chvilka koženého šafránu a pak koupel jako pro Malenku... palčivá medová voda s kalíškem květinového nektaru a hořké zelené mízy... taková vůně z civilizací zapomenuté tůňky, svěží a zelená, ale s hloubkou, v obláčku pižma, zpikantněná suchým koriandrem a dřevem a šafránem, které dohromady působí jako hladký vnitřek kůry stromů...

co to tam je na začátku, co mi připomnělo dětské vůně? drogerkový cedr, možná, vůně lepidla v tyčince, mezi jinak příjemně poskládanými vůněmi růže, malin, marcipánové tonky, kakaového benzoinu a pižma... ale líbí se mi to

myrtová hašlerka, tedy spíše smrkově zelená než modrá, vhozená do tavicího kotlíku - kožený šafrán se přidává k už tak výrazné tuhé kůži, pryskyřičně se táhnoucí vůně oudu, ale beze stopy po orientu, bez erótu, jen asfalt a zahřáté gumy pásových vozidel v obláčku cedrového pudru, mikroskopické částečky, jaké se vznáší mezi odletujícími třískami... vůně jak němý válečný dokument, invaze s těžkou technikou plundruje les, který v reakci na nebezpečí zintenzivnil vůni svých silic, pronikavá svěží zelená proti černé a šedé... obnažuje se kůra zevnitř, vyhlazená, santalově mléčná, šafránově narudlá a medově nasládlá... a nájezdníci se svými stroji ustupují, je dokonáno, příroda zůstává ponechána sama sobě, s pepřově pálícími ranami... prořídlé obláčky směsi technického a živočišného odéru si lehají do ještě horké sladké drtě, poslední záběr na pár přezrálých lesních jahod se zlatavými tečkami... uff

Vaniglia je vůně vanilkové svíčky - tedy sladká vanilka utlumená nejdřív krémovým jasmínem, který se přehoupne do voskovita, neškrabavá kouřovost - taky díky vosku... ta voskovitost mi v ní trochu vadí, je v tom taková slabá umělá pachuť

pánská vanilka.. protkaná od začátku myrhovým mechem a tmavými vlákny... kadidla? dřeva? nezdá se mi, nic z toho... je to jako tmavošedé houští z kouřomlhového materiálu... mraky, které zakrývají měsíc - to světlo není studené, ale není to ani klasická vanilka, je utlumená do vlažna, lhostejna... kůže a káva - jako tmavá voda někde dole, není kalná, živočišná, tmavou ji dělá jen odraz noční oblohy... je to moment dalece po půlnoci, ale ještě i dalece před svítáním, kdy tiše spí opravdu všechno, i noční zvířata, i stíny, takže je sice tma, ale není se čeho bát, nikde se nic nepohne... měsíční žlutá se vlévá do šedočerné jako vodové barvy...

studená vanilka, utlumená pomerančovým květem do gelového krému, neslazeného... santal to jen zpovzdálí prosušuje, je v tom i trocha připálené karamelové křupavosti, díky které je vůně s vývojem čím dál teplejší... myrha je tu minerální, stříbřitá, zpočátku až zubařská, lehounce pryskyřičná, maliny (které cítím výrazně) vybičovává, okysličuje, takže působí jako malinová sodovka a díky její perlivosti a trpkosti to zdaleka není mdlý dezert...

vodovější, lodyžnaté, přesto syté květiny... zemitý hyacint, tropické ovocem, zelené mango, malinová růže, držené ve střízlivosti novým kořením (opravdu čitelná typická vůně)... ačkoliv ta ovocnost přezrálé papáji jako by to stejně rozkládala... při druhém zkoušení: lodyžnatá zeleň s výraznými máslovými podtóny a dužnaté sladké tropické ovoce

bylinkové máslo... něco podobného, co mi dělá (haitský) vetiver... teplé máslo, tady rozředěné, trochu žluklé - ale je to zvláštně přitažlivé... navrchu kokosová smetana... plus zelené tóny pačuli a nasládlé zemité (rašelinové) tóny pačuli podpořené kakaem... zajímavá a příjemná, bohémská (ne 60s, ale spíš 2000->) - tohle docela naplňuje očekávání, která ve mě vyvolala (a nesplnila) Cacao Aztèque

po obávaných ukřičených prvních několika vteřinách je to překvapivě příjemná vůně... do sálavých opojných květin se vkradl tekutý karamel - ten, co tuhne do sklovita, tedy nelepivý, květinami zprůhledněný, otočníkem trošku přibarvený do kolova a hebce zapudrovaný... nositelné a pěkné, nicméně vjem se mi spojuje s úderným obalem, nějak se v ní nemůžu najít

tohle je velmi povedené - bergamot, hořký a zelený, tuhá slupka, tuhé zelené lístky... ve společnosti mýdla - tady to ale je obojí tak hutné a funkční - jako malta fláknutá zednickou lžící... mýdlo se ukazuje jako víc a víc krémové, jak se přidává gardénie, jemně nasládlý nádech z ylangu... do krémového mýdla jako by bylo zamícháno něco suchého, vápenitě svíravého - omítka... bergamot mizí do dvou hodin, vůně zůstává stále pěkná, ale ztrácí ten říz

taková zvláštní vodní zelenina, slupkovitá, slaná, mizivá... slaná kůže, pižmo, usychání po koupání, sluncem vysušená dřeva a stinný koutek zeleně s pár květinami - mohla by být i pánská, je subtilní a unisexová jako třeba CK One, ale tlumenější

krásná, zajímavá vůně... lesní gurmánka... zeleň v ní není typicky lesní, svěží, ale přidušená pokrývkou z kadidlového kouře, bylinná, našedlá, suchá, do oříškova... květiny jí pak dodávají nálož sladkosti - působí to tonkově, mandlovo-kakaové křehké těsto (medvědí pracna ze Stag Moon, tady ale suchá), které se ihned rozpustí na jazyku...pro mně jen škoda, že ta sladká květinová část převažuje

krásný začátek s vůní vlhkých lískových oříšků a tmavého mechu... pak líbívé pačuli, podobně temné a hluboké jako v Patchouli Absolu, jakási neurčitá rumovost (pryskyřice?) a pak bohužel Fordova tonka - ne moc, ale dost na to, aby to shodila do průměru

začíná jako sladký mentolový bonbon, s fialkou se přidává dojem šlehačkového mráčku, hebkého, hustého, slabě ovocného, broskvového (to asi ta fialka a skořice), prodýchnutého pižmem... konec je pak dýchavičný - vyvětralé cukrárenské dřevo-pižmo

hebký citron, jemně mýdlově hořké neroli na hedvábném jasmínu, mořsko-prádlová čistota, bobulemi sladce natrpklý drink

sametová čokoláda se spoustou kosatce (mrkvového) a ambrovými a vlhce kouřovými tóny (vytváří mi až dojem měkké šedé kůže), doplněná linkou olejnatého vetiveru... vůně je to spíš gurmánská a kosatcová, hladce dřevitá než lesní zelená - z lesa jen mlha a mechová sametovost, velmi ženská, takový civilní, chladnější - tak na mě působí kakaové máslo, elegantní orient... nabídlo se mi srovnání s Covetem s podobným složením, světle zeleným s bílou čokoládou (ten je ovšem daleko zelenější, řidší, nakyslejší)... vytrácí se do sladce pižmova

od začátku lodyžnatá, se stopou máslové fáze jako u Philosykos (wtf, leda pokud se zelenými tóny u Philosykos myslí vetiver, pak je původce identifikován), pak začíná prosakovat surová zemina a kamenná sklepní vůně - navzdory pačuli na mě vůně působí čistě, vymydleně - jako prádlo na slunci, obklopené stinnými porosty, vetiver je hezky čitelný, s teplými koženými tóny (plus ta máslovitost) ... na můj vkus je ale mýdlo dost v popředí (edit: při druhém zkoušení byl naopak docela problém ho vyčichat, vůně se mi zdála zemitější, mýdlová fáze přišla později a prosazovala se umírněněji)... při ještě dalším zkoušení - čistá, s krémovými tóny

zelené, svěže hořké (do citronova, bergamotova), s pepřem, ok, známé a pěkné... a pak vavřín - nepopsatelná nádhera, ale zkusím to... čerstvý, vlahý, osvěžující, jemně kořenitý, pikantní...listy vavřínu mají být konzistencí kožovité - to mi sedí i na vůni, stejně jako jejich barva, teplá zelená, olivová...pak začíná mechovatět... jemně, tu a tam, jako když si po koupání v moři dáte podvečerní procházku po obrostlých kamenných terasách a opravdu zhluboka dýcháte... vzduch je příjemně teplý a nasycený zelení, z kamenů odspodu jde chladno, na nich ten zemitý mech...velmi pěkná až do pižmového konce...nenucené, jednoduché a dokonalé při dalším zkoušení ukazuje vespod navíc perleťovou dřevitost podobnou Quarzazatu

opravdu spíš aromaterapeutická, dřevitě-bylinná, surová, ale klidná... blízko má třeba k Hwylu, který ale byl zahlazenější do parfémova... dokážu si ji ale představit jako použitelnou pánskou

začátek vlhký tabák, seno a med - ten je rozehřátý do tekuta, nelepivý, až postupem času houstne a sládne, přidávají se k němu tóny sušených švestek, kombinace sena a medu vytváří mírně (opravdu mírně) čpavý dojem... cca po hodině seno úplně mizí, vůně zůstává medově sladká (trochu lepivě), s vanilkovou prachově-kouřovou linkou