochu těch sametově zelených tónů chypre a kůži změkčí. Zásluhou mýdlové a zároveň voskově nasládlé růže však nedostávají tolik prostoru, kolik bych si představovala. A když růže ustoupí a vystřídá ji rezavé jehličí a suché dřevo, je už vůně natolik intimní, že to vlastně ani nestojí za to. Není to špatná vůně, jenže v tomhle ohledu tisíckrát raději sáhnu ve stejné cenové kategorii po Chypre Palatin, která mnohem lépe drží a nabízí toho daleko víc.

Zpočátku lehce zavanou hořké byliny s koženým tónem labdana, pepřem a sametově zelenou fialkou. Už po chvilce se však promění v pačuliovou růži s vanilkou a pryskyřičnatou ambrou z Midnight Poison. Jen takhle se koupe v lázni krémového kosmetického pižma společně se sladkým pomerančovým květem.

Je tradiční květinovou aldehydovkou ze staré školy s hořkým neroli a jiskřivým bergamotem. Na rozdíl od slavné pětky v ní navíc najdete koření, hlavně koriandr a palčivě dřevitý hřebíček a širší spektrum květin jako ylang ylang s vůní přezrálých banánů, bulharskou růži, pudrový kosatec, ovocnou tuberózu a konvalinky. V základu pak najdeme typově podobný druh santalu a vanilky jako v Samsaře. Bohužel se poněkud tluče s tlejícím pačuli s vetiverem.

Tajemná orientální a snad jedovatá vonokvětka? Ale kdeže. Tedy pokud za jedovaté drápky nepovažujete štiplavou skořici, jíž je okořeněný švestkový sirup v úvodní fázi. Samotná vonokvětka je tu zpracovaná z mého pohledu až lehce gurmánským způsobem. Mně osobně evokuje meruňkovou žvýkačku s červenovocnou náplní uvnitř. Po rozvonění se k ní pak přidá vůně rozdrcených fialkových bonbónů. Je to mladá, občas ještě lehce frackovitá slečna se smetanově bílou pletí, která už ale kromě své vášně pro oblíbené dětské sladkosti chce svému okolí dát najevo, že je dospělá s pomocí značkové dámské kabelky z měkké bílé kůže.

Tahle vůně je na oficiálních stránkách značky popsaná znovu velmi idylicky a musím říct, že najít se v ní z toho dá skoro všechno. Najít se tam dá jak odkaz na první padající sníh venku, protože jednou stranou z Arso stoupá chlad včetně borovicového jehličí, ale i ta dřevěná horská chata (cedr s lehkými sklony k ostrouhanotužkovosti) s praskajícím krbem (teplé kadidlo s propolisovou ambrou a sladkou borovicovou pryskyřicí) a nechybí ani to staré kožené sofa. Jen to červené víno jsem nenašla. Celkově bych ji označila za variaci na Fille en Aiguilles s kůží navíc a stejně výbornou výdrží s tím, že Arso je pro mne na rozdíl od Lutense nositelnější.

S touhle vůní je to poměrně jednoduché. Vezměte hromádku pikantního kardamomu a nasládlého zázvoru a zamíchejte si jí do čaje. Zalijte kondenzovaným mlékem. K čaji si vezměte sušené meruňky, přihoďte si tam i nějakou tu sušenou švestku. Z vrchu si čaj posypte špetkou skořice a ještě si ho přislaďte kapkou medu. A protože je málo teplý, přihřejte si ho na ohni, až se z něj začne kouřit (pryskyřičnatá ambra). No a máte Art Collection 08. Jednou stranou zajímavější než zelené čaje od Elizabeth Arden, ale já čaje opravdu jen radši piju, než abych jimi chtěla vonět. (NT)

A jo, tohle zpracování s oudem od Micallefu už jde. Je tedy trochu zvláštní zkombinovat třešňové Halls s výrazným lékárenským tónem zmíněného oudu, ale potom se i mně stejně jako andry objeví ty čajové lístky s kondenzovaným mlékem, akorát v mém případě není tak husté, naopak vodnaté. I ten oud se pak v kombinaci s dalšími složkami umravní, takže po rozvonění můžu taktéž potvrdit tu vodní dýmku se švestkovým tabákem. Jen ty vonné tyčinky jsem nějak přeskočila. Místo toho se mi zásluhou karamelu, vanilky a spousty bílého pižma, typického pro Micallef objevila hromada růžovobílých Marshmallow od JoJo. Sice bych takhle vonět nechtěla, ovšem podle mě je to rozhodně povedenější než taková Qom Chilom, zpracovávající podobné téma, pouze má ve srovnání s ní slabší intenzitu a výdrž. (NT)

Jakkoliv jsem naivně doufala v růži, vyvedla mě z omylu už úvodní zralá broskev, která po chvilce zásluhou ylangu nahnije. Indolický jasmín kráse taky moc nepřidá. Použitá růže je klasická bulharská a bohužel díky pačuli její lístky začnou rychle tlít. To pak nezachrání ani hebký pižmový základ s pudrovou vanilkou. (NT)

Vůně nese název stejnojmenného amerického městečka v Texasu, ležícího v poušti Chihuahua, které prapůvodně vzniklo jen jako pouhá občerstvovací stanice na železnici. Jeho jméno mu vymyslela manželka tehdejšího ředitele železnice. Dodnes se však vedou spory, zda ji k tomu inspirovala stejnojmenná hrdinka z románu Bratři Karamazovovi od Dostojevského nebo stejnojmenná postava z románu Carův kurýr od Julese Vernea. Pro nás ale bude zajímavé asi jen faktem, že se zde James Dean společně s Elizabeth Taylorovou a Rockem Hudsonem natáčel část scén ze svého posledního filmu Gigant před tím, než tragicky zahynul při autonehodě.. Alienor Massenet nám ji představuje jako pouštní ovocnou květinovku se sladkou přezrálou, až kandovanou mandarinkou, svěžestí pomerančového květu a tuberózou. Obě květiny tu jsou doprovázeny vůní lesních jahod a teplé meruňkové marmelády. Rozpálené slunce zde představuje tropický ylang a písečné tóny zase obstarává bílé pižmo s kašmeranem, který tu ovšem podobně jako v Alienovi a v kombinaci se žvýkačkovou tuberózou lehce gumovatí. Cedr v základu pak má malinko tendenci sklouzávat k tužkovým odřezkům, což ovšem vzápětí vykompenzuje hustá krémová vanilka. Kdo rád syté veselé letní květinovky typu Terracotta Le Parfum, ale chtěl by je bez kokosu, nechť pro zajímavost vyzkouší.

Je teplý dubnový podvečer roku 2019 a já sedím na lavičce u fontány v Palais Royal, kde to každoročně touto dobou všechno kvete a voní. Čerstvá zeleň na stromech se prolíná s vůní citrusů, růží, jasmínu a pomerančového květu. Povedlo se mi objevit kavárnu, kde mi připravili s sebou karamelové latté s rostlinným mlékem, které jsem si nechala posypat trochou skořice a tak si ho teď jaksepatří vychutnávám. Koutkem oka přitom sleduji dění kolem, když v tom mojí pozornost zaujme skupinka dětí, hádající se o pytlík marshmallow. Chci do Paříže!

Je typem vůně pro dobrou náladu, v níž se počáteční svěží zeleň pozvolna mění ve směs jablečného džusu, konvalinek a vanilky. Prostor dostává znovu až po rozvonění a spolu s vanilkou a pižmem vytvoří měkce nadýchanou pudrovou vůni. Nejideálněji se rozvoní na jaře, kdy pižmo v ní nemá tendenci drhnout a dobře drží.

Co se Andymu Tauerovi nepovedlo v L´Air Des Alpes Suisses před třemi roky, podařilo se Andreasi Wilhelmovi v této vůni. V Arve vás přivítá čerstvý vzduch z horských lesů s borovicemi a jehličnatými cedry. Vůně nasládlého borovicového jehličí se mísí se svazky sušené levandule, která zůstala společně s pytlíkem sušených zelených fíků jedinou připomínkou léta. Suchá, pichlavá skořicová kůra společně s kadidlem, pryskyřicemi a minerální ambrou vytváří dojem studených horských skalisek, porostlých mechem a lišejníkem, na něž se snáší mlha. A nejenom to, Arve v sobě zároveň spojuje to nejlepší z Autumn a Winter od Dasein v naprosto srovnatelné bio kvalitě, výdrži i intenzitě za mnohem sympatičtější cenu a hlavně snadnější dostupnosti.

Tento zatím poslední přírůstek Trade Routes Collection má prý interpretovat město Essaoiura, které patří mezi úplně první marocké přístavy a dodnes je oblíbeným turistickým centrem. No a když orient, tak co jiného očekávat než ouduvku. Oud se hlásí o slovo ihned po natrpkle svěžím bergamotovém úvodu s absintem, suchým prašným šafránem a podtóny připálených švestek (davana). V první fázi je hodně medicinální a doplněný vydatným množstvím živočišného hřebíčku. Až tak po dvou hodinách se trochu zklidní mimo jiné i za pomoci bílého pižma, jen kdesi vespod lze tušit trochu ovocného jasmínu, přesto stále zůstáváme někde u teplé koňské srsti. Spíš než mořský přístav mi to tak dojmově připomíná koňskou stáj kdesi v rozpáleném pouštním městě. A tím pádem mi taky As Sawira přijde vyloženě jako pánská. Nicméně oudovka je to velmi povedená s neochvějnou intenzitou a výdrží.

Když jsem loni měla v Paříži příležitost poprvé vyzkoušet exkluzivní kolekci Le Gemme, příliš mě nenadchla s výjimkou této fialové. Je sice postavená jen na čtyřech fialových květech, ovšem to bohatě stačí, protože nemá chybu. Obsahuje měkce mohérovou levanduli, orosenou coca-colovými tóny otočníku, k níž se po rozvonění přidá nejen sladký fialkový nektar, ale i drobné fialkové kořínky, které vůni dodají zemitý podtón. V další fázi pak levandule s otočníkem zmizí, fialka se promění v jemný pudr a společně s objevivším se pižmovým kosatcem vytvoří na kůži ještě nadýchanější obláček než byl ten úvodní levandulový. Avšak přemýšlela bych o ní jedině za předpokladu, že by se její prodejní cena snížila na polovinu.

Že musí být dobré fíkovky výhradně letními vůněmi? V případě Ashoky to rozhodně neplatí. Naopak Betrandu Duchaufourovi se jí povedlo pozdvihnout na sofistikovanější úroveň. Fík je tu sice zpočátku osvěžený vodními květy a bylinkami, ale pak s pomocí máslově ovocného ylangu dozraje a zesládne a kadidlo s jehličnatým cedrem, jedlovým balzámem, myrhou, kouřovým vetiverem, santalem s podtóny kokosu a dalšími pryskyřicemi a kůží jej přenesou až do dalekého Orientu, kde v chrámu společně s kyticí vzdušných kosatců, vanilkově sladké mimózy, vonokvětky s vůní zralých meruněk a růžové pelargónie slouží jako oběť bohům.

Jak napsala slniecko, Asian Inspiration je nahořkle svěží vůně šalvěje, hořkého pomeranče, krotkého vetiveru a průsvitného cedru, kterou v základu zlehka prosladí kakaové aroma benzoinu.

Vůně věnovaná vzteku, inspirovaná dekonstrukcí a destrukcí, klasického pánského parfému. Askew je svěží zelenou vůni, která potěší zejména milovníky vetiveru. jelikož právě ten v ní tvoří hlavní složku. Je osvěžený grapefruitem, zázvorem a kardamomem a zároveň podbarvený jemným semišem, který tomuto energickému parfému dodává i elegantní rozměr. Ideální gentlemanská vůně na léto.

Patří mezi vůně, která by podle mě mohla oslovit zejména příznivce Néa a podobných lahůdek. V první fázi totiž obsahuje podobnou zkaramelizovanou švestku s růží. Jen tady nám granátové jablko nahrazují kompotované třešně a křupavým šťavnatým nakyslým zeleným jablíčkem, které společně s pár snítkami příjemně semišového šafránu tlumí sladkost vůně. Po rozvonění, když se ěvestka vytratí a k růži se přidá jiskřivě medová plumérie s kokosovou tiaré se rozejdou, aby nakonec vytvořila nadýchaný vanilkový krém, posypaný hebkým bílým pižmem, zakápnutý třešňovým sirupem a politý hedvábně hladkým karamelem.

K recenzi andry nemám co dodat, jablečný čistič koupelen, k tomu čínské gumy, pižmo eau de prádelná, pačuli a čpící cedr. Ble.

Podobně jako Martula rozeznávám vůni kandovaných pomerančů, medu, datlí a malinové zavařeniny, jimiž je obklopena váza s pačuliově kořenitými růžemi, položená na dřevěném stolku potaženém šafránovým semišem. A jako správná arabka se i přes hutnost krásně rozvoní i ve vedru tak, že nepůsobí přeslazeně, jako mi to dělá např. Néa.

Už na začátku mě varovala sladce svěží mandarinková šťáva, v níž plavou fialkové bonbóny. Pak jsem na kratičký okamžik zajásala nad zemitým kosatcem. Jenže ouha, ten zmizel jak pára nad hrncem a zanechal za sebou jen skleníkovou frézii s vodnatě svěžími podtóny, umělohmotnou ambru s pižmem a ta zatrápená fialková cukrátka. Tak já už nevím, ale pokud mám vycházet z toho, že všechny vůně Bond No. 9 reprezentují určitou část New Yorku a zkusila jsem jich už dost, přestávám po jeho návštěvě definitivně toužit.

Ve vůních od této značky, které jsem dosud vyzkoušela se mi spojení s koněm hledalo poměrně těžko. Athalia je první, která k němu má v určitém smyslu a bráno s rezervou (je to ženská vůně každým coulem) asi nejblíž. I když taky ne hned zpočátku, kdy voní po hořkém pomeranči a jemně kořenité růži. Ale už po pár minutách, jakmile obojí vystřídá teplé kadidlo se semišem, už začíná tak trochu evokovat dojem hebké koňské srsti. Náš koník má vpleteno do hřívy několik osvěžujících pomerančových květů a pižmových kosatců, zatímco si to cválá po písečné pláži, zalité sluncem (kašmeran, ambra a kouřové tóny vetiveru).

Přináší nádherně teplou, mléčně sladkou vůni santalového dřeva, hřejivého kadidla a pikantně sladkého růžového pepře, který právě v kombinaci s ním přechází až do tónů ovocně kořenité růže a společně s dubovým a guajakovým dřevem a našlehanou tonkou a vanilkou mně osobně neevokuje kytaru, ale navoskovaný stolek u praskajícího krbu, na němž leží tabulka bílé čokolády. Jen ten uváděný narcis pořád nějak nemůžu najít.