parfémová polička uživatele cashic
Arcadia
Arcadia (Rouge Bunny Rouge)

začátek mi voněl po zkvašeném ovoci - meruňkách a broskvích, které následně zjemnily prachově sladké tóny s něčím mírně štiplavým, připomněla mi zapomenutou Kashayu od Kenza

Arso
Arso (Profumum Roma)

uhlazená svěže hřejivá vůně, která uvádí do klidného optimismu... prohřáté měkké cedrové dřevo (jakoby vyšlehané do pěnova s troškou pomerančového květu), pomerančová nasládlost pryskyřice... pronikavost jehličí je tlumená něčím hladce kouřovým (pokud je to kůže, tak jedině vydělaná skoro do ztracena, měkká, jako kožená šňůrka), jsou to jen takové tlumené teplé tóny, spíš blíže k udusané hlíně - vůně lesní chýše, pelíšek z toho, co les dal.... barevně je pak jako tygří oko, zlaté žíhání mezi zemitými odstíny, místy až do barvy mléčného kouře... sladší, teplejší a chumlavější II (Trudon)

Aura (Eau de Parfum)
Aura (Eau de Parfum) (Thierry Mugler)

toto není pěkné... autentická vůně ústní vody - Listerine konkrétně, která pak prosládne šedivou čokoládou, ze které se dělají sezónní figurky - plus pačuli

Azurée Soleil Eau Fraiche Skinscent

teplá, sytá vůně hutného opalovacího krému (později suchého oleje) - po kokosu voní opravdu jemně, jsou to spíše kokosovo-karamelovo-ambrové tóny, prohřátého písku - santal a myrha, dokreslená opojnými květinami... je opulentní, ale není nijak rozlezlá, ani rozjásaná - přijde mi důstojná a vyvolává ve mně spíše nostalgii - reklama na ráj na zemi ve stylu 90. let, pro tuhle vůni je potřeba sošná topmodelka a ladění do zlatých a zemitých odstínů...

Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum)
Baccarat Rouge 540 (Eau de Parfum) (Maison Francis Kurkdjian)

už v první minutě se vytvarovala do cukrové vaty - sladká růžová voda díky dřevům proschla, takže jsou vnímatelná lehounká nadýchaná dřevitá vlákna, s tóny jahodové marmelády, suché levandule, syté pomerančové kůry a i pikantního šafránu a mechového větvičníku... vše se vznáší nad kůží jako pavučina, v neznatelně slaném minerálním oparu... zajímavá, příjemná, na mě ale stále poměrně dost kysele cukrová

Baie 19
Baie 19 (Le Labo)

petrichor voní pronikavě, ozonicky, (květinově) čistě a mrazivě, s lihovými podtóny, jako mokrý sníh... aromatický jalovec tomu přidává na síle, ale jeho vůně je jakoby obalená tou studenou mlhou...tlumené je to pak ne zeminou, ale suchým pudrovým prachem... když se v zimě jelo autem do Brna, koukala jsem se na bezútěšná spící pole, na kterých se proháněl ledový vítr, a tenhe pohled doprovázela vůně vnitřku auta (možná s osvěžovačem)... toto je ono

Baiser de Russie
Baiser de Russie (Guerlain)

po brusinkách s absintovo-jehličnato-citrusovým doprovodem (nikde nic ostrého, jen takové dýchnutí zelené víly) se mi smrskla hlavně na základ - jemně karamelové salko, pudrová tonka, olejový santal a "baby" vanilka - upěchované do kompaktního polštářku (plátěná vůně pižma), takže nic nekřičí a nevyčuhuje, naopak to spolu tvoří měkkou pěnovou výplň - je to vysoký polštářek s volánky, v odstínech krémové, jen okolo, úplně na okraji je lemování v sytých barvách - natrpklé brusinky a likérová jedlová zeleň... zimní pohádka, na tohle by se dalo nasednout a letět nad rozsvíceným městem a bylo by to ve sladkém snu, takže by vám nebyla zima jen v bílé noční košili...

Bal d'Afrique
Bal d'Afrique (Byredo)

teplá sametová fialka, trochu do rtěnkova a současně i do bonbónkova... tím v rozeznávání asi bohužel končím, snad jen ještě pižmo, díky kterému je vůně vlažně tělová (a možná stopové množství olejové zeleně vetiveru)

Baptême du Feu
Baptême du Feu (Serge Lutens)

vánoční plátky pomerančů a mandarinek v procesu sušení na topení, intenzivně uvolňují silice, ke kterým se přidávají hřebíčkové výpary, z perníkového koření je to opět hlavně sušená kůra, ale i trocha kardamomu a zázvoru, a pak něco rozlezle plechového a voskově umělého, v kombinaci s čímž i ty citrusy působí docela nepříjemně, mýdlově hořce, jako parfemace laciné vonné svíčky (vonokvětka tady nevyšla nejlépe), nebo omylem zahřáté kovové nádobí s nevypláchnutými zbytky pomerančového saponátu... v této fázi se mi i spustilo obranné slinění... pak se vrátila k aromatickým vysušeným plátkům citrusů a vykoukl i zázvorovo-meruňkový džem, i když stále s poněkud studenou voskovitou pachutí - zde už je vzdálená podoba s mně milejší Five´O Clock Au Gingembre

Baraonda (Extrait de Parfum)

třešňové dřevo... respetive vyhlazená dřevěná nádoba, možná fajfka a likérová třešeň, která je do toho tak zapuštěná, že skoro ztrácí ten alkoholový dech, má jen lehký říz...

Bas de Soie
Bas de Soie (Serge Lutens)

kosatec - pořádně mrkvový, suchý a hebký jako sněhová pusinka... jemně kořenitý... je to studená vůně, jemně syrová, s dotekem nasládle lihového odéru.... květina v namodralém sněhu - pak překvapivě zteplá a zkrémovatí a je z ní hebká tělová vůně květinového krému s trochou mýdla, stále s těmi syrovými podtóny... barevně bílá se světle žlutým (pylovým) žíháním... po čase mě v ní začaly ty žluté tóny trochu dráždit, připomínaly mi žluklé máslo

Battito d'Ali
Battito d'Ali (Profumum Roma)

tohle je nehmotná cukrařina - obláček marcipánově nahořklého jemného pudrového prachu, posouvaného zmrzlinovou (Oxianovou) vanilkou dopředu... ze stejného ranku se mi zdá Blossom Love od Amouage, která mě ale nadchla víc

Batucada
Batucada (L'Artisan)

tohle není tropická krémovka, kterou jsem čekala - je to zajímavá citrusová vůně s mechovou mátou, po rozvonění jde cítit hlavně limeta a rozpuštěný třtinový cukr, stejně tak tiaré jakoby rozpuštěné ve vodě... přesto je kyselá tak nějak necitrusově - asociace s mohitem se chtě nechtě nabízí

Bayolea (Eau de Toilette)

papírek - začínala slabě a neškodně, ale po rozvonění je to mýdlovo-santalová pecka - hutné mýdlo zapasí s vůní santalových vonných tyčinek - po přivyknutí to není až tak nepříjemné

Beach Hut Man
Beach Hut Man (Amouage)

není nepodobná pánské Sunshine - docela fougerově bylinkový začátek (tu větrová sladká máta místo levandule) na sladkém pomerančovém květu - trochu blemcavém, stejně jako u Sunshine, tady se to ale drží přesně na té hranici mezi líbí/už moc... tlející nasládlé pačuli.... a mezi tím hořký břečťan s hořkým galbanem - výhonky jako pichlavé ostří, spolu s jemnou dřevitostí vyvažují tu slazenou tlející směs... balanc nad močálem, který mě docela baví... nicméně kvůli přílišné intenzitě to pro mě na nošení není

Beach Hut Woman
Beach Hut Woman (Amouage)

viz Renusatko a Martula - asi nezamýšleně dost smutná vůně - opuštěný rákosový klobouk (rohožka, chýše, cokoliv...) na mokrém písku - pak se k ostrému rákosí přidá i hladší proutí, v puse trocha pachuti po soli a opalovacím krému, šedivý skoropodzim... vlastně je pěkná, po rozvonění písčito-krémová (jen mi to v úplném závěru trochu kazí zatuchlost pačuli), ale nevím, jestli bych ji chtěla nosit

Beau de Jour
Beau de Jour (Tom Ford)

normální fougere :) nejdřív trochu zapařený mech, pak se provětral větrovými tóny rozmarýnu a levandule (ale přišlo mi to spíš zelené, tedy ne úplně levandulové)... pačuli zasypané pudrem, sladkost ale tady krotila vymydlená čistota pelargónie... je to modernější, zelenější, bylinnější a sušší (krotší) než třeba English Fern a docela se mi to líbí

Beige (Eau de Parfum)

lehké a pylové bílé květiny, kterým nerozumím... zdá se mi trpká a trochu nakyslá, po medu jen stopa

Bel Respiro (Eau de Toilette)

s chanelovskými aldehydy se moc nemusím, jsou pro mě starosvětské, dusivé a rozpínavé a spousta klasik je pro mě kvůli nim nepřístupná... tady jsem je na základě popisu nečekala, ale byly tam a zatarasily mi přístup k celé vůni - nepřišla mi ani zelená ani jarně svěží - spíše květinově-aldehydová s koženými tóny, ze "zelených věcí" maximálně zelený nebo bylinkový čaj, vše strašně suché a dravé... jako stará skříň vycpaná mýdly, tak agresivními, že jsem neměla chuť v ní hledat nic dalšího... pak jednou dostala šanci ve vedrech a udělala přesně co měla - mýdlo bylo docela neagresivní a bylinně zelené, byla tam i ta suchá tráva uhlazená kůží a květiny... a byla lehká, elegantní a díky té vymydlené suchosti a travnaté nakyslosti i dost osvěžující...nicméně zůstává pro mě mimo kategorii zelených vůní - tam čekám čistou, autentickou zeleň bez patiny, jako bych v ní zrovna stála... toto je nakonec docela příjemná louka ze sépiové retrofotky

Bella Donna
Bella Donna (Jul et Mad)

je tam semišově hebký kosatec, ylang s vůní zralých banánů, křišťálová magnólie, příjemně nahořklý jasmín a zrníčka pylu lehká jako peříčko, rozplynula by se vmžiku na jazyku... ve druhém poločase to převezme našlehaný banánovo-vanilkový jasmín se svíravou medovostí (podobný Layle), pod kterým se skrývá popraskané dřevo - jako vysušená destička od vonných tyčinek, trochu načichlá vůní orientu, koření, dýmu a kávy... plná, krémová a zároveň étericky rozostřená vůně

Beloved
Beloved (Amouage)

začátek růžové mýdélko, sušený heřmánek a pudrová fialka, pročež jsem si ji hned zařadila k oldschool aldehydovkám (pěkným - se zohledněním mé neobliby této kategorie)... po rozvonění mě ale překvapila převtělením do kožené chypre - připomněla mi něco, co už jsem kdysi zkoušela, možná to bylo finále Le Baiser du Dragon, sladký sametový mech... v Beloved je výrazná kůže, teplá a hebká - kosmetická taštička ze semiše, napěchovaná všemožnou kosmetikou - heřmánkovými a fialkovými (a dalšími květinovými, které se mi slévají) pudry a rtěnkami v kovových obalech, do toho jsou tam i gurmánské tóny - oplatky s vanilkovým krémem a začouzené karamelky a v neposlední řadě jedna zapomenutá cigareta... nebudu lhát, je toho tam na mě až moc :)

Bibliothèque (Eau de Parfum)

žvýkačkovo-bonbonková fialka obalená pivoňkovým závojem... knihovna nikde nic, jen skoro průsvitná vrstva kožených desek, která se kouřově rozmývá (akvarelový Byredo podpis)... pro mě naprosto "teen" vůně (ne otravná)

Black Afgano (Extrait de Parfum)

sladký asfaltový oud, který ale záhy vyváží suché bylinné tóny konopí, také jemně nasládlé, plus něco pryskyřičné ovocnosti (dohromady jako tabák do vodní dýmky)... silná, aromatická vůně, ne nepříjemná

Black Aoud
Black Aoud (Montale Paris)

začátek naláká na olejnatou růži, která vmžiku poslouží jako průvodce oudovým Mordorem, táhne vás za sebou po bezpečných cestičkách, hlídá si, abyste ji nikdy nespustili z očí nadlouho... jdete kolem sirnatých černých bažin, uhelných dolů, vodopádů asfaltovo-pryžovo-kožené vody s horkými mýdelnatými výpary... tam se růži na chvíli dobrovolně ztratíte, protože tušíte lázně - léčivé minerální bahno, sprchy zaplněné mýdlovou párou, závany balzámů... růže si povzdechne a vleze tam za vámi také, zahřeje se a pomalu se rozpouští, provoní přitom celý prostor... pára řídne a vy zjišťujete, že sedíte v luxusní místnosti celé z černého skelně hladkého onyxu a můžete zhluboka vdechovat zbytky minerálních oparů s růžovými esencemi...

Black Opium (Eau de Parfum)
Black Opium (Eau de Parfum) (Yves Saint Laurent)

k mému překvapení naprosto nesladká a docela lehká vůně... pomerančový květ prakticky okamžitě ustoupí pačuli, které hraje prim a ukazuje jak zemité, tak i zelené stránky... káva, jasmín a náznak vanilky se slily do podoby studeného slabého kávového nápoje, jaký se prodává v plechovkách, s mírně umělou mléčno-plastelínovou pachutí (to mi dělá občas cedr, ale tady mi to nijak nepřekáží)... působí to, jako by jím bylo pačuli naimpregnované, uhlazuje povrch, dělá vůni jemně olejnatou.... not bad