V oficiálních popisech se dočtete, že tři květiny, kolem nichž se vůně především točí, symbolizují různé aspekty lásky: růže - vášnivá láska, jasmín - romantická láska, tuberóza - zakázaná láska (tolik oblíbený motiv v dílech renesančních literátů). V této souvislosti se o ní často hovoří jako o možné svatební vůni. Tak romanticky bych to osobně neviděla, nicméně rozkvetlé jarní květinové louky se vám dostane dosytosti. Nejprve je to zeleň, lehce ostrá díky galbanu, chladivá zase zásluhou máty. Z květin se jako první představuje (možná právě díky prvním dvěma zmíněným složkám) lehce orosená růže, přidává se jasmín, jen nepatrně nazelenalý, vůbec ne agresivní. Nebezpečí bolehlavu spíš skýtá opojná "medová" tuberóza. Tyto tři květiny se postupně prostřídávají, chvílemi se propojují navzájem. Postupně se nám do květinového pugetu vecpal i jeden osamocený květ muškátu, který zaplašil tuberózu. V závěru se intenzita té velké kytice mírní, vrací se opět křehká, tentokrát i lehce voskovitá růže, avšak v kombinaci s pudrovými tóny (kosatec?) a jemným pižmem vytváří pro mě osobně dojem, jakoby její okvětní plátky byly z "nahořklého" marcipánu.

Růžový pepř ve vůních obvykle nemám moc ráda zrovna jako brammbořík, vodní meloun, jelikož dost často vyzní žvýkačkově a obecně svěží ovocenky. Ani jedno z toho ovšem pro L'Impératrice neplatí, jelikož tady vytváří společně s kyselkavou rebarborou opravdu optimistický šťavnatý ovocný koktejl, který je schopný pozvednout náladu nebo být naopak osvěžující odpočinkovou vůní hlavně na léto pro ty, kdo hledají parfém bez citrusů. A dokonce má i kvalitně udělaný vzdušný pižmově-dřevitý základ, což je u vůní tohoto typu v dnešní době už docela vzácností.

Jelikož má tahle butiková exkluzivka vycházet z Cuir Venenum, která na mně dost řádila a zavedla mě do putyky, přistupovala jsem k Pierrovu arabskému koníkovi zpočátku dost nedůvěřivě. A dobrá zpráva je, že zvětralé pivo ani hospoda se znovu nekoná. Arabian Horse opravdu voní po trávě s vlhkou zeminou, rostlinných šťávách a lučních květinách. Samotný kůň (živočišné pižmo) tu zase až tak výrazný není. Víc je spíš cítit jeho lehce zaprášené (pozůstatky vetiveru) kožené sedlo a uzda a zásluhou narcisu i hromada slámy, která je tu pro něj připravená. V základu se pak už jen přidá měkce dřevitá, nazelenalá vůně papyru a pryskyřičnatá ambra.

Úvodní kombinace šťavnatého červeného pomeranče se sladkostí albízie a lehkým závanem jasmínového hedionu s citrusovými podtóny skutečně připomíná Baccarat Rouge 540, ale pocitově malinko i Pierrovu původní Sucre d´Ebene. Ve srovnání s oběma je Alphaora ovšem provzdušněná mechem, cypřišem a bílým pižmem a obsahuje i špetičku tabáku. Jen je na můj vkus zase až moc intimní.

31 Rue Cambon v koncentraci eau de toilette je pro mne jednou z nejdokonalejších kosatcových vůní, jaké jsem kdy vyzkoušela. No bohužel s novou koncentrací už jsem takové štěstí neměla. Ani by mi nevadilo, že příjemně svíravý bergamot v toaletce nahradily svěžejší citrusy. Mnohem větší problém mám se samotným kosatcem. Na chvilku se sice objeví ve své zemité podobě jako v toaletce, jenže pak vezme do zaječích a na mé kůži začnou dělat psí kusy uhnívající výhonky indolického jasmínu s tím samým hořkým tónem labdana, který mě začal zlobit v Grand Soir a tlejícím pačuli. Teprve po téměř dvouhodinovém martyriu začne vůně opět připomínat původní 31 Rue Cambon s jeho máslovým kosatcem v moderní vetiverové chypre úpravě, ovšem dost naředěný. Pro chemii mojí kůže je to asi jedna z nejhorších reformulací vůbec.

Tahle vůně se stala mou láskou na první počich. Pokaždé se mi líbí, jak si se mnou hraje a v průběhu odhaluje svoje různé stránky - od elegantní přes tajemně se tvářící až po lehce rozjásanou. Úvod je, řekla bych typicky chanelovský: nahořklý bergamot v mýdlovém hávu, pak se ukáže zemitý kosatec s jasmínem. Po chvíli po mně začne pokukovat jiný druh kosatce, tentokrát pudrový, ale zatím se tváří velmi nesměle. Na scénu se plně odvažuje až po odchodu jasmínu a růží. Sám ovšem nevydrží moc dlouho a zahalí se do kouřového obláčku, který sálá z lehce drhnoucího vetiveru. V závěru, když kouř zmizí, mi kosatec potom odhaluje svoji poslední, "máslovou" podobu, lehce prohřátou sluníčkem. Ke cti 31RC budiž připsána i velmi dobrá výdrž.