souhlas s jerry, jde víc do pánska, minimálně v první hodině až dvou... takovouhle sprchu zeleně z džungle jsem doposud cítila jen v Edenu, ovšem tady je samozřejmě jiná, sluncem nepolíbená, opravdu panensky nevinná, čistá, bez ovoce a beze stopy jakéhokoliv rozkladu (když nad tím tak přemýšlím, je svým způsobem až sterilní)...prach, bílý kouř, koriandr a pepř tvoří dohromady tón, který mám spojený s pánskými vůněmi, svěže štiplavý, jako voda po holení, je tam také něco z trávové ostrosti...jako když nějaký civilizovaný průzkumník v čisté košili (!) a s mírným strništěm (!) rozhodným pohybem rozhrne liány... je v ní ale i něco hebkého, naslepo jsem si prvně řekla bílá dřeva, ale pak se kosatec, moc hezký, zemitý, přihlásil...a pižmo v tom zjemnění také určitě bude mít prsty... čímž nastal přesun z energické Amazonie do klidné Asie - stále dužnatá zeleň, ale v takové světlé, jemné a minimalistické formě... jako rozkrojený list aloe... nebo lépe - bambusový les po dešti (kdysi jsem měla bambusový sprchový gel, tuším od Oriflame, pamatuji si ho podobně jako drydown tady)... bohužel se slabší výdrží...

tohle je hezké a vystačilo by i samotné... medová vůně louky a pobřežního vánku, prosáklá do květinového pudru, útulná teplým kořením, které samo o sobě nejde cítit... sladká, možná trochu jednorozměrná, ale příjemná po celou dobu

Amber Kiso je od začátku dřevitě-kožená... kůže je těžká, neživočišná, prolíná se se dřevem v hladkých vlnách a je to docela líbivé a nositelné... pak to něčím teplá a sládne - taková zvláštní červená tekutá skoroskořicovost, a na konci překvapivá vůně anýzu

je to temný les - medovo-kožené pryskyřice, dřevo (to ale spíš svěží, světlé) a tekutá pronikavá jehličnatost... ale je prostoupený světlem - kardamom a mandarinka rozpuštěné do hladké tekuté záře, která probleskuje mezi temnými kouty a má spíš navrch...

silná, myrhově šedonatřpycená, ambra s vůní prosoleného letitého dřeva, vanilkově sladká, kadidlem ještě víc zkovovělá... jako všechny ambrovky ne úplně pro mě, ale krásná

koňakově zlatavý, teple kořeněný začátek, zatuchle dřevitý, ale i suše, mechově zelený, sametovost podpořená broskví... a tak to víceméně i zůstává... slaně pichlavá, stříbřitá, minerální ambra působí pastovitě a neroztahuje se tak, jak to vnímám u jiných ambrovek, spíše než orientální slunce je to začarovaný hvozd... paráda

krásná ambrová vůně v intenzitě akorát pro mě - začíná koňakem se sladkými bylinnými tóny - bude to zelený kardamom, ale napadla mě i máta (něco jako u Cacao Aztèque, tady ale povedené, nerozbředlé) - a pak to proschlo i tím kakaovým práškem, smíchaným se suchým pačuli, také ve formě dřeva rozpadlého na prach (jako v Tempu od Diptyque) - a pak si to tak pomalu plyne, v rytmu klidného mělkého dechu - jednou je to vyhlazeně dřevité a vanilkové - jako šperkovnice se zlatonkou z Mon Boudoir (tady zprůhledněná, jako hologram), pak zase kakaově suché, pak tekutě medovo-koňakové... časem se to ustálí na dominanci hologramu Mon Boudoir, evokuje mi to stejnou atmosféru

teplá, velmi intenzivní, koncentrovaná...kadidlového kouře je tam poctivá dávka, ale je jakoby zapracovaný do medové ambrovo-dřevité hmoty (přesto docela štípe a jde do prostoru, jednu chvíli to bylo vyloženě ohořelé dřevo s popelem)... vanilka je tam velmi lehce, zato v ní cítím kakao... pak se stahuje, uhlazuje se do voskovita se sladkým popraškem, ale bude to už napořád ta kostelní mrskačka v první hodině, co se mi z ní vrylo do paměti (a vlastně i do nosu, ten horký popel mi tam zůstal po celou dobu, i když z vůně samotné byl už pryč)...na můj vkus je moc rozpínavá, až vlezlá (kouřem i pryskyřicemi)

nadějné ingredience, nesnesitelný výsledek - oregano do toho všeho asi nebyl nejlepší nápad, vonělo to na mně jako rozvařená živočišná mast se slanou a ostrou podravkou... až po umytí! byla kořeněně balzámová, ale stále nic, co by se mi líbilo

sladká bílo-žlutá vanilka, odlehčená bylinnou vůní šalvěje a levandule... konzistencí ji vnímám jako lushovská mýdla, suše-mastnou a pórovitou

začíná pomerně živočišně, koženě a balzamicky, osvěžuje to suchý zázvor, pak se přidají zeleně vyznívající pryskyřice, kakaovo-oříškově vonící pačuli a papyrus - suchá protiváha mazlavé zeleně, a troška šťavnatých ovocno-květinových tónů (granátové jablko, kapka medu a růžový pudr)... a tohle všechno dýchá, pracuje, díky doutnavému oudu... jo, tohle je vzácná orientální mast, která k vám jen letmo zavane, když se na vteřinu otevře dózička... zanechává saténový pocit... takhle mohla vonět třeba Lostris z Řeky Bohů... živočišné balzámovosti je ale při nošení na mě až moc (plus pocit z oudu - živý sfinx)

opatrný šťavnatý mandarinkový start a začíná to kvést, rozvíjet se... krémově hladké a pudrové, ale poněkud řídké, s jemnou mýdlovostí... v duchu něčeho generického od Avonu... později se nakyslost stáhne (nebo si zvyknu) a je to docela příjemná baletkovsky jemná krémovo-pudrová růžovka, která později ukáže i máslový vetiver a z růžového pudru přejde zcela na kosatcový krém - po úplném rozvonění tedy už úplně bez výhrad

pánská Amyris mi na první dojem přišla obyčejná, lehounká vymytá dřeva provzdušněná citrusovo-kořeněnými závany, nic extra... vlasy jí ale svědčí lépe než kůže - je mi v ní nakonec dobře a dostává komplimenty... jemně hřejivá, hebká, čistá a tlumeně zářivá vůně, vysílající sem tam sladký vanilkový polibek, zjemněný kokosovou smetanou - subtilní, elegantní a povznášející, jako nenápadný zlatý prstýnek s perlou

opojná, medově sladká květinová gurmánka... skvělý hladký a svěží bylinně-zelený začátek, který poté přebije krémový jasmín a kakaové máslo s kapkou sladké hruškové šťávy, ale ve vůni se díky němu udrží takový nahořklý nedozrálý tón (oproti všemu ostatnímu - sytému) a není tak těžkopádná a "matronská" - nicméně další vývoj je o převaze koňakové vanilky, pouze doplněné cedrem a těmi hořkými tóny

ovocně-medovou růžičku obrůstají hořké listy v pudrovo-mechovém oparu, klouzavém díky tmavému vodovému santalu... tohle vše vnímané jako jeden malý výbuch vůně, mikroskopické částečky promíchané v prostoru... rybízovo-růžová složka pak hutní a sládne, růže krémovatí, objevuje se tonka jako čerstvě vyloupnutý lískový ořech s přídechem zeleně z lístků a lehkou zemitostí střídaný červeno-ovocnou zeleností, kterou bych nazvala rybízovým mechem... krása od začátku do konce

začátek mě poněkud vyděsil - kokosová sprška sice svěží, ale intenzivní až do uměla, jako přepálené parfemace různých drogerkových mlék a šamponů... vodnatý dojem potvrzuju, kokosové mléko po odebrání smetany, zcela tekuté... pak se ztlumila do krásné tělové vůně, kokos je tu opravdu kosmetický, nikoliv jedlý, tohle by zhořklo v puse... se santalem, který to jen jemně uzemňuje roztřepenými dřevitými tóny je to nakonec naprosto nositelný kokos...

štiplavý a vlhký růžový zázvor, po kterém za chvíli zůstane vůně prakticky citrusová, suchá, plátěná, jen s jemnou růžovou štiplavostí... čistá a asijsky elegantní

kyselé, kyselé citrusy, trochu práškové pižmo, dohromady jako citronový čistič, a pak ano, rybíz, kyselé bobule s hebkou slupkou

jen papírek - intenzivní aromatická vůně - žlutě povzbudivý pelyněk podobný tomu v Yoyogi, notná dávka vetiveru snad ve všech projevech - zemitý, olejový, kamenně sklepní, zatuchle dřevitý... hebký větvičník tušený vespod, kapka citrusové pelargónie... květinová (karafiátová) navilost v ozvěnách

podobně jako u Néy vedla cesta k tomu zajímavému přes želatinový pásek - tady zelený, sladkokyselý, namísto krystalků cukru sůl, průhledný... pak z něj byl hustý slaný roztok, objevil se fík a ještě později lehounká hladká dřeva... ve srovnání s jinými fíkovými vůněmi, které mají evokovat Středomoří (Ichnusa, Philosykos, Cologne de Figuier) je tato jiná, nejzářivější, taková katalogová... není v ní nic divokého, drhnoucího, plevelnatého, je jakoby prohnaná filtrem, který vytahuje ty nejjasnější barvy a zneviditelňuje všechny doprovodné jevy, všechno, co není tak úplně potřeba - takže mořská voda je sterilně čistá, sytě azurová, fík zase úplně gelový, koncentrovaný, jako výběrové fíkové pyré, kam se dostalo jen to dužnaté, i ta trocha jehličí je tam v podobě extraktu, přesně vyměřená dávka jen tak na ovonění... stejně jako další vůně Jul et Mad je splývavá, tekutě hedvábná, s obláčkem slaných výparů promísených s borovicovými silicemi

krásná lilie, zakápnutá hořkou a studenou citrusovou šťávou, intenzivní konvalinka - forte sedí, koncentrovaná vůně květin, olejnaté, krémovo-pěnové (trochu houbovité), omamné tóny, nakonec skoro zahlcující lilie-chobotnice, kterou pak umírní hebký pomerančový květ a teplá skořicová kořeněnost

nekyselý mandarinkový start, hebký sladký půlměsíček, pylová vůně květin, měňavě ovocný ylang a nepatrně živočišný jasmín přidušené teplým vzduchem, který se prohnal nad santalovým pískem... základ z Dune, tak je to, včetně té sežehlé mechovosti s medovo-karamelovo-vanilkovými tóny... Dune jsem kdysi poslala dál, byla na mě moc intenzivní (a asi i sladká), Aqua Vitae je v tomhle ohledu fajn, vane kolem mě v otáčivém pohybu jako malý zběhlý pás vzduchu, který jen sebral trochu Dune z kolemjdoucí a smísil se se sladkou vůní pižma z růžové košile... trochu škoda, že se z ní ty suché tóny záhy skoro vytratí ve prospěch vanilky a balzámových pryskyřic...

začátek mi voněl po zkvašeném ovoci - meruňkách a broskvích, které následně zjemnily prachově sladké tóny s něčím mírně štiplavým, připomněla mi zapomenutou Kashayu od Kenza

z té zajímavější půlky zkoušených TT... zeleň typově fíková, sukulentová, jemná písčitá slanost, vetiver - kombinace podobná Beach Hut... a to je z papírku vše...

uhlazená svěže hřejivá vůně, která uvádí do klidného optimismu... prohřáté měkké cedrové dřevo (jakoby vyšlehané do pěnova s troškou pomerančového květu), pomerančová nasládlost pryskyřice... pronikavost jehličí je tlumená něčím hladce kouřovým (pokud je to kůže, tak jedině vydělaná skoro do ztracena, měkká, jako kožená šňůrka), jsou to jen takové tlumené teplé tóny, spíš blíže k udusané hlíně - vůně lesní chýše, pelíšek z toho, co les dal.... barevně je pak jako tygří oko, zlaté žíhání mezi zemitými odstíny, místy až do barvy mléčného kouře... sladší, teplejší a chumlavější II (Trudon)