parfémová polička uživatele cashic
Sabbia Bianca
Sabbia Bianca (Profumum Roma)

turecko-medové květiny, balancující celkem líbivě mezi přeslazeností, namedovělou svíravostí a suchou pěnovostí... a pak obrovská žvýkačková tuberóza zalitá tučným opalovacím mlékem...

Safran Troublant
Safran Troublant (L'Artisan Parfumeur)

krásná vůně... šafrán je tu živý a hravý, na začátku se ukáže jako jiskřivý rarášek na loďce z blýskavého růžového plátku, chvilku se naparuje, zahřívá růžový olej, a pak si to najede přímo do vanilkového pudinku - tedy ovoněného škrobu, kde se uvelebí a pomrkává... ne že by byl Safran Troublant tak krátkodechý, ale tato fáze u mě budila nutkání vůni stále obnovovat - vyhnat šafrán z vanilkového pelechu a donutit ho zopakovat ten krátký úvodní kousek... finální fáze si dala načas (vlastně jsem už další vývoj ani nečekala), ovšem na konci mě vůně opět velmi příjemně překvapila, tentokrát vyzrálostí - šafrán se rozvinul do větší intenzity, vanilkovou moučku prohloubily hladké dřevité tóny... nabízí se mi přirovnání ke sluneční pouti - rozverné červánkové ráno, vzdálené bílé polední slunce a majestátní klidně sálající večerní, které už pomalu střídá soumrak...

Saharienne (2015)
Saharienne (2015) (Yves Saint Laurent)

svěží neroliová sprška, uhladila se do jednoduché, ale neuvěřitelně příjemné hladivé tělové vůně s bylinným akcentem, díky kterému působí "bděle" i v drydownu... kategorie blízko CK Truth nebo Lutensovy L'Eau - máchnutí prostěradlem za již horkého rána ve Středomoří

Sakura (Maison Christian Dior Collection)

třešňový květ je tu jarní, živý, hemživý, nepolapitelný, nafukuje se jako popcorn... je jasně růžový, malinové lemování mu dělá buď růže, nebo si je dělá sám... a taky je okoupaný v mandarinkové šťávě s trochou krémové mýdlové pěny... první hodinu je na mě moc vodově růžová, pak trochu zkrémovatí, ale po vyzkoušení Blossom Love je můj ideál třešňového květu jinde

Samsara (Eau de Parfum)

Samsara v první hodině spíš ne-e... je to kouř, drhnoucí, ale jiný než třeba u kadidlovek, lahodnější, homogenní, škrabe asi jen tím, jak je suchý... mýdlo, které bych dříve vnímala jako agresivní, teď docela masochisticky příjemné... jasmín (a další květiny) - ano, ale ne bílé... jasmínové květy macerované v Diavě (červenohnědá osmdesátková tekutina, docela řvavá), a pak usušené do pot-pourri, ztuhlé do dřevita, jasmínový původ připomíná jen zaschlý lakovaný povrch, jako tahy štětcem... a je to celé strašně suché, připomněla se mi Red Door... po hodině se začnou ukazovat tajmené vábivé tóny, naoranžovělá sladkost nesená vzduchem bez hmotného nositele - kterým se ukáže být broskev, která pak vůni ovládne, sametová, hebká, smyslná, s vanilkou a pižmem z Feminité du Bois... a je to úplně jiná vůně, ke které se pak ten kouř vetře zpátky v podobě hladkého průhledného závoje...

Sandalo Nobile
Sandalo Nobile (Nobile 1942)

olejový santal, tmavý sladký fík, květinový pudr, sametová zeleň, fíkové dřevo.... známá vůně, tady bez kokosu, bez sušenek... i když... jo, jsou tam, vychládající sušenky... je to pěkné, tekutě saténové a chladivé, v rámci kategorie elegantní, tlumené, jednoduché

Santal 33 (Eau de Parfum)

ne moc příjemný začátek - olejový sladký santal a lihovo-laková vůně, do toho aromatická zeleň, poměrně ostrá... pak se to vše uhladí, aniž by cokoliv zmizelo... zůstane z toho hladká vrstva, jako zasychající průhledný lak na nehty, a je to už docela příjemné, přidají se rozinkové podtóny

Santal Blanc
Santal Blanc (Serge Lutens)

tady je opravdu santal? pro mě je to vůně křehkého vanilkového rohlíčku v pudrovém obláčku, položeného v hladkém neškrábavém bílém popílku, na který kápl medovinový balzám s dřevitými podtóny... a tahle kapka se postupně roztáhla přes celý prostor a z rohlíčku naopak zbyl docela malý bod uprostřed, stále obklopený pudrovým popílkem...

Santal Blond
Santal Blond (Atelier Materi)

papírek...zpočátku vůně odlakovače a i po rozvonění to má říz... vyčichatelná ovocná vůně fíku, okenový alkohol, sladkost mandlové tonky a santalu

Santal Blush
Santal Blush (Tom Ford)

přišla mi velmi podobná Dambrosii - santal velmi olejový, s mírným nádechem praženého kokosu, do toho tmavá začouzenost a ovocně-květinová sladkost, med ze Sensuous... Santal Blush je ale uhlazenější, chybí jí ty ostré kontrasty, jinovatková cukernatost, v závěru potvrzuji sušenky

Santal des Indes
Santal des Indes (Amouroud)

kostelní kadidlo a zvláštní, docela svěží a pikantní tóny - česnekovník, který má být cibulový? mléčný santal kdesi vespod

Santal Royal (Eau de Parfum)

smyslná od samého začátku - plná vůně růže, kouřového oudu tak akorát, dělá mi navíc dojem portského, které pak došlo na půl cesty k třešňové šťávě, olejový santal hladký jako satén, skořice zapracovaná natolik, aby to jen prohřála, ale nedrhla a nedrala se do popředí, pak se vynoří vůně tenké hladké kůže (z rubu broušené), poměrně živočišné, s podtóny suchého sena... působí docela akvarelově (kromě té kůže), jako proud průhledné saténové vody, která sem tam ukáže pramínek barvy, kůže to prorůstá jako suchý lišejník... z kategorie růžových orientálek prozatím top

Santal Volcanique
Santal Volcanique (Maison Crivelli)

z papírku - především kardamomová, šedě, pronikavě, dřevo spíš rozdrobené jako střelný prach, suchý svěží zázvor, který se pak přehoupne do sladkého žlutého lipa s krémovým ylangem, jako tekutá šlehačka, ve které jsou namletá zrnka kávy ... vyznívá rozhodně pánsky

Santal-Basmati
Santal-Basmati (Affinessence)

nejrůžovější a nejsladší pudrový santal ever, postupně zalitý rýžovým mlékem do koupele

Santalum
Santalum (Profumum Roma)

v prvních dvou hodinách pro mě byla k nerozeznání od Olibana - santal ani mléčný, ani olejový, ani vyhlazený jako soška, ale syrový a měkký jako cedrové piliny z Olibana s tvarohovými podtóny (jen jemnější, bez citrusového kadidla), myrha tu zjevně splnila roli lesního podrostu... pak to teprve opravdu přikryl teplý santal jako skleněný poklop - průhledná hladká vrstvička, pod kterou je vidět=cítit vše vespod... v drydownu se pak přidají u suché pudrové tóny

Sauvage (Eau de Parfum)

teplejší, dřevitější od začátku méně citrusů... s nádechem vanilko-ambroxanové umělotiny... nakonec slabší dojmem i intenzitou

Sauvage (Eau de Toilette)

teplý, prosluněný bergamot, zšedlý prachovo-dýmovou směsí s beztížnými dřevy, teplými, nasáklými mořem, vysušenými a rozfoukanými po písku, řízná zrnka kořeněného prachu... trochu odtažitá, ale příjemná

Scarlet Poppy
Scarlet Poppy (Jo Malone)

opiový eo, tlumenějšího rozptylu, ale květiny a ovoce za ním nemůžu vyčichat

Secrets du Paradis Rouge

přivítala mě hustá lepivá sladkost - opojný pomerančový květ zalitý tmavým ovocným sirupem, krvavá, granátová červeň - davana prakticky bez hořkosti - tu obstarává jen mýdlově hořké neroli, a trošku štiplavá suše jahodová vůně (jako v Luně)... obaluje to řídká atmosféra s rozptýlenými částicemi saténového pylu... začíná to více hořknout mandlovým pudrem, přidává se lehká olejová vanilka (z Kenza - Bali?)... pak to znovu nabývá na tmavé ovocné lepkavosti - davana je už jahodovo/rybízovo-marmeládová (ale nijak netuhne, je pořád horce tekutá), na což ale reaguje vanilka, která přechází do dřevitosti, neškodně syntetické... není těžká, ale je tíživá, je v ní dusno, napětí, vrchol bujnosti těsně před zhroucením, poslední tropický západ slunce před srážkou s asteroidem... k čemu to přirovnat? není to vůně podobná ničemu známému, ale dojem, který vyvolává, mám odněkud přece jen uložený... Organza? Secret Obsession?

Serge Noire
Serge Noire (Serge Lutens)

kořeněný sametový pryskyřičný lektvar, který se vpíjí do země... začíná živočišným tabákem prostoupeným vlhkým kouřem a lepkavou ambrovou tekutinou s náloží čerstvě drceného hřebíčku a špetkou pepře a štiplavé skořice... pak začne vykukovat dřevo, které je naopak docela lehoučké... pačuli tu není vůbec nasládlé, ani stopa tlení, je tu ve formě suché a kypré zeminy, která to všechno polyká... z kouřícího lektvaru je postupem času doutnající hřejivá mast - pryskyřice stahuje tabák i koření zpátky, krémové dřevo dostává více prostoru, kouř se drží při něm, jako by si oheň dřeva jen tak lehce líznul... stále je v ní přítomna i trocha živočišna, potu... chce to umírněné dávkování - po rozvonění je z ní hladivá, hřejivá vůně, do které se dá zabalit jako do kožichu...

Series 3 Incense: Avignon
Series 3 Incense: Avignon (Comme des Garçons)

hořce bylinné dva tři nádechy a pak už vás Avignon obklopí chrámovými stěnami - tak vysokými a tak mohutnými, že se v nich cítíte úplně utopení, čemuž napomáhají tepající přívaly kadidlového kouře, prosvětleného povzbudivými vanilkovo-citrusovými mžitkami, takže to tonutí je docela příjemné... začnete se rozhlížet kolem sebe a skrz kouř se vám ukazují tmavé vyřezávané oltáře s bohatým reliéfem, zamračené tváře vousatých bohů či proroků (je-li tohle křesťanská půda, pak jedině Starý Zákon, kdepak Panna Marie), na tomhle dřevu není ani kousek, který by kdysi unikl tvarujícímu doteku... od té doby stihly nasáknout kouřem a vosky... svíček je tu spousta - uzavřený prostor, na studené a hořce prašné (suchý heřmánek?) kamenné podlaze je jen pár ostrůvků světla z vitráží, ve kterých pomalu krouží pozlacený prach... dominancí jemně nasládlého kadidla v prašně pryskyřičné kompozici mi Avignon připomněl Hwyl, který se někdo rozhodl přestavět z malé lesní svatyně v monumentální katedrálu - po původním lese v ní ale zůstala stopa a také se díky elemi připomene - závany čerstvé smůly a suchého jehličí zpod navlhlé omítky... styčné body nalézám i s bratrským Kyotem, které je ale vlhčí, pasivnější a samozřejmě zelenější... Kyoto mi navíc obracelo pozornost na prázdný prostor v chrámu, svatyni... budova nebyla důležitá... Avignon je celý o ní, vážný, hmotný, nesmlouvavě vtahuje do svých zdí...

Series 3 Incense: Jaisalmer
Series 3 Incense: Jaisalmer (Comme des Garçons)

bůhvíproč jsem si myslela, že hinduistický Jaisalmer bude dusivý a nadupaný jako tržiště - nemohla jsem být víc vedle... je to vůně lehká a hladká jako obláček... piment je tu pro mě k nerozeznání od hřebíčku, snad jen jemnější, méně pronikavý, skořici cítím červeně, tekutě, s ovocnými podtóny mandarinky, takže mi to celé evokuje Vánoce - sváteční čas vhodný ale spíše k rozjímání než ke společnosti... přidá se pepřový guajak a kadidlo, které je tu zrovna tak jemné a hladké, smísené se saténovými dřevy vytváří mléčně krémový dým nad troškou suchého jehličí... vůně není nijak dynamická, přesto máte pocit, že na vás neustrnula, jen si tak snově plyne... spolu s Ouarzazate mi přijde z kadidlové pětice nejnositelnější

Series 3 Incense: Kyoto
Series 3 Incense: Kyoto (Comme des Garçons)

nasládle svěží vůně cypřišového jehličí s medicinálními tóny a špetkou jemného pepře, doplněná příjemně drhnoucím outdoorovým cedrem... kadidlo cítím dost zřetelně, nicméně jakoby rozředěně, taková kadidlová tinktura... nemohla jsem pořád najít tu kávu, dokud jsem nezkusila Black Opium - to není čerstvě připravené espresso, ale vyčichlý (a trochu pačuliově zatuchlý) mléčný kávový nápoj, promísený s kadidlem a vetiverem do studené olejnaté emulze s kovovou vůní... Kyoto působí navzdory zemitým a olejnatým složkám nenahmatatelně (nikoli prchlivě, stojí nehybně na místě), beztížně, esence jehličí, dřev i pryskyřic jako by se rozhodly opustit svá hmotná těla a rozprostřely se v prostoru jako dým, voní i jemně kouřově, ale zároveň působí vlhce jako mlha - kapalina ve vzduchu, levitující kapky... teprve v závěru se cypřiš zhmotní a rozvoní lehce terpentýnovým suchým jehličím...

Series 3 Incense: Ouarzazate
Series 3 Incense: Ouarzazate (Comme des Garçons)

suchá šalvěj - bylinný pouštní vichr, který mi hned zkraje udělal tu radost, že se nechal chytit a zkrotit jako Pokémon do podoby rozpustilého vánku... krémová dřeva s pižmem hladce splynuly s pokožkou a připravily tak písečné kluziště, kde se šalvějový vánek, kadidlem jen tak jištěný zezadu pro případ, že by mu došel dech, mohl vesele prohánět, sem tam zavířil v taneční piruetě, chvílemi se přišel i přitulit a nechal o to více vyniknout teplý písek, poskládaný do hladkých dun a házící perleťové odlesky, jako rybí šupiny... je v něm jen tušená síla, mohl by se vmžiku proměnit v pouštní bouři, ale už je váš a chce být hodný... vůně tak zůstává příjemně tělová, intimní... nádhera, těším se na to, jaká bude v létě...

Series 3 Incense: Zagorsk
Series 3 Incense: Zagorsk (Comme des Garçons)

...вам не понять широты русской души, если вы не видели бескрайных просторов России... tahle věta z učebnice ruštiny se mi se Zagorskem připomněla... měl by být lehce melancholický... no - tohle je pro mě vůně nejzazší samoty, opuštěnosti... borovice a cypřiš s jemně terpentýnovým nádechem jako v Hinoki... spousta jehličí a čerstvě nařezané březové dřevo, posypané pepřem umletým úplně na jemno, trochu dráždí v nose... to vše prosáknuté kadidlem a olejnatými silicemi hřebíčkového pimentovníku... je surová... přesto je zvláštně klidná, ale ani trochu konejšivá - ani jedna malá fialka, která mi evokuje mámina líčidla, se neukázala... a není to ani tepající, hypnotické kadidlo, které nabízí útulek/vězení ve stěnách kostela jako v Avignonu, tady je opravdu jen nekonečná tajga, kam oko dohlédne... Zagorsk tak vlastně působí skutečně očistně, zostřuje vědomí, rozšiřuje plíce a šeptá mi do ucha - tady jsi sama na konci světa...