parfémová polička uživatele cashic
Bracken for Man
Bracken for Man (Amouage)

samice pavouků jsou zpravidla robustnější a jejich hlavním zaměstnáním je lov potravy; drobnějším samcům hrozí nebezpečí, že je samice zkonzumuje, proto ji musí přesvědčit k páření a odvrátit tak od sebe hrozbu... u Brackenů je tomu stejně - menší pánský Bracken nezapře svůj druh, ale musí být zároveň líbivý natolik, aby ho jeho kyprý jezinkovský dámský protějšek nesežral... já ho mám v kategorii ponurých krajin (pačuli v popředí) s pohádkovými světýlky... po ostřejším bylinkovo-lihovém začátku to je půda v listnatém lese za mlhavého podzimního dne - kyprá zemina, tlející listy - sem tam ještě probleskne olejnatá zeleň, hořká kůra stromů, vlhké jílovité tóny - bahno :) ... ze skořice a hřebíčku je jemný prach, díky kterému je vůně teplá a rozjasněná - na tom mají podíl zřejmě i citron s bergamotem, ačkoli nic vyloženě citrusového necítím (trošku jako kalíšek řidšího Slona s levandulí namísto lékořice, který máte s sebou na zahřátí)... na povrch vystupují i dřevité tóny, které splývají s muškátovým oříškem a muškátem a vytváří spolu trouchnivějící lávku, pevnou půdu pod nohama, na které už sice zahlodala bažina, ale stále vám udrží nohy v suchu... podobně jako u dámského Brackenu tu vnímám kontrast nehostinného lesa se zútulňujícími prvky - tam heřmánek a fialka, tu perníkové koření a levandule... divočina v pánské verzi je spíš světle šedá než tmavě zelená, řidší, prosvětlenější, klidnější, což dělá celek podstatně civilizovanější...

Bracken Woman
Bracken Woman (Amouage)

nálož zeleně, květin a ovoce - obrovská pohřební kytice rozdupaná na navlhlé lesní půdě...je tam pudrová fialka i něco červeně trpkého (rybíz?)...rychle se uhlazuje a jemně hořkne, cítím suchou březovou kůru a kůži...je taková melancholicky bohatá, vybavují se mi romantické balady, Kytice, Balladyna... noční lesy, hřbitovy, světýlka... díky heřmánku a fialce je však stále blízko domů...jako bych stála v podvečer na hranici lesa za vesnicí... po cca hodině už je silně hořká, bylinná a zemitá (takhle bych si představovala čisté kapradí), to je střídavě více a méně překrýváno pudrovou (a lehce tlející) nasládlostí

Brooklyn
Brooklyn (Bond No. 9)

lehká, bezstarostná, kořeněně čistá vůně se sladkým kardamomem, štiplavou pelargónií, skelně hladkou kůží, lehkým suchým cedrem, prohloubená teplým guajakem... vůně k bílé košili, kabelce z lakované kůže a gin tonicu na dřevěném pultu v útulném baru

Cacao Aztèque (Eau de Parfum)
Cacao Aztèque (Eau de Parfum) (Perris Monte Carlo)

zkouška předtím, než jsem viděla složení, které mě docela zaskočilo... pokud kardamom, tak jedině zelený... nevím, jak voní slizoplod, ale ve vůni cítím nějakou bylinnou zeleň, blízkou mátě nebo šalvěji... svěží zůstává po celou dobu, pod tím už jde tušit řeka - rum zafungoval jako rozpouštědlo, takže taková kalná voda z rozpuštěných dřev, jemné kůže a možná i toho kakaa, za mě i pačuli... jemná nasládlost, která ale bude nejspíš rumová... na ruce se rychle odporoučela, na papírku zůstala výrazněji mentolově zelená i pálenková, sytá

Café Rose
Café Rose (Tom Ford)

Café Rose je vlastně jenom Rose... klouzavě hladká, vlhká, živá jako v Rose Barbare (tu ovšem nepudrová, neovocná)... jen jemně podbarvená neurčitou tmavou, čokoládovou sametovostí (pačuli s kávou a santalem?), káva jinak nikde, jedině snad vytahuje z růže jemnou kyselkavost... ke konci se přidá náznak onyxové skelnosti, jakou mám spojenou s oudem... elegance sama

Citizen Queen
Citizen Queen (Juliette Has a Gun)

papírek - ledové aldehydy, skelně hladká kůže, květiny, které šly mírně směrem k pracímu prášku, mandlová tonka, plus zajímavá odtažitá animalita... není nepříjemná, zkusit ještě na ruce... každopádně tohle bude nejspíš ledová královna

Clash: Chlorophyll Gardenia
Clash: Chlorophyll Gardenia (Comme des Garçons)

přišla mi docela nijaká, navíc se těžko popisuje... nejbližší jasný dojem - leknínové jezírko (ovocně-květinová vůně, svěže mátová), na kterém tedy plave něco zeleného... pro mě možná až moc lepkavě nasládlá

Clash: Radish Vetiver
Clash: Radish Vetiver (Comme des Garçons)

ředkev nevím... možná ještě v celku, vytažená ze země, ještě obalená hlínou a uskladněná ve sklepě - je to (na papírku) hlavně vetiver, pořádně sklepní, plus mírná kořenitost (trochu geraniová)

Coco (Eau de Parfum)

poměrně dost sladká, medovo-květinová... nijak zvlášť nezaujala

Cologne de Figuier
Cologne de Figuier (Mizensir)

svěží, mírně nasládlá vůně s veskrze pánským vyzněním... vulcanolide má být pižmový, zemitý a lehce ambrový, což by se dalo vztáhnout na celou vůni... zemitost je tu zastoupena lehkým pískem a uhelnatými tóny... z fíků je tam opravdu jen sametová, krémová zeleň, pak něco bergamotové hořkosti a svěžího pepře se sladkým grepem... prosolené písčité, minerální a ozonické tóny mi evokují podzimní pobřeží za deště, celé v tlumených šedých tónech...

Comme des Garçons 2
Comme des Garçons 2 (Comme des Garçons)

svěží sladkokyselý citrusový začátek, ke kterému se přidá andělika jako divoce rostoucí plevel - zelený, suchý a vzdušný... to vše je po celou dobu tlumeno aldehydy, které jsou zde průzračné jako mlha, spíše krémové než mýdlové, jako nejjemnější dětský šampon, lipový... přidá se něžná magnolie a svíravé kamenně-kovové kadidlo... éterická vůně zapomenutého koutku přírody s ledovým potůčkem pramenícím mezi mechovými kameny, tulivá jako průsvitný závoj a studeně jiskřivá, plynule přechází do vůně dětského zásypu podbarveného kovově studenými inkoustovými tóny

Costa Azzurra (Eau de Parfum)

viz slniecko, kolínská, docela nijaká, plus ty řasy opět nic moc

Covet
Covet (Sarah Jessica Parker)

nakyslá zeleň záhy zapudrovaná květinami s muškátovou pichlavostí... v popředí jsou ale i studeně zvonivé konvalinky a magnólie, čokoláda také odtažitější, jako kakaové máslo, suché tóny - dřeva a levandule, která ale nijak nevyčuhuje... vůně je i stále citronově nakyslá a po rozvinutí až překvapivě suchá vzhledem k úvodu - lehounce bylinně-dřevitá, jako papyrus, se zachovanou čokoládovou krémovostí

Cruel Gardénia
Cruel Gardénia (Guerlain)

konečně rozumím "houbičkové" gardénii

Dambrosia
Dambrosia (Profumum Roma)

fruktózový "frosty" efekt, sublimující marcipánová jinovatka - působí to jako suchý led z nasyceného roztoku hroznového cukru... takovou míru cukernatosti bych za jiných okolností nesnesla, ale Dambrosia se rozvinula do zajímavé, chameleonské, zvláštním způsobem smyslné vůně... fík v ní mám natrpklý a zelený a stejně jako daniela cítím tmavý lékořicový závan (což by mohla být nějaká transformace zralého fíku nebo rozinek) a začouzený hladký santal s kokosovým mlékem - a ze suchého ledu je suchý opalovací olej... líbí se mi, podobnost se Sensuous potvrzuji... asociace s opalovacím olejem není primární, jak je ztemněná, sedí mi i (zejména?) k podzimu, k ojíněným tmavým bobulím a listům pozorovaným odněkud z tepla, v kašmírovém svetru... v teplejším počasí jde zase do máslova a cítím tam baklavu, trochu přichycenou na povrchu...

Datura Noir
Datura Noir (Serge Lutens)

po chvilce pokusů s marcipánem se asi nejvíce blíží kokosovo-mandlovému tělovému krému se zapracovanými bílými květinami, přičemž mandlové tóny jsou nejsilnější, krémově-hořko-sladké, vůně jde hodně do prostoru... jedovatá? napadlo mě to... ale tak narkoticky, latentně a tiše, jako ve tmě se vlnící bílý had, strnete, ale pak si uvědomíte, že si vás nevšímá...

Dia Man
Dia Man (Amouage)

pánská Dia byla od začátku do konce mýdlová... mnohem příjemnější než dámská... kdybych někdy chtěla trochu oldschool květinové aldehydy, tak by to mohlo být toto... viz recenze Nat na arome

Dia Woman (Eau de Parfum)

klasická elegantní vůně, za mě ale tak 40+ ... mýdlová fáze trvala pár hodin, pak se teprve začala rozkládat do květin a mírně kyselé a natrpklé ovocné vůně s medovými podtóny, podpořené ultrahladkým santalem - v téhle fázi se mi moc líbí, začátek ale dost agresivně mýdlový imo

Eau de Cèdre
Eau de Cèdre (Hubert Fattal)

"wow" hned od začátku - pepř je krémový a hladký (přísahala bych i na jalovcové bobule), dřevo jakbysmet, kadidlo jím úplně prostupuje, kouřové je to tak akorát, vše perfektně vyvážené... na mně jde cítit zejména santal, spolu s kadidlem je to vůně lehce doutnající vonné tyčinky na uhlazeném cedrovém dřevu, teplá a lehoučce kořeněná díky guajaku...je to spíš podvečer v setmělé místnosti v čajovně s otevřenou terasou s výhledem do lesa - je sice vzdušná, ale procházka venku za deště to úplně není, na to je pro mě až moc prohřátá a uhlazená... nicméně nádhera

Eau de Lierre
Eau de Lierre (Diptyque)

krásná nahořklá tmavě zelená břečťanová míza, štiplavá pelargónie blížící se k olejnaté vůni růžových lístků s hořkou citronovou kůrou... přidává se pižmo, které v kombinaci s výše uvedenými vytváří vůni čerstvě vypraného bílého lněného povlečení, které jde ještě cítit mýdlem... vůně stinného zákoutí ve staré městské čtvrti, kde se suší prádlo venku (žádné cizí kraje, pro mě třebíčský Jejkov nebo Horka-Domky), ideální ochlazovací na léto

Eau de New York
Eau de New York (Bond No. 9)

tak v tomhle nejsem schopná poznat nic kromě vody s jarem a pracím práškem, mýdlové, nahořklé a agresivní... neroli (jediný příjemný tón v téhle vůni) se dostane ke slovu až po cca dvou hodinách, pak je i relativně nositelná

Eleventh Hour
Eleventh Hour (Byredo)

opravdu rum - respektive sladká rumová tresť a pak čaj - respektive chai - červený a kořeněný, koření naprosto neostré, nedrhnoucí, roztopené, zůstalo v něm trocha rumového řízu... a pak mi zplastelínovatěla

Embruns d'Ylang
Embruns d'Ylang (Guerlain)

Je opravdu slaná, jako když se nadechnete nad rozbouřeným mořem. Mimo to je velmi krémová, připomněla mi Slona od Kenza, působí stejně exoticky - pro mě je to hustý světle žlutý smetanový puding ozvláštněný kořením a v tomto případě i tou solí. Celek podle mě docela zradila lékořice, která je tady až žvýkačková - ale zkoušela jsem jen na papírku, takže tomu dám ještě pokus.

Encens Mythique /Encens Mythique D'Orient

na první přičichnutí z papírku to byl prostě kopr... a i pak se udžel nádech do koprova... aldehydy, hladká růže, ambra se slaným dozvukem...tušení oudu - kouřová pronikavá skelnost...

Encre Noire
Encre Noire (Lalique)

cypriš ano, ale úplně suchý, bez terpentýnové pronikavosti jako u CdG, vlastně mi ani nepřišel nijak zelený... jenom lehounké aromatické dřevo a hladké suché jehličí... pak vetiver (stejně jako daniela jsem měla neodbytný pocit, že je to kadidlo) a zase - nikde ani trocha olejovitosti a zeleně, přesto je známě zatuchle sklepní, šedý, prachový a kamenný... ke konci s hladkým kašmírovým dřevem a nasládlým pižmem... suchá a jednoduchá, ale líbí se mi