Sabbia Bianca (Profumum Roma)
|
Safran Troublant (L'Artisan Parfumeur)
krásná vůně... šafrán je tu živý a hravý, na začátku se ukáže jako jiskřivý rarášek na loďce z blýskavého růžového plátku, chvilku se naparuje, zahřívá růžový olej, a pak si to najede přímo do vanilkového pudinku - tedy ovoněného škrobu, kde se uvelebí a pomrkává... ne že by byl Safran Troublant tak krátkodechý, ale tato fáze u mě budila nutkání vůni stále obnovovat - vyhnat šafrán z vanilkového pelechu a donutit ho zopakovat ten krátký úvodní kousek... finální fáze si dala načas (vlastně jsem už další vývoj ani nečekala), ovšem na konci mě vůně opět velmi příjemně překvapila, tentokrát vyzrálostí - šafrán se rozvinul do větší intenzity, vanilkovou moučku prohloubily hladké dřevité tóny... nabízí se mi přirovnání ke sluneční pouti - rozverné červánkové ráno, vzdálené bílé polední slunce a majestátní klidně sálající večerní, které už pomalu střídá soumrak... |
Saharienne (2015) (Yves Saint Laurent)
svěží neroliová sprška, uhladila se do jednoduché, ale neuvěřitelně příjemné hladivé tělové vůně s bylinným akcentem, díky kterému působí "bděle" i v drydownu... kategorie blízko CK Truth nebo Lutensovy L'Eau - máchnutí prostěradlem za již horkého rána ve Středomoří |
třešňový květ je tu jarní, živý, hemživý, nepolapitelný, nafukuje se jako popcorn... je jasně růžový, malinové lemování mu dělá buď růže, nebo si je dělá sám... a taky je okoupaný v mandarinkové šťávě s trochou krémové mýdlové pěny... první hodinu je na mě moc vodově růžová, pak trochu zkrémovatí, ale po vyzkoušení Blossom Love je můj ideál třešňového květu jinde |
Samsara (Eau de Parfum) (Guerlain)
Samsara v první hodině spíš ne-e... je to kouř, drhnoucí, ale jiný než třeba u kadidlovek, lahodnější, homogenní, škrabe asi jen tím, jak je suchý... mýdlo, které bych dříve vnímala jako agresivní, teď docela masochisticky příjemné... jasmín (a další květiny) - ano, ale ne bílé... jasmínové květy macerované v Diavě (červenohnědá osmdesátková tekutina, docela řvavá), a pak usušené do pot-pourri, ztuhlé do dřevita, jasmínový původ připomíná jen zaschlý lakovaný povrch, jako tahy štětcem... a je to celé strašně suché, připomněla se mi Red Door... po hodině se začnou ukazovat tajmené vábivé tóny, naoranžovělá sladkost nesená vzduchem bez hmotného nositele - kterým se ukáže být broskev, která pak vůni ovládne, sametová, hebká, smyslná, s vanilkou a pižmem z Feminité du Bois... a je to úplně jiná vůně, ke které se pak ten kouř vetře zpátky v podobě hladkého průhledného závoje... |
Sandalo Nobile (Nobile 1942)
olejový santal, tmavý sladký fík, květinový pudr, sametová zeleň, fíkové dřevo.... známá vůně, tady bez kokosu, bez sušenek... i když... jo, jsou tam, vychládající sušenky... je to pěkné, tekutě saténové a chladivé, v rámci kategorie elegantní, tlumené, jednoduché |
Santal 33 (Eau de Parfum) (Le Labo)
ne moc příjemný začátek - olejový sladký santal a lihovo-laková vůně, do toho aromatická zeleň, poměrně ostrá... pak se to vše uhladí, aniž by cokoliv zmizelo... zůstane z toho hladká vrstva, jako zasychající průhledný lak na nehty, a je to už docela příjemné, přidají se rozinkové podtóny |
Santal Blanc (Serge Lutens)
tady je opravdu santal? pro mě je to vůně křehkého vanilkového rohlíčku v pudrovém obláčku, položeného v hladkém neškrábavém bílém popílku, na který kápl medovinový balzám s dřevitými podtóny... a tahle kapka se postupně roztáhla přes celý prostor a z rohlíčku naopak zbyl docela malý bod uprostřed, stále obklopený pudrovým popílkem... |
Santal Blond (Atelier Materi)
papírek...zpočátku vůně odlakovače a i po rozvonění to má říz... vyčichatelná ovocná vůně fíku, okenový alkohol, sladkost mandlové tonky a santalu |
Santal Blush (Tom Ford)
přišla mi velmi podobná Dambrosii - santal velmi olejový, s mírným nádechem praženého kokosu, do toho tmavá začouzenost a ovocně-květinová sladkost, med ze Sensuous... Santal Blush je ale uhlazenější, chybí jí ty ostré kontrasty, jinovatková cukernatost, v závěru potvrzuji sušenky |
Santal des Indes (Amouroud)
kostelní kadidlo a zvláštní, docela svěží a pikantní tóny - česnekovník, který má být cibulový? mléčný santal kdesi vespod |
Santal Royal (Eau de Parfum) (Guerlain)
smyslná od samého začátku - plná vůně růže, kouřového oudu tak akorát, dělá mi navíc dojem portského, které pak došlo na půl cesty k třešňové šťávě, olejový santal hladký jako satén, skořice zapracovaná natolik, aby to jen prohřála, ale nedrhla a nedrala se do popředí, pak se vynoří vůně tenké hladké kůže (z rubu broušené), poměrně živočišné, s podtóny suchého sena... působí docela akvarelově (kromě té kůže), jako proud průhledné saténové vody, která sem tam ukáže pramínek barvy, kůže to prorůstá jako suchý lišejník... z kategorie růžových orientálek prozatím top |
Santal Volcanique (Maison Crivelli)
z papírku - především kardamomová, šedě, pronikavě, dřevo spíš rozdrobené jako střelný prach, suchý svěží zázvor, který se pak přehoupne do sladkého žlutého lipa s krémovým ylangem, jako tekutá šlehačka, ve které jsou namletá zrnka kávy ... vyznívá rozhodně pánsky |
Santal-Basmati (Affinessence)
nejrůžovější a nejsladší pudrový santal ever, postupně zalitý rýžovým mlékem do koupele |
Santalum (Profumum Roma)
v prvních dvou hodinách pro mě byla k nerozeznání od Olibana - santal ani mléčný, ani olejový, ani vyhlazený jako soška, ale syrový a měkký jako cedrové piliny z Olibana s tvarohovými podtóny (jen jemnější, bez citrusového kadidla), myrha tu zjevně splnila roli lesního podrostu... pak to teprve opravdu přikryl teplý santal jako skleněný poklop - průhledná hladká vrstvička, pod kterou je vidět=cítit vše vespod... v drydownu se pak přidají u suché pudrové tóny |
Sauvage (Eau de Parfum) (Dior)
teplejší, dřevitější od začátku méně citrusů... s nádechem vanilko-ambroxanové umělotiny... nakonec slabší dojmem i intenzitou |
Sauvage (Eau de Toilette) (Dior)
teplý, prosluněný bergamot, zšedlý prachovo-dýmovou směsí s beztížnými dřevy, teplými, nasáklými mořem, vysušenými a rozfoukanými po písku, řízná zrnka kořeněného prachu... trochu odtažitá, ale příjemná |
Scarlet Poppy (Jo Malone)
opiový eo, tlumenějšího rozptylu, ale květiny a ovoce za ním nemůžu vyčichat |
Secrets du Paradis Rouge (Jul et Mad)
přivítala mě hustá lepivá sladkost - opojný pomerančový květ zalitý tmavým ovocným sirupem, krvavá, granátová červeň - davana prakticky bez hořkosti - tu obstarává jen mýdlově hořké neroli, a trošku štiplavá suše jahodová vůně (jako v Luně)... obaluje to řídká atmosféra s rozptýlenými částicemi saténového pylu... začíná to více hořknout mandlovým pudrem, přidává se lehká olejová vanilka (z Kenza - Bali?)... pak to znovu nabývá na tmavé ovocné lepkavosti - davana je už jahodovo/rybízovo-marmeládová (ale nijak netuhne, je pořád horce tekutá), na což ale reaguje vanilka, která přechází do dřevitosti, neškodně syntetické... není těžká, ale je tíživá, je v ní dusno, napětí, vrchol bujnosti těsně před zhroucením, poslední tropický západ slunce před srážkou s asteroidem... k čemu to přirovnat? není to vůně podobná ničemu známému, ale dojem, který vyvolává, mám odněkud přece jen uložený... Organza? Secret Obsession? |
Serge Noire (Serge Lutens)
kořeněný sametový pryskyřičný lektvar, který se vpíjí do země... začíná živočišným tabákem prostoupeným vlhkým kouřem a lepkavou ambrovou tekutinou s náloží čerstvě drceného hřebíčku a špetkou pepře a štiplavé skořice... pak začne vykukovat dřevo, které je naopak docela lehoučké... pačuli tu není vůbec nasládlé, ani stopa tlení, je tu ve formě suché a kypré zeminy, která to všechno polyká... z kouřícího lektvaru je postupem času doutnající hřejivá mast - pryskyřice stahuje tabák i koření zpátky, krémové dřevo dostává více prostoru, kouř se drží při něm, jako by si oheň dřeva jen tak lehce líznul... stále je v ní přítomna i trocha živočišna, potu... chce to umírněné dávkování - po rozvonění je z ní hladivá, hřejivá vůně, do které se dá zabalit jako do kožichu... |
Series 3 Incense: Avignon (Comme des Garçons)
hořce bylinné dva tři nádechy a pak už vás Avignon obklopí chrámovými stěnami - tak vysokými a tak mohutnými, že se v nich cítíte úplně utopení, čemuž napomáhají tepající přívaly kadidlového kouře, prosvětleného povzbudivými vanilkovo-citrusovými mžitkami, takže to tonutí je docela příjemné... začnete se rozhlížet kolem sebe a skrz kouř se vám ukazují tmavé vyřezávané oltáře s bohatým reliéfem, zamračené tváře vousatých bohů či proroků (je-li tohle křesťanská půda, pak jedině Starý Zákon, kdepak Panna Marie), na tomhle dřevu není ani kousek, který by kdysi unikl tvarujícímu doteku... od té doby stihly nasáknout kouřem a vosky... svíček je tu spousta - uzavřený prostor, na studené a hořce prašné (suchý heřmánek?) kamenné podlaze je jen pár ostrůvků světla z vitráží, ve kterých pomalu krouží pozlacený prach... dominancí jemně nasládlého kadidla v prašně pryskyřičné kompozici mi Avignon připomněl Hwyl, který se někdo rozhodl přestavět z malé lesní svatyně v monumentální katedrálu - po původním lese v ní ale zůstala stopa a také se díky elemi připomene - závany čerstvé smůly a suchého jehličí zpod navlhlé omítky... styčné body nalézám i s bratrským Kyotem, které je ale vlhčí, pasivnější a samozřejmě zelenější... Kyoto mi navíc obracelo pozornost na prázdný prostor v chrámu, svatyni... budova nebyla důležitá... Avignon je celý o ní, vážný, hmotný, nesmlouvavě vtahuje do svých zdí... |
Series 3 Incense: Jaisalmer (Comme des Garçons)
bůhvíproč jsem si myslela, že hinduistický Jaisalmer bude dusivý a nadupaný jako tržiště - nemohla jsem být víc vedle... je to vůně lehká a hladká jako obláček... piment je tu pro mě k nerozeznání od hřebíčku, snad jen jemnější, méně pronikavý, skořici cítím červeně, tekutě, s ovocnými podtóny mandarinky, takže mi to celé evokuje Vánoce - sváteční čas vhodný ale spíše k rozjímání než ke společnosti... přidá se pepřový guajak a kadidlo, které je tu zrovna tak jemné a hladké, smísené se saténovými dřevy vytváří mléčně krémový dým nad troškou suchého jehličí... vůně není nijak dynamická, přesto máte pocit, že na vás neustrnula, jen si tak snově plyne... spolu s Ouarzazate mi přijde z kadidlové pětice nejnositelnější |
Series 3 Incense: Kyoto (Comme des Garçons)
nasládle svěží vůně cypřišového jehličí s medicinálními tóny a špetkou jemného pepře, doplněná příjemně drhnoucím outdoorovým cedrem... kadidlo cítím dost zřetelně, nicméně jakoby rozředěně, taková kadidlová tinktura... nemohla jsem pořád najít tu kávu, dokud jsem nezkusila Black Opium - to není čerstvě připravené espresso, ale vyčichlý (a trochu pačuliově zatuchlý) mléčný kávový nápoj, promísený s kadidlem a vetiverem do studené olejnaté emulze s kovovou vůní... Kyoto působí navzdory zemitým a olejnatým složkám nenahmatatelně (nikoli prchlivě, stojí nehybně na místě), beztížně, esence jehličí, dřev i pryskyřic jako by se rozhodly opustit svá hmotná těla a rozprostřely se v prostoru jako dým, voní i jemně kouřově, ale zároveň působí vlhce jako mlha - kapalina ve vzduchu, levitující kapky... teprve v závěru se cypřiš zhmotní a rozvoní lehce terpentýnovým suchým jehličím... |
Series 3 Incense: Ouarzazate (Comme des Garçons)
suchá šalvěj - bylinný pouštní vichr, který mi hned zkraje udělal tu radost, že se nechal chytit a zkrotit jako Pokémon do podoby rozpustilého vánku... krémová dřeva s pižmem hladce splynuly s pokožkou a připravily tak písečné kluziště, kde se šalvějový vánek, kadidlem jen tak jištěný zezadu pro případ, že by mu došel dech, mohl vesele prohánět, sem tam zavířil v taneční piruetě, chvílemi se přišel i přitulit a nechal o to více vyniknout teplý písek, poskládaný do hladkých dun a házící perleťové odlesky, jako rybí šupiny... je v něm jen tušená síla, mohl by se vmžiku proměnit v pouštní bouři, ale už je váš a chce být hodný... vůně tak zůstává příjemně tělová, intimní... nádhera, těším se na to, jaká bude v létě... |
Series 3 Incense: Zagorsk (Comme des Garçons)
...вам не понять широты русской души, если вы не видели бескрайных просторов России... tahle věta z učebnice ruštiny se mi se Zagorskem připomněla... měl by být lehce melancholický... no - tohle je pro mě vůně nejzazší samoty, opuštěnosti... borovice a cypřiš s jemně terpentýnovým nádechem jako v Hinoki... spousta jehličí a čerstvě nařezané březové dřevo, posypané pepřem umletým úplně na jemno, trochu dráždí v nose... to vše prosáknuté kadidlem a olejnatými silicemi hřebíčkového pimentovníku... je surová... přesto je zvláštně klidná, ale ani trochu konejšivá - ani jedna malá fialka, která mi evokuje mámina líčidla, se neukázala... a není to ani tepající, hypnotické kadidlo, které nabízí útulek/vězení ve stěnách kostela jako v Avignonu, tady je opravdu jen nekonečná tajga, kam oko dohlédne... Zagorsk tak vlastně působí skutečně očistně, zostřuje vědomí, rozšiřuje plíce a šeptá mi do ucha - tady jsi sama na konci světa... |
turecko-medové květiny, balancující celkem líbivě mezi přeslazeností, namedovělou svíravostí a suchou pěnovostí... a pak obrovská žvýkačková tuberóza zalitá tučným opalovacím mlékem...