parfémová polička uživatele cashic
Beloved
Beloved (Amouage)

začátek růžové mýdélko, sušený heřmánek a pudrová fialka, pročež jsem si ji hned zařadila k oldschool aldehydovkám (pěkným - se zohledněním mé neobliby této kategorie)... po rozvonění mě ale překvapila převtělením do kožené chypre - připomněla mi něco, co už jsem kdysi zkoušela, možná to bylo finále Le Baiser du Dragon, medově sladký sametový mech... v Beloved je výrazná kůže, teplá a hebká - kosmetická taštička ze semiše, vyšívaná stříbřitými nitěmi, napěchovaná všemožnou kosmetikou - heřmánkovými a fialkovými (a dalšími květinovými, které se mi slévají) pudry a rtěnkami v kovových obalech, do toho jsou tam i gurmánské tóny - oplatky s vanilkovým krémem a začouzené karamelky a v neposlední řadě jedna zapomenutá cigareta... nebudu lhát, je toho tam na mě až moc :)

Bibliothèque (Eau de Parfum)

žvýkačkovo-bonbonková fialka obalená pivoňkovým závojem... knihovna nikde nic, jen skoro průsvitná vrstva kožených desek, která se kouřově rozmývá (akvarelový Byredo podpis)... pro mě naprosto "teen" vůně (ne otravná)

Bigia
Bigia (Tiziana Terenzi)

fajn... medové květiny, svěží růže, prohřáté zralou maracujou, oud a pižmo v homogenní směsi, která to posouvá směrem k Arábii, i když to je pořád docela vílí vůně, optimistická, vlažná, na konci opravdu jiskřivě písková

Bitter Peach (Eau de Parfum)

šťavnatá přezrálá broskev s plyšovou slupkou, pak díky davaně, koňaku, krémovému jasmínu a všemu ze základu marmeládová, baklavová, rozjasňující den... sladká bomba typu Néa, určitě ale leze míň do zubů

Black Afgano (Extrait de Parfum)

sladký asfaltový oud, který ale záhy vyváží suché bylinné tóny konopí, také jemně nasládlé, plus něco pryskyřičné ovocnosti (dohromady jako tabák do vodní dýmky)... silná, aromatická vůně, ne nepříjemná

Black Aoud
Black Aoud (Montale Paris)

začátek naláká na olejnatou růži, která vmžiku poslouží jako průvodce oudovým Mordorem, táhne vás za sebou po bezpečných cestičkách, hlídá si, abyste ji nikdy nespustili z očí nadlouho... jdete kolem sirnatých černých bažin, uhelných dolů, vodopádů asfaltovo-pryžovo-kožené vody s horkými mýdelnatými výpary... tam se růži na chvíli dobrovolně ztratíte, protože tušíte lázně - léčivé minerální bahno, sprchy zaplněné mýdlovou párou, závany balzámů... růže si povzdechne a vleze tam za vámi také, zahřeje se a pomalu se rozpouští, provoní přitom celý prostor... pára řídne a vy zjišťujete, že sedíte v luxusní místnosti celé z černého skelně hladkého onyxu a můžete zhluboka vdechovat zbytky minerálních oparů s růžovými esencemi...

Black Opium (Eau de Parfum)
Black Opium (Eau de Parfum) (Yves Saint Laurent)

k mému překvapení naprosto nesladká a docela lehká vůně... pomerančový květ prakticky okamžitě ustoupí pačuli, které hraje prim a ukazuje jak zemité, tak i zelené stránky... káva, jasmín a náznak vanilky se slily do podoby studeného slabého kávového nápoje, jaký se prodává v plechovkách, s mírně umělou mléčno-plastelínovou pachutí (to mi dělá občas cedr, ale tady mi to nijak nepřekáží)... působí to, jako by jím bylo pačuli naimpregnované, uhlazuje povrch, dělá vůni jemně olejnatou.... not bad

Black Orchid (Eau de Parfum)

toto je dobré - nektarová rybízová marmeláda na začátku rovnou oslazená a ztrpčená bergamotem, chvilku se zdála trochu jahodová, chvilku z ní vykukovaly zelené lístečky... zdálo se, že ztuhne do sklovita, ale zatímco stále byla tak napůl klovatinově lepkavá, začal se do toho vmíchávat sladký lehce karamelový krém, takový co pokrývá věnečky a pak i ta samotná žloutkovo-vanilková hmota s tekutou šlehačkou... aby to nebylo moc, je tam kmín, který funguje jako aperitiv a působí i likérově... a pak taky podprahová kovovost, jako tenký plíšek v pozadí, tady způsobená nejspíš kadidlem... ztmavuje to i pačuli s vůní našedlé čokolády, která ani moc čokoládově cítit nejde... je to stále i napůl květinový parfém po celou dobu, jako by vše obaloval velký okvětní plátek, původně bílý, napuštěný tmavou tekutinou a zesklovatělý... baví, líbí se, i nosit bych mohla

Black Rain
Black Rain (Renier Perfumes)

dětská pouťová růže, semišová taštička s fialkovými a heřmánkovými líčidly, krople pryskyřičných sladkých bonbonů, jablkové a citronové bonpari

Black Saffron (Eau de Parfum)

nasládle koprový šafrán (po chvilce kopr zmizel) a pak už hlavně pudrové fialky jen trochu šmrncnuté šafránem, uhlazené dřevy a koženým vetiverem, na konci i malinová šťáva

Blanc de Sienne

začátek věrný složení... ale pak ten fík a ta káva, na které jsem se těšila - tak ty tam nějak nejsou... pryskyřice tu s květinami zafungovala jako bílá žvýkačková hmota, sama bez chuti, která možná pobrala něco ze sladkého fíkového džemu a kávy... ale pak se žvýkalo a žvýkalo, až se to vyžvýkalo, a zbyl jenom takový slabě ovoněný průvan a žvýkačka, kterou jsme si trochu oválenou v suchém jehličí dali zpátky do pusy, abychom z ní dostali ještě zbytky sladké chutě... na kůži se k tomu přidává ještě docela vtipná tečka - chuť špačka od cigarety

Blossom Love (Eau de Parfum)

květinová cukrárna... tohle je záplava sladkého třešňového květu, nekonečné defilé hebkých a nadýchaných plátků... a ta tmavě červená barva uprostřed pak voní jako pralinka z bílé čokolády a hořkého marcipánu... jako u cukrárny - stačí jednou za čas (uherský rok)... je to ale stále hebká květinová vůně, zaplácaná cukrem jsem se s ní necítila

Blu Mediterraneo Fico di Amalfi

tohle se o fík, zdá se mi, jen tak otřelo... první hodinu jsou to jen kyselé citrusy, zelené a taky jemně grepově nasládlé, do růžova... pepř jen jemně, skoro vůbec neštípe... pak to tedy trochu nabere na neurčité dužnatosti, pokud fík, tak nedozrálý, který ještě moc nevoní, zapudrovaný decentně cukrem moučkou... a průhledný cedr... sama o sobě je příjemná, na fíkovku je to zklamání

Blue Jeans
Blue Jeans (Versace)

pižmová, teplá, příjemná nasládlá a koženě hladká variace na klasické kolínské... zpočátku bergamot, pak vyfouknutý cedr s muškátovým oříškem a levandulí, květinově zapudrovaný s jemnou vetiverovou kouřovostí a slabou ambrou....

Bois Bélize Intense
Bois Bélize Intense (Parfums de Nicolaï)

krásná vůně, typově Neroli Outrenoir... vonokvětky jsem se obávala, ale jen zženšťuje čajově-dřevitou kouřovou vůni... na konci překvapila štiplavým kardamomem

Bois Blonds
Bois Blonds (Atelier Cologne)

bergamotově nakyslá lehká dřeva s trochou růžovosti od pepře, pak řidké krémovosti pomerančového květu s petitgrainovo-neroliovou čistotou... přišla mi dost průměrná, neurazí, nenadchne

Bois d'Arménie
Bois d'Arménie (Guerlain)

jedna z příjemnějších balzámových vůní - počáteční zemitou egyptskou pačuliovou nálož s olejnatými zelenými tóny a intenzivní vůní koriandru v doutnavém pryskyřičném balzámu umravňuje evropská pralinka - guerlainovská vanilka a kakaový prášek vmíchaný do kosatcového másla - na této straně je i lehoučký teplý guajak a samozřejmě obláčkové pižmo, zabarvené výše uvedeným do tmava - šeda, hněda, měděna, bronzova a místy světle růžova (malinovo-jahodový marshmallow), určující konzistenci... vyznívá nakonec překvapivě relaxačně, jako sladký kadidlový dým, rozptýlený v otevřeném prostranství

Bois d'Ébène
Bois d'Ébène (Matière Première)

svěží jalovec a mrkvový kosatec, nasládlý kouř s teplým dřevem, prachové pačuli, špetka orientu z šáchoru, oříšková myrha, medová ambra a plíživý chlad... mohl by to být africký krámek nebo čajovna, ale i prostě jenom vyhasínající ohniště za teplého večera, zpovzdálí mollové drnkání...

Bois des Îles (Eau de Parfum)

banánový ylang v aldehydech, vyznívá ale zemitě, koženě, špinavě, živočišně, přestože je chanelovsky průzračný jako vodový závoj... hnědočerné banánové slupky nadlehčované aldehydy a srážené zpátky do balzámového mazlava vanilkou, sušené opět santalem, přižehlým, popelavým...

Bois Iridescent
Bois Iridescent (Mizensir)

sladce citrusová s jemně "lupavým", šumivým efektem, ne přímo lipo, ale takový rozpouštějící se žlutý bonpar, se sladkostí v příjemných mezích... pak tím začaly sem tam prostupovat zelené lístky a pudrový kosatec, který ale v kombinaci s tou barevností citrusů a fialky a medovostí ambry vytvořil spíš dojem mimózy, nejdřív par excelence, pak už to opravdu byl kříženec pylové mimózy a kosatcového másla, kouřový santal velmi stydlivě v pozadí, občas problikne štipka citrusové kůry, kosatec jde na konci krásně do zemita... moc hezká vůně (typu to go), na papírku zůstává poctivě kysele bonparová

Bois Mystérieux
Bois Mystérieux (Guerlain)

jen na papírku - hodně kožená, cedr s náznakem plastelíny, koření ovšem zajímavé, teplé díky vavřínu, něčím cukrově podslazené - ještě zkusit na ruce - cukrová podslazenost je růžová marmeláda s jahodovými podtóny, která to otevírá a objeví se znovu po stažení oudu... vaří se se spoustou šafránu a trochou oudu - i díky tomu to jde do kožena, až se tvoří pěna - vymydlené středomořské neroli se špetkou slané vody z moře... a pak už převládá ta kůže, napuštěná a pružná, zjemněná omamným jasmínem, "otevřená", horká oudem... vavřín je v tom asi úplně rozpuštěný, je z něj jen slabý hlásek v tomhle podsvětí... a ta plastelínovost tu není tak zlá, původem oudová, asfaltová, gumová...

Boisé Torride
Boisé Torride (Guerlain)

květinová marmeláda se svěžestí rozmarýnového větrového bonbonu... ovocnost z rybízovo-bergamotového želé... pak se nadlehčuje, provzdušňuje jako marshmallow, polodřevité, polosladkopěnové, stále protkané rozmarýnou, tentokrát už říznější

Boss Number One (Eau de Toilette)

sakra dobrá pánská vůně... úplně neslyšná, oldschool, aniž by tím nějak křičela, nic nevyčuhuje, bylinky ani jako by tam nebyly ... strašně uklidňující, to bude asi medem :)... jednoznačně pánská, díky jasmínu jen splyne s kůží, příjemně dřevitá i kouřová, ale zas jen jako by se tím o mě otřela...

Bracken for Man
Bracken for Man (Amouage)

samice pavouků jsou zpravidla robustnější a jejich hlavním zaměstnáním je lov potravy; drobnějším samcům hrozí nebezpečí, že je samice zkonzumuje, proto ji musí přesvědčit k páření a odvrátit tak od sebe hrozbu... u Brackenů je tomu stejně - menší pánský Bracken nezapře svůj zemitě-hořký rod, ale musí být zároveň líbivý natolik, aby ho jeho kyprý jezinkovský dámský protějšek nesežral... já ho mám v kategorii ponurých krajin (pačuli v popředí) s pohádkovými světýlky... po bylinkovo-lihovém začátku to je půda v listnatém lese za mlhavého podzimního dne - kyprá zemina, tlející listy - sem tam ještě probleskne olejnatá zeleň, hořká kůra stromů, vlhké jílovité tóny - bahno :) ... ze skořice a hřebíčku je jemný prach, díky kterému je vůně teplá a rozjasněná - na tom mají podíl i citron s bergamotem - trošku jako kalíšek řidšího Slona s levandulí namísto lékořice, který máte s sebou na zahřátí... na povrch vystupují i dřevité tóny, které splývají s muškátovým oříškem a pikantním muškátem a vytváří spolu trouchnivějící lávku, pevnou půdu pod nohama, na které už sice zahlodala bažina, ale stále vám udrží nohy v suchu... podobně jako u dámského Brackenu tu vnímám kontrast nehostinného lesa se zútulňujícími prvky - tam heřmánek a fialka, tu perníkové koření a levandule... divočina v pánské verzi je spíš světle šedá než tmavě zelená, řidší, prosvětlenější, klidnější, což dělá celek podstatně civilizovanější...

Bracken Woman
Bracken Woman (Amouage)

nálož zeleně, květin a ovoce - obrovská pohřební kytice rozdupaná na navlhlé lesní půdě...je tam pudrová fialka i něco červeně trpkého (rybíz?)...rychle se uhlazuje a jemně hořkne, cítím suchou březovou kůru a kůži...je taková melancholicky bohatá, vybavují se mi romantické balady, Kytice, Balladyna... noční lesy, hřbitovy, světýlka... díky heřmánku a fialce je však stále blízko domů...jako bych stála v podvečer na hranici lesa za vesnicí... po cca hodině už je silně hořká, bylinná a zemitá (takhle bych si představovala čisté kapradí), to je střídavě více a méně překrýváno pudrovou (a lehce tlející) nasládlostí