netlumená citrusová hořkost a asi kouř, který si za nimi hraje a mění se na křemičitý písek (písek na koupelny, na který jsem podle dávných zápisků redukovala celou vůni, teď jen nepatrným náznakem), vrzavý popílek, našedlou omítku - tendence je jasná, krémovatí a hebne květinami, které jsou navíc překvapivě lehké a svěží, orosené... kouř a popílek na jedné a citrusy a rosa na druhé straně mezi sebou pevně drží růži, která se takto ukáže opravdu krásně, barevně, žíhaně... místy ze sebe vydá i vůni meruňkového džemu - s kouřem opět parádní kombinace... a gelovost džemu pak zase předává něco ze sebe kouři, který voskovatí do podoby začouzené roztavené lojové svíčky... a v tom loji je pak zatavená žloutková vanilka, utlumená skoro k nepoznání... a pak opět popelavě drhnoucí tuhé citrusy ze začátku... barevně nejen očekáváná žlutá a šedá, ale i tlumené odstíny oranžové, dýňová, broskvová, skořápkově a pergamenově bílá, tedy bílá do tepla, i studena, šeda... díky té lojovitosti však i v téhle barevnosti zůstává dost intimní, žádná pecka, je vpitá, vmazaná do kůže jako balzám, který nabral kouř z chrámu... tohle je opravdu organická, živá vůně, ve které to vlastní inteligencí pracuje, ne že se jen generují složky vedle sebe, v lepším případě na sebe, tady se rodí každá jedna za podpory všech dalších...

vnímané složky a asociace stejné jako u EdP, jen tady se nekoná žádné jejich defilé, vše je naservírované rovnou a spojitěji, propleteněji - křehké vanilkové oplatky s citronovým krémem (máslový kosatec), kouř vůbec nedrhne, skoro tam není, jen to tak ohřívá, jako pára nad čajem, nebo ty oplatky, jak se z nich ještě kouří po upečení... růže je rovnou rozpuštěná v lojovém vosku... je to mnohem jemnější a harmoničtější, ale zas každá složka přijde o ty výšky v sólech

vše, co je ve složení - ale ta konzistence: vanilka vymíchaná s citrusy do odlehčeného pudinkového krému, jasmín a pomerančový květ hebké a nadýchané jako marshmallow, po rozvonění tóny salka zjemněné polštářkovým pižmem (jako Baiser de Russie), stopa heboulinké našedlé kouřovosti... dojem a použití vlastně dost podobné Baiser de Russie, zabořit se do sladkých nadýchaných peřin... tady jen jiná barva zdobení, odstíny žluté a šedivé namísto zelené a brusinkové... po podivné přechodové fázi zavánějící syntetickým dřevem končí na vanilkovém pižmu - lepkavě smyslném, jako ve Feminite du Bois

křupavé moučné jablko vyleštěné do blýskava, v badyánově dřevitém, kadidlem ztěžklém pižmovém závoji, který mi připomněl mošusový Impuls... mazlavé datle, nepříliš sladké... přenáší mě to do dědova obýváku v jedné ze starých čtvrtí, s vyleštěnou stěnou z tmavého dřeva, kouřovým sklem, krajkovým ubrusem, kobercem, do odpoledního přítmí, k vyprávění o dovolené v Turecku před čtyřiceti lety, k obrovské stínící jabloni za okny, povívající trávě... a posud vůně je ta vůně dospělá, tajuplná... ale z téhle návštěvy odcházím přecpaná buchtičkami s krémem jako malá holka, snění o Orientu v prázdném pokoji mi přetrhla teta s naloženým podnosem...

krásná vůně - květiny jsou v ní těžké a olejnaté, nahořklé, ale jakoby vnímané z dálky, překryté závojem z vetiverového a kadidlového kouře, průhledných vanilkových pryskyřic, do kterých je zapracováno hřejivé koření

příjemná, ale nenápadná vůně... všechny složky spojeny do lehounce sladké bílé kytice, se studenou vanilkou a dřevy v závěru... průsvitná, skoro se nedotýká pokožky... pižmo tu pak nechává teple tělesnou, trochu lepivou stopu (a vlastně mi i připomíná vůni lepidla v tyčince)... jako první školní pusa

směs jasmínu a dřev, která vytváří saténově olejový základ, lehký jako závoj... do toho mandarinkovo-bergamotová kyselost, podpořená špetkou neroliové hořkosti a rybízové natrpklosti... záhy začíná převládat opojný jasmín, podobný Terracotě a drydown je pak ve znamení rozinek s olejnatým povrchem...velmi jemná a elegantní vůně

sladká pudrová vůně... pižmo, růže a vanilka (a možná pačuli, úplně zneškodněné, jen pro strukturu) v podobě nadýchaného, vatového piškotu s malou dávkou rybízové marmelády

začátek si pamatuji bylinný, trochu tymiánový... z papírku je pak hlavně muškátová, něco mi tam dělá dojem kafru, nebo nějaké pronikavé masti, sladký zázvor, kadidlo a myrha jako zbytky z vykuřovadla... zajímavá, ale dost pronikavá

tak tohle se povedlo - pár jednoduchých složek z podobného soudku se spolu rozvíjí do parádní atmosféry... dřevitá kadidlovka s ale - dřevo je úplně suché, načervenalé a nasládlé, spolu s pačuli je to jako kus stromové kůry s narudlým vnitřkem, rozdrobený úplně napadrť na suché rašelinové zemině... kadidlo rozváté, tohle jsou trosky kostela srovnaného se zemí, pozorované až po čase a z výšky, takže se v zdají jen jako malý bod v lese viděném skrze červenohnědý, hlinkový filtr... ohmatané bytelné lavice pokapané voskem to přežily, připomínají je krémové naleštěné kuličky pepře a jalovce, je to aromatická "nábytková" vůně s nepatrnou kovovo-leštěnkovou pachutí jako v Black Sea

Slow Dance se mi zatím od Byreda líbí nejvíc... příjemně mě překvapil myrhovo-oříškový úvod, který pak jen nepatrně zesládl labdanem do vanilkovo-karamelovo-kouřova, citrusově trpká kapka pelargónie v této vůni krásně vyniká... je ale poměrně dost sladká a podobně jako Bibliothèque na mě působí trochu dětsky (tonkovo-marcipánově, přičemž to dělá takový opojný oblak, který mi připomněl Kenzo Flower) - tady to není růžový dívčí pokojíček, ale spíše klučičí pokoj, kde ještě plyšový medvídek zaujímá výsadní postavení

sytá a intenzivní vůně podzimní hojnosti - medu celé plástve, staré navlhlé dřevo, na které ukapávala medová svíčka, a někdo ho ještě přejel Diavou, lepivý ovocný tabák, jako do vodní dýmky (ten jediný mi to tam docela kazí, naštěstí se s časem vytratí)... dřevěná chata s tímto vším uvnitř, a kolem teplý a vlhký podzim, napadané listí všech barev a suchá skořicovost - nicméně vůně je hladká jako vyleštěná slupka uskladněných jablíček

tohle by chtělo pořádnější nástřik, přijde mi strašně jemná... citrusy, neroli, troška hebounkého mátového shisa, ylang, posunuté konvalinkou do stinnější, kontinentálnější atmosféry (trochu Clive Christian) - ale hlavně - mech - vše vytvarované mechem do křehké zdřevnatělé pavučinky, jako šaty, které na sklonku léta svlékla nějaká bělostná vodní nymfa a ony teď leží vysušené na podzimním pobřeží, v našedlém písku... nebo ((klidně) rozmáchleji) - Oplakávání Ikara, snědý sluncem pokořený sluneční hrdina v kontrastující tišivé náruči nymf, která je mu chladivým náhrobkem...

opravdu máslová tuberóza s nazelenalými tóny (jasmín?) a sublimující vůně prosoleného písku... je omamná, ale trochu znepokojivě, narkoticky... bělostné slunce v plné palbě

kdepak slunce... medová možná v zapomenutelném začátku, pak je tak zvláštně "chudá"...ztrouchnivělé šedohnědé dřevo uhlezené neviditelnými květinami, posypané bronzově třpytivým nasládlým koriandrem... je to tajemné, zajímavé, podzimní, unisex určitě

sol nigra, černé slunce - Solis je jako magický rituál prováděný při slunečním zatmění... davana v začátku je rumově sladká a hořká jako silný pelyňkový nálev - lžička kouřící, hořké bylino-alkoholové medicíny, kterou se snažíme zpříjemnit cukrovým sirupem... vetiver a oud to pak zahalují do nazelenalého dýmu, který doplňují šalvějové výpary, oud, jinak i trošku gumový, navíc sem tam ukáže plošku zuhelnatělého dřeva... kde je tam to světlo? vždyť je přímo tady, po celou dobu, jen překryté žlučí a dýmem, vanilka zapracovaná do medové pryskyřice...

podle složení jsem si představovala luxusní dezert, ale Sorriso je spíše dobře udělaná reklama na něj... ještě je klid, cukrář nikde, ingredience jsou teprve vyskládány na stole a po nakopnutí v podobě panáka pomerančového likéru začínají pracovat samy, silou magie a v rytmu jazzové hudby na pozadí... stůl - masivní, hladký a lesklý, z tmavého dřeva (mahagon mě napadl taky, dohromady se santalem a ebenem) - začíná voskovatět a kresba se na něm líně vlní do ztracena jako při fata morgáně... kakao je rozsypané po celém povrchu, část kapalní a vpíjí se do rýh, druhá část, jemná prachová, se nad povrchem odpařuje...vanilka je tam ještě ve formě celého černého lusku a také se zapouští do stolu, jako by chtěla zmizet... do vší té luxusní černoty se odnikud vlévá pramínek pomerančové šťávy s kousky kůry, vůně je díky němu lehce nahořklá a dužnatá... tohle pré končí po pár hodinách příchodem cukráře, vosková masa tuhne a krotne pod popraškem vanilkového cukru...

začátek ryze pánský - byliny v začátku vytváří známý akord, plevelnatě svěží, teple a hladce kořeněný, vyniká zejména heřmánek... za tím už jdou tušit dřeva - ohmataná a lehká, lehce kožené tóny, až do tekuta - tenké desky zápisníku, ještě nezaschnutý inkoust na zaprášeném papíře - svíravá hořkosladká andělika... tlumená vůně bylinné směsi na průdušky - stále nasládlý heřmánek, yzop, ale i další domácké přísady - možná lípa, mateřídouška... tmavé šedozelené cypřišové jehličí, voskovitě hladké, svěží vůně smrkového dřeva v povzdálí, není přímo pod nosem, ale obklopuje vás téměř neprodyšně, jako potemnělá kůlna... a pořád ten heřmánek, tentokrát mazlavý žlutý střed rozemnutý mezi prsty, v přítmí, v oblaku zlatavého prachu... po pár hodinách je už velmi jemná, jakoby vmíchaná do tělového krému... pánská natolik, že bych se zdráhala si ji přivlastnit, přestože od ní nemůžu odtrhnout nos...

ze začátku to vypadalo jako hezká, jemná, živá pačuliová vůně, ale ne... rozklad do plastova

pěkná vůně, začíná překvapivě krotce - jako nějaké vánoční cukroví, napadly mě medvědí pracny - tmavá, kouřová křehká sušenka, lehce ovocně nasládlá javorovým sirupem, kapkou rumu a jemně kořeněná hřebíčkem a možná anýzem - olejový základ má zřejmě na svědomí to, že v ní je docela dost vlhké syrovosti... pak začala pozvolna ukazovat zelenou - mokré hladké listy, trošku utopené v tom kořeněném sirupu a oleji, tohle naopak dýchlo venkovním chladem... není to sušenka jako třeba u Lutense, tohle je tmavší a vlhčí, nicméně na nošení asi stejně moc jedlé

aldehydy... docela útočné, žádné obláčky, ale laserově přímé linky... takhle voní deodoranty v plechovce, když se z nich dostává poslední vzduch, ostrým suchým vzduchem, kovem... tady tedy ještě s posledními stopami roztomilé růžovo-ovocné vůně (sladký pomeranč, malinová růže a ty bobule) a citronovou infuzí - není čas na hloubání nad kůrou, šťávou, vše rychle rovnou do žíly, i se vzduchovými bublinami... ale oblé linie jsou tam taky, kolem těch paprsků - pudrově šlehačkové, ale jednak jako křoví, druhak už tou rychlostí rozfoukané, prořídlé... a pak kašmeran, chvilkami v převleku za mazlavou karamelovou polevu prošpikovanou solí... a jehličkami střelného prachu, sem tam... vzdušnější, méně sladká, méně kontrastní Métallique = za mě lepší

hrušková šťáva, pak orosená konvalinka - a zůstává dlouho takhle jednoduchá, jen se přidá úplně bledá růže a pudrový kosatec... a pačuli, zatuchlá kávovost umíchaná s pižmem, dřevem, vanilkou a květinami do frappé... italsky elegantní a ženská, svěží, víkendově radostná vůně, má v sobě zelenkavost z Terrasse à St-Germain a podobnou atmosféru, jen je rozmáchlejší, uvolněnější tou ovocností... jako rozpohybovaná kolová versus áčková sukně... vlastně bych se mohla podepsat pod Ellen... horký kandidát na jaro

toto ne... mandlově hořká tonka (nakonec podobná otočníkové z Dolce Acqua) překřičená řidkým, umělým pudrovým vanilkovým pižmem

viz Dalia i euridike... něžná a svěží bílokvětinovka, tuberóza jako baletka, jen lehce naovocnělá a krémově "živočišná"... po rozvonění se santalem a vanilkou z ní mám stejný dojem jako z Bella Donny, což za ty peníze... :)

chomáček cukrové vaty pozbavený své obvyklé mdlé růžové chuti napuštěný pořádnější sladkostí, lepivě tekutou vanilkovou červení (Secrets du Paradis Rouge opět), zapudrovaný růžovou jen tak aby se neřeklo, zato mýdlově hořké neroli a citrusová kůra v poctivé dávce... je to karnevalové, ale po usazení docela líbivé