především cedr, který v této společnosti vyznívá jemněji, sametověji, než jak ho znám... truhlářství po práci, všude piliny jemné jako krupička, s podtóny syrového kakaa, opírá se do nich narůžovělý západ slunce... vánek z lesa nepostřehnutelným pohybem odkryje kousek mléčného santalu... něžná, uklidňující vůně s malou odpustitelnou škodolibostí - přenese vás do idylického momentu, kdy se zastaví čas, aby pak při hlubším ponoru poodkryla periferní náznaky trouchnivění jako memento mori... ve verzi EdP je hladší, ještě o něco teplejší, růže vystupuje zřetelněji do popředí - na úkor myrty, kterou tam zase necítím vůbec...

top od Diptyque... fialkami zněžněná bylinná pačuliovka s kakaem a teplými vodově koženými tóny, která ale přesto působí zcela suše... jako prašná cesta, v dýmce suché byliny... gypsy water

omamná nálož pomerančového květu, jasmínu a banánového ylangu, doplněná hustým citrusovým nektarem s krémovým kokosovým mlékem... sálající je přesný výraz

zelenkavá - to je ten správný výraz pro úvod... učaruje to, lusknutím prstu navodí atmosféru květnového dne na výletě... St. Germain neznám, ale pro mě je to nějaké starosvětské městečko se středověkým jádrem, Kazimierz třeba... krémové květiny v truhlících, rozvěšené prádlo z měkoučkých bavlněných úpletů vonící zbytky aviváže (s troškou mýdlovo-neroliové hořkosti)... končí to velmi jemným santalem a pačuli v podobě mléčné ledové kávy... doby, kdy bylo nevinné být turistou... kdy se spěšně neprodíráte ve vedru davy ze svého Airbnb na letiště, ale vyjdete si do centra z domáckého hotýlku, vyspaní, čistí a ve sváteční náladě, z hlavě vám zní valčík z Amélie...

papírek - svěže sladká, jemná orientálka se vším, co je ve složení (jen pačuli, ambra a vanilka nejsou moc cítit) - v popředí malinová růže, pikantnost šafránu, osvěžující křupavé zelené jablko, krémové pižmo s karamelovou příchutí

čokoládově-zemité pačuli, hebký kosatec, pryskyřičná medovost, která vydechuje hořce, tmavě zeleně a chladivě, galbanově... koření (cítím anýz a špetku podravky) smíchané s květinovým pylem, jemně slaná ambrová pasta, kadidlo a santal jako mléčný kouř, vše rozprostřeno na mlžně prodyšné měkké šedé kůži (vetiver), která splývá s pokožkou... ježibaba ví, co dělá, zatímco odvedla pozornost vůněmi a barvami setmělého podzimního lesa, proměnila se v zubařku a vrhla se na mě s desinfekcí - nějakou umělotinou a skořicovou kysličníkovostí z Oxiany... ale tak zlá není, rozdává k tomu fialkové bonbony, bez cukru, jak jinak...

pudrově bylinná vůně, se suchým černým čajem, který působí citrusově svěže a lehce ovocně (zralý fík i růže ve stopovém množství) a pak pastelkovým cedrem (ne klasická tužka, ale taková ta pružná pastelka) a ostřejšími suchými tóny, jako traviny, ve kterých se prohání podzimní vítr (podle složení bobkový list, ale není to jeho známá kuchyňská vůně - pepř už spíše, jako hladké kuličky)... to vše prodýchnuto pudrovou pižmovou čistotou... šedo-fialovo-khaki krajina ze skandinávského filmu, jemná a relaxační vůně

podobně jako J'adore... sebevědomá, dospělá, umírněně hladivá... Catherine O'Hara ve vánočním, měkký oversize svetr a zlaté náušnice, řetízky a prsteny... sladký džem, přišel mi spíš meruňkový, no oranžový určitě, sladce dřevitě připálený (povidlové švestky), klasický jasmín prostoupený šedozeleným kouřem vetiveru, stopa pastovité slané ambry, suchá, vše kouřem prosušené, nikde nic lepivého, až po rozvonění hebounká sladkokyselá slunečná mandarinka... našla by u mě využití, v zásadě jako elegantnější, decentnější Secret Obsession

naředěná ambrová vůně, lehce štpilavá koriandrem, světle dřevitá (a taky trochu uměle rušivá) cedrem... příjemná, určitě neurazí na nikom, ale taky docela nijaká, tělově teplá, čímž by mohla být časem otravná

papírek - růžová vůně typu Nin-shar, která by mi nemusela vadit... medovo-třešňové květy, máčené ještě v teplém vosku, měkké... je to teda dost plné a sálavé, nevím, jestli bych ustála

teplá jablka, medová slaměnka... a něco sytějšího vespod, bude to nejspíš dýně, ale takhle přesně mi nevoní... možná to dýňové želé, dýně zbavená struktury, vláknitosti, tohle je úplně měkké, muškátový oříšek z toho vytahuje vůni... lehká, celofánová, jen jako zbytek vůně, co jde cítít z obalu po karamelce..

lipová vůně, pyl a med... krásná, ovšem v intenzitě, která mě přebíjí... přesto, jediná ze soudku 5th avenue

kandovaná zelená jablka a kandovaný zázvor (obojí zbavené přebytečného cukru), překrytá šedým dýmem podbarveným suchou zemitostí pačuli - neznatelně gumovým, poprášené kardamomem, něco z oříškové mechovosti myrhy

krásné perníčkové koření, které ve vůni zůstane celou dobu... pak tabák, kterého jsem se bála, ale není proč... je to takový pelíšek, docela zneškodněný, vhlký (až utopený), jako kdyby z něj byl pečený čaj s vanilkovým aromatem... plus jemné, nesladké čokoládové tóny a trocha neštiplavé začouzenosti... vzhledem k výše uvedenému je až neuvěřitelně křehká a vzdušná, končí pak oříškově, trochu jako vanilkový rohlíček ... vzpomněla jsem si u ní na Gaultier2, která mi po čase přišla moc vlezlá... toto je pro mě podobně vánoční vůně, která by mohla fungovat na výbornou

Avon je pro mě nečitelný a i tady mi vše přijde zkapalnělé do neurčita, teple zelena se zlatavými odlesky... přes údernou květinovost a dřevito-pižmovou nakyslou stopu má Today pro mě punc elegance a dospělosti (trochu 80s-90s), takové anachronické sebevědomí, troufalost

Tonka Impériale je jednou z těch, které se mi od Gueralin líbí... dřevitě koňakovo-rumový začátek, následovaný krémovým jasmínem s mandlovou nahořklostí, tabákovou nasládlostí a spoustou dřevitosti... jako vyprázdněný soudek po sladkém rumu, uhlazený květinovými másly a naložený květinami s kousky suchého tabáku....

víceméně viz jerry - turecký med, uhlazený kůží do tekuta, který občas prorazí suché karamelové tóny rozdrobené krówki... leží to pak na zapudrovaném semišovém koberečku s dřevitým kořením - šafrán ano, ale úplně krotký... každý letmý závan je nádherný, z delšího čichání už trošku trnou zuby

čichám tady pravděpodobně reformulaci, přesto platí, že ten vintage háv si zachovala... mýdlová růže, sluncem (bergamotem) nasáklá hebká broskvová slupka z Mitsouko, santal jako vůně ohlazené figurky slona, teplá tišivá vanilka v pozadí, tak nějak vhodně obyčejná, známá, jako z Kenza 7:15, prodýchnuté pižmem tak, aby to bylo čisté... unosila bych

sladké pudrové květiny, prohloubené kouřovým dřevem, plus nahořklé tonkovo-mandloňové tóny... nic výjimečného

napů sušená nedozrálá broskev, možná meruňka, pak nic moc chvilka s cedrátem (proč?), pak sametově pačuliová broskev, pak i se svíravou nakyslostí čaje a jemně kouřově santalovým základem zjemněný nerušivou vanilkou... příjemné, tlumené, uklidňující, italské a retro

nositelná tuberóza, stažená lehce svíravými, nakyslými tóny

vůni dominují cedr a pačuli, střídavě bylo cítit jedno nebo druhé - bohužel cedr je na mně občas cítit trochu jako plastelína (i v tomto případě) - jinak je vůně hladká, krémová, překvapivě dost sladká